Velitel Shepard mizí v nekonečných vesmírných dálavách. Bez charizmatického vůdce se lidstvo těžko ubrání vytrvalým nájezdům cizích národů. Netruchlete však příliš dlouho, kapitán se brzy vrátí. S druhým pokračováním Mass Effect 2 kráčí ruku v ruce i jeho nová verze. Připraveni na další galaktickou výpravu?
Rok 2007 se alespoň v herních kruzích zaryl hluboko do paměti všem milovníkům RPG. Brouzdat v nekonečném vesmírném vakuu zjevně hráče okouzlilo natolik, že již dnes, tři roky po vydání, titul mnozí gradují na stejnou hodnost, jež se vyjímá na rameni kupříkladu Falloutu či Diablu. Plánovaná trilogie se ocitla ve své polovině, tvůrci z BioWare začátkem tohoto roku upletli druhé pokračování. Dlouho před tím, než se tak k radosti všech stalo, však proběhla internetem dosti znepokojující zvěst. Shepard zemřel. V době, kdy se odvíjí dějová linka Mass Effectu, již však lidstvo ovládá kousky, s jejichž pomocí i mrtvý velitel vstoupí zpět do říše živých. Musí. Jinak hrozí, že veškeré lidské kolonie ve vesmíru zdevastuje neznámá síla obludných rozměrů. Pakliže jste hráli první díl, jistě zaplesáte nad možností importovat do dílu druhého uloženou pozici z jedničky. Jak se pokračování živoucí legendy ve světě RPG popasovalo s náročným údělem kráčet ve šlépějích svého předchůdce?
Základní kámen hry tvoří příběhová linie. Spletitá a důkladně rozvětvená. Navíc ještě navazující na úplný závěr úvodního dílu. Shepard, hrdý spektra, křižuje s lodí Normandy vesmírné končiny, když jej překvapí tvrdý útok. Neznámý narušitel rozcupuje majestátní loď Aliance na cucky během pár minut. Nucené evakuaci vzdoruje jen jediný člen posádky – kormidelník Joker, jehož na poslední chvíli vyprošťuje od ovládacích panelů do bezpečí právě Shepard. Sám však již do záchranného modulu naskočit nestíhá. Ztrácí se v zemské atmosféře a jeho počínání ve hře navždy končí. Lépe řečeno skončilo by, kdyby jej nevrátila zpět mezi živé tajemná organizace, jejíž poslání tkví v pátrání po mizících lidských kolonií. A nová verze Sheparda má rozlousknout zdánlivě jednoduchou otázku: Kdo za tím vězí?
Souvislosti s prvním dílem vás tvrdě uhodí do čela hned zpočátku hry. Organizace Shepardovi postaví věrnou repliku zničené Normandy a naverbuje do ní tutéž posádku. „Domácí“ atmosféru podtrhne i fakt, že v nejvrchnějším patře se nachází kajuta, v níž lze poupravit vzhled a další detaily. V průběhu času vám zkříží cestu i několik členů vašeho bývalého týmu. Nabízí se otázka, zda přijmou nabídku a znovu vstoupí do vašich služeb? Přeci jen, Shepard se vytratil na víc než dva roky.
První díl vyzdvihovala mimo jiné i obrovská volnost, díky níž jste se nerušeně toulali v rozlehlých soustavách a třeba plnili úkoly, jež vybočovaly z hlavní příběhové linie. Stejný duch vládne i v pokračování, které razí podobnou, ne-li identickou cestu. Pořadí, v jakém daný úkol splníte, dirigujete pouze vy. A nejen v tomto směru rozhoduje hráč. Výběr týmu, cesty v určité misi, vyřčené věty, postranní úkoly, tady všude panuje stoprocentní svoboda.
Jestliže bych měl najít prvky, v nichž se dvojka oproti jedničce změnila, pak se mi cpe do úst soubojový systém. Nikoli však přímo on, jako spíš akčnost celé hry. Nepřátelé se objevují za každým druhým rohem, díky čemuž stále bdíte v plné pohotovosti. Přemíra akčnosti některého hráče rozlítí, jiného nadchne. Hrnoucí se nepřátelé však bezpečně eliminují nudu. Díky koordinaci s vaším týmem navíc odpadne i stereotyp. AI se viditelně zlepšila, odpadávají tak zmatky v krajně nevhodných chvílích. Dobře známý mechanismus z jedničky dovoluje kdykoliv zastavit hru a vybrat, jakou speciální schopnost proti nepříteli nasadíte. Každý člen týmu disponuje trochu odlišnými. Na celkovém dojmu se znatelně podílí i krycí systém, který fungoval parádně už za éry prvního dílu.
Protivníci se během přestřelky snaží vyhledat co možná nejvhodnější palebnou pozici. Občas si počínají dosti neomaleně, a tak se ve vašem hledí ocitnou poměrně lacino. Jelikož však boj tvoří nedílnou součást hry, kladli na něj tvůrci velký důraz a především pečlivost. Málokdy se vás soupeř pokusí vyřídit hrubou silou, spíš vyčkává bezpečně skryt za bednou. Těžko v jeho umělé inteligenci objevíme nějaký výrazný neduh, protivníci zkrátka odvádí svojí práci obstojně.
Systém krytí už jsme nakousli, avšak několik vět o něm ještě zlehka utrousím. Hraje nepochybně jednu z ústředních rolí celého titulu, neboť bez jeho využití se pro nepřítele stáváte lehkou kořistí. Soupeři jej také hojně využívají, ovšem s trochou píle je dokážete zbavit života i tehdy, krčí-li se právě za bednou. Část hlavy jim totiž vyčnívá. K čištění lokací od protivníků vám dopomáhá široká škála zbraní. Svůj soukromý arzenál postupem hry rozšiřujete, neboť po cestě častokrát klopýtnete o novou zbraň. Shepard jich unese celkem pět, přičemž každá zaujímá k ničení trochu odlišné stanovisko. Od slabých pistolí přes samopal až ke granátometu. Ve chvílích, kdy jde do úzkých, oceníte různé speciální dovednosti, jimiž vy a váš tým disponuje. Například magnetické přetížení k vyřazení nepřítelova štítu.
Vaše schopnosti se s blížícím koncem rozrůstají. Pakliže se porozhlédnete kolem sebe, jistě objevíte spoustu věcí k pozdějšímu využití. Sběr vzácných prvků kupříkladu urychlí rozvoj vašeho výzkumu. Takové prvky lze rovněž vytěžit - neprozkoumané planety přímo volají po tom, abyste je vysáli do posledního iridia. Pomocí miniher si pro změnu vyděláte nemalý finanční obnos. Za utržené mezigalaktické platidlo – kredity, si pak mimo jiné můžete zkrášlit vaši kajutu různými předměty. Princip miniher tkví v jednoduchém přemostění sejfu (spojování stejných částí k sobě) nebo v nalezení tří odpovídajících částí souboru, kterého se snažíte vymámit z příslušného počítače. Rychlost, s jakou si při řešení rébusů počínáte, se pak odrazí na zmíněném peněžním ohodnocení.
Za každou úspěšně splněnou misi vás pak hra obdaří několika body k „tuningu“ postavy a ještě body zkušenostními. O vzrůstající schopnosti vašich parťáků se taktéž staráte vy. Získané body přiřazujete k vlastnostem, o nichž se domníváte, že by na nich člen týmu měl ještě zapracovat.
Ve vzácných chvílích, kdy nebudete mimozemské potvory zkrápět sprškou střel, budete čile konverzovat. Spletitý příběh nabízí několik potenciálních rozuzlení, a pouze vaše postoje rozhodnou, jak se celé Shepardovo počínaní ve druhém díle završí. Mezi vhodnými argumenty nově přemítáte ještě před tím, než váš oponent dopoví rozmluvenou myšlenku. Dialog díky tomu neztrácí na rytmu a věty přecházejí plynule po sobě. Klábosení ukrojí podstatnou část příběhového koláče, tudíž se těšte, že hlasivky rozkmitáte poměrně často. Náladu rozhovorů umocňuje taktéž výborný dabing. Hrdinům propůjčily hlas věhlasné tváře světového šoubyznysu, jimž dominuje herecká ikona Martin Sheen.
Motivací k nekonečným diskuzím budiž vám dva protipóly, na které můžete dosáhnout. Mírumilovnými řečmi se prezentujete jakožto ochránce a také se vám pod tento pojem načítají body. Tvrdý, rázný a nekompromisní vůdce na sebe strhává všechny body směřující pod označení odpadlík. Existuje samozřejmě ještě zlatá střední cesta, kterou nikoho nenaštvete a nikoho příliš nerozezlíte.
Grafický háv celé hry během tří let viditelně uzrál. Majitele slabších strojů potěší, že si hru užijí v podobné, leč okleštěné o spoustu detailů, kvalitě jako držitelé výkonných děl. Těžko soudit, zda z toho oba tábory vycházejí spravedlivě, každopádně se tak titul zpřístupňuje ještě širší hráčské vrstvě. Vykreslení postav se zdařilo, stejně tak jako jednotlivých planet, kde se ani jedna vzájemně nepodobá druhé. Rozmanitost vesmíru tvůrci rovněž vystihli a umístili tak pomyslnou laťku ještě výš.
Pakliže bychom jej přepsali na papír, jednalo by se zcela jistě o monstrózní hrdinský epos. Mass Effect 2, alespoň v mých očích, dokonale vystihl představu o akčním RPG. Akční prvek bezpochyby celé hře vévodí a podstatnou RPG složku tlačí chtě nechtě do pozadí, což vás však o parádní herní zážitek nepřipraví. Rozlehlost, dialogy a perfektní hratelnost hravě utlumí veškeré negativní elementy jako nudu či dokonce stereotyp. Každý, kdo se někdy střetl s RPG žánrem, by měl do rodící se série od BioWare investovat, pakliže tak ještě neučinil. Druhý díl se vznáší ve stejných výšinách jako jeho starší sourozenec. Hnidopich možná namítne, že přepracované cestování mezi soustavami planet zdaleka neplní svá očekávání, nebo že příběh se ledabyle odvíjí v otřepaných standardech. Vysokým hodnocením to ale beztak nikterak výrazně nezacloumá.
