Jen si to představte - jdete si jen tak noční Prahou a nic vás netrápí. Všude je až mrtvolné ticho a snáší se pořádně hustá mlha. Náhle ze stínu k vám vykročí dlouhonohá kráska s alabastrově bílou kůží. Zrzavé vlasy po krk a oblečená jen v přiléhavém koženém oblečku s červeným lemováním. V obličeji jí čtete, jak po vás touží a trochu vás poleká, když se vás dotkne a vy cítíte jen chlad. Začne kolem vás obmotávat nohy a začne vás líbat na krku. Každý její dotyk je jako bodnutí tisíce jehel. Po krku vám stéká něco teplého. Klesáte na kolena a obklopuje vás uklidňující temnota a chce se vám spát. Odevzdaně rezignujete a ležíte na chladné zemi. Dívka se zvedne, prstem si setře z koutku krev a odchází do nočních ulic. Vy jen ležíte v kaluži vlastní krve a pomalu umíráte. Dvě dírky na krku a bledá tvář.

Před lety to začal Doom, vylepšil Carmageddon a v poslední době oživil Postal2. O čem to mluvím? Přece o násilí v počítačových hrách. Ne, nejsem žádným odpůrcem a nechci tu říkat: "Násilí je špatné, áááno?!". Myslím si, že je lepší vraždit virtuálně a ne reálně. A proč o tom vůbec začínám? Píšu přece recenzi na BloodRayne, ne? Ale pěkně od začátku….

Příběh se odehrává v období trochu pozměněné 2. světové války a je plný upírů (včetně hlavní postavy Rayne) a podobné havěti, ale pro hru není nijak přehnaně důležitý a ani nijak originální. Vůbec celá hra je jedno velké klišé , a tak příběh necháme ležet na dně pod hektolitry krve, kterou se zde ani náhodou nešetří a půjdeme se zabývat věcmi jinými, Třeba ovládáním, které je zde poměrně obtížné a budete se s ním dlouho prát, ale nakonec si zvyknete a nebudete si stěžovat.

Když už jsme u toho technického zpracování, podívejme se pod pokličku hrnce s krvavým nápisem grafika a co se v něm vaří (bleeeeee). Použitý engine je prý masivně upravená verze ze hry Nocturne, která ve své době patřila mezi špičku. Je to ale už dávno, tak museli programátoři zapracovat hlavně na implementaci DirectX8, bumpmapingu a dalších vychytávek, jako dynamické stínování, odrazy ve vodě apod. Bumpmaping je zde použit opravdu často a nejen na prostředí, ale i na postavách včetně Rayne. Prostě se tvůrci vyznamenali. A to nejen v grafice, ale i v hardwarových nárocích hry, které jsou skutečně krvavé.

Hra je viděna z pohledu 3. osoby a je skutečně na co koukat. Přece jenom Rayne, ač chladná upírka, je přece jenom oblečena v slušivém koženém oblečku s červeným lemováním a v lecčems by mohla konkurovat i Laře. Jako upír získala Rayne několik schopností přesahujících rámec lidských možností. Skáče pekelně daleko a vysoko, tělo má pružnější než kdejaká hadice, ale hlavně saje krev a nejradši tu německou. Pokud se naskytne příležitost k vysátí oponenta (což je skoro pořád) kamera se zaměří na vysávaného a garantuji vám, že je to naposled, co ho vidíte živého, protože tohle už nikdo nerozchodí. Sáním si Rayne doplňuje zdraví.

Další věcí, se kterou jen tak někoho nepotkáte, je jako břitva ostré ostří na Rayniných rukou a slouží jako primární zbraň, protože pochopitelně nepotřebuje munici a nabíjí tzv. "BloodRage", což je takový menší berserk, při němž zrudne obrazovka, zpomalí se čas a Rayne provádí až neuvěřitelná komba porcující nepřátele na kousíčky. Kolem se válí plno zbraní, takže vývojáři umožnili Rayne pracovat s dlouhou řadou pistolí, pušek, samopalů, panzerfaustů atd. V praxi jsou zbraně dobře použitelné, ale ostří jsou efektivnější.

Ještě než skončím, chtěl bych se podívat blíže na Rayne z pohledu cenzora a mravokárce. V BloodRayne je opravdu mnoho detailně zobrazeného násilí a lze náckům odsekat většinu částí těla, jako zápěstí, chodidla, celé nohy a ruce, hlavy, přepůlit trup, odseknout půlku obličeje a odhalit tak lebku atd. Je toho prostě moc a setkáte se s tím poměrně frekventovaně a při sání krve kamera přiblíží na hlavu oběti a slyšíte i jak si Rayne mlaská.

Jinak je hra poměrně krátká a obsahuje malé množství bugů.