Kulivočko - dojmy z hraní

Nejeden z pamětníků nesnadných začátků počítačového hraní u nás si jednou za čas zasteskne nad současným postavením klasických slepovaných adventur vůči zbylým “módnějším“ herním žánrům. Ačkoli se tu a tam občas objeví zajímavě koncipované point-and-click dobrodružství se solidním příběhem a vzorným zpracováním, zlatá devadesátá léta, kdy herní průmysl chrlil jednu klasiku za druhou, už nenávratně pohltil čas. Po ztraceném potenciálu nastalou mezírku v moderní době záplatují akční adventury typu Tomb Raider nebo Uncharted, jež přišly s přehledným třetím rozměrem, mnohem větší akčností a jistou dávkou arkádových prvků.

Uvědomte si tedy ten pocit blaženosti u každého z odrostlejší generace, když se dávné doby spolu s nějakou tou povedenou adventurkou jen tak na okamžik vrátí, aby zkontrolovaly, jak že je těm pravidlům konstruktivní kritiky dnes a jestli se třeba nechystá velký adventurní comeback, ve kterém by mohly eventuálně s radostí figurovat. Našince pak o to víc potěší, když se něco podobného chystá i v naší kotlině.

Za tím vším v tomto případě hledejme malé české vývojářské studio Fat Funky, které se už prakticky od svého oficiálního založení počátkem roku 2009 pilně věnuje pohádkovému dobrodružství Kulivočko. Pro něj ale ani jeden ze dvou uvedených případů důvodu návratu zmíněných o odstavec výše neplatí. Kulivočko nemá za úkol žánr jakkoli renovovat, oživit, navrátit do starých kolejí, hra má pobavit, potěšit, nabídnout starou dobrou hratelnost, uvíznout v paměti pro svou neoriginalitu v dobrém slova smyslu. Prostě a jednoduše nabídnout hraní přesně jako tenkrát.
Hratelná ukázka uvolněná pro potřeby novinářů už v úvodní prezentační sekvenci slibuje “pohádkové dobrodružství epických proporcí“. Jak moc se tento titulek zakládá na pravdě se z toho mála, co jsem mohl vidět a ozkusit si a z čehož budu také v následujících řádcích vycházet, vyčíst opravdu nedalo. Veřejně dostupnou informací je ale směr ubírání dějové linie. Příběh se bude točit okolo sirotka Kulivočka, který se vydává do světa za zdi “domovského“ sirotčince, aby se o sobě samém a své rodině dozvěděl více. Paralelně po boku ducha mrtvého dědečka navíc směřuje vstříc ukrytému starodávnému artefaktu, po kterém ovšem nepátrá jen on sám. Díky tomu se Kulivočko dostane do styku například s obry, draky anebo trpaslíky. Zde už to onou zmiňovanou epičnost začíná letmo zavánět, a tak jsem se dlouho neostýchal a pořádně jsem si přičuchl.
Už z úvodního menu na vás dýchne celková atmosféra hry. Nesmělý pohádkový výraz čpí z každého koutu obrazovky a vy se jen nemůžete dočkat, až se celá ta krása začne před vámi hýbat. Těch pár lokací, kterými jsem si prošel a které se odehrávající (opět cituji) “kdesi vysoko v horách“, výrazově úplně pohltí. Detailně ručně vykreslená prostředí plná sem tam padajícího sněhu a vánicemi zavátého okolí, babiččina chaloupka na kraji lesa s interiérem dokonale vystihujícím pravé ideály. Vše je navíc pečlivě nakreslené v HD kvalitě a plná verze bude lokací obsahovat na 66, originálních postav potom 34.

Každé z prostředí obsahuje relativně dostatečný počet interaktivních částí, z nichž valnou většinu s klidem umístíte do příjemně vyhlížejícího inventáře. Ten se začne už z kraje pěkně plnit, předměty lze dále prozkoumat, dozvědět se o nich více a třeba i rozdělat na spoustu dále použitelných částí. Jen klasické spojování jednotlivých součástí do sebe a kontinuální postup ve hře mi někdy přišel celkem velmi obtížnou a po většinou ne zrovna extra logickou záležitostí, přes kterou jsem se leckdy musel jako ne zrovna velký náruživec namáhání si mozkovny u hraní překlopýtat stylem “zkoušení všeho na všechno“, a to i v případě interakce přímo v prostředí.
Co mě ale z vyčerpávajícího klikání vracelo zpět k původní uvolněné pohádkové atmosféře, byl zvukový doprovod. Naprosto perfektně sedící původní hudba a kvalitně znějící dabing výraz Kulivočka jenom podtrhují. Po scénáři nikterak neoslňující a někdy až krajně strojené dialogy si možná z celkového ideálu ubírají až moc velký kus. Letmo to ale vypadalo, že se jejich styl bude individuálně odvíjet od charakteru postavy a třeba finální dojem nebude až tak rozpačitý. Navíc navzdory tomu, že se Kulivočko může po tom všem dále jevit jako příjemná pohádková oddechovka, určité pasáže mírně nahlížejí pod nastrčený obal a v jádru hra určitě nepředstavuje zábavu pro ty nejmenší. Blíže specifikovat nebudu, slíbené demo by mělo dorazit ještě do konce tohoto týdne a vlastnoručně vytvořený dojem vždy plní tu nejhodnotnější funkci. Za sebe tvůrcům držím palce, koncept především vizuálně na výsost oslnil.

Sdílet Tweet

Napsal MatejSkalicky dne 2010-02-25 16:17:48