Hrát, či nehrát?

Poslední dobou (už pár let) mě čím dál více skličuje pocit, že mi toho nové hry již, oproti těm starším kouskům, nemají zdaleka tolik co nabídnout, jako tomu bylo dříve u mnoha her zvykem. Na hraní jsem téměř zanevřel, nicméně hráčská slina se mi neustále převalovala v ústech a den, kdy jsem se ji rozhodl vyplivnout před sebe na monitor, se nezadržitelně blížil. Nakonec se ukázalo, že budu dlouho schraňovaný "kemr" seškrabovat z obrazovky pěkně dlouho a s radostí. Pustil jsem se totiž do deset let staré návykové hry, legendárního Falloutu.

Vrátím se ale ke kritice tvorby nových PC her. Mám z toho totiž takový pocit, že každá nová hra na PC, pokud je kvalitní, je z většiny pouhý klon, či pokračování některé gamesy z (dle mého názoru) zlaté éry videoherního průmyslu devadesátých let. K tomu navrch samozřejmě obrovské množství stupidních a neinovativních graficky orgasmistických super nadupaných a náročných bezduchých 3D spektátlů plných zbytečného střílení pořád dokola, občas okořeněných náznakem svěžího vzduchu v podobě Stalkera.

Nevzpomínám si ale, bohužel, na nějaké jiné originální hry, které by nesly punc originality, a tím i schopnost odlišit se, zaujmout hráče jinak, než mírným zdokonalením již zaběhnutých postupů a obrovským hype před vydáním. Nebudu se tu teď ale zabývat úvahami o tom, že nové a originální hry nevznikají proto, protože jejich vývoj stojí dnes nesčetněkrát více peněz, než dříve a že se pak producentům vyplatí sázet raději na jistotu a na stokrát provařené tituly, které již v minulosti měly úspěch. Jde mi spíše o to, aby nové tituly nebyly tolik šablonovité, aby byl přístup vývojářů skutečně tvůrčí, aby do her vkládali svoje vlastní myšlenky se snahou hráči něco sdělit a ukázat. Chybí mi ve hrách nápady a nápady, které se v nových hrách nakonec objeví mi zavání jistou křečovitostí, kdy se nad daným prvkem zcela jistě muselo zamyslet nejméně padesát lidí a výsledkem jeho implementace je pouhý kompromis, který však nemusí se zbytkem hry nijak celistvě souviset. Nápady a myšlenky v nových hrách mi přijdou být příliš prosté a příliš vykalkulované, očesané až na kost, aby to náhodou někoho neodradilo. Funguje tady princip používaný „Stranou mírného pokroku v mezích zákona“ v dobách Jaroslava Haška.

Pro ty, kdo nemají na porno se naskýtá možnost obléct si svoji virtuální slečnu dle těch nejdivočáčtějších představ

Jenže koho to baví, hrát neustále dokola to samé, pouze s lepší grafikou? Téměř každá kvalitní hra, která mě napadne je pouhým klonem, pokračováním nebo datadiskem nějaké jiné hry, jež vznikla (většinou) v průběhu devadesatých let. Namátkou zmíním geniální Civilizaci (původní hra vznikla v roce 1989), Command & Conquer (původem z roku 1996), The Elder Scrolls (1994), Hitman (2001), Warcraft (1995), Age of empires (1999), Tomb Raider (1996), Gothic (2001), Thief (1998), Deus Ex (2000), Doom (1993), Grand Theft Auto (1996), Prince of Persia (1989), Quake (1996) a spousta dalších, v neposlední řadě samozřejmě nesmrtelný Fallout (1997), na jehož třetí díl dodnes netrpělivě čekáme.

Freeware scéna dokáže svým širokým záběrem zaujmout úplně každého. (včetně zahrádkářů)

Zdá se mi, jako by s přelomem nového tisíciletí přestala i produkce nových a neotřelých nápadů a mnozí z nás se tak čím dál více stávají oběťmi vykalkulované recyklace. Zní to, jako bychom žili na smetišti civilizace, jež si zde hrála někdy před deseti lety jenom ty nejvybranější kousky. Možná je třeba udělat ve vlastním zájmu krok zpět a začít od znova. Počkat, až se situace na delší dobou nehnojeném poli her trochu vyjasní a vykrystalizují se nám další legendy, které je však v této době jen velmi těžké najít, neboť jak podotýkám, jsme zaplavování vlnami již dávno provařených plodů, které mě osobně již přestaly chutnat a raději se vrátím s hraním zpátky do minulosti, abych získal to pravé potěšení z toho, jak chutná čerstvé ovoce opravdového umění úzce spojeným s vysokou mírou zábavnosti.

Á, vidíte problém? Artróza v levém koleni =( Je třeba operace

Kudy máme vést řez pane doktore? ...přesně tudy.

Má tedy pro nás smysl tyto hry hrát? Bude duševní vlastnictví originálu zachováno i v následných pokračováních? Nedávno byla oznámena informace o vývoji Falloutu 3. Pravověrní fanoušci však vědí, že byl tým vývojářů, pracujících na obou původních falloutech, rozpuštěn a práva na hru v nedávné době odkoupila Betsheda, stojící za sérií „The Elder Scrolls“. Jak známo fantasy svět Morrowindu, či Oblivionu má svým pojetím k atmosféře Falloutu velmi daleko a mnoho pravověrných fanoušků předchozích dílů se domnívá, že Besheda není schopna ve třetím pokračování této hry znovu otevřít tu starou podmanivou atmosféru původní předlohy. Již spuštění oficiálního webu se streamovanou titulní skladbou naznačuje, že by se v případě této hry mohlo skutečně jednat o průšvih. Chvílemi jsem totiž nabýval dojmu, že jde jen o dočasně vypůjčenou skladbu ze soundtracku k Oblivionu. Opak je bohužel pravdou a titulní skladba zkrátka není Fallout, vůbec se nehodí. Doufám, že to byl jen marný pokus o vtip a vývojáři dokáží zbytkem hry příjemně překvapit. Moc v to ale nevěřím, život ve Vaultu mě totiž přiměl být realistou .

On-line hra Travian mě každý den dovede vždy na pár minut přikovat k monitoru

Nemůžu dopustit, aby měl někdo v okolí silnější osadu, než mám já sám

Copak se ale stalo s týmem pracujícím na původní hře? Vývojářské studio Black Isle stojící za řadou opravdu kultovních RPG a troufám si tvrdit, že snad do dnešní doby nepřekonaných, spadalo pod vydavatele Interplay. Lidé v Interplay se tenkrát okolo roku 2000 rozhodli, že daleko více peněz vydělají, pokud své aktivity nasměřují na konzolový trh. Opak byl ale pravdou a výsledkem špatného rozhodnutí bylo nejen zrušení téměř hotového projektu Van-Buren (Fallout 3), ale také rozpuštění skvělými nápady překypujícího Black Isle. Naštěstí se většina lidí odtamtud dala opět dohromady pod názvem Troika Games, stvořili geniálního nástupce Falloutů, neprávem dosti opomíjenou hru Arcanum a brzy po té začali pracovat na další kultovním přírůstku do videoherní říše. Bylo to jen tak tak, že se podařilo dodělat opět kultovní upírské RPG Vampire the Masquerade: Bloodlines ještě před krachem Troiky. Hra se přes nadšené ohlasy kritiků (LEVEL – 97%, Já - 100%) neprodávala příliš dobře a její neúspěch tak nahnal další vodu na mlýn molochům typu EA, kteří se mohli opět utvrdit v tom, že je výhodnější vydat desetkrát to samé s úspěchem, než riskovat finanční propad pokusem o stvoření něčeho opravdu kvalitního s kouskem ducha. Lidé z Troika Games však nevěšeli hlavu a ihned založili další společnost, v níž nyní zatvrzele kutí další přelomový titul, jenž vyrazí opět všem recenzentům dech a kdo ví, třeba se jim to tentokrát povede a vytře zrak i finančním analytikům z EA, či Ubisoftu.

Afterfall vypadá zatím nadějně. Spousta herních možností a propracovanost mě přinutila ukápnout slinu do klávesnice.

Ovšem nemusíme posmutněle čekat, zda-li se jim konečně podaří opět prorazit. Jsou zde i další naděje na nové kvalitní a nekomerční kousky. Osobně mě velice zaujala postapokalyptická hra Afterfall od polského týmu Intoxicate Interactive, která mi svým pojetím Fallout velmi připoměla. Německá dodělávka The Fall Last days of Gaia také nevypadá zle a přestože jde opět o pouhý klon, stává se v počeštěné verzi za necelé tři stovky prakticky jasnou volbou. Pokud neradi platíte za hry, stačí trošku polistovat na freeware scéně, kde se dá čas od času narazit na nějaký ten parádní kousek, či můžete zabíjet čas kratičkými, avšak velice originálními flashovkami, jichž můžete na internetu nalézt tisíce a možná i více. Co mě však v poslední době přikovalo k monitoru téměř natolik dobře, jako stařičký Fallout, je on-line hra Travian, která si bere inspiraci od Civilizace, jen s tím rozdílem, že vašimi protivníky jsou skuteční lidé. Opět zadarmo a s nizoučkými nároky na HW. Pobavíte se a kromě času za to ani nic nedáte. Freeware hry, často tvořené jedním člověkem, se nebojí experimentovat a tvořit své tituly tak, jak si je tvůrci sami vymysleli, bez zásahů zvenčí.

Doufám, že vývojáři dodrží dané sliby

Vyplatí se běžnému hráči sáhnout raději po staré klasice, než po nějaké super nadupané moderní kropenici? Odpověď zní “ano”, ale jen tehdy, považuje-li se opravdu za hráče a k počítači usedá za účelem hraní od slova “hrát si”. Vysvětlím. Nové hry se oproti těm starým spoléhají hlavně na grafiku a na reklamu. Nejsou inovativní, přebírají staré koncepty, avšak nepropracovávají je natolik do hloubky a často je dokonce zjednodušují k nepoznání. Kultovní starší hry byly tvořené s nadšením, fantazií a snahou pobavit hráče vynikaly originálním konceptem, který mnohdy nebyl v žádné jiné hře k vidění. Vzhledem k nedokonalosti grafiky tyto hry přiměly hráče více zapojovat fantazii a některé bývaly také doplňovány množstvím textu, čímž se dosti podobaly takové interaktivní knížce. Osobně se u takovýchto her, z nichž nečiší touha ukořistit co největśí svazek mých bankovek a to pokud možno co nejčastěji, her, které mi vydrží na mnoho desítek hodin a pobaví s nezmenšenou intenzitou po celou herní dobu, her, které mi dokáží i něco nabídnout, pobavit mě, ale zároveň mi i něco předat, u takových her trávím svůj čas velice rád a narozdíl od komerčních trháků splácaných ze statistik, co je úspěšné a co ne, v nichž chybí jakákoliv celistvá myšlenka a obvykle se utápí ve vlně vlastní absurdity, narozdíl od nich jsem ochoten za duševní vlastnictví těchto děl i zaplatit. Drtivá většina dnešních her (zejména od EA a Ubisoftu) duševní vlastnictví neobsahuje, a tudíž si (dle mého názoru) svůj výdělek ani nezaslouží. Raději se vrátím ke starému dobrému Falloutu, vytvořím si opět trochu jinou postavu, s níž budu plnit questy jiným způsobem a vyzkouším jiné z šesti různých zakončení této rozsáhlé gamesy. Já říkám. Hrát.

Sdílet Tweet

Napsal LordBexr dne 2007-05-09 00:00:00