Každý správný rek, by měl mít svou signature zbraň. V legendách a bájích ze všech koutů světa se to smrtonostnými, často magickými artefakty jen hemží jak osmého v měsíci na sociálce. A to ani nemluvím o hrách a knihách. Kouzelné meče, sekery, luky, ponožky. Ale jednu věc si reálně nevybavuji - harpunu.

Vlastně si obecně nevybavuji hru, ve které by se protagonista oháněl harpunou. Jediné, co mi přichází na mysl je komiks Baltimore od Mika Mignoly, kde hlavní hrdina, Lord Baltimore, běhá po světě zamořeném upíry s harpunou na zádech. A hromadou jiných zbraní u pasu. Shoda náhod? Možná. Ale když vezmeme v potaz, že ústřední postava Oliji se jmenuje Lord Faraday, začínám tam tu inspiraci trochu cítit.

A to i co se týče pochmurné atmosféry. Lord Faraday se stará o skomírající osadu, jež už zažila lepší časy. Moře je skoupé na úovky a účty za prohrané války se nesplatí samy od sebe. Rozhodne se proto, že vezme své nejvěrnějšími pobočníky vyrazí do neznámých vod za novou kořistí, aby umírající poddané zachránil. Co se ale nestane, díky útoku obří velryby námořníci ztroskotají a ocitnou se v tajuplné zemi Terraphage plné podivných kultů, ztracených lodí a temných kouzel.

Lord Faraday se snaží najít způsob, jak se z nehostinné krajiny dostat, zachránit ztracené námořníky a ideálně u toho nepřijít o život. Do cesty se mu staví všechno možné, jednooká monstra, zombie, bahenní příšerky nebo okřídlení kultisté. A Olija. Mysteriózní ženská postava, jejíž osud se s tím Faradayovým proplétá po celou hru. Vyprávění příběhu klade důraz na audiovizuál, který je minimalistický, a to i v porovnání s jinými současnými indie záležitostmi. Nečekejte tak hromady textu a dialogů. Mimochodem hra není nadabována do angličtiny, postavy sice mluví, ale (zřejmě) v rámci šetření nesrozumitelným jazykem. Namísto toho je potřeba pozorně vnímat jednotlivé scény a snažit se vyčíst souvislosti z detailů, aby člověk pochopil, co se vlastně děje.

Zdá se vám, že jsme trochu zapomněli na harpunu? Ale kdeže! Jak jsem zmiňoval, cesta za spásou je trnitá ale kouzelná harpuna, již k Faradayovi váže magické pouto, vám to usnadní. Nejen, že s ní můžete kosit nepřátele a házet s ní jak Roman Železný, ale můžete se i teleportovat do její lokace nebo ji vrátit zpět do ruky ať leží kde leží. Na základě těchto mechanik je založena platformingová část hry, jelikož harpuna se dá zapíchnout jen do určitých předmětů jako jsou krabice, nebo creepy rostliny s jedním okem, které jako by z Promethea vypadly. Rychlého pohybu, který vám teleportování umožňuje, využijete ale i při soubojích.

Ty jsou dynamické, lehce krvavé a opravdu zábavné. S postupem času budete nacházet nové zbraně, takže po ostatních můžete střílet mušketou, rychlopalnou kuší nebo je naporcovat mečem. Dávkování nových zbraní a schopností je nastaveno výborně a jakmile se naučíte současné vybavení dobře kombinovat, najde se hned něco nového, abychom se náhodou nenudili. Své skills pak naostro vyzkoušíte v soubojích s bossy.

Ty bývají náročnější, ale rozhodně ne v sebemrskačském stylu Dark Souls nebo rogue-like titulů. Olija není vyloženě lehkou hrou, ale ani přehnaně náročnou a jedná se tak o skvělé hraní na cesty, kde se nemůžete kdovíjak soustředit (a hlavně nahlas nadávat) a Switch jí vyloženě sluší. Aby byly souboje ještě o trochu zajímavější, můžete si ve své ztroskotanecké základně (kam se vracíte mezi jednotlivými dobrodružstvími) nechat ušít klobouky.

Ty přidávají Faradayovi speciální schopnosti či útoky a hře to přidává na variabilitě. Ale je pravda, že pokud si hru chcete usnadnit a trápit se co nejméně, budete na svých výletech nosit vypimpenou krokodýlí kšiltovku. Ta vám dává lifesteal a značně tak usnadňuje přežití ve většině situací. Stačí mlátit a střílet do ostatních víc než oni do vás. Pokrývek hlavy je k dispozici sedm a nic moc jiného ve vaší osadě nakoupit nelze.

Nu, jak jsem říkal, minimalismus. Hře to ale neškodí, právě naopak a celkově všechno ladí. Tajuplný, ale přímočarý příběh s neznámými postavami, kde si spoustu věcí hráč musí domyslet. Neznámé, ale čímsi tak nějak povědomé prostředí, šmrncnuté východní kulturou. Stylová, ale na detaily skoupá grafika doprovázená jemným hudebním doprovodem. Fakt, že Olija je primárně dílem osamělého vývojáře, je posledním dílkem skládačky.

Dobrodružství Lorda Faradaye se dá dokončit za nějakých 7 hodin, možná i méně. Případně o něco více, pokud patříte mezi lidi, kteří chtějí objevit všechna skrytá tajemství a easter eggy. Zamrzí jen nemožnost hru ukládat manuálně do několika slotů. Po dohrání totiž musíte začít úplně od znovu, což je nepříjemné, protože já osobně jsem čekat, že se na některá místa budu moct vrátit a podívat, se, co jsem předtím nenašel. A znovu se mi to rozehrávat nechce.

To je však asi jedinou vadou na kráse Oliji. Ne, není to hra, která přepíše dějiny, ale jedná se o příjemný zážitek s nevšední atmosférou, která vás bude bavit po celou dobu. Základní cena 15€ možná není úplně nejnižší, ale její koupí podpoříte opravdu nezávislého vývojáře. A jakmile Olija padne do nějaké slevové akce, je to pro fandy žánru sázka na jistotu.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Devolver Digital