recenze
Watch Dogs: Legion

Watch Dogs: Legion - recenze
Watch Dogs: Legion - recenze
12:01, 28.10.2020

V dnešní recenzi se vydáme do Londýna, samozřejmě toho virtuálního. Do britské metropole se nás totiž rozhodl vzít Ubisoft v rámci třetího dílu hackerské akční záležitosti Watch Dogs, která tentokráte nese podtitul Legion. Vzhledem ke skutečnostem, že se v uplynulé době poměrně slušně roztrhnul pytel se všemožnými superlativy, vyzdvihující tento titul, jehož vydání se nezadržitelně blíží, pojďme se tedy společně podívat na to, jak je na tom hra ve finální verzi a zda se vaše očekávání, pakliže se na tento kousek těšíte, splní. To se již dočtete na následujících řádcích.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Londýn v nesnázích

Jestliže se počítáte mezi nováčky v sérii, kteří ještě neměli tu čest s žádným dílem série Watch Dogs, tak jen připomenu, že ústředním motivem každého z nich jsou technologie a umění je využít ideálně dle svého uvážení. Ani Watch Dogs: Legion není v tomto směru žádnou výjimkou a je-li vám technologické zasazení a pojetí blízké, zcela jistě byste měli zpozornět, jelikož v tomto světě se budete cítit jako ryba ve vodě. Hlavním rozdílem oproti prvním dvěma dílům je tak hlavní hrdina. Inu, to není to správné slovo. Mnohem lepší by bylo zvolit termín hrdinové. Již od samotného oznámení jsme totiž věděli, že to v tomto případě nebude tak přímočaré, jak jsme byli zvyklí. K dispozici totiž máte doslova nepřeberné množství postav, které mohou rozšířit řady vaší hackerské organizace DeadSec, která brojí proti systému, ovládajícímu svět prostřednictvím technologií. A že jimi Londýn blízké budoucnosti, navíc v zemi rozvrácené brexitem, překypuje, to asi nemusím ani zdůrazňovat.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Poznej svého hackera

Představte si tedy živoucí svět, respektive obrovskou metropoli, ve které se to jen hemží všemožnými postavami, přičemž kohokoliv na kterého virtuálním prstem ve formě mobilního telefonu ukážete, můžete využít pro vaše hraní. Ještě před samotným spuštěním hry jsem si kladl spoustu otázek spojených se skutečností, jak to vlastně v reálu bude fungovat a zdali tento systém nebude působit spíše chaoticky, než jako příjemná změna od zajetých systémů. Mé obavy naštěstí byly záhy po spuštění rozprášeny a já se tak mohl s klidným srdcem pustit do hraní. Díky nastavenému hernímu systému a jejím mechanikám je vám dáno k dispozici obrovské pískoviště, na kterém si můžete dělat co a jak chcete. Zprvu jsem byl všemi těmito náhle odemknutými možnostmi docela zaskočen, jelikož, jak jsme u Ubisoftu zvyklí, herní svět opět oplývá pořádnou náloží aktivit, které můžete, ale i nemusíte plnit. Zkrátka záleží na každém hráči jaký přístup zvolí. Toužíte projet jenom příběh? Není problém, zaměřte se pouze na hlavní mise a veškeré další aktivity ignorujte. Jste spíše sběrač a žádné tajemství vám nesmí zůstat utajeno? Jasně, dejte se do hledání sběratelských předmětů, audio nahrávek či doprovodných textů, které pěkně dokreslují atmosféru tohoto na první pohled pěkného leč poměrně nebezpečného světa. Nebo jste spíše turisticky laděný typ a reálný Londýn jste podobně jako já v tom lepším případě pouze „štrejchli“ při přistání na letišti v Lutonu? Tak neváhejte a vydejte se zkoumat památky a ikonická místa, která tato lokalita nabízí. Skutečně, možností jak hru uchopit je tolik, že bychom tu mohli vyjmenovávat a nikam bychom se neposunuli. Nicméně, jsme ve hře a tak samozřejmě dříve či později přistoupíte k příběhu, který je vcelku solidně napsaný a troufám si tvrdit, že v rámci jeho průchodu utopíte pěknou porci hodin.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Mise, kam se podíváš

Hlavní příběhová linka se točí okolo organizace Albion, samozvaných lídrů, kteří si touží jinak vcelku mírumilovné obyvatele podmanit za použití technologií, kterými disponují. Jejich členové primárně dohlíží na pořádek v ulicích, čímž suplují roli klasické policie, která se ve hře dostává na vedlejší kolej a navíc velmi záhy začnou fušovat do řemesla i vysoce postaveným politikům. Kromě této linie se však během postupu začnou odemykat další hlavní mise, související buď s událostmi nebo konkrétními osobami, a tyto je nutno také samozřejmě dokončit. Kromě hlavních jsou dostupně klasicky i vedlejší mise, které zdatně dotvářejí požitek ze hry a často jsem se uchyloval k jejich plnění především v momentech, kdy jsem v rámci páteřních úkolů dosáhl nějakého toho milníku. V tomto případě se jedná o menší, i když plnohodnotné úkoly, které vám většinou nezaberou více než deset minut. Aby toho nebylo málo, tak když byla řeč o najmutí jakékoliv postavy do vašich řad, ani tento úkon není „zadarmo“. Pro úspěšné rekrutování nového hackera z řad civilistů je totiž nutno také splnit menší zakázku, kterou po vás daný subjekt vyžaduje. Jedná se skutečně o drobné zásahy, jako někoho zpacifikovat, zachránit či sehnat nějaká citlivá data. Každopádně i tyto drobné úkoly vyžadují jistou šikovnost a díky své variabilitě si tak můžete hraní zpestřit. Co do herní náplně musím hru vcelku pochválit, jelikož i když se mi po zhruba dvou odehraných hodinách zdálo, že jsem již viděl prakticky vše a zažil veškeré typy úkolů, rozhodně tomu tak nebylo a stále přede mě hra házela nové a nové situace, se kterými jsem se musel naučit žít a vyrovnávat.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Ten dělá to...

Ta pravá zábava totiž začíná se zkoumáním a využíváním různých postav pro různé úkoly. Každý člověk disponuje jednak jiným zbraňovým arzenálem, ale také rozličnými schopnostmi, které lze při misích pořádně využít. Někdo je specialista na rychlé hackování, jiný zase dokáže díky svému oblečení či uniformě účinně infiltrovat nepřátelskou budovu. Další zase může být specialistou na ovládaní dronů a dalších technologických vychytávek, přičemž jeho kolega to zase umí se střelnými zbraněmi a má k dispozici o poznání odolnější výstroj. Variant je nepočítaně a všechny tyto specifikace dané postavy vidíte již před samotným pokusem ji naverbovat právě díky mobilu, který má váš hrdina neustále v ruce. Některé herní funkce jsou poté dostupné v případě ovládání jakékoliv postavy, přičemž zde lze hovořit primárně o hackování jako takovém. Z vámi ovládané postavy během hraní prakticky neustále vyzařuje paprsek, značící ovládání nejrůznějších prvků, nacházejících se okolo vás. Kromě analýzy a případného verbování nových spolubojovníků tak pohodlně můžete ovládat vozidla na dálku, zasílat rušivé esemesky nepřátelským vojákům, což má za následek jejich rozhození a vaši možnost proniknout za jejich zády. Nechybí možnost nenápadné propagandy své skupiny prostřednictvím obrazovek s reklamními sděleními, dálkového ovládání retardérů či bezpečnostních sloupků, kamerových systémů a v neposlední řadě dronů. Se skutečností ovládat kohokoliv a vytvořit si tak svůj unikátní tým bojovníků za spravedlnost souvisí i nutnost určité péče o vaše svěřence. Nikdo totiž není nesmrtelný (v případě, že hrajete s nastavením permanentní smrti, což lze i vypnout) a tak je potřeba dbát na jejich zdraví, jelikož může nastat situace, že dojde k zabití některého člena týmu, nebo se zraní a je po nějakou dobu nedostupný. Do tohoto stavu se mi podařilo dostat moji specialistku na střelné zbraně, kdy jsem jí nedopatřením hodil na hlavu z jeřábu kontejner, který jsem původně zamýšlel použít jako dopravní prostředek pro cestu na lešení, nacházející se na nedalekém mrakodrapu. A podobných situací bude rozhodně více spolu se zvyšováním počtu ovládacích prvků, které ne vždy dokonale trefíte, věřte mi.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Vládci oblohy

Ano, drony jsou k vidění skutečně všude, navíc v mnoha různých provedeních a z nich pramenících funkcí, které lze posléze ovládat. Ze začátku budete rádi, že dokážete nepřátelský dron na dálku deaktivovat a získat tak chvilku času na schování se před jeho vševidoucí kamerou. Nicméně jak budete hrát dále, začnete objevovat mnohem lepší způsoby, z nichž mnohé využijete i při plnění misí. Kupříkladu takový nákladní dron. Nejenom, že parádně poslouží při přepravě velkých kontejnerů, dokáže pohodlně uvézt i vaši postavu a díky jeho pomoci se dostanete po efektním letu na jinak nedostupná místa. Mimochodem, v tomto momentě bych rád zdůraznil, že rozhodně doporučuji číst si tipy během načítání hry, mnohokrát se mi tato skutečnost vyplatila především z důvodu, že možností v rámci hraní je skutečně mnoho. Dron, patřící mediální společnosti zase může skvěle pomoci při průzkumu či pomocí integrované kamery při pořízení nějakých těch choulostivých důkazů. Oproti tomu nejběžnější model sice zvládá jen let, na označení postávajících nepřátel v nebezpečné zóně bohatě postačí. Nad ulicemi se prohání kupříkladu i doručovací drony, kterým můžete i vy sami pomoci v rámci „poslíčkovských“ misí. Jak již tak z tohoto odstavce vyznívá, ve městě je skutečně rušno, a to jak na obloze, tak i na silnicích. Jelikož jsme se před nějakým časem amatérsky věnoval klasickým dronům, které jsou v dnešní době v reálu k dispozici, musím ocenit především letové vlastnosti, kdy se mi obzvláště s rychlými kousky lítalo skutečně skvěle, přičemž řízení reagovalo tak, jak jsem byl zvyklý ze svých polních letů za městem.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Králové silnic

Vozový park je totiž také poměrně rozsáhlý. Všude se to elektromobily jen hemží a ve většině případů lze využít autonomní řízení, které vás po zadání GPS koordinátů zaveze na vámi určené místo. Ač jsem tuto funkci párkrát využil, většinu času jsem v autech trávil za volantem či řídítky motorky, abych mohl objektivně zhodnotit jízdní model, který autoři aplikovali. Nutno říci, že ač na mě Watch Dogs: Legion při chůzi a pohybu mimo vozidla působil od začátku velice příjemně, při jízdě tomu bylo přesně naopak. Auta samozřejmě spadají do kategorií pomalejších a rychlejších, přičemž hlavně druhé jmenované jsem měl skutečně problém ze začátku ukočírovat a směrovat je tam, kam jsem potřeboval. Tomuto faktu nehraje do karet ani skutečnost, že spousta uliček je jednosměrných a zároveň poměrně úzkých, které sice výborně poslouží účelu schování se před pronásledujícími pořádkovými jednotkami, nicméně pro beznehodový průjezd je potřeba trocha toho cviku. Stejný případ poté nastal u motocyklů, kdy takový skútřík uřídíte poměrně v pohodě, avšak u pořádné „zalehávačky“ je nutno včas brzdit, aby s vámi těžký stroj vůbec zabočil. Celkově mi tedy jízdní model přišel jako poměrně jankovitý, čemuž nenapomáhají ani smyky, kdy kára klouže jako mýdlo po podlaze. Jak jsem již zmínil, je třeba nenechat se odradit a zákonitostem této herní fyziky po pár hodinkách přijdete na kloub a poté se již po levé straně vozovky budete pohybovat jako pán. To lodě a čluny jsou jiná liga, u těch jsem na žádné trable nenarazil a chovají se podobně jako v ostatních hrách, kde máte možnost projet se po vodní hladině.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Z jednoho konce na druhý

Při letmém pohledu na mapu ve hře byste mohli mylně nabýt dojmu, že se jedná o malý prostor, na kterém budete provozovat své aktivity. Není tomu tak. Město je skutečně rozlehlé a tím, že na každém místě se „něco“ děje, umocňuje pocit z „živoucího“ organizmu. Upřímně nedokáži posoudit rozmístění známých památek a jejich vzdálenosti od sebe, avšak pro potřeby hry se vše nachází tak akorát daleko a kdyby vás náhodou nudilo fyzické cestování po městě, vždy můžete sáhnout k využití metra a rychle se přepravit na nejbližší zastávku. Samotná jízda naneštěstí není do hry vůbec implementována, pouze se objevíte před turnikety dané stanice. To je trochu škoda, i když fakt, že byste kupříkladu pět minut koukali na zdi tunelu také nezní zrovna dvakrát zajímavě. Jelikož ve hře běží čas, můžete se také těšit na unikátní pohledy, kdy například taková Temže vypadá v každé denní době jinak, a skutečně parádně. V noci jsou zase všechny budovy včetně významných lokací pěkně nasvíceny a během vašich běžných povinností si tak můžete udělat sem tam pauzičku a jen se kochat pohledem na město. Případně si vyletět na londýnské Oko a jen tak relaxovat. Vašim nápadům a iniciativě se zkrátka meze nekladou.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Začutat si nebo bitka?

Kdybyste toho však ani v této chvíli neměli dost, zabavit vás mohou i doprovodné aktivity, až by se chtělo říci, volnočasové. Můžete si na speciálních místech tak zahrát šipky (oblíbenou 301), splnit nějakou tu výzvu ve freestyle fotbálku nebo se pustit do pěstních soubojů s lokálními šampiony. Ano, zkrátka vás autoři nešetří ani ve chvílích, kdy nemáte chuť se honit za hlavními záporáky a tak to má být. Tyto činnosti jsou navíc zcela dobrovolné a dokáží zabavit, takže by byl hřích je nezkusit. Prozatím, v době testování, není ještě k dispozici online režim hry více hráčů, kterého bychom se dle menu hry měli dočkat již v prosinci. Dokáži si tak představit, že byste mohli s ostatními hráči kupříkladu zavítat i na tato místa a dát si tak menší turnaj.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Sem tam mušky

Zatím to vše zní tak, že hra vlastně netrpí žádnými problémy. Naneštěstí tomu tak však není a v aktuální verzi jsem se potýkal s několika málo situacemi, které mi požitek ze hry lehce kazily. Tím prvním byly místy doskakující textury, objevující se především po rychlém cestování, kdy mi jednou dokonce chyběl celý přístupový tunel do vlastní základny. Osobně bych si tipnul, že toto budou mít již nové konzole ošetřené a díky rychlejšímu toku dat se s těmito situacemi již setkávat nebudeme. Co mě ovšem potrápilo o něco více, byly problémy, kvůli kterým jsem nebyl schopen dokončit misi ve svém tažení za osvobozením Londýna. Jednalo se naštěstí o jednu z těch menších, která nebránila hlavní lince v pokračování. Nejprve jsem to připisoval své neschopnosti, nicméně když mě hra ani po čtvrtém nahrání pozice a opětovném průchodu předcházejícími částmi mise, jsem skutečně dospěl k názoru, že tento daný moment autoři skutečně pravděpodobně nedotáhli a zkrátka jsem zůstal zaseknutý na jednom místě, aniž by šlo jakkoliv interagovat s okolím. Uvidím, jak se hra bude chovat po aplikaci první aktualizace, nicméně by mě mrzelo, kdyby kvůli programátorské chybě nebylo možné pokračovat v postupu. Kromě těchto dvou rušivých elementů jsem párkrát narazit na prapodivné animace či zpracování detailů v průběhu předělových scén, na druhou stranu však technický stav vzhledem k možnostem a rozlehlosti hry nikterak nevybočuje ze zajetých standardů, na hru se hezky kouká a ani zvuková stránka nestrádá. Pravda, se zvuky vozidel si mohli vývojáři ještě pohrát, nicméně jedná se o elektromobily a tak je k tomu nutno i přistupovat. Poslední věcí, která na mě působila vskutku podivně, jsou dveře. Ano, obyčejné dveře, kterými disponuje každá budova. Nyní však nehovořím o interaktivních dveřích, kterými lze do přístupných budov vstupovat, nýbrž o těch, které vedou do nepřístupných baráků. Poměrně divně totiž působí, když NPC postava vyjde ze dveří, za kterými není znázorněn žádný interiér, pouze černá překážka, kterou nejde projít. Postavy vystupující z této „tmy“ vypadají poté divně, jako by vylézaly zpoza plenty. Nevím, bez této animace bych se asi obešel a nechal obyvatele raději pouze na ulicích nebo zpřístupnil alespoň předsíně budov.

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Přesně pro vás?

Komu tedy Watch Dogs: Legion doporučit? Minimálně všem těm, kteří si rádi užívají dobrodružství v otevřeném světě, jsou fanoušky této videoherní série či případně rádi řeší věci po svém. Tohoto konání si totiž v nejnovějším titulu od Ubisoftu užijete skutečně dostatek a vzhledem ke všem výše zmíněným aspektům se lze do hry i po dokončení vrhat opakovaně a zkoušet nové postupy. V rámci mého prvního průchodu jsem totiž poměrně často volil cestu nejmenšího odporu, a to ideálně se samopalem v ruce. Další kolo si pravděpodobně dám až na konzoli PlayStation 5, především proto, abych měl srovnání z technologického hlediska, nicméně v rámci druhého hraní bych se rád zaměřil na tiché průchody, které jsou díky krycímu systému také zábavné, i když o něco komplikovanější, jelikož někdy jsem nabýval pocitu, že stráže mají oči skutečně všude. Škoda jen chybějící lokalizace, od které vývojáři nakonec ustoupili, jelikož hra obsahuje poměrně dost textů, a to jak v dialozích, tak i v doplňujících zprávách, takže hráči se slabší znalostí světových jazyků budou pravděpodobně značně ochuzeni o detaily. Každopádně se noví Watch Dogs hrají velice pohodově a to, že vás nikdo netahá za ručičku s tím, že pouze jediné řešení je správné, je rozhodně dobře.



Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Ubisoft

Klik pro zvětšení (Watch Dogs: Legion - recenze)

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Ceny hry Watch Dogs: Legion srovnáte na Zboží.cz.

SUPER
90%
CZECHGAMER
Důstojné pokračování hackerské série, za které se autoři určitě stydět nemusí.

CGwillWin