V dnešní recenzi se podíváme na nový přírůstek do žánru trojrozměrných plošinovek, který zajisté patří mezi ty populárnější, především i proto, že obvykle cílí na mnoho různých hráčských kategorií. Většinou se tak dokáží u her tohoto typu zabavit jak mladší generace, tak i hardcore pařani, kteří již toho mají za sebou mnohem více. Řeč bude o titulu Tamarin, za kterým stojí tým Chameleon Games, částečně složený z bývalých členů studia Rare, kterým žánr také není cizí. To vše by se dalo brát jako příslib kvalitního kousku nebo snad ne? To se již dočtete na následujících řádcích.
Jak již název napovídá, vaším hlavním hrdinou není nikdo jiný než opička a jestliže jste někdy tamarína viděli například v zoologické zahradě, nutno říci že pořádně roztomilá. V její kůži se poté vydáváte na dobrodružnou cestu, která v sobě nese náznaky zoufalství, pomsty a samosebou záchrany. Příběh hry se totiž odehrává po zničení vašeho domova, který se znelíbil znepřáteleným mravencům, představujících hlavní záporáky této hry. Kromě nich však narazíte i na rozmanité druhy hmyzu, které jsou plně odhodláni vaše putování co nejvíce znepříjemnit. Jako bonus si poté můžete přičíst prvky avizované záchrany, jelikož rozhodně jednak není vaším cílem zůstat sám jakožto představitel vašeho rodu a jednak také narazíte na tvorečky, kterým je záhodno pomoci. Na druhou stranu se můžete těšit i na věrného přítele krtka, který neváhá ve zlomových momentech
na předem daných místech vykouknout ze své hromádky a nabídnout vám pomocnou ruku v podobě uschování či poskytnutí zbraní či odemčení rovnou jejich nových typů. Vaše opička totiž disponuje různými ovládacími prvky drží-li nebo nedrží-li zbraň, což se hodí především u řešení jednotlivých puzzlů, na které narazíte.
Jako každá správná akční adventura, ani Tamarin nepostrádá základní prvky hratelnosti, které byste u hry tohoto typu očekávali. Dosytosti si tak užijete skákacích pasáží, menších logických hádanek a samozřejmě soubojů. Ty se ve většině případů neliší od klasiky, kterou jsme již mnohokrát viděli, avšak co se soubojů týče, ty v tomto titulu působí lehce jako pěst na oko. Jak jinak nazvat roztomilou opičku třímající v rukou samopal či pistoli, snažící se nepřátelským mravencům trefit ideálně hlavu, jelikož jak známo, tyto střely jsou tím nejúčinnějším prostředkem pro jejich likvidaci. Mravenci či případně další, i létající, nepřátelé využívají palných zbraní také v hojné míře, takže si občas budete připadat jako ve válečné vřavě. Kromě těchto momentů na vás čekají i situace, ve kterých je nutno zachránit vždy daný počet modrých ptáčků, které vám v pozdějších fázích dokáží pomoci v podobě zisku světlušek, potřebných pro další postup úrovněmi.
Ty jsou rozděleny vždy do několika „sektorů“, přičemž každý z nich disponuje checkpointem, takže se v případě neúspěchu nemusíte vracet nikterak daleko. Navzdory tomuto pozitivnímu faktu je náplň jednotlivých oblastí vesměs stejná, takže se pocit stereotypu dostaví pravděpodobně poměrně rychle. To je rozhodně velká škoda, jelikož co do provedení a zpracování jednotlivých úrovní, zde nemám prakticky co vytknout. Vše působí roztomile a grafika je skutečně tou oblastí, ve které hra vyniká. S těmi ostatními je to podstatně horší. Jako první musím totiž negativně vyzdvihnout ovládání, které rozhodně není ideální a dokáže pořádně potrápit i zkušeného herního matadora. A co teprve ty méně zkušené?
Jednak je poměrně složité trefit se ve skákacích pasážích na požadované místo (čti plošinku) a situace není o mnoho lepší ani v oblasti míření, takže dosti často budete pravděpodobně proklínat i vaši mušku. Jako pomyslná „třešnička“ na dortu poté působí i naprosto chaotická kamera, která v určitých situacích, kdy je váš hrdina poblíž objektů zcela nepochopitelně zajíždí za ně, takže svoji postavu vůbec nevidíte. A že takových momentů zažijete... Všechny tyto nepovedené vlastnosti poté titul zbytečně sráží a jeho hraní se stává relativním utrpením. Co se týče délky hry, tak na hlavní příběh je nutno vyhradit si nějaké čtyři hodinky, což není nikterak mnoho, nicméně i vzhledem k výše zmíněným aspektům to není až tak na škodu, jelikož ve větší míře by mohla hra také zanedlouho letět z konzole a to mnohem dříve, než ji stačíte dokončit.
Zvuková stránka hry je povedená pouze do té míry, dokud se nezaposloucháte do podkresové hudby. Ta se totiž k celkové atmosféře dvakrát nehodí a tak jsem se neštítil ji po pár minutách ztlumit. Je skutečně škoda, že tvůrci nevyužili potenciál dle představ hráčů,jelikož tu tak nyní máme zcela průměrnou hopsačku, která sice na první pohled působí skutečně úžasně, avšak jakmile do ní více zabřednete, zjistíte, že přísloví o tom, že není všechno zlato, co se třpytí zde platí dvojnásob. Ač jsem se hrou zdárně prokousal až na její konec, tak se obávám, že se k ním pravděpodobně již nevrátím, jelikož jsem již viděl asi vše podstatné. A kvůli technickým nedokonalostem si ji pravděpodobně nezamilují ani naši potomci, i když, kdož ví. Nemáte-li zrovna rozehráno nic důležitějšího a zábavnějšího, můžete dát samozřejmě Tamarinovi šanci, i když k mání je zcela jistě vícero povedenějších kousků.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Chameleon Games
