recenze
Iron Harvest

Iron Harvest - recenze
Iron Harvest - recenze
12:00, 14.09.2020

RTS žije! Žije, dýchá, vynořuje se z hustého oparu spálené nafty. V tomto návratu ke klasickým strategiím by nejeden zastánce ekologie dostal dvojitý infarkt a Gretu z trojkorunové země by to převrátilo vzhůru nohama a zase nazpátek v dokonalé kružnici. Při vývoji první videoherní adaptace deskové hry Scythe si naštěstí nikdo nemusel žádat o dotace z Evropské Unie, aby zdejší stroje, fungující jako pomocníci v období žní stejně jako obranné jednotky, zprovoznil. Když jsem před několika lety dostal zprávu, že určitá německá společnost rozbíhá projekt zahrnující komplexní adaptaci alternativního vesmíru World of 1920+, nedokázal jsem skrývat své nadšení. Tato jedinečná ilustrovaná fikce z hlavy polského umělce Jakuba Rožalskiho, kterou proslavila právě zmíněná hra Scythe, dokázala navodit tak autentickou atmosféru, jak umně spojila tradiční slovanský folklór s bizarní dieselpunk industrializací, že přechod do interaktivní podoby videoherního média byl mnohem potřebnější, než by se mohlo zdát. Tehdy jsme ale netušili, kdo se na vývoji bude podílet a s jakou kůží nakonec přijdou na trh. Dnes už je jasné, že to byla firma King Art Games, která otevřela svůj vzácně využívaný šuplíček s názvem realtime strategie a díky úspěšné Kickstarter kampani vlastně pomohla každému milovníkovi tohoto žánru vrátit se zpátky domů.

Epická kampaň

Klik pro zvětšení (Iron Harvest - recenze)

Celé moje nadšení, které z tohoto odstavce prská jako slanina zrovna vhozená na pánev, spojím z hodnocením kampaně, která představuje hlavní dějovou linii. Je to tak, i v roce 2020 se strategie odehrávající se v reálném čase může stát nádobou plné úžasné hratelnosti, kde druhé housle hraje velmi uvěřitelný příběh. Autentičnost alternativního vývoje dějin po první světové válce je tak silná, že malinko zkomolené názvy Ruska nebo Polska nebrání pochopení záměru autorů hry. A o co teda ve hře jde? Po válce a tradiční stagnaci, sestávající se sbírání munice a sebe sama, začíná Evropa opět zbrojit a každý si jede po vlastní ose a staví si své mecha stroje. Díky umělcům z Polska měli vývojáři neochvějnou podporu v okouzlující estetice těchto často dvounohých mašinek, o to víc se pak mohli soustředit na jejich začlenění přímo do strategických pozic na bojišti. Už během vybírání peněz na Kickstarteru se jedním z velkých lákadel stal slib autorů ve zpracování podmanivé kampaně. V těchto věcech jsme vždy poněkud skeptičtí, protože máloco bylo řečeno na kameru a dokončení bylo daleko. Byť jsou tyto sliby většinou dodrženy v rámci takových projektů, bylo nutné počkat na skutečný výsledek.

Klik pro zvětšení (Iron Harvest - recenze)

Na deset průměrných projektů však připadne jeden extrémně vydařený, a přesně sem spadá Iron Harvest. Přináší totiž zajímavé hlavní postavy se silným a propracovaným scénářem, který by se neztratil ani na filmovém či dnes mnohem populárnějším seriálovém plátně. Zkusme se vsadit, jak dlouho bude Netflixu nebo HBO trvat, než něco takového oznámí? Tak či tak, kvalitní příběh si vyžaduje především recenzentské utajení – jediné, co vám můžu prozradit, abyste nepřišli o přímo gurmánský požitek ze hry – je následující: V malé vesničce začíná více než třicetihodinový příběh malé Anny, jíž otec celý život záměrně tajil své původní povolání a schopnosti. Díky blížící se neodvratitelné války mezi východem a západem Evropy (Polania, Rusviet a Saxony) je toto tajemství odhalené v tom nejočekávanějším momentu a z dětských snů malé Anny se stává životní facka, za kterou by se nestydělo ani oznámení o adopci. Nejen ve hrách platí, co tě nezabije, to tě posílí, a tak se Anna rozhodne nezapadnout mezi ustrašené ňoumy a vydává se cestou necestou bojovat za svou krajinu. Polania je prostředím jako vystřižená z Moravy, což zejména mně jako znalci těchto panoramat pomohlo pořádně se do příběhu vnořit. Tempo a obsah scénáře gradují v perfektním tempu a Iron Harvest je pohlcující a nepřerušitelný zážitek, který si každý vyznavač RTS několikrát zopakuje. Ale pozor, zatím jsem nemluvil o ne zcela dokonalé technické stránce věci.

Taktika nadevše

Klik pro zvětšení (Iron Harvest - recenze)

Od příběhu se můžeme volně přesunout do zákopu, kde si trochu odpočineme. Načerpáme inspiraci sledováním nepřátelských jednotek. Tímto kovovým naftou páchnoucím mostem se chci přesunout ke skutečnosti, že dílo společnosti King Art Games ani náhodou není jednoduchou arkádičkou, kde s několika vojáčky vysekáte celou armádu strojů, a ještě se pak vykoupete v nevystřílené munici. V každé mapě uspějete hlavně pomocí promyšlené strategie, což někdy může zahrnovat i táhlé plazení se kanály. Ale o to sladší je pak odměna, když vaše vojsko a technika přežijí, k tomu všemu s minimálními ztrátami. Jednotky se odlišují klasicky podle hodností, ale díky poctivosti projevené žánru RTS nám vývojáři poskytují možnost jejich okamžité transformace během boje (můžete třeba instantně všechny kuchaře změnit na doktory). Ale to je jen malý příklad v moři dalších, díky kterým je hra tak komplexní. Na dostatečné pochopení její hloubky si musíte vyzkoušet všechny možné interakce s terénem, obsazování budov a nastražování pastí. Jestli si budete myslet, že s polovinou limitu vojáků, tedy 100/200, rozsekáte nepřítele na třísky, realita vás hodně rychle vyvede z omylu. Jedno špatné kliknutí a uniformy vašich mrtvých vojáků poslouží nepříteli jako vycpávky do matrací.

Ještě se vrátím na chvíli k jednotkám. Po zabitých protivnících zůstávají na zemi jejich insignie, díky kterým právě svoje vojáky měníte například na inženýry. Jeden příklad za všechny: Začnete jako malá skupina odbojářů, kteří za normálních okolností vydrží vzdorovat jen o něco silnějším soupeřům. Ale stačí pár přepadů ze zálohy a z vaší skupiny trhanů je rázem nebezpečný a ostrý klín v zádech nepřátelských území. Zvyšování počtu jednotek je možné i pomocí obsazování specifických území – a to tak, že vztyčíte vlaku a čísla na horní, velmi přehledné, liště se začnou zvedat jako letošní akcie bělidla. Kdybych byl holohlavý bolševik s kabátem až na zem, opakoval bych vám učit se, učit se, učit se. Čím dříve pochopíte taktické možnosti projektu Iron Harvest, o to rychleji dostanete chuť na multiplayerový režim (kde je momentálně jen pár map, ale to se brzy změní), ve kterém ukážete soupeřům z celého světa, jak vám to jde na pozici vojenského generála. Přestože jsem zrovna toto odvětví neměl jak ověřit, v budoucnosti si dovolím tvrdit, že klidně by mohlo jít o eSportový obsah. O to víc se těším na chvíli, kdy vydavatelství začne chrlit dodatečný obsah a rozšiřovat jeden herní aspekt za druhým. Ze začátku jsem mluvil jen o Anně, která však zdaleka není jedinou postavou bohatého příběhu. Je to spíš první ze třech hlavních, které vás budou silným singleplayerovým zážitkem provázet.

Chvályhodný zvuk

Klik pro zvětšení (Iron Harvest - recenze)

Problémy s technickou stránkou hry se týkají zejména její vizuální podoby, což ale omlouvá fakt, že je hra venku teprve krátce. Důležitější je čistota herního zážitku, kde kromě přesunu jednotek po rozmanitých lukách a hájích Evropy máte prostor i na stavění jakýchsi základen. To bych možná k mnohému vašemu podivení přirovnal k hnízdění. Když pominu scény, ve kterých sem tam uletí ruka do nepřirozeného úhlu, hratelností je Iron Harvest na úrovni jako Company of Heroes. Navíc obsahuje nádherné grafické efekty explozí, ničení terénu a celkové souboje. S tím jde ruku v ruce velmi kvalitní zvuková stránka hry, a to ať jde o profesionální dabing nebo umělecké zpracování soundtracku. Orchestrální doprovod je se světem 1920+ v epické a neopakovatelné harmonii, která ve mě budí nadšení ještě během psaní této recenze.



Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

Klik pro zvětšení (Iron Harvest - recenze)

Recenzovaná verze: PC

SUPER
90%
CZECHGAMER
Iron Harvest je růže v trní RTS poslední doby a každý milovník taktických her by tuto hru rozhodně neměl přehlédnout

CGwillWin