recenze
Terminator: Resistance

Terminator: Resistance - recenze
Terminator: Resistance - recenze
12:00, 18.07.2020

“Já se vrátím!” prohodil Arnold v roli Terminátora, otočil se na patě a odkráčel z policejní stanice. Ale jak řekl, tak udělal a vrátil se. Konkrétně celkem pětkrát, jen co se týče filmů. Terminátoří frančíza má ovšem daleko větší přesah. V komiksech si to Terminátor rozdává se třeba se Supermanem a existuje dokonce ultimátní věcička Alien vs Predator vs Terminator. Co se videoher týče, máme tu kultovku Terminator: Future Shock od Bethesdy, milovanou arkádu Terminator 2: Judgement Day, kde splastovými maketami plasmových samopalů patnáct cenťáků od obrazovky bojujete proti armádě Skynetu a pak nepřebernou změť (pod)průměrného balastu.

Klik pro zvětšení (Terminator: Resistance - recenze)

Jestli jsem v původních filmech miloval nějaké scény, tak to byla letmá nahlédnutí do despotické budoucnosti. Rebelové jezdící v jeepech s plasmovým kulometem na korbě útočící na těžkotonážní megaroboty, jež by si to klidně mohli rozdat s Thundermegazordem ze Strážců vesmíru. Beznadějný odpor proti přesile vedené umělou inteligencí, lidské lebky rozšlápnuté na padrť netečným terminátorem za doprovodu kultovní futuristické melodie. Tyhle scény měli neopakovatelnou atmosféru. Jenže jak všichni víme, u těch záblesků to mělo taky skončit, protože jakmile se do budoucnosti děj filmové série přesunul, začala její kvalita klesat strměji než akcie Tesly po tom, co si Elon dal v televizi brko. A nezachránil to ani chraptící Christian Bale v roli Jonha Connora. Okay, ve filmu se to nepodařilo, ale ve hře, tam by to snad fungovat mohlo. Nebo ne?

Terminator: Resistance by na první pohled mohl být tím pravým ořechovým. Odehrává se budoucnosti, je to first person střílečka s prvky survivalu a běží to na Unreal enginu čtvrté generace. A stojí za ní Polské studio Teyon! Že ho neznáte? Ale kdeže, to má přece na svědomí tituly jako Crazy Chicken: Pirates 3D (klon legendárního Moorhuhnu pro Nintendo DS), Bird Mania 3D nebo Chat-A-Lot. Pořád nic? No nejste sami, taky jsem si to musel vygooglit. Jakmile má studio na triku hned vícero věcí, které se pyšní přídavkem 3D a jsou vydané po roce 2000, člověk musí být trochu skeptický. O to víc, když si uvědomí, že mezi jejich další výtvory patří Rambo: The Video Game, jež se dá spolehlivě označit jako znesvěcení Rambí filmové série.

Klik pro zvětšení (Terminator: Resistance - recenze)

Ale předsudky stranou, žijeme přece v době nespočtu pohlaví, náctiletých ekoaktivistek a mužských make-up tutoriálů, takže musíme být zvyklí nedívat se na všechno skrz prsty. Nebo se o to alespoň musíme snažit. Občas to dá pořádně zabrat. A tady nám autoři opravdu moc nepomáhají. Od okamžiku, kdy Terminator: Resistance spustíte, máte pocit, že se díváte na učebnicový příklad průměrnosti. Jasně, graficky to vypadá k celkem k světu, ale máloco na U4 enginu vypadá špatně, to už by se grafici museli vyloženě snažit. Rozpadlé ruiny Kalifornských měst jsou plné zdevastovaných budov a rezivějících koster vozidel a mají celkem slušnou postapo atmosféru. Jenže všechny herní lokace jsou si neuvěřitelně podobné, je to jako koukat na ročenku třídy plné děcek s Downovým syndromem. Některé levely se dokonce recyklují a projdete se jimi vícekrát, jen do nich gamedesignéři hodí jiné nepřátele a úkoly a změní herní dobu ze dne na noc. To už je vážně lenost.

Více aktivity naštěstí projevili scénáristé a příběh je na hře asi to nejzajímavější (nicméně neříkám, že je nějak zvlášť dobrý), a to i přesto, že pokud jste viděli, byť jen jediný film ze série, žádný z dějových twistů vás nepřekvapí. To ale není úplně na škodu, trochu to vypadá jako umělecký záměr a vzdávání pocty předloze, takže budiž. Ujmeme se role Jacoba Riverse, člena odboje, který hned v úvodu přežije masakr své divize a snaží se najít ostatní vojáky. Z neznámého důvodu je na jedné v předních příček Skytnet’s most wanted a zdá se, že jediný, kdo o tom víc něco více, je zakuklený cizinec, který čas od času ukáže, když Jacobovi teče do polobotek.

Klik pro zvětšení (Terminator: Resistance - recenze)

Hned v první misi spojí se skupinou lidiček, kteří o žádnou válku proti strojům nestojí, myšlenka odboje je pro ně cizí a ve světě ovládaným nelítostnými stroji se snaží pouze o přežití. I přes rozdílné světonázory jsou to ale stále přece jen lidé a ne mašiny, takže se snažíte si navzájem vypomoci. Zatímco se pokoušíte kontaktovat další spolubojovníky z odboje, pomáháte ostatním přeživším s jejich starostmi, klábosíte s nimi a obchodujete. Mezi tím sbíráte zkušenosti, vylepšujete si postavu, hledáte účinnější zbraně a na své si přijdou i fanoušci ptáka Loskutáka při craftění šperháků a pipebomb. RPG systém není nijak zvlášť rozsáhlý, ale v tomto případě to nevadí. Jen doporučuji hodit si body do lockpickingu, hackingu a hlavně výdrže.

Ke svým bratrům ve zbrani se postupně samozřejmě vrátíte, abyste si to mohli se Skytnetem rozdat, jak se sluší a patří. V cestě vedoucí k jeho konečnému zničení vám bude stát celá plejáda smrtonosných strojů, jež mají s vaší Roombou společného jen máloco. Leda byste na ni namontovali raketomety a plazmová děla. Máme tu létající drony, sebevražedné krtkoboty, smrtící Hunter Killers a hlavně hromadu, ale opravdu hromadu terminátorů.

Klik pro zvětšení (Terminator: Resistance - recenze)

Dokázat se probít tolika tunami železa, to zní jako opravdová výzva. Jenže umělá inteligence nepřátel je na stejné úrovni, jako ji v roce 1984 nascriptoval sám Cameron. Jak by řekl klasik, je tupá, jak lžíce. Stačí se schovávat za rohy, kam se protivníkům nechce, případně vyskakovat zpoza nezničitelné překážky, do které nepřátelský robot beznadějně střílí vším, co má. Od okamžiku, kdy najdete sniperku, se obtížnost rapidně sníží a papírově složité boje proti mnohonásobné plechové přesile vyhrajete s cigárkem v koutku a pivsonem v ruce. Výhružky Kyla Reese, že terminátora neusmlouváš a že nepřestane svůj cíl hledat, dokud ho nedostane, se ve zdejším podání zdají věrohodné, jak věštby kartářky, co je už měsíc na odvykačce. Pokud terminátorovi chcete utéct, stačí na větší mapě popoběhnout dostatečně daleko, kam už ho programátoři nechtějí pustit a on se po čase otočí a půjde zpátky odkud přišel. Nebo koukat do zdi.

Z repráků vám k tomu sice stále hrají variace na oblíbené filmové motivy, z čehož mě osobně trochu zahřálo u srdíčka, ale to celou hru nemůže zachránit. Ani občasné narážky na památné filmové scény, včetně té, kdy John Connor prochází bunkrem, a mu vojáci salutují načež se s nesmiřitelným výrazem (a dalekohledem) zahledí do dáli. To jsou jen takové momenty, kdy si říkáte, že přece jen stálo za to se tou hrou prokousat, ale skákat radostí asi nebudete.

Neberte to špatně, Terminator: Resistance není vyloženě špatná záležitost, to rozhodně ne. Vzhledem k, tomu, co vývojáři vyplodili dříve se tenhle titul dá vlastně brát jako úspěch a věřím, že velkého fandu celé terminátoří frančízy hra bude bavit. Jen od ní nesmí nic moc čekat.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Teyon

Klik pro zvětšení (Terminator: Resistance - recenze)

Recenzovaná verze: PC

PRŮMĚR
55%
CZECHGAMER
Terminator: Resistance není ani skvělou, ani špatnou hrou. Dobře se na ní kouká, hraje se celkem slušně, ale nenabízí nic nového nebo zajímavého. Ke dnu ji táhne především umělá ne-inteligence a jednotvárnost herních prostředí.

CGwillWin