recenze
The Last of Us Part II

The Last of Us Part II - recenze
The Last of Us Part II - recenze
09:01, 12.06.2020

Je tomu už sedm let, co jsme se prvně podívali do naši neblaze vypadající alternativní budoucnosti v podání Naughty Dog. A zatímco původní The Last of Us byla poslední velkou exkluzivitou pro předchozí generaci konzolí od Sony, její následník je prakticky tím samým (spolu s Ghost of Tsushima) pro tu současnou.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Přestože byl původní příběh uzavřený, stejně jsme všichni doufali, že se jednou dozvíme jak to s Ellie a Joelem a vlastně celým lidstvem půjde dál. Vývojáři ohledně pokračování pár let mlžili a při odpovědích na přímé otázky drželi pokerface hodný světového šampiona, ale jak časem vyšlo najevo, práce na druhé části započaly takřka okamžitě po dokončení remasteru originálu. Z toho vyplývá, že tohle není žádná rychlokvaška, kterou spíchlo pět brigádníků během corony, ale projekt, za kterým stojí obrovské úsilí desítek lidí. Ostatně Naughty Dog zůstává v našich očích jedním z posledních studií, u kterých se nebojíme, že by výsledný produkt měl být propadák. Kéž by se to samé ještě stále dalo říct o Blizzardu.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Je pravděpodobné, že jste se na internetech dozvěděli o nešťastném leaku scénáře. A jako by toho bylo málo, lidem se úplně nelíbilo, co si přečetli, což logicky způsobilo vlnu hejtu takřka biblických rozměrů. Možná jste ho jakožto správní nedočkavci také četli a tušíte, o čem by celá hra měla být i jak to nakonec dopadne, ale osobně doufám, že k tomu nedošlo. Člověk si přece nechce zkazit všechna překvapení ještě před tím, než začne hrát. Tato recenze je však spoiler-free, takže další řádky můžete číst s klidem v duši, ideálně s něčím dobrým k pití po ruce a kurzorem myši na tlačítku předobjednat.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Od prvního zveřejněného traileru je zřejmé, že zatímco originál byl v prvé řadě příběhem drsňáckého pašeráka Joela, dvojka se zaměřuje na mladou divoženku Ellie. Tedy Jeolovu užvaněnou zásilku, kterou si nakonec oblíbil natolik, že se z ní postupně stalo něco jako jeho adoptivní dcera. Uvěřitelný vývoj vztahů mezi hlavními charaktery a postupné proměny jejich osobností, to byly jedny z důvodů, proč nás TLoU dokázal chytit za srdíčko a vlastně to byly i jedny nejdůležitějších faktorů úspěchu celého titulu. Balanc mezi brutálními souboji o holý život, ve světě, kde nic není zadarmo a chvilkami bondingu mezi ústřední dvojicí byl perfektní. Je jedině dobře, že veřejnost i kritici to dokázali ocenit, a že očekávají to samé i nyní.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Je to už čtyři roky, co Joel zachránil Ellie z nemocnice v Santa Barbaře a po vzoru Johna Matrixe z Komanda za sebou nechal jen potoky krve a hromadu těl připravených do penálu. Lék na infekci, která kancelářské krysy proměňuje na zabijácké zombie křížené s mochomůrkami, stále neexistuje, nebo o něm nikdo neví a lidé se tak snaží přežít, jak se dá. Oba dva i s Joelovým bratrem Tommym našli útočiště kdesi ve Wyomingu, což je očividně země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající, protože v ní se nachází osada Jackson. Místečko, kde mají elektřinu, řezníka, nástěnku a dokonce i hospodu se správně nerudným a homofobním výčepákem. Just like the old times.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Za ty čtyři járy vyrostla Ellie z mladické roztomilosti a stala se z ní adolescentní amazonka. Jak jsme mohli tušit po dohrání DLCčka Left Behind, její srdce nejihne, při pohledu na namakané truhláře v montérkách, ale z krásy lepých děv. Čili pokud si někdo myslel, že po osmnáctce to nakonec Joel s Eliie dají dohromady, chyba lávky. Ani v Jacksonu však není bezpečno a komfort, který si jeho obyvatelé uvnitř hradeb užívají, je těžce vydřený. Všichni musí přidat ruku k dílu a naši staří známí dělají to, co umí nejlépe – likvidují infikované spoluobčany objevivší se v okolí tohoto malého ráje na zemi. Famózní úvodní pasáž z koňského hřbetu, v níž se můžete s otevřenou pusou kochat fantastickou grafikou a nádhernými sceneriemi amerického středozápadu, je vlastně jen návratem z jedné takové pochůzky.

V hlídkách se angažují i nejlepší přátelé Ellie, židovka Dina, do které je Ellie nezastakúplnětajně zamilovaná a Asiat Jesse, který zase předtím randil s Dinou. Když se to takhle napíše, zní to jako fotoromán z bravíčka, ve kterém dostal scénárista snažil využít co nejvíce minorit, ale doopravdy to funguje super, včetně vztahové dynamiky mezi všemi postavami. Během jedné z výprav se ale ukáže pravda, kterou už známe z původní hry. Tedy že těmi největšími monstry nejsou houbouidi, ale ostatní přeživší.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Leitmotivem jedničky byla snaha o záchranu světa, ale především ochranu Ellie, ať to stojí, co to stojí. V případě The Last of Us Part II jím je pomsta. Dle známého rčení je pomsta sladká, ale někdy je potřeba vzít v potaz, že rčení sůl nad zlato taky dává smysl. Co všechno je člověk ochotný obětovat, aby vytoužené pomsty dosáhl? Co mu to ve výsledku přinese a jak ho to změní, pokud se ona věc nakonec podaří? Nad tím vším se budete v průběhu hraní zamýšlet. Scénáristé se ale nevyhýbají ani jiným složitým tématům včetně náboženského fanatismu. Ukazují nám, jak se z následníků vcelku obyčejné ženy může stát krvelačná sekta zabíjející své nevěřící bratry bez jakéhokoliv slitování.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

I v TLoUP2 Naughty Dog často uplatňuje svůj osvědčený recept - párovou terapii. Při toulkách postapokalyptickým světem, máte povětšinou k ruce nějakého parťáka, který vám tu a tam pomůže vyskočit na jinak nedosažitelný žebřík či okno, otevřít těžká vrata nebo v tichosti zlikvidovat dva nepřátele najednou. A když zrovna nezápasíte s nástrahami okolního světa, můžete s nimi poklábosit o hromadě blbostí jako je hudba nebo postelová dobrodružství. Tyto rozhovory s hlavní dějovou linkou často úplně nesouvisí, ale výtečně ji doplňují a dodávají tak dění na realističnosti. Vedlejší postavy vám tak stoprocentně přirostou k srdci, protože dialogy jsou výborně napsané a na každý pokec, ve kterém se dozvíte další střípky příběhu, se budete těšit.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Poměr mezi souboji a příběhovými/průzkumnými pasážemi je velmi dobře nastaven a nestane se vám, že byste si někdy řekli, něco ve smyslu -”Fůů, už je to fakt doba, co jsem naposledy někomu vrazil kudlu do oka, kdy bude konečně nějakej fight?”. Stejně tak dobře se střídají ryze akční fáze, kdy na vás útočí nepřátelé ze všech stran a adrenalin vám buší v žilách v tempu frenchcoru a hororové chvilky, kdy se ve světle své ubohé baterky prodíráte zamořenými prostory plnými clickerů a jejich dalších houbovitých příbuzných.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Level design je skvělý a všechny soubojové lokace jsou navrženy tak, že existuje nepřeberné množství cest z bodu A do bodu B, a i když si stejnou bitku zahrajete znova, bude se určitě odehrávat zcela odlišně. Soubojový systém vychází z původní hry, osobně bych ale řekl, že dvojka je o něco jednodušší. Může za to především fakt, že Ellie má v dispozici nezničitelnou kudlu, patrně vykovanou někde v Morii, kterou dokáže potichu zlikvidovat všechny standardní protivníky, včetně nebezpečných clickerů. Vzhledem k tomu, že munice je hře opravdu poskrovnu a zbraně na blízko vydrží jen pár úderů, byl pro mne nůž jednoznačně zbraní číslo jedna.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Tady přichází jedna z mála připomínek, které vůči hře mám. Stealth přístup v podání The Last of Us Part II, znamená jen to, že se snažíte všechny protivníky zneškodnit, pokud možno, potichu, hlavně kvůli tomu, aby vás moc nezranili a nevystříleli jste moc nábojů. Zkoušel jsem projít pár lokací tak, abych nikoho nemusel zabíjet (nebo alespoň co nejméně lidí), ale to se prostě nedá (i když věřím, že za čas mě někdo na twitchi vyvede z omylu). A když se to dá, tak přijdete o možnost najít bonusové věcičky tzn. artefakty, dopisy atd. Což nechcete.

Navíc systém, dle kterého vás nepřátele detekují je zvláštní, vaše rychlejší kroky nepřátele zaregistrují na hony daleko, ale když skočíte placáka do vody, je to jako byste byli ve vakuu a nikdo ani okem nemrkne. Weird, stejně jako distribuce munice. Hru jsem pařil na druhou nejtěžší obtížnost, ale těžké to bylo hlavně kvůli tomu, že hra se k vám chová nefér, protože nedává mnoho munice a zdrojů ke craftění. Když v tichosti podřežete jednotku zaklukenců s puškami a brokovnicemi, aniž by vás kdokoliv spatřil, ale nevypadne z nich ani jediný náboj, je to trochu k vzteku.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Může to vypadat jako hnidopišství, ale nakrkávalo mě to vlastně celou hru, takže jsme to zkrátka musel napsat. A nebojte, s negativitou je konec, protože jinak tady vážně není co vytknout. Nikoho nepřekvapí, že vizuální zpracování je bezkonkurenčně to nejlepší, co je na současné generaci konzolí k vidění. Postavy jsou vymodelovány do posledního vlásku a záhybu kůže a kvalita a počet animací je opravdu enormní. Rozhodně vás bude bavit se na všechno to skákání, bojování i umírání dívat, a to i přesto, že hlavní hrdinky nejsou zrovna sexbomby, dle moderních instragamových měřítek. Především hlavní antagonistka vypadá tak, že by si mohla dát páku s Thorem a nejspíš by měla šanci na výhru. Jasně tenhle svět není pro krasotinky, co se zapotí, když si nanášejí makeup, ale dokonce i moje přítelkyně mi řekla, že chlapi jsou v té hře hezčí než ženský:)

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Největší část děje se odehrává v troskách Seattlu, z jehož rozbořeného centra se stala smrtící železobetonová džungle pokrytá postupující vegetací. Jednotvárnosti urbanistické výstavy se však bát nemusíte a užijeme si i spousty otevřenějších prostor plných zeleně na předměstích, v parcích, a tak vůbec. Lokace jsou různorodé a bez výjimky propracované do nejmenšího detailu. Během těch hodin, kdy budete přikování k televizi, budete mít pocit, že onen svět, který už dávno není v rukou lidí, ale matky přírody a její houbových sluhů, je všude kolem vás a vy jste jeho součástí. A vůbec vám nebude vadit, že konzole kvůli tomu bude hučet jak startující 747ka, protože hra z ní ždímá naprosté maximum. Jen si nasadíte sluchátka nebo dáte volume doprava.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Filmovostí se TLoU2 dostává úplně novou úroveň a nikdy netušíte, kdy je to, na co koukáte jenom cutscéna a kdy od vás bude hra chtít nějakou akci. Čeká vás nálož epických momentů – honičky v autech a na koních, lezení po výškách a bolestivé pády, zběsilé úprky hordami nepřátel a další libůstky. Nejdůležitější ale je, že naprosto vždy se budete cítit v centru dění a budete s hrdinkou soucítit. Každá rána, kterou Ellie utrží vás bude bolet, a to je přesně to, co autoři chtějí. Abyste věděli, že všechno, čeho chcete dosáhnout, má svoji cenu a ta není malá.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Hlavním autorem soundtracku je opět skladatel Santaolalla, který svými kytarovými melodiemi ozvučil původní hru. Nylonové struny se doplňují s krásně neurčitými ambientně drone texturami a je to opravdu radost poslouchat. Sluchátka v tomto případě vážně doporučuji, hlavně pokud nemůžete doma pustit audio na plné pecky, neboť hudba v kombinaci se zvuky padajícího deště či hučícího vichru umocní celý zážitek na druhou. Mimochodem, Ellie se opravdu naučila na kytaru v několika případech si na ní budete moci zahrát v parádní minihře. Jakožto člověk, který miluje hudbu a občas ji i pro radost skládá, musím říct, že tohle je snad ta nejlepší simulace hry na kytaru, co jsem kdy viděl.

Což se ale dá říct o spoustě dalších aspektů tohoto titulu. V Naughty Dog vzali stejný koncept jako minule, jen ho dovedli ještě o mílový krok blíže k dokonalosti a druhý díl je krátka perfektní postapokalyptická záležitost. Všechno je promakanější, hezčí, filmovější, větší a dospělejší. Dá se říci, že v tomhle případě vážně není proč váhat. Pokud vlastníte PS4, The Last of Us Part II je jednoznačný must have. Navíc očekáváme, že v budoucnu přibude nějaké to DLCčko, jak je u autorů dobrým zvykem, a hlavně multiplayer. Ale o tom možná někdy příště. Teď ale každopádně neváhejte a předobjednávejte, případně kupujte, záleží jen na tom, kdy článek čtete, protože tohle je záležitost, kterou si nechcete nechat ujít.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.

Klik pro zvětšení (The Last of Us Part II - recenze)

Recenzovaná verze: PS4

SUPER
95%
CZECHGAMER
Brutální, strašidelné, emotivní a hlavně neskutečně intenzivní dobrodružství, které vás vtáhne do děje a nepustí, dokud neuvidíte závěrečné titulky.

CGwillWin