recenze
Sanctum, kde pokosíte mraky démonů

Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze
Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze
12:00, 05.01.2020

Jako jedna z posledních her loňského roku vyšla z produkce Mindok a edice Czech games hra Sanctum. Tento kousek neskrývá svou inspiraci v klasické a nyní již kultovní hře Diablo. Hráči se vtělí do neohrožených dobrodruhů, kteří pojmou výzvu hordy démonů a jednomu po druhém začnou stínat hlavy, aby se na samotném konci své cesty - ve městě Sanctum - utkali s jejich pánem, arcidémonem Malgzaharem. Koncept vskutku jednoduchý, naučení pravidel vám nezabere víc jak jedno posezení na mramorovém trůnu, tak popadněme jednu ze čtyř postav a vydejme se na hodinu až dvě dlouhé dobrodružství pro 2-4 hráče.

Hra není kooperativní per se, jedná se spíš o takový závod, kdy vám jde o to co nejdříve a co nejlépe vybavení se dostat do města Sanctum, kde musíte porazit pána démonů tak, aby vám zbylo co nejvíce životů

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)

Zpracování a hratelnost

Graficky je hra zpracovaná pěkně, zejména desky dobrodružství a jednotlivých hrdinů. Kartičky démonů jsou všechny stejné pro každou barvu a hodnost (zelená, modrá a červená, 1-3), na jejich lícové straně je vždy předmět, který za poražení daného démona získáte. V krabici je prostorný insert na roztřídění všech komponent, což jako vždy chválím. Pravidla jsou jednoduchá a sympaticky sepsaná, naučíte se je během první půlhodinky první hry. Démony a schopnosti hrdinů představují kartičky, jinak máte hromadu dřevěných kostek, žetony zkušeností a výdrže jsou dost velké na to, abyste je neztratili, ale zároveň menší, aby nezabíraly moc místa na kartách. Jedinou menší chybou je velikost respektive malost inventáře, kam se, pokud jste velcí vrazi a nebojíte se (nebo si prostě chcete nechat nějaké věci pro jistotu a neměnit je na lektvary), nemůžou se všichni démoni vejít a ztrácíte přehled o věcech, které u sebe máte.

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)

Ve hře máte 3 typy akcí, které můžete jako postava vykonat, chůze, boj a odpočinek, což značně přispívá ke snadné pochopitelnosti a tedy tomu, že je hra vhodná i pro prvohráče. Když jdete, postavíte se vždy na první místo ve frontě, ne blíž ani ne dál, a vždy vyložíte určité démony, které vám hra udává symbolem vedle políčka. Po vašem tahu je vždy na stole pět sad démonů (sadu může a často také tvoří jen jeden démon), z nichž jednu si vyberete a umístíte na svou hráčskou desku. Tito démoni vás nijak neomezují v pohybu či odpočinku, ale při akci souboj se utkáte vždy se všemi najednou, takže bych všeobecně nedoporučil nechat se jimi ušlapat. Hráč, který se postaví na poslední políčko každého aktu poté, co si na desku dá příslušné démony, všechny zbývající vyložené bestie otočí na jejich stranu s předmětem a každý hráč si postupně vybere a vezme jeden z nich do inventáře.

V rámci akce souboj hodíte všemi svými dostupnými kostkami a snažíte se rozsekat všechny stvůry, které jste po své cestě nabrali. K tomu vám pomáhají jednak kvalitně hozené kostky, ale také předměty, s jejichž pomocí upravujete hodnoty, které vám na nich padly, a následně i redukujete zranění, které vám zbylé potvory zasadily. Za poražené démony získáte zkušenosti a předměty tím, že mrtvolu otočíte na druhou stranu a uložíte do inventáře. Během odpočinku si můžete nasadit věci podle toho, kolik krystalů máte dostupných, stejně jako nepotřebné předměty vyhodit a získat za ně lektvary, díky kterým si v boji obnovujete výdrž nebo manu.

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)

Pocity z dobrodružství

Každá postava se hraje dost odlišně na to, abyste je chtěli vyzkoušet všechny nebo klidně i jednu několikrát. Během hry dostáváte za zabíjení démonů zkušenosti, ty reprezentujete posuny stejně barevných krystalů po desce hrdiny, a jakmile je některá schopnost zcela bez krystalů, aktivuje se vám. Během jedné hry nemáte šanci odemknout všechno, takže si musíte vybírat. Buď budete mít dostupné všechny schopnosti, pak se vám ale nebude dostávat krystalů na předměty, nebo naopak. Časem zjistíte, co má a nemá cenu odemykat a jaké schopnosti jsou spíše doplňující, ale nebojte se je vyzkoušet všechny. Zas tolik jich není.

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)

Fungování zkušeností a posouvání krystalů na desce hrdiny mi přišlo jako výborný systém, který je zároveň značně nedotažený. Během dvou her máte postavu plně prozkoumanou a vlastně vás už nic nového nečeká. Víte, co je lepší a co horší, takže si pak už berete příslušné démony a máte to vyřešeno. O tom budu psát ještě později, protože celkově to zapadá do největšího negativa celé hry, kterým je skoro nulová znovuhratelnost. Ale jak na nás působilo dobrodružství jako takové? Zpočátku je to zážitek dost intenzivní, cítíte se obleženi démony ze všech stran a často máte strach o život. Když se s hrou seznamujete a nevíte, jaký předmět za odměnu získáte nebo co přesně dělat, je to úžasné, ale po prvních pár hrách, kdy pak víte, co vás čeká na konci, už jenom doufáte, že vám padne ta zbroj, která blokuje 5 poškození. První hry mají velký wow faktor, protože odhalujete jednu desku za druhou a porážíte silnější a drsnější stvůry a každá věc je pro vás nová a brutální.

První hru jsme začali v jedenáct večer s tím, že odehrajeme jenom pár kol, abychom zjistili, jak to funguje. Najednou jsou dvě ráno a pán démonů dostává na budku od lučišnice Mišky, která mu odsekává jednu končetinu po druhé. S přehledem o dva životy vyhrála.
Co když chceme hrát znovu?

V rámci hraní Sanctum jsem narazil na dost brutální a zásadní designovou věc. Hra totiž prakticky neposkytuje žádnou variabilitu a tím pádem ani znovuhratelnost. Protože máte jenom 3 možnosti - chůzi, boj a odpočinek, v prvním kole musíte jít. V druhém už můžete i bojovat, protože u sebe máte dva démony. Ve třetím buď jdete, nebo bojujete se čtyřmi démony, které jste nabrali za minulé kolo, kdy jste šli. Ale to je všechno. Zbytek hry, zejména ve dvou, je to prostě chůze boj chůze chůze boj, odpočinek, a tak pořád dokola, až dokud nejste u Sancta a tam buď vyhrajete, nebo ne. Závěrečný démon je brutální, ale porazitelný, když máte správné věci, ale taktéž nenabízí žádnou velkou variabilitu a jestli v prvním kole neporazíte dvě a v lepším případě tři jeho karty, nemá moc smysl se snažit dál.

Největší problémy má hra ve dvou lidech, kdy jste totiž pod neskutečným tlakem prakticky kopírovat toho druhého, aby vám o dvě políčka neutekl, jinak nemáte ani zkušenosti, krystaly a věci, abyste na závěrečný boj stačili. A to za předpokladu, že si naberete správné démony, po jejichž poražení se vám dostane potřebného vybavení. Nic vám nebrání v tom, udělat to po domácku a vykašlat se na doporučované přeskakování aktu 2 a 4 a projít to pěkně popořadě (nebo přidat alespoň jeden), abyste dospěli k odlehčenému, ale přesto intenzivnímu zážitku.

No ale nic to nemění na tom, že u většiny takovýchto deskových her je cesta právě tím cílem, kdy rozuzlení se nemění (dobro musí vyhrát, protože jste na jeho straně), ale cesta k němu se klikatí a ohýbá. To bohužel není případ Sancta.

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)

Sanctum závěrem

Obecně vzato má Sanctum potenciál k vynikající hře, kdyby v ní bylo jen trochu rozličnosti a jinakosti mezi hrami. Kdybychom měli nějaký pocit příběhu nebo kampaně - což by sice nesedělo k tomu, že jsou to prakticky závody, tedy se nejedná o kooperativní hru, ale zase by to měli lidi chuť hrát pořád. Zpracované je to moc hezky, přestože jsou všichni stejně barevní démoni identičtí, je to lepší, než kdyby to bylo naopak zbytečně přeprodukované a každý jouda měl svou figurku. Od Sancta chce prostě člověk mnohem víc, hra je na půli cesty, protože mechanicky jednoduchých her, které strhnou i prvohráče, není tolik, zvláště s tímto tématem. Vůbec by mi nevadila hra čistě o zabíjení, ale kdybychom měli alespoň základní smysl příběhu než jenom A-B finiš, jak to je například v Zombicide, bylo by Sanctum na úplně jiné úrovní a nevím, jestli jsem to se 70/100 ještě nepřehnal.

Koupit hru

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Mindok

Klik pro zvětšení (Sanctum, kde pokosíte mraky démonů - recenze)


DOBRÉ
70%
CZECHGAMER
Prvních pár her úchvatné, skvělý zážitek zejména ve čtyřech, ale hra nenabízí v podstatě žádnou variabilitu a znovuhratelnost

CGwillWin