recenze
Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020

Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze
Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze
12:00, 31.12.2019

Hlavním důvodem, proč si vůbec pořizuji konzole, je možnost zapařit si na gauči (nebo v případě Switche i třeba na letišti) ve více lidech, dát si pivko, trochu si zasoutěžit případně se spolčit dohromady a nandat to nějakému tomu prastarému zlu. Takže kdykoliv se objeví něco, co má alespoň trochu party potenciál, okamžitě zbystřím. A jedním takovým titulem je právě Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 (což je název, jehož správnou formu si asi nikdy v životě nezapamatuju), který si na Nintendu Switch můžete dát až ve čtyřech lidech lokálně, případně propojit několik swtichů dohromady.

Klik pro zvětšení (Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze)

Olympijská tématika láká vývojáře už od nepaměti a sám jsem jako malý capart strávil hodně času při hraní klonu stařičkého Track and Field na videohrách z vietnamské tržince nebo později u Sydney 2000. Ze série Mario & Sonic jsem okusil puze jednu arcade verzi, když jsem se k ní omylem dostal v jednom baru kdesi v Edmontonu (a to byla beztak nějaká vadná verze, protože mě přítelkyně předběhla...), čili jsem touto specifickou větví olympijád nepolíben a nemůžu ji srovnávat se staršími verzemi...ale ono je to možná i dobře.

To, co člověk od podobné videohry chce, je v prvé řadě zvýšit si tep u sportovíní, avšak v MSOGT2020 si krom atletických výkonů můžete užít i příběhového režimu. V něm je Sonic, Mario, Dr. Eggman a Bowser vtažen do retro videohry zasazené do roku 1964 (kdy se probíhala první Olympiáda v Tokyu) a jejich přátele v čele s němým Luigim, se je snaží dostat ven. TRON hadr. Gró všeho spočívá v tom, že pobíháte po novém či starém Tokiu a snažíte se vyhrávat různé sportovní disciplíny a minihry, protože pouze zlaté medaile znamenají cestu ven. K tomu čas od času dostanete otázku týkající se Olympiád, Tokia nebo herních postav, takže hra má i určitý vzdělávací (či promo) rozměr.

Klik pro zvětšení (Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze)

To všechno by bylo vlastně fajn, kdyby tyto aktivity nebyly prošpikovány neuvěřitelným množstvím nepřekročitelných dialogů. Mario a Luigi pro jistotu (jako vždy) ani nemluví, takže namísto hlášky musíte přetrpět neustále se opakující animace (které jsou otravné i u ostatních postav). Připočtěte si k tomu neuvěřitelné množství loadingů a můžeme si na rovinu říct, že tenhle mód nestojí za moc. Nevím pro koho autoři story mód koncipovali, ale já jsem to rozhodně nebyl. Je to škoda, některé minihry jsou celkem fun, ale ne každý bude mít vůli nebo důvod příběh dohrát.

Teď ale k tomu nejdůležitějšímu, tedy k samotnému sportování. Dohromady jich autoři připravili slušnou kopici (když počítáme i ty z módu 1964 tak jich je kolem 40ti). Můžete se těšit na klasické atletické disciplíny jako běh na 100 metrů, hod oštěpem či diskem horké nebo novinky příští olympiády jako skateboarding, surfing nebo lezení, jež mají na příštích OH premiéru. Prima je, že většina disciplín může být ovládána pohybem a to pomocí jednoho či dvojice joyconů, případně jedním joyconem s pomocí tlačítek. Zahrát si tedy můžete prakticky v jakékoliv možné situaci - tlačítkové verze se mi hodila při cestě vlakem, když jsme nechtěli spolucestujícím dát loktem, pohybová zase doma v obýváku, kde trocha kontaktu s ostatními zas tolik nevadí.

Klik pro zvětšení (Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze)

Všechny sporty jsou, co se týče ovládání, poměrně jednoduché, ale i ty zdánlivě nejminimalističtější mají pár doplňkových mechanik, takže to nikdy není jen o frenetickém mačkání jediného tlačítka (nebo máchání ovladačem nahoru a dolů). I v úplně základním sprintu na sto metrů můžete dobře či špatně odstartovat a následně ve správný moment zrychlit na cílové rovince. Komplexnější disciplíny, jako je třeba fotbal a rugby, vás nutí i trochu taktizovat, protože si vybrat své mužstvo a navíc mají jednotlivé postavičky rozdílné vlastnosti, takže třeba Donky Konga chcete raději do obrany a rychlonohého ježoura zase do útoku. Hodně mě překvapilo lezení a skateboarding, který má sice k Tony Hawkovi dost daleko, ale i tak si můžete užít solidní plejádu triků a solidní flow. Tedy pokud budete hrát na tlačítkách.

Klik pro zvětšení (Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze)

Pohybové ovládání je obecně trochu zrádnější a dokonce jsem zažil situaci, kdy kámošova přítelkyně vyhrála v hodu oštěpem, aniž by ani věděla, že s námi hraje. Holt gyroskopy v joyconu nejsou úplně dokonalé a MSOGT2020 také ne. Kvalita jednotlivých sportů kolísá víc než cena bitcoinu a zatímco například šplhání po stěně, karate nebo již zmíněné rugby patří mezi ty povedenější kousky, gymnastika nebo plavání jsou na tom prachbídně, špatně se ovládají a nikoho z mých pokusných králíků ani nebavily.

Klik pro zvětšení (Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020 - recenze)

Co mně osobně ale vadí nejvíce je fakt, že ve hře není žádný turnajový nebo party mód, ačkoliv hra k tomu naprosto jasně vybízí. Jenže autoři si řekli ne, a tak můžete hrát jenom quick play a nakonfigurovat si nemůžete většinou skoro nic. Nechápu, že člověk nemá možnost dát si pinčes na několik setů nebo si nastavit pětiminutové poločasy ve fotbale. A úplně nejhůř jsou na tom sporty jako sprint, kde samotné hraní trvá okolo 13ti vteřin, ale je obklíčen asi tak 30 sekundami loadingů, opakovaných záběrů a vyhlášení výsledků.

To je vyloženě škoda nevyužitého potenciálu a byl bych mnohem radši, kdyby autoři zamakali na multiplayerové části namísto té singlové, protože MSOGT2020 je titul, který o samotě budete pařit jen v té největší nouzi nebo když píšete recenzi. Nebudeme však plakat nad rozlitým mlékem, v budoucnosti se třeba dočkáme nějakého updatu, ale do té doby musíme hru brát takovou jaká momentálně je. Tedy jakožto lehce nadprůměrnou sportovní zábavu, která však na Switchi momentálně nemá prakticky žádnou konkurenci. Pokud tedy hledáte nějakou sportovně laděnou sportovní záležitost, určitě doporučuji MSOGT2020 zvážit. Protože ač má titul své mouchy, pořád si u virtuálního soupeření užijete hodně zábavy a trochu se i zapotíte.

DOBRÉ
62%
CZECHGAMER
Roztomilá a lehce nadprůměrná sportovní záležitost, která zabaví především v lokálním multiplayeru.

CGwillWin