recenze
Tapestry aneb civilizace na druhou

Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze
Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze
12:00, 18.01.2020

Další horkou novinkou loňského roku byla civilizační hra od Albi, ve které 1-5 hráčů provedou svůj národ od objevení ohně až po vesmírné lety v raketoplánu. Doporučený věk 12 let a herní doba mezi hodinou a dvěma, k tomu pravidla na několik málo stran a jednoduchý herní mechanismus. Pojďme se na to mrknout.

Zpracování a hratelnost

Po otevření krabice na vás hned vyskočí hezky zdobené domečky a stavby, k tomu spousta malých figurek ještě menších a roztomilejších domečků. Karty civilizací, tapiserií a technologií, stejně jako hráčské desky mají zdrsněný povrch, aby na nich domečky pěkně stály a neklouzaly. Mně osobně všechny domečky uchvátily, a to i jak jsou barevné, protože na malování vůbec nemám čas, a kdyby byly jenom nějak divně šedé nebo jednolité, nebyl by to až takový zážitek. Mezi výborně zpracovanými hrami, kterých loni bylo tolik, že jsem osobně rozdal i stovkové hodnocení, se Tapestry vyšvihla snad úplně nejvýš, protože po stránce zpracování herních komponent nemám absolutně co vytknout. A nejedná se jen o figurky a domečky, ale i o herní desku a karty.

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)

Herní postup je až triviálně jednoduchý, před začátkem si náhodně vyberete civilizaci a základnu pro své město, čímž se určí vaše startovní pozice na mapě. Herní desku připravíte tak, že pomocí malinkých domečků zakryjete všechna předem určená políčka na hráčské desce. Získáte své první suroviny a můžete se pustit do hry. Drtivou většinu svých tahů strávíte tak, že postupujete na jedné ze čtyř stupnic, Objevitelství, Věda, Vojenství a Technologie. Za postup platíte surovinami, které jste předtím získali ve fázi zvýšení blahobytu. To můžete následně provést až čtyřikrát, po čtvrtém zvýšení blahobytu hra končí a vy počítáte body.

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)

Ne všichni hráči skončí stejně, co může být také posuzováno jako negativum, protože jednotlivé partie mohou být rozdílné až o desítky minut, což je pro neaktivní hráče celkem nezáživné (zvlášť, když je začnete předhánět na stupnici). Ale o tom už v další a nejdůležitější kapitole.

Balanc? Těžko

Největší rozdíl, který jsme při hraní Tapestry poznali, byl v jednotlivých civilizacích. Některé jsou prostě až moc silné a pravidelně překračují třístovkové hranice, zatímco jiné jsou rády, když na začátku svého skóre mají dvojku. V různém počtu hráčů jsou tyto civilizace jiné, ale to nic nemění na tom, že hra není vyrovnaná v žádném počtu hráčů. Stačí jen dostat do ruky tu správnou civilizaci, se kterou necháte všechny soupeře daleko za sebou. Teď záleží na vás jako na hráčích, jak tento problém budete brát. Buď jako fundamentální designérskou chybu (kterou to rozhodně je, když přihlédneme k typu hry, kterou Tapestry je), která vás odradí od koupě, nebo vás naopak naláká k tomu si vyzkoušet, kolik bodů dokážete nahrát v ideálním případě? Nejvyváženější nám hra přišla v maximálním počtu hráčů, a je to i lepší v tom, že když někdo skončí dřív než ostatní, většinou krátce na to skončí další člověk a můžou si alespoň povídat.

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)

V reálném světě jsou sice některé civilizace lepší než ostatní, ve hře bych spíš hlasoval pro nějakou vyváženost.

Je taky škoda, že své hlavní město máte vlastně úplně bokem mapy a tím pádem si vlastně hrajete na svém písečku a je to v podstatě taková hra ve hře. Ostatní hráči vám do něj nemají jak zasáhnout a slouží spíš jako odkladiště získaných domečků, aby se neválely po stole. V tomhle bych chtěl také víc, než jen "strategicky" vyplňovat prázdná políčka tak, abych měl pak 1 bod za hotovou řadu. Jistě ještě zopakuju v závěru, že Tapestry je dobrá hra, ale mohla být mnohem, mnohem lepší.

Civilizace? Moc ne

Tapestry se označuje za civilizační hru, s čímž musím bohužel souhlasit jen v tom, že si na začátku hry vyberete civilizaci, kterou budete reprezentovat. Hlavní problém je v tom, že nemáte pocit, že hrajete a rozvíjíte nějakou svou civilizaci. Veškerá herní činnost je stejně soustředěná jenom na posun na určitých stupnicích a vystavování svého města, zbavování se chaloupek. A co je zvláštní, že můžete prozkoumávat hlubiny vesmíru v raketoplánech, ale neznat peníze, protože jste na stupnici technologie nepostoupili ani o krok. Nemůžete jet vyváženým způsobem od každého trochu, protože se tak nikam nedostanete vlastně nikde. Malá interakce mezi hráči způsobuje taky to, že jakmile se jeden dostane do vedení, nemáte ho prakticky jak zastavit. Ani kdybyste hráli čtyři proti jednomu, nejde to. A to mě vede k následujícímu bodu...

Dalším pocitem, který ze hry máme, je vlastně to, že hrajete v podstatě solitér ve více hráčích, protože vlastně jenom závodíte na určitých stupnicích a jediné, jak se navzájem s ostatními ovlivníte je, když se předběhnete k prvnímu úspěchu, nebo když jim povalíte žeton obsazeného území. A to se nestává často, protože na vojenství a tím pádem rozšiřování území určitě nepojedou všichni.

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)

Takhle to možná vypadá, že na Tapestry je víc chyb, než toho dobrého, a že bych ji nedoporučil ke koupi. To vůbec není pravda, já naopak patřím k těm, kteří v té nevyváženosti hledají výzvu a snaží se najít způsob, jak zužitkovat každou civilizaci. Naše domácnost není přehnaně soutěživá a z porážek si nic neděláme, ani když se jedná o rozdíl dvou set bodů. Hra navíc nabízí i solitérní mód a hru se stínovou civilizací, takže je vhodná i právě pro samotáře, kteří rádi zkoumají různé strategie a cesty ke zlepšení svých myšlenkových kapacit. Tapestry toto pokrývá dobře, sólo mód je udělaný pěkně a nechává všechen prostor vám jako hráčům.

Závěrečné hodnocení

Tapestry je vskutku nádherně zpracovaná hra, která však bohužel nedoručuje své premise být hrou civilizační. Pomineme-li potíže s vyvážeností jednotlivých civilizací, interakce mezi hráči je minimální a hrajete tak v podstatě souběžné solitérní kampaně, ve kterých na konci vyhraje ten, kdo měl největší štěstí při výběru civilizace. Atmosféricky se totiž necítíte jako nějaký velevládce, který by vedl svéráznou skupinu poddaných vstříc nějakému cíli, protože se svou kartou civilizace většinou interagujete pouze při zvyšování blahobytu, tedy 4x za hru. Tapestry se sama o sobě hraje v pohodě, rychle a pořád se něco děje, velmi rychle se naučíte, že každá jedna surovina dokáže změnit průběh hry ve váš prospěch. Jenom tomu chybí ten správný nádech. A to je vlastně celý závěr, Tapestry vůbec není špatná hra, jen jí něco chybí.

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)



Koupit hru

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi

Klik pro zvětšení (Tapestry aneb civilizace na druhou - recenze)


SKVĚLÉ
85%
CZECHGAMER
Nejlépe zpracovaná hra loňského roku, která bohužel pokulhává v doručení svého civilizačního příslibu.

CGwillWin