V dnešní recenzi se podíváme na nejnovější počin chilského studia ACE Team, které má prozatím v portfoliu relativně menší hříčky, z nichž prakticky žádná nevyniká nikterak excelentní kvalitou, snad kromě plošinovky Abyss Odyssey, která se vskutku povedla. V těchto dnech tedy vychází nové dílko s názvem SolSeraph a to, jestli se vyplatí do něj investovat váš čas a peníze, to se již dočtete na následujících řádcích.

Jelikož jsem osobně tuto hru nikterak zvláště nesledoval, byl jsem po jejím spuštění mile překvapen, že se nejedná o klasickou, jednožánrovou, záležitost, ale jde o mix různých herních typů, což vždy spolehlivě dokáže upoutat moji pozornost. Vězte tedy, že v SolSeraph si na své přijdou jak příznivci klasických plošinovek ze staré školy, tak i fanoušci tower defense her, které zažívaly v minulých letech pořádný boom. Ošizeni nebudou ani hráči klasických real-time strategií, takže to vše zní jako zajímavý mix, není-liž pravda? Na první pohled pravděpodobně ano, nicméně aby toto vše spolu dokonale fungovalo, je zapotřebí trocha té vývojářské šikovnosti.

Ze začátku se vše tváří jako klasická 2D skákačka, kdy s hlavním hrdinou procházíte zleva doprava úvodní úroveň, kosíte ať už mečem či šípy vše, co se pohne, a to vše v krásném grafickém kabátku při vysoké frekvenci snímkování, takže úvodní dojem je vcelku dobrý, až na pár technických nedostatků, mezi nimiž vyčnívá hlavně nepříliš dokonale zpracované dvojité skákání, díky kterému jsem měl často problém dostat se na některé z vyvýšených míst, jelikož se můj hrdina, Helios, zkrátka rozhodl druhou fázi skoku naprosto bojkotovat a pokusy dostat se dál v úrovni vypadaly spíše komicky. Soubojový systém v těchto fázích hry není ničím výjimečným. K dispozici máte již výše zmíněný meč, poté luk a šípy, k jejichž použití je potřeba střádat manu, která se nalézá většinou v amforách, stejně jako životy. Aby toho nebylo málo, Helios disponuje i štítem a možností úskoků, díky nimž se dokáže vyhýbat protiútokům. Na druhou stranu, inteligenční kvocient nepřátel si pro tentokrát vzal menší dovolenou, takže ve většině případů si vystačíte se základními útoky, a to i při soubojích se závěrečnými bossy jednotlivých levelů.

Co se designu jednotlivých „skákacích“ úrovní týče, nejedná se opět o nic extra inovativního a je vidět, že autoři se jednoznačně inspirovali ve hrách ze staré školy, takže se můžete připravit na spoustu zrádných míst, která ideálně, aby toho nebylo málo, často navíc komplikuje předvídatelné rozmístění nepřátel tak, abyste si během jejich opakovaných průchodů začali škubat vlasy. Oproti těmto zaběhnutým situacím se s vaším hrdinou kromě povrchu zemského podíváte i pod vodu, kde je nutno počítat jak s novými typy nepřátel, tak i „fyzikálními“ (ne)zákonitostmi, které fungují stejně jako na souši. Nečekejte tak žádné plavání a raději oprašte váš "skill" ve výše avizovaných dvojitých skocích, jelikož občas se dostat tam kam je potřeba, zkrátka chvíli potrvá. Nyní se pojďme podívat na druhou fázi hry, která vás čeká vždy po dokončení „skákacích“ úrovní.

Odhlédneme-li totiž od plošinovkových pasáží a poprvé se dostanete do strategické fáze, hra začne zničehonic nabírat na obrátkách. Najednou se totiž ocitnete v tower defense situaci, kterou však tvůrci umně kombinují s prvky známých spíše z real-time strategických titulů. Vaším úkolem tak je začít budovat základnu a především zajistit dostatek lidí, které lze posléze zaúkolovat různými činnostmi. Ano, v základu jde sice tedy o to, vybudovat obranu vaší základny před nabíhajícími hordami nepřátel pomocí obranných věží, kasáren pro pěchotu a spoustou dalších prostředků, nicméně je nutno počítat také s tím, že vše ve hře něco stojí, a to nejen zlaťáky, ale i suroviny. Navíc každá budova tedy musí být obsluhována obyvateli základny, takže se velice snadno můžete dostat do situace, že se budete muset rozhodnout, jestli pár vojáků neobětovat a nepřevelet je v daný moment například do role dřevorubce, bez kterého není dřevo, tudíž žádný materiál pro konstrukci obranných budov, potažmo možnosti vytvořit si nějaké ty lučištníky. S čím, kromě nedostatku materiálu a dostatku nepřátel budete patrně také zápasit, je místo pro stavbu budov. Toho totiž není příliš mnoho, takže je nutno řádně plánovat i rozvržení základny a všech konstrukcí, jelikož jednak musíte zajistit, aby se hordy nabíhajících nepřátel nedostali k vašemu středovému krystalu, ale také je nutno počítat i s hospodářskými budovami či místy pro těžbu surovin tak, aby bylo vše efektivně rozmístěno a obytný barák kupříkladu neokupoval pozici, kterou by bylo výhodnější použít jako střílnu. Vše tu souvisí zkrátka se vším a tato fáze skutečně solidně kontrastuje s poměrně lacině zpracovanou plošinovkovou částí.

Celkově tak lze říci, že kdyby se autoři soustředili pouze na strategickou část, ještě si s ní popřípadě více vyhráli, jelikož co se jejího zpracování týče, je skutečně jednoduchá jak na hraní, tak i po technické stránce, a vytvořili raději plnohodnotný tower defense titul bez jakékoliv skákací omáčky, udělali by pravděpodobně lépe. Takto totiž kombinace těchto žánrů působí tak, že ani sami vývojáři nevěděli, jak tyto dvě, zcela odlišné části, skloubit a i díky absenci jakéhokoliv hlubšího příběhu, ač je sám o sobě poměrně zajímavý, ve kterém by se hráč rád posouval prostřednictvím té či oné fáze, se jedná v podstatě o takový ten dort, který pekl pejsek s kočičkou. Nejedná se na druhou stranu o nějaký absolutní propadák. Titul se hraje dobře, jen je kontrast mezi jednotlivými fázemi vskutku obrovský a zkrátka se nemohu zbavit dojmu, že skákací pasáže byly ušité hodně horkou jehlou. Hledáte-li však něco, co tu dlouho nebylo a nevadí vám překousnout několik technických nedokonalostí, můžete dát titulu SolSeraph šanci a věřím, že minimálně pár hodin se budete dobře bavit.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega