recenze
Podmořská města

Podmořská města - recenze
Podmořská města - recenze
12:00, 23.03.2019
Vítejte 20 000 mil pod mořem

Po několika nedávných "lehčích" hrách jsem se konečně dostal k něčemu z náročnějšího soudku. A musím říct, že na tak pěknou hru, ať graficky či hratelností, jsem čekal hodně dlouho. Hra Podmořská města světlo světa spatřila loni, v roce 2018, a pochází z pera našeho Vladimíra Suchého. Jedná se o strategickou kompetitivní hru, ve které jeden až čtyři hráči představují podmořské architekty, snažící se vystavět co největší síť podvodních měst, tunelů a připojených zařízení. Za to vás hra odměňuje body, které získáváte v jejím průběhu, ale většinu na konci celé partie. Podmořská města se označují jako euro hra, to znamená, že obsahuje silné ekonomické prvky a je určena pro náročnější hráče, kteří preferují strategii před čistou náhodou.

Na vystavění své podmořské velmoci máte 10 kol.

Fixně daných deset herních kol se dělí celkem do tří fází neboli ér, první éra trvá 4 kola, další dvě po třech. Na konci každé éry nastává takzvaná fáze produkce, kdy vám vaše připojená zařízení a vyložené karty vynáší suroviny či peníze. Desáté kolo je vždy finální a po něm nastává poslední fáze produkce a následné sčítání bodů. Každý hráč má k dispozici vlastní herní desku, která je spíše takovým listem, oboustranně potištěným půdorysem možných staveb. Na jedné straně je plán označený jednou hvězdičkou, což je vhodné pro začátečníky hledající pouhé seznámení s hrou jako takovou, na straně druhé je tříhvězdičkový plánek s různými speciálními podmínkami a odměnami, ale těžší verze jako taková nijak neupravuje či nedoplňuje pravidla hry jako taková.

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

Hned po rozbalení krabice na vás vykouknou tradiční plata vylupovacích žetonů, kterých vám Podmořská města nabízí vskutku požehnané množství - čtyři typy surovin, peníze, akční žetony a tunely, všechno z tvrdého papíru, dvojbarevné kopulky-žetony měst jsou z plastu. "Desky" hráčů jsou z tenkého pravděpodobně křídového papíru, tudíž se mohou dost snadno poškodit. Velké plus u nás také získává rulička plastových uzavíratelných pytlíků, která na nás z krabice vyskočila, a bohatě stačí na to, aby každý typ žetonů měl své úložiště.

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

Graficky je hra zpracovaná naprosto famózně, herní deska perfektně přehledná, ikony na kartách i text lehce čitelné, opravdu tak pěkně zpracovanou podmořskou tématiku jsem neviděl od paláce Ariel. Jediná, ale malinká výtka, by byla k opakování některých obrázků. Chápu, že vymýšlet sto různých podmořských lodí by bylo asi směšné požadovat, ale třeba u vládních kontraktů nám volá pouze jedna a ta samá paní, ať se jedná o zakázku na tunely nebo laboratoře, to vláda nemohla najmout více asistentů? Vždyť se chudinka utelefonuje...

Jak plavat se žraloky

Zmínil jsem výše, že hra se dělí do tří fází, které dohromady sestávají z deseti kol. Na začátku máte v ruce tři karty první éry, tři akční žetony a na své desce (kterou si náhodně vylosujete) jedno město na vyznačeném políčku. Pak si náhodně vyberete dvě modré menší metropole a jednu velkou hnědou, které dáte na příslušná místa na desce.

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

V každém kole mají všichni hráči, ať hrajete jeden nebo čtyři, celkem tři akce, reprezentované žetony v dané barvě. Po obvodu herní desky jsou zobrazena akční pole, která můžete využít tak, že na ně položíte svůj akční žeton, následně vyložíte z ruky kartu, která pokud se barevně shoduje s akčním polem, můžete využít její efekt, pokud ne, musíte ji odložit. Je-li to možné, můžete zaměnit pořadí akcí, v jakém je vykonáte, tedy obsadíte AP a vyložíte kartu a nejprve provedete efekt na kartě (třeba získání jedné suroviny, která vám chybí) a pak teprve v rámci akčního pole postavíte město (na které díky efektu na kartě v pohodě máte). Jakmile vykonáte příslušné akce, je na tahu další hráč. A tak se točíte dokola, dokud každý nevyužije všechny tři své akce. Pořadí jednotlivých hráčů se může po každém kole změnit s využitím stupnice Federace (rozumějte jak moc lezete do umyvadla papalášům nahoře), nehraje se na žádné hodinové ručičky a nic podobného. Pořadí hráčů je dalším strategickým prvkem, který můžete využít ve svůj prospěch, protože postupy na stupnici Federace přináší samozřejmě jisté mimořádné bonusy a grantíky, ke kterým se nepatolízalové jen tak nedostanou.

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

První čtyři kola neboli první éra je hlavně o rozjezdu celé vaší civilizace a přípravě na první produkční fázi. Právě proto je věkové omezení nastavené tak vysoko (12+), protože ani spousta dospělých nedokáže efektivně plánovat na pár kol dopředu, natož tady deset. Velké plus Podmořských měst je to, že není žádná ultimátní nadřazená jednoznačná strategie, jak získat co nejvíc bodů, protože právě ty malé nuance jako vyložené karty, ať už Speciální či Vládní kontrakty, mohou všechno zvrátit. Můžete počítat s jednou věcí, ale taky musíte myslet na to, že s vámi jsou ve hře až další tři hráči, kteří možná touží po tom samém.

Když jsme tak bezpracně připluli k tomu počtu hráčů, je lepší hrát sólo, nebo v plném počtu? Máte-li tři přátele či členy rodiny, kteří jsou do mořských hlubin stejně zbláznění jako vy, platí čím víc, tím líp. Čtyři hráči, kteří ví, co dělat, vás nijak nezdržují a pokud hrajete v přátelském stylu, tak jste de facto neustále v jednom kole a pak se kolikrát přistihnete, že jste na tahu a vlastně jste ani nepřemýšleli, co chcete udělat dál. Náročnost hry pochází hlavně z množství strategií a volitelných cest, kterými se jako Posseidonovi architekti můžete vydat, než z nějaké záplavy pravidel a nařízení. My jsme pravidla po první hře odložili a nahlédli do nich asi dvakrát během následujících pěti her, jednou kvůli Speciálním kartám a podruhé, když jsme přecházeli na tříhvězdičková hrací pole a nebyli si jistí přesným významem některých políček. Velmi nápomocná je taky pro každého hráče dostupná karta, na které jsou znázorněny jak ceny jednotlivých staveb, tak jejich přínosy ve fázi produkce a konečné hodnoty při závěrečném bodování. Jakmile pochopíte symboly, budete mít ve čtyřech vystavenou jen jednu kartu na viditelném místě pro ověření, ale jinak ani to nebude potřeba.

Tichá voda břehy mele

Klíčovým prvkem Podmořských měst je strategie, díky které získáváte body potřebné k vítězství. Jestli budete hrát na co nejvíc bodů během hry a pak nakoupení karet, nebo pojedete na silný finiš je zcela na vás. Pan Suchý se nechal slyšet, že zde je "nepříliš vysoký vliv náhody", s tím bych tak docela nesouhlasil, a to hlavně ze začátku, kdy vám zahrané karty dají tak velkou výhodu, že je lepší akce dělat podle nich (a věřte mi, někdy se opravdu stane, že budete mít v ruce 3 zelené a ani další dvě kola žádnou jinou barvu nedoberete) a získávat bonusy z karet, než je bezúčelně vyhazovat. Nazývejme to náhodou, štěstím nebo osudem, každopádně si myslím, že i tady hraje významnou roli pověstná "šťastná karta".

Karta šťastná, večeře slastná

Sebelepší karty ale nenahradí nekompromisní mysl architekta a i "špatné" karty můžete proměnit ve vlastní výhodu, improvizovat a přizpůsobit se situaci. Nikdy se nevyplatilo hodit flintu do žita a kolikrát na první pohled beznadějná situace během dvou kol otočila a ten, co nejvíc lamentoval, byl v produkční fázi na konci éry nejvíc v balíku. Hra je sice kompetitivní ve smyslu toho, že "nejvíc bodů vyhrává", ale obrovsky oceňujeme, že vaše vítězství nikdy nepřijde na úkor druhých. Každý si jede na svém podmořském pískovišti a můžete si radit, pomáhat a dle libosti spolu komunikovat. Samozřejmě, že můžete naschvál někomu blokovat akční pole (o což se ale částečně stará políčko kopírované akce), ale v tak úžasně zpracované hře nevidím jediný důvod, proč hrát až takovým stylem. Pro tento typ her bych zavedl termín Bodovaná kooperace.

Docela rozdílné strategie, ale na body jsme vyšli tak tak, poznáte, která deska patří mně a jaká Aně?

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)

Vodda Voddarum

Největší a v podstatě jediná nevýhoda hry jsou právě hráčské desky, které jsou spíš v podobě listů, což znamená, že jsou hodně náchylné k poškození, zvlášť, když na nich často operujete, pořád na ně saháte a jestli vám omylem ukápne pití, už se to nikdy nenarovná. Zajímavé, že právě tekutiny jsou největším nepřítelem hry s mořskou tématikou. Jakmile pochopíte pravidla, což bude trvat nanejvýš pár her, není hra ani náročná a pěkně odsýpá (nebo spíš odtéká, ha ha...). Náročnost udává množství karet a akcí a jejich strategické využití, nikoliv pravidla. I když je hra podle výrobce od 12 let, nevidím důvod, proč by ji nezvládli i menší mořští nadšenci. Dalším drobným nedostatkem je menší rozmanitost obrázků na kartách (hlavně třeba vládních kontraktů). Jinak Podmořským městům chybí velmi málo k herní dokonalosti.

Koupit hru

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme MINDOK

Klik pro zvětšení (Podmořská města - recenze)


SUPER
96%
CZECHGAMER
Téměř perfektní hra s nádherným provedením a hratelností

CGwillWin