25. září roku 2018 vyšel na Steamu psychologický horor s okultistickým nádechem z klaustrofobicky působícího prostředí démony prolezlého Atkinsonova sídla. Hra pochází z malé dílny marockého RYM Games a je to jejich vůbec první titul. Z pohledu první osoby hráči prochází temnou rozkládající se barabiznou a hledají klíče a vodítka, pomocí kterých uvězní zlo, které vzalo život už několika vašim přátelům. Úvodní ukázka, střih, kamera, klapka, a jedem.
Atmosféra hry mně, jako člověku poměrně bojácnému, přišla vcelku děsivá, ale během hry jsem stále narážel na jeden opakující se rušivý prvek. Jedná se o způsob, jak protagonista manipuluje s dveřmi. Takovým zvláštním trhnutím, které působí tak nepřirozeně, až vás to kolikrát dočista rozhodí. Herní tempo je jak na horské dráze, hlavně proto, že se jednak často motáte, protože chodby jsou si dost podobné, ale taky, že vás hra nutí se vracet. V tom byl frustrující hlavně konec, odkud jste museli běžet až skoro na samotný začátek a pak se zase motat chodbami zpátky. Herní čas to natáhne slušně. Navíc musíte být setsakramentsky pozorní, abyste nic neminuli. Není nic horšího a otravnějšího, než po x desítkách minut slepého bloudění na zemi najít miniaturní klíček.
Lekavé scény jsem neocenil už vůbec, protože a) mě to vytrhne z děje, který se snažím i přes svou vystrašenou povahu užívat, a za b) to je nejnižší a nejlacinější forma hororu, kterou nikdy nebudu považovat za vhodnou. A přitom jak píšu, atmosféra hry jako takové není vůbec špatná a některé výjevy s sebou ponesu ještě dlouho (nemůžu odhalit bez spoilerů, což bych vám neudělal). Summa summarum, atmosféra dobrá, zážitky mám ze hry silné, ale rušivé prvky otevírání dveří a lekavé scény mě vytrhávaly z děje.
Ovládání nebudeme dlouho rozebírat, je klasické jako u všech ostatních PC her, není co vyčíst ani pochválit, standard. Můžete se i na určitý čas rozběhnout, což je s ohledem na to, jak se nachodíte, nanejvýš žádoucí.
Graficky hra vypadá solidně, asi vás neposadí na zadek, hlavně proto, že se jedná o horor a podstatnou část obrazovky kryje tma. Každopádně jsem si nevšiml žádných problémů z hlediska fps dropů, glitchů a jiných chyb. Jako v každém hororu je sice všechno tmavé, osvětlené nějakou svíčkou, posléze vaší baterkou, ohništěm a podobně.
Pro lovce úspěchů existuje extra těžký mód, který vám rozhodně nic nedaruje. Vypnutá baterka se nenabíjí, nevydržíte tak dlouho běžet, neukládá se mapa... Je toho dost, a taky hromada achievementů, které tímto módem můžete získat. Každopádně bych to nedoporučoval hned na první procházení, protože zkušenost může být spíše frustrující. Pro mě alespoň byla, proto jsem se rozhodl nejdřív dohrát normálně a na hardcore až napodruhé.
Přes jisté herní kvality se Dark Occult nepodařilo zcela vyřadit některé dost rušivé prvky, které redukují napětí hráčů. Otvírání dveří jsem již zmínil. Další jsou až moc očividné lekavé scény, které mě (jako lekavý typ) spíš rozčilují, hlavně když vím, že přijdou. Ale když vezmu v potaz, že se jedná o první počin marockého studia RYM Games (bývalí zaměstnanci Ubisoftu), menší přešlapy tu a tam jim dovedu odpustit. Celkově je to poměrně hezky zpracovaná a nebýt té nutnosti se vracet nebo něco složitě hledat (protože to nejde vidět) i krátká hra s kvalitní atmosférou a překvapivým finále. Hardcore mód a Steam achievementy dobře fungují pro zvýšení replay value, protože málokdo bez nějakého YouTube průvodce při ruce splní všechno hned napoprvé. Pro fanoušky hororu a vášnivé práče tohoto typu her to možná nebude nic extra nového, ale myslím že nic, nad čím by na druhou stranu ohrnuli nos.
