Probouzíte se jako každý jiný host v hotelu, odškrtáváte další pracovní den a scházíte do jídelny na snídani. Nic podezřelého, že? Od té chvíle se vám ale bude točit hlava, svírat hrdlo a srdce budete mít až v krku. Odhalte svůj příběh, vzpomeňte si, co se vám stalo a dostaňte se na střechu hotelu Penrose, kde doufáte, že se všechny odpovědi na vaše otázky nacházejí. Čekají vás dva různé herní módy, v prvním procházíte hotel a skládáte dohromady všechna vodítka, která se vám dostanou pod ruku, v tom druhém se dostanete do systému chodeb, barevných kostech a logických hádanek, jejichž vyřešením se přibližujete kýženému cíli. Co víc, v obou "světech" se dají najít části skládačky zvané váš život, takže mějte oči na stopkách a nastražené uši, ať nic neminete.
Jednoznačně nejlepší na celém požitku ze hry je atmosféra, která celé vyprávění doprovází. Ta je perfektně dokreslená hudbou a prostorovými zvukovými efekty. Od prvního zaklepání na dveře jste díky podmanivým tónům vtaženi do děje, a ten vás, pokud máte alespoň špetku zvědavosti v krvi, nepustí až do poslední chvíle. A co víc, hra se nesnižuje k levným a předvídatelným lekačkám. Toho si na ní osobně vážím nejvíc, protože i když se rád bojím, nerad se lekám. V tomto směru jsem nemohl být spokojenější.
Dalším hlavním aspektem hry Spectrum retreat jsou logické arény, ve kterých pomocí příručního zařízení, které dokáže absorbovat barvy z precizně rozmístěných kvádrů, hledáte cestu k výtahu do nižších pater. Na určitých místech se totiž nachází bariéry, kterými můžete projít pouze, pokud zrovna držíte tu kterou barvu v "ruce". Na vás je tedy běhat, skákat a měnit tak, abyste měli vše připravené na proběhnutí celým kolem najednou. Nebudu prozrazovat mnoho, ale s přibývající úrovní se možná přidá jedna dvě funkce, kterou vaše chytré hodinky dovedou. Pak si držte čepice. K ovládání navíc potřebujete jen 5 tlačítek klávesnice (chůze a skok) a myš se dvěma tlačítky.
Co do obtížnosti jsou všechna kola až na výjimky (zlostně hledím na tebe, 4_08) zvládnutelné v poměrně krátkém čase a kromě některých (že, 4_08?) se dají projít na první, maximálně druhý až třetí pokus. Pokud se spletete a omylem se zablokujete v místnosti bez cesty ven, máte možnost kolo restartovat. Díky tomu, že jsou to kola celkem krátká a nutnost opakování je spíš vzácná, nepůjde o frustrující zkušenost. Až na 4_08. Ono dobře ví, co udělalo. Styď se.
I přes všechno pozitivní, co jsem napsal o atmosféře, musím vytknout neskutečně pomalou chůzi hlavní postavy, která na napětí, které jsem cítil během přecházení a zkoumání okolí, definitivně neměla vůbec žádný vliv. Sice mě to úplně nevytrhávalo z děje, ale dovedu si představit, že pro mnoho hráčů může být chůze rychlosti lenochoda po třech pivech deprimující. A zkuste si pak jen tak zajít o dvě chodby bokem něco zkoumat, to se vám pak ani nechce.
A dostáváme se k druhé ze dvou hrozných zkušeností, které vás ve hře potkají. První den se s vámi spojí Cooperová, kterou poznáte pouze jako hlas na telefonu. V rámci hotelového prostředí vás provází jednotlivými pasážemi a upozorňuje vás, kam se dívat, na co se soustředit, abyste našli číselnou kombinaci od dveří výtahu k následující úrovni. To by mohlo být v pořádku, kdyby ale vodítka už tak nebyla jako pěst na oko. Vážně by mohla být, milá Cooperová, ta čtyři zakroužkovaná čísla na lístku nějak důležitá? Vážně? Kdykoliv se rozhodnete jen zajít do vedlejší uličky, prozkoumat okolí, už vás žene nazpátek, jako by měla přijít apokalypsa. A je velká škoda, že nepřijde. Mohl jsem se klidně půl hodiny toulat a želvím tempem jít k dalšímu checkpointu, ale žádné důsledky z toho nevznikly.
Že celou hru vytvořil jeden člověk, Dan Smith, hlavní a jediný člen Dan Smith studios, je úctyhodné. I když mu to trvalo celých pět let. Mysteriózní a zajímavý příběh hlavní postavy, podložený skvělou hudbou a přiměřeně logickými úlohami, které vás neznudí, ale ani nevyčerpají, vás nepustí ze židle, dokud to nebudete mít celé za sebou. Mně k dohrání stačily necelé 4 hodiny, zvládnete to líp?
Za poskytnutí hry děkujeme Dan Smith Studios.
