Everspace není žádná žhavá novinka. Hra vyšla v loňském roce pro PC a Xbox One (a také MacOS myslím) a u kritiků si vysloužila poctivé známky. Já si ji vybavuji, protože se jí chytlo i pár streamerů, které sleduji na Twitchi. Proto, když už jsem nerecenzoval původní verzi na Xbox One (tu měl na starosti zde Filip), tak jsem si po ohlášení PlayStation 4 verze řekl, že do toho jdu.

V první řadě je třeba říci, co Everspace od malého nezávislého studia ROCKFISH Games je vlastně zač. Jedná se o vesmírnou střílečku, která se hlásí k žánru rogue-like anebo spíše rogue-lite. Tento specifický žánr má několik základních pravidel, a proto si to hezky projdeme popořadě.

Prvním a nejpodstatnějším pravidlem těchto her je - smrt. Ano taková ta smrt, která neznamená reload na posledním checkpointu, ale rovnou úplně od začátku hry. Přesně to najdeme i zde. Jakmile je vaše loď zničena, ocitáte se opět v hangáru s výběrem lodi (o tom později) a můžete odstartovat do další hry, respektive tzv. Runu.

Princip by mohl někoho odradit s tím, že hra nemá žádný smysluplný příběh, protože jde pořád od začátku. Opak je pravdou. Sice hra neměla žádný AAA rozpočet a prezentace příběhu je jaksi omezená - animované obrázky. Za to je však příběh slušný, trochu kýčovitý, ale postačí jako jeden z motorů, proč se snažit dostat dále. Permanentní smrt je tu chytře vysvětlená, že každý váš život je v těle klonu, který obsahuje vzpomínky nejdříve neznámého vojáka z koloniální armády. Postupným odkrýváním flashbacků se rozvíjí příběh.

Svět, ve kterém se vše odehrává, je část vesmíru, která je zdevastovaná. Proběhla zde obrovská válka mezi Okkary a koloniální flotilou. Nyní jsou zde pouze zbytky trosek a nějaké to nerostné bohatství. Potkáte tu jenom komerční lodě společností, outcasty a také nelegálně se pohybující nepřátelské Okkary. Vy jako pilot, který se uložil do cryospánku, se probouzíte a společnost vám v lodi dělá akorát hlas AI.

Na permanentní smrt postavy navazuje další pravidlo žánru a to, že přeci jenom získáte i po smrti nějaký postup ve hře. V případě Everspace to znamená, že ve zmíněném hangáru máte všechny kredity, které jste měli před zničením lodi. Pamatujete si nákresy dalších zbraní a vybavení, které jste našli (musí se najít přímo nákres nestačí najít tu zbraň). Ale suroviny, nalezené zbraně už nemáte a ty plují někde vesmírem. A teď k tomu progresu - všechny kredity je třeba utratit v hangáru před dalším startem, protože jinak nenávratně zmizí.

Za co je utrácet, jsou perky a lodě. Lodě jsou zpočátku poměrně drahá záležitost (každá nová stojí 10 tisíc). Takže perky. Perky jsou vázané na vás jako pilota a některé na příslušnou loď. Lze si upgradovat damage kritického zásahu, zlepšit pravděpodobnost, že se nepoškodí komponenta lodi nebo, že najdete více surovin či kreditů. Rozhodně je z čeho vybírat a zejména na začátku člověk bude plavat v tom, co vlastně využije. A to je ta zábavná část hry. Člověk letí - zemře - nakoupí a zase znova. Někdy si dáte pouze čistě na peníze zaměřený Run. Jindy zase budete zkoušet doletět co nejdále a prozkoumat nové Sektory. Krátký Run za penězi bude mít 15 minut, ten "try-hard" bude trvat hodinu, dvě a na konci budete mít stres z každého nepřítele.

Protože Sektory jsou ta třetí část, která tvoří to, proč si hra může říkat roguelike. Aby totiž hra tohoto žánru nebyla repetitivní, je třeba zajistit, že levely nejsou stejné a o to se stará procedurální generace. Každý Run je tedy jiný. Jiná je mapa celého sektoru a jiné jsou i jednotlivé zastávky, které v sektoru navštívíte. Jednou na začátku máte vrak lodě, jindy pouze hejno asteroidů. Někdy tu je obchodník někdy zase ne. Žádný Run není stejný, a to i přesto, že se stále držíte v tmavém vesmíru. Hra naštěstí dělá, co může, aby jednotlivé sektory a části vypadaly i vizuálně jinak, a to zejména změnou světelného zdroje a povrchu asteroidů.

A to by byly tři hlavní pravidla roguelike a nyní na to, co je dále obsahem hry. Tím je střílení. Střílení buď po nepřátelských lodích nebo po asteroidech a dalších zdrojích surovin. Napadnout lze i neutrální lodě společností, ale zaděláte si na horké chvilky, které vás budou provázet téměř celým sektorem. Střílení je zábavné a nenáročné přesně tak, jak si představuji od střílečky. Mezi částmi sektoru se pohybujete namířením na místo skoku. Je třeba mít dostatek paliva, které je nutné nacházet nebo těžit často právě z nouze za cenu útoku na neutrální společnosti. Na hvězdné mapě lze vybrat vždy více cest jak se dostat na konec sektoru (později upgrade senzorů ukazuje, jak moc nebezpečná část je). Ve finální lokaci sektoru je brána do dalšího, která už palivo nevyžaduje.

Těžení/nacházení paliva je jasné, ale co ty další suroviny. Inu ty slouží ke craftingu všeho ostatního. Náboje do sekundárních zbraní, upgrady zbraňových systémů nebo vyrobení jiného typu zbraně na základě nákresu. Lze s nimi obchodovat anebo používat k opravě vlastní lodě s pomocí nanobotů, což je asi nejkritičtější surovina ve hře. Samozřejmě tím, že hra vše generuje náhodně se občas octnete v situaci, kdy téměř jakýkoliv krok povede pravděpodobně k vaší smrti, a to budete muset zkousnout.

Důležité však je, že cokoliv ve hře děláte, je to stále zábava. I na desátý, dvacátý, třicátý pokus je to pokaždé trochu jiné a pokaždé zábavné. Zbraně nabízí velkou variabilitu stylů. Nabídka lodí umožňuje být mrštný a zranitelný nebo jakýsi létající tank, který kašle na štíty, protože všechny rozstřílí dříve, než se přiblíží. Osobně jsem při ovládání lodi zvolil alternativní nastavení gamepadu, kdy měním "výšku" pomocí L1 a L2 a dopředu dozadu do stran ovládám páčkou (default je L1 dozadu, L2 dopředu, a to mému závodnímu mozku nedělalo dobrotu). Jinak hra nevyžaduje moc složitostí a ovládání je snadné a přehledné. Ostatně je to střílečka a ne žádné hluboké RPG či simulátor, kde byste řešili v inventáři spoustu věcí - všechno je tu přímočaré. Samotná hra však není vůbec jednoduchá. Na Normal obtížnost se připravte umírat opravdu za každou chybu, ale získáváte zase více kreditů. Na nejlehčí obtížnost je hra přívětivá a nabízí delší Runy za cenu méně kreditů. Abych řekl pravdu, odvaha mi nedovolila zkusit nejtěžší obtížnost.

Co se týče technického zpracování, na PlayStation 4 Pro ve 4K hra vypadá nádherně. Létání vesmírem je lahoda pro oko. Můžou za to skvěle udělané efekty v Unreal Enginu a také to, jak šikovně pracují autoři se zdroji světla. Člověk se dokáže krásně kochat tím, že vysvitne slunce zpoza vraku lodi a temnotu rozříznou jeho paprsky. A vůbec nevadí, že když se přiblížíte k některým objektům blízko, zjistíte že nejsou tak detailní, jak by mohly být. Snad jediná škoda je, že v několika případech jsem narazil na pokles frameratu v lokacích. Jestli to bylo tím, že generátor udělal moc objektů a hra si s tím neporadila, těžko říci, ale bylo to asi ve dvou případech za dobu, co jsem hrál. Jinak hra běhá opravdu bez problémově a ani načítací časy nejsou problém.

PlayStation 4 verze obsahuje i DLC Encounters. Tudíž bych bez Googlu neodhalil, co patří do základní hry a co zase do DLC, protože se vše spojuje v jeden celek. Díky Encounters potkáte na svém putování vesmírem další NPC postavy, které vám zadají různé úkoly. Je dobře, že je to obsažené už přímo ve hře. Díky tomu za cenu 1099Kč (nyní je ještě navíc ve slevě s PS+ za 879Kč) je tu hra s obrovskou porcí obsahu a skvělé, v principu sice nenáročné ale děsně chytlavé, hratelnosti. Skoro bych řekl, že je to ideální vstupní brána do vesmíru a zvláštnímu žánru jménem roguelike.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme ROCKFISH Games