Light Fall - recenze [CzechGamer]

recenze
Light Fall

Light Fall - recenze
Light Fall - recenze
11:14, 15.05.2018

Hardcore plošinovky jsou v poslední době dosti v kurzu. Microsoft loni potěšil těžkým Cuphead a chystá pokračování Ori and the Blind Forest. Letos většinu kritiků nadchla třeba pekelně těžká Celeste. Tento měsíc vyšla Light Fall. Autoři na ni vybrali 22 tisíc Kanadských dolarů na Kickstarteru a tvrdí, že jejich inspirací byl třeba Super Meat Boy, Limbo anebo Bastion. Na první pohled je to nenápadná plošinovka, ale předem říkám, že stojí za pozornost.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Co v první řadě opravdu překvapí, je zajímavý příběh. I přesto, že je vypravovaný pomocí téměř statických obrázků s jednoduchým (ale hezkým) artem. Postupem času se mi nějak zažral pod kůži. Vším vás provází hlas poslední velké sovy Stryxe. Ten je výtečně nadabovaný a jeho pohádkový hlas vámi bude rezonovat. Váš hrdina Nox (myslím, hra nikdy jeho jméno nenapíše) se snaží zachránit jeho svět jménem Numbra. Ta se potácí na pokraji zániku, bohové nejsou k nalezení a právě tento malý hrdina se ji pokusí zachránit. Jak jdou levely, rozkrýváte v krátkých obrázkových sekvencích tajemství. Tajemství zmizelých bohů a také toho, co se se světem děje.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Ve hře jde samozřejmě o skákání a běhání, ale tentokráte to má pár háčků. Zatímco jiné plošinovky se soustředí třeba na dvojitý skok, zdejší hrdina má k dispozici tzv. Shadow Core. To po stisknutí skoku ještě jednou vytvoří plošinku pod vašimi nohami. Tyto plošinky lze postupně vytvořit až čtyři (předchozí vždy zmizí). Což v principu znamená, že máme k dispozici čtverný skok. Po umístění čtvrté se musí hrdina postavit na pevnou zem, aby se znovu Shadow Core nabilo. A kromě skákání se dokáže Nox chvíli držet stěny a z ní se odrážet výše.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Co byste ve hře marně hledali, je nějaký větší boj. Ačkoliv máte možnost udělat jakýsi útok pomocí Shadow Core, eho využití je primárně k řešení puzzlů a až na posledním místě určené k boji. Ono reálných pohybujících se nepřátel tu mnoho nenajdete. Omezuje se to na ryby vyskakující z hladiny nebo vrány vylétající ze zákoutí. Další fígle se Shadow Core obnášejí postavení plošky před sebe anebo možnost ploškou doplout na jakékoliv místo na obrazovce.

To opět využíváte v řešení puzzlů ve hře, protože stejně tak, jak je hra o rychlosti, přesnosti a vašem skillu, je také o chytrosti a důvtipu. Zabránění laseru ploškou je tou nejsnadnější aktivitou. Umístění plošky do lodičky a jejím rotováním posouvat loď, je už jiný fígl, zvláště když musíte posouvat loď a zároveň hbitě skákat před nástrahami a nespadnou do vody. Těžko dokáži popsat, co vše na vás hra zkusí, protože je v nástrahách a designu levelů opravdu kreativní. Je to konstantní souboj s vaší přesností a pohotovostí. Někdy vás záměrně tlačí a stresuje, abyste běželi, skákali a umně se vyhýbali pohyblivým nástrahám. Jindy zase klidně ale metodicky nutí proskákat složitou sekvenci, kde jakákoliv chyba znamená smrt.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Smrt je totiž hlavním jmenovatelem hry. Je skoro trapné říkat Dark Souls, ale prostě podobně jako ve zmíněné sérii. Smrt je pouze prostředek. Prostředek pro to, abyste byli lepšími v dalším běhu. Abyste neudělali stejnou chybu...ale vy ji uděláte. A zkusíte to znovu. A znovu. Dokud příslušnou sekvenci nezmáknete perfektně. V tu chvíli se totiž dostaví to pravé zadostiučinění s rozsvíceným dalším checkpointem.

Obtížnost v rámci hry postupně stoupá. Počáteční levely jsou, dalo by se říci, snadné. Pak přijde jeden větší skok a od té doby jde hra stále nahoru. Naštěstí po většinu hry drží solidní rozmezí mezi záchytnými body, že se frustrace a beznaděj objeví jen na několika místech v průběhu hry. A to je asi má největší výtka hře samotné. Její obtížnost je skvělá, ale designéři udělali několik základních přešlapů - zejména na úplném konci hry.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

První zásek jsem měl v jednom boss (ne)fightu, kdy bylo třeba rychle udělat celkem až moc dlouhou sekvenci. To bylo asi ve třetině hry. Pak bylo vše v klidu a peklo nastalo v poslední úrovni. Sekce o délce skoro celého levelu bez jediného checkpointu přestala být zábavnou. Jak si osobně myslím, hranice mezi obtížností a pouhou stupiditou je hrozně tenká a tady je to na hraně. Strávil jsem v tom místě hodinu (ano nejsem nejlepším hráčem na světě, ten hru dokončil za 1:15). A ačkoliv jsem měl část 1 zmáklou perfektně, druhou část také s občasnou chybou, následovala třetí a ještě čtvrtá část, kde už mi tekly nervy. Přestalo být zábavou opakovat úvodní části, protože jsem je už překonal. Věděl jsem, jak na ně, porazil jsem je a není důvod, abych je opakoval dokola. Prostě zde si mohli autoři odpustit své ego a umístit jeden checkpoint a dojem by byl lepší. Jenže to by nesměl následovat ještě závěrečný boss fight.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Ano ve hře, kde se vůbec nebojuje hra končí soubojem. Soubojem, který zahazuje krásný design celé hry do nechutně sterilního prostředí. A navíc staví proti vám nepřítele, který pro vás nemá žádný emoční vliv. Vidíte ho poprvé, jeho design je nezajímavý. A hlavně po vás hra chce skákání jiným způsobem než celou hru. Nefunguje to, je to frustrující a je to největší kaňka na hře, kterou jsem si do té doby plně užíval. Škoda, měl bych lepší nápady, jak udělat konec výzvou a intenzivním soubojem, který by do hry zapadl lépe než tohle.

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Já ve hře strávil asi 8 hodin a to myslím, že jsem se zbytečně zasekl v některých místech na delší dobu, než je záhodno. Střízlivě bych řekl, že pro dobrého hráče je to hra na 5 hodin. To, že se po dohrání odemkne Speed run mód je hezké, ale je to volba pro lidi se skillem z jiného než mého světa. Pokud rádi ve hře vidíte 100%, tak vězte, že jsou tu menší collectibles v podobě krystalů a domorodců. Krystaly je třeba rozbít a donést k dalšímu checkpointu, což je výzva sama o sobě, a to nemluvím o tom, je opravdu nalézt. Odměnou jsou dlouhé texty rozkrývající události světa do detailu. Jinak co se týče technického zpracování, není moc o čem mluvit. Hra běží skvěle na Switchi a vypadá nádherně. Dabing jsem zmiňoval a zvuky i hudba skvěle doplňují celou hru.

Light Fall je tedy dle mého skvělou záležitostí pro milovníky hardcore plošinovek. Nebýt dvou přešlapů v obtížnosti na konci hry a stupidnímu boss fightu, mířil bych hodnocením ještě výše. Protože když jsem se do hry ponořil a řešil jednu část za druhou, dostával jsem čistou radost z plynulého skákání a byl odměňován za každý úspěch. Každý neúspěch byl pouhým povzbuzením snažit se více a chtít to pokořit. A to je něco, co lze považovat za úspěch hry.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Bishop Games

Klik pro zvětšení (Light Fall - recenze)

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

SKVĚLÉ
80%
CZECHGAMER
Náročná ale zároveň kouzelná plošinovka, která nadchne svými mechanikami a také chytrým level designem.

CGwillWin