Volejte sláva a tři dny se radujte, druhý díl Destiny konečně dorazil na PC a to je událost, kterou jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Ačkoliv se nejedná o tak pompézní nástup jako v případě prvního dílu, který byl jednou z nejdražších videoher všech dob, stále byl hype obrovský a hru provázela velká očekávání. Teď už víme, že na konzolích se vše povedlo, otázkou tedy je, jak to dopadne v případě PC master race.
Já osobně jsem prvním dílem nepolíbený, protože zastávám celkem neoblíbený názor (díky němuž mám u půlky redakce černý puntík), že střílečky se dají pořádně hrát jenom na PC. Takže když už nějakou na konzoli hraji, je to vždy kvůli recenzím. Holt jsem odkojen Quakem, Unrealem a Half-Lifem (a tedy i CSkem). Ale někdo, kdo se o gaming zajímá, samozřejmě vím, co byly největší přednosti a slabiny prvního dílu, na druhou stranu mě to zas tak netrápí, protože jak víme z béčkových filmů a venezuelských telenovel, každý si zaslouží druhou šanci.
Příběhová kampaň začíná příletem mimozemských návštěvníků z Cabalu na matiku Zemi, ti však nepřišli šířit mír a lásku, ale rozhodli se decimovat, krást a nejspíš i znásilňovat naše milenky a ženy (což však vzhledem ke korektnosti hry nevíme jistě). Jejich hlavním cílem je vesmírná entita Traveler a její tajemná síla, která dokáže pomocí Světla vyrobit z obyčejných smrtelníků borce toho nejhrubšího zrna. Ti kromě nových schopností mají tu výhodu, že nemůžou umřít, ideální situace.
Jenže to se (ne)líbí Cabalskému vůdci Ghaulovi, který by si tuto sílu nejraději užíval sám a ostatním ji moc nepřeje. Vzhledem k tomu že vypadá jako přerostlá ropucha s respirátorem od stejné společnosti, která zásobuje Darth Vadera, se mu vlastně ani nedivím. S nečekanou snadností se jim podaří Travelara obsadit a vypnut tak přívod Světla pro všechny Guardiny, čímž se z nich stanou opět obyčejní lidičkové, kteří se nedokáží Cabalské invazi postavit čelem. Poslední město na Zemi je obsazeno, obrana rozprášena a obyvatelé jsou hromadně vyvražďováni a musí uniknout do vyhnanství.
Scénáristé se snažili vyvolat tísnivou atmosféru plnou beznaděje, v budou o to více zářit hrdinské skutky těch odvážnějších z nás, ale osobně mám pocit, že příběh a celkově herní svět mohl být využit mnohem lépe. Nechci Destiny 2 srovnávat s Mass Effectem nebo něčím podobným, ale příběhová linie je ve své podstatě velmi jednoduchá a vlastně se v ní o herním vesmíru nic nedozvíte. Určitě by bylo super, kdyby člověk mohl zjistit více o Ghaulovi, mimozemských rasách a vůbec všem, třeba jen formou nějakých poznámek, které si mohou přečíst jen ti, kdo o to opravdu mají zájem. Takhle mi to přijde, že ač Bungie podařilo vytvořit zajímavý universe, stejně ve výsledku působí plytkým a omezeným dojmem a celou kampaň projdete s pocitem, že vlastně nic moc nestalo.
A to i přesto, že se vývojáři opravdu hodně snaží, aby všechno, co se kolem hráče děje, působilo co nejepičtěji a nejemotivněji, nicméně na rozdíl od Halo nebo i třeba Call of Duty, tady se to úplně nedaří. Už jen ty pasáže, ve kterých vám do uší hraje totálně nabušená hudba, ale vlastně se jenom procházíte lesem a nic se neděje, hluše. Ale abych hře jen nekřivdil, některé situace vpravdě epické, jsou, například poslední mise odehrávající se na vesmírné lodi v blízkosti našeho Slunce, to je vážně exkluzivní paráda. Navíc se někomu z realizačního týmu podařilo ukecat Nathana Filliona známého především z kultovní klasiky Firefly, aby nadaboval jednu z ústředních postav. Takže jo, příběh tu máme, není špatný, jen si myslím, že to mohlo být o něco lepší. Za to jedničku s hvězdičkou nedáme.
Pravdou ale je, že příběhová kampaň tvoří jenom malou částí Destiny 2 a podobně jako třeba v Diablu, i tady se dá říct, že po shlédnutí outra hra teprve začíná. Pokud se vám nějakým zázrakem nebo selektivní slepotou dařilo doteď všechny informace o Destiny (jedničce i dvojce) filtrovat, vězte, že se jedná o hybrida FPS a skoroMMORPG. Ta (MMO)RPG část není kdovíjak hluboká, o něco více schopností by rozhodně neuškodilo, ale na druhou stranu kvůli PvP zápasům bylo potřeba to kouzlení trochu držet na uzdě.
Na výběr jsou tři classy, stejně jako v jedničce, a že by se někdy v budoucím DLC objevila čtvrtá, se moc předpokládat nedá. Ale nikdy neříkej nikdy. Titan (tank), Hunter (DPS) a Warlock (kouzelník), to jsou třídy, ze kterých máte na výběr a každá z nich se pak dělí ještě na tři podtřídy, jež si odemknete v průběhu hraní, trojka je holt v Bungie (na rozdíl od Valve) oblíbené číslo. Jednotlivé podtřídy si můžete libovolně měnit a je dobré naučit se, co která umí, protože výběr té správné vám může konkrétní situace solidně ulehčit. Jediné, o co při změně podtřídy přijdete, je že se vám resetuje cooldown na ultimátní abilitku. Ta se nabíjí zabíjením nepřátel, ale pokud se vám nedaří a zrovna máte mušku jak po deseti panácích (a to jste měli teprve tři), pomalu se její progress bar plní i s postupem času. Dobře načasované využití může ovlivnit většinu her a to jak těch PvP tak PvE, takže je dobré se snažit neplýtvat jí jen tak zbůhdarma, na druhou stranu ani nemá smysl jí šetřit donekonečna.
Jako v každém správném RPG, i v Destiny 2 máte levely, jenže v tomhle případě se na ně můžete prakticky vykašlat neboť nic moc nezmaneají. Nejvyšší dvacátá úroveň není žádnou nedosažitelnou metou a kromě skill pointů vám levelování nic nedává. Tím pravým ukazatelem síly vaší postavy je Power, která vychází z vybavení, které máte na sobě. Logicky, čím lepší bouchačky a ohoz máte, tím větší jste frajer a máte větší Power. Zní to sice jak pravidla nějakého pouličního gangu, ale funguje to dobře.
Velkým problémem jedničky byl nedostatek zajímavé vybavení, které jste mohli získat. Bungie se u dvojky poučili, snaží hráče stále něčím odměňovat a cpát nám další a další veteš. A nám to vůbec nevadí, hlavně když Power pomalinku, ale jistě, roste a oblečení vypadá víc a víc cool. I když jsem vůči tomu běžně celkem odolný, musím říct, že tady má člověk vážně touhu mít ten nejlepší a nejhezčí armor, helmu, i zbraň a vypadat jako ten nejvíc swag Guardian v galaxii a ne jako žebrák. Co se brnění týče, moc se mi to zatím nepovedlo, ale zbraní mám naopak přehršel přehršel.
Na druhou stranu, člověk se tu vážně nemusí bát, že by se časem nic lepšího neobjevilo, stačí jen hrát a plnit správné endgamové mise. Těch je několik typů a je jen na vás, u čeho zakotvíte, loot však získáte tak jako tak a nikdo vás nenutí dělat něco, u čeho ve skrytu duše trpíte a děláte to jen proto, že chcete získat určitý equip. Adventures a Patrols jsou menší úkoly pro jednoho hráče, které nezaberou moc času a získáváte za ně tokeny (které časem můžete vyměnit za náhodné vybavení), o stupeň nad tím jsou pak Strikes. V nich si už jako osamělý střelec nevystačíte, ale je potřeba postavit si tříčlenný Fireteam a teprve pak se vydat do akce. Pokud nemáte po ruce nikoho, kdo Destiny 2 hraje, nemusíte zoufat, hra vám náhodně někoho přidělí, ale je potřeba říci, že s kamarády a trochou komunikace je to mnohem větší zábava.
Strikes jsou prima a nejsou úplně jednoduché a občas se při nich přiměřeně zapotíte, je jen škoda, že si nemůžete vybrat, na který se chcete vydat a místo toho vlastně jen čekáte na to, co vám algoritmus od Bungie přidělí. Nadstavbou Striků jsou Raidy, na které se hráči vydávají v šestičlenných skupinkách, ty jsem však zatím vyzkoušet nemohl, protože v PC verzi zatím neběží. Ale dle konzolových záběrů, které jsou k mání na starém dobrém YouTube ,to vypadá jako výzva, kterou určitě budete chtít zkusit pokořit.
Co se PvP módů týče, ty mne osobně bavily asi nejvíce, i když rozdělení na Comptetitve a Quick play nedává vpravdě žádný velký smysl. Rozdíl je jen tom, že v Qucik Play narazíte na módy jako team deathmatch, nebo boj o zóny, v kompetitivních hrách pak najdete eliminaci, nebo variaci na CS, kde defusujete nebo pokládáte bomby, tedy varianty, při nichž je komunikace nezbytné. Hrát proti lidským protivníkům je super a stejně jako v PvE je to rozhodně lepší s partou známých, než se skupinkou náhodných Guardianů.
S těmi se nově můžete spojovat do klanů, aby se vám Striky, Raidy i PvP matche lépe organizovaly. A pokud žádný klan nemáte, pomocí Guided Game se můžete připojit ke klanovému Fireteamu a zahrát si s lidmi, o kterých se dá předpokládat, že budou alespoň trochu týmoví. Tuhle featuru jsem popravdě nevyzkoušel, poněvadž raid ještě nefunguje. Otázka je, jak to bude opravdu fungovat, protože ňoumům, co nehodlají spolupracovat, ani kdybyste jim za to zaplatili, se stejně nevyhnete. Takže ve výsledku si myslím, že na to většina lidí zanevře, ale je dobře, že to vývojáři alespoň zkouší.
Bungie už ohlásili, že chystají další změny a balancování a mimo jiné se zaměří na kompetitivní hraní, které i přesto, že je ve hře ony Competitve módy, prakticky neexistuje. Nejsou k mání privátní matche, žebříčky, ani nic podobného. Takhle sice hrajete a užíváte si to, ale nevidíte žádný posun ve vašem skillu, a to i přes odměny, které za vaší vražednou snahu dostáváte. Uvidíme, budoucnost přinese, do té doby se alespoň můžete vymódit, ať neděláte ostudu.
To byste v takhle skvěle vypadající hře totiž nechtěli. Co se technického zpracování týče, nebudu to dlouho rozebírat, neboť se objeví separátní článek na tohle téma. Ve zkratce, Destiny 2 vypadá famózně a vizuální tým si tu opravdu vyhrál. Je vidět, že v Bungie už nějaký ten pátek scifárny dělají a ukazují, že jsou to opravdu mistři v oboru. Klaustrofobické a spoře osvícené prostory vesmírných lodí střídají rozlehlé spektakulární scenérie na površích různorodých planet a každý milovník sicence fiction si bude chrochtat blahem. Okolí je vyšperkováno neuvěřitelným množstvím detailů a snad jedinou výtku mám k Titanu, protože jakožto velký milovník všeho kolem vesmíru čirou náhodou vím, že by měl být spíš do oranžova. Ale to už je tak trochu zbytečné hnidopišství.
Doopravdy totiž musím říct, že jsem si grafiku užíval a dlouho jsem nehrál lépe vypadající hru. Svoji roli v tom hrál i fakt, že na testovací sestavě hra běžela v plné parádě na maximální detaily, dokonce i 4k rozlišení zvládala hodně obstojně. Ale jak jsem říkal, střílečky mám radši pěkně na klávesnici s myší, takže k televizi jsem se připojil, jen abych vyzkoušel, že to běží, odpojil jsem kabely a pelášil zpět ke kompjůtru hrát dál.
Destiny 2 je totiž hrou nad očekávání návykovou a to očividně i pro lidi, kteří stejně jako já jedničku nehráli. Díky neustálému progressu a novému vybavení máte pořád chuť hru hrát dál a dál a pokud se o komunitu budou vývojáři starat, věřím, že se silná hráčská základna udrží opravdu dlouho. Dá se čekat, že časem se objeví mnoho dalšího obsahu, takže investované peníze přinesou zábavu na opravdu dlouhou dobu. Proto můžu Destiny 2 pouze doporučit. Byť hra není dokonalá a dost věcí by se dalo zlepšit, stejně vás dokáže přivrtat k židli takovým způsobem, že budete u vesmírných dobrodružství svých Guardinů trávit spousty hodin plných zábavy. A to je to hlavní.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Activision Blizzard
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
