Dnes tu máme opět jednu z recenzí pro fanoušky starších kousků, konkrétně titulu Rogue Trooper. Faktem je, že tato hra nebyla v době svého vydání žádným systemsellerem, nicméně minimálně na PS2 si určitě své fanoušky dokázala najít. Tak se již pohodlně usaďte a dejte se do čtení, co nám remaster s podtitulem Redux přináší a jestli by bylo vhodné si po 11 letech připomenout, co nám tato akční hra může nabídnout v dnešní pokročilé době.

Hra vychází ze stejnojmenné komiksové předlohy, odehrávající se na planetě Nu-Earth, na které již pořádně dlouho zuří chemická válka mezi úhlavními nepřáteli, Southery a Norty. Náš hlavní hrdina, který reprezentuje první jmenovanou stranu však není jen tak někdo. Jedná se totiž o speciálně geneticky upravenou bytost, která jedině díky těmto úpravám je schopna v nehostinném prostředí přežít bez jakýchkoliv speciálních obleků. Jak již tato“zápletka“ napovídá, není třeba čekat na příchod nějakého složitého příběhu. To by to mohlo totiž dopadnout jako s Godotem... Zkrátka jde o to, že vaším cílem není nic menšího než vyhrát výše avizovanou válku, potažmo alespoň pomoci ke kladnému výsledku. Ihned ze začátku jste tak vrženi přímo do boje, takže nečekejte ani nějaký dlouhý tutoriál. Veškeré mechaniky a ovládání jsou tak vysvětleny pěkně za pochodu.

Žánrově by se dal titul Rogue Trooper zařadit mezi TPS střílečky, které disponují systémem krytí, ovšem nedá se říci, že zrovna tento prvek je něčím, co bych marketingově vyzdvihoval, být vydavatelem této hry. Pravdou je, že schovat se můžete prakticky za cokoli, co má odpovídající výšku, nicméně dost často se mi stávalo, že voják nedělal to, co jsem od něj vyžadoval a tak taktické boje z mé strany brzy vystřídaly náběhy do protivníků a jejich hloučků při neustálé palbě, kterou jsem kosil jednoho nepřátele za druhým. Hlavním problémem jsou kolize s rozličnými objekty a hlavně přeskakování samotných „krytů“, které spíše nefunguje než funguje, což je způsobeno tím, že remasterovaná verze vypadá sice o poznání lépe než originál, technické nedokonalosti se hry statečně drží. Za nejšťastnější rozhodnutí vývojářů také nepovažuji to, že alespoň trochu nezapracovali na systému přepínání zbraní, který je velmi kostrbatý a mnohdy značně komplikuje průběh samotných soubojů.

Postupem času při hraní narazíte na zajímavý způsob vylepšování vašeho vybavení, které probíhá tak, že pakliže některý kolega z vaší čety padne, můžete z něj vydolovat čip obsahující jeho „DNA“ a použít jej na vyladění vaší výbavy. Kupříkladu nedlouho po začátku získáte z kolegy Gunnara čip, díky kterému se vaše bouchačka naučí zaměřovat. Během dalších misí ještě narazíte na dvě vylepšení, a sice batohu a helmy. Každé z nich vám poté zpřístupní nové vychytávky, které budete moci použít na vaší cestě k vysněnému míru. Dobrým nápadem autorů bylo také to, že zesnulí vojáci, jejichž čipy nainstalujete do svých komponentů na vás budou čas od času skrze tato zařízení i komunikovat a sem tam z nich vyleze i nějaký ten fórek. Máte tak alespoň dobrý pocit částečného uspokojení z toho, že i když jste nemohli zachránit jejich tělesné schránky, jsou tu stále s vámi. Pravdou je, že občas se ve svých hovorech dokáží rozjet i o něco více, nicméně mě tento „rušivý“ element nevadil a spíše jsem měl pocit, že jsem součást týmu než osamělý žoldák. Kromě těchto „speciálních“ pozůstatků po vašich nejbližších spolubojovnících lze obrat i ostatní padlé vojáky, a to o herní měnu, za kterou je poté možno nakoupit náboje či doplnit zdraví. To se na rozdíl od drtivé většiny současných her doplňuje pouze trochu, „do plných“ se musíte nechat doléčit pomocí injekce. Současně při pročesávání kapes padlých bojovníků získáváte i bodíky, díky kterým se zlepšují i vaše dosavadní schopnosti.

Hra obsahuje i multiplayerovou složku, a to rovnou ve dvou režimech. Od dob PS2 došlo k pořádnému technologickému vývoji, takže už není takový problém hrát Rogue Trooper online. Až se třemi dalšími kolegy se můžete ponořit do módu Stronghold, což je klasická horda, aneb přežije ten nejlepší a nejpřesnější přičemž spolupráce je to, co se počítá. To druhá možnost nazvaná Progression mě zaujala o něco více, jelikož zde je nutné s přáteli postupovat skrze úkoly dále po mapě a celkově mi tak více připomínal klasickou „příběhovou“ kooperaci. Ta tu, stejně jako v originále, chybí, což je určitě škoda, jelikož projet si celou hru s kamarády by bylo jistě o něco záživnější.

Technické zpracování Rogue Trooper Redux je, dalo by se říci, na relativně slušné úrovni. Pakliže patříte k pamětníkům původní verze, tak ta je nyní remasteru na míle vzdálená a Redux s nadsázkou skutečně vypadá jako některý ze současných nízkorozpočtových titulů, takže za grafickou stránku se tvůrci rozhodně stydět nemusí. Pravdou je, že z každého aspektu hry na vás dýchne nostalgie, jelikož lze rozhodně poznat, že se jedná pouze o vylepšení původních textur, ne jejich kompletní přepracování. S tím samozřejmě souvisí i vzhled animací postav a všemožných speciálních efektů, na kterých se zkrátka již zub času poměrně dost podepsal,takže na první pohled poznáte, že se nejedná o žádnou novotinu. Oproti tomu zpracování světa a modely samotných postav, to je jiná káva. Na ty se autoři zaměřili mnohem více a je to vidět. Během hraní jsem nenarazil na žádné podstatné problémy technického rázu, vše běží plynule a bez záseků. Tento kousek bych doporučil všem pamětníkům původní verze i těm, které obloukem minula. Nejedná se totiž rozhodně o špatnou záležitost, takže by byla škoda nedat jí šanci.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Hypermax

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX