recenze
Project CARS 2

Project CARS 2 - recenze
Project CARS 2 - recenze
15:05, 28.09.2017

Slightly Mad Studios jsou zpátky a s nimi jejich Project CARS. Tentokráte bez větší crowdfundingové kampaně, ale za to s vyššími ambicemi posunout sérii někam dále. První díl si získal velké zástupy fanoušků, ale také slušnou řádku haterů, kteří na hře nenajdou nic hezkého. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, pojďme se spolu podívat na to jak, si v mém testování vedl druhý díl.

Nejdůležitějším prvkem závodní hry a potažmo závodního simulátoru je fyzika. Jakožto hráč, který nemůže mít volant, jsem odkázán na gamepad a z toho je třeba vycházet při čtení těchto dojmů. Ve srovnání s prvním dílem zde dvojka vychází vítězně na plné čáře. V prvním díle jsem měl na ovladači špatný pocit z auta, jako by nesedělo na vozovce a bylo spíš nad ní. Snažil jsem se s tím dělat psí kusy. Různé typy nastavení ovladače a různé pokusy do hry proniknout - nepovedlo se. Druhý díl je na tom v obou případech lépe. Nejen že defaultní nastavení ovladače je perfektně použitelné a není třeba studovat deset různých deadzone nastavení, ale pocit z řízení auta je mnohem silnější. I když v mých "rukách" je stále pocit z Assetto Corsa lepší, tak Project CARS 2 zde fungují výtečně. Jak šel čas, s hrou pocit sílil a sílil. Chvíle, kdy na azurovém pobřeží ztratí při skoku auto kontakt s vozovkou, jsem přesně cítil v rukách. Bohužel trochu to sráží, že ne ze všech aut mám úplně stejně dobrý pocit. GT3, TC, Formule A se mi řídili famózním způsobem, takže jsem měl radost z každého závodu. Ale Clio Cup byl pro mě pekelnou záležitostí. Nevím proč, ale u tohodle auta jsem nebyl schopný projet první zatáčku Brand Hatch správně. Buď levé ruce nebo divná fyzika auta. Zde mi nepomohlo ani nastavení všech asistentů, protože auto bylo stále nečitelné. Moc potěšilo chování Rallycross aut, které mi přišlo hezky do ruky. Ve výsledku mám pocit, že fyzika funguje, ale někdy narazíte na něco, co působí "jinak".

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Asi nikoho nepřekvapí, jaká je nabídka herních módů ve hře. Obligátní věci není třeba nijak popisovat, zvláště když řeknu, že největší "inovací" je, že Practice Mode se jmenuje Private Testing. Tady je opravdu vše standardní, ale mnohem více je třeba se soustředit na kariéru. Ta je takovou bernou mincí každé hry, která chce uspět u normálních hráčů, kteří do online nemají potřebu vstupovat. První díl měl kariéru překomplikovanou, dlouhou a celkově nějak bez náboje. Druhý díl u mě získává obrovské plus, protože má kariéra co nabídnout jak po stránce zábavy, tak variability. Závodní série jsou rozdělené do šesti Tierů. Začínám v šestém, kde lze zvolit karting, začátečnické Formule, či slabší závodní auta. Vítězstvím jakéhokoliv šampionátu se odemyká další Tier. Tier 1 pak obsahuje hlavní královny motorsportu. Výhodou je, že v Tier 6 nemusíte strávit mládí, ale pokud to chcete mít rychle za sebou, zvolíte zkrácenou variantu šampionátu - což jsou třeba 2 závody namísto 6. Nedovedete si představit, jak velký význam to má pro člověka, který musí hru otestovat co nejrychleji. Takhle jsem byl schopný se během pár hodin propracovat dopředu, kde už jsou zajímavé šampionáty.

Stihl jsem si tedy projít Ginetta G40 Junior jako šampionát v Tier 6. Příjemné auto pro začátečníky, které poslouchá a není zbytečně agresivní. V Tier 5 jsem udělal chybu a jezdil nečitelný Clio Cup a trpěl. V Tier 4 jsem odjezdil nižší kategorii Rallycrossu, abych pak chybou přišel o celý progress v něm a jezdil tedy Porsche Cayman Cup. Dále jsem pokračoval v Tier 3 ve Formuli A, která mě hrozně bavila. Následovali cestovní auta, která byla ve smíšeném šampionátu spolu s GT3. Opět moc dobrý šampionát, který mě provedl Tierem 2. Finální jsem si dal, kvůli nedokončenému Rallycrossu v Tier 4, opět v Rallycrossu, ale tentokráte královské WRX. Opravdu těžké závodění mě odměnilo zlatou trofejí. Každý šampionát má pěkně naplánované závody, a to včetně jejich počasí, takže jsem si užil různé podmínky na trati. U kariéry jsem se bavil hodně, pokud hra dělala, co má, ale o tom později. Není to však vše, co kariéra nabízí. Jak závodím s auty, sbližuji se s jejich výrobcem a ten mi umožní jezdit jejich speciální eventy. Navíc za různé úspěchy v kariéře se odemykají Invitational Eventy. Tam jsou předpřipravené speciální závody jako třeba Mercedes A AMG na ledové trati. To vše dohromady dává kariérní Lifetime Goals na poslední záložce, kde se lze kochat úspěchy. Víc si nemůžu v kariéře prostě přát. Není obalená do spousty zbytečných pozlátek, XPček a dalších "opičáren". Soustředí se čistě na jednotlivé sporty a šampionáty a to mi bohatě stačí.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Kdo nechce hrát kariéru, může se vrhnout to běžného závodění. Zajímavou volbou je Motorsport Presets v běžném Quick Race. Toto nastavení se snaží nasimulovat závodní víkend, který odpovídá jedné z devíti reálných závodních sérií - GT, vytrvalostní, motokáry, s otevřenými koly, cestovní, track-day, silniční, rallycross a IndyCar. Komunitní eventy jsou zase časově omezené online Time-trialy, kde lze snadno asynchronně porovnávat své schopnosti s přáteli a celým světem. Celkově si od online autoři slibují velmi mnoho. Hra totiž obsahuje hodnocení vaší kompetitivní licence podle toho, jakým způsobem závodíte. Je to snaha jak vyčistit lobby od "prasat", které půlku aut rozstřelí v první zatáčce. Snadné odfiltrování vámi založené hry na základě tohoto hodnocení umožní snížit pravděpodobnost, že nějaký takový nesportovní člověk bude ve vašem závodu. Uvidíme, jak to bude dlouhodobě fungovat. Nejsem cílová skupina na závodění v Public Races, takže nedokáži moc dobře zhodnotit, jak systém funguje či nefunguje, ale z mých zkušebních závodů jsem měl dobrý pocit. Auto v hodinách a nevrací se bezhlavě na trať. Všichni se vyhybají kontaktům v zatáčkách a i když jsem evidentně pomalejší, tak počkají na bezpečnou chvíli na předjetí. Působilo to dobře a byl bych rád, kdyby systém opravdu fungoval.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Nabídka vozového parku je v druhém díle téměř dvojnásobná. Na startu hry je připraveno 189 vozů, které jsou rozdělené do 29 závodních sérií. Tudíž většina má více zástupců, takže závodní pole je pestřejší než všichni jedoucí ve stejném autě. Nabídku aut těžko nějak kritizovat. Vybere si každý od moderních po starší historické vozy. To samé prakticky platí pro tratě. Celkem 63 lokací tratí je bezkonkurenční na konzolích. Ano mohl bych tu naříkat, že tu není mé oblíbené Mugello, ale to je v mraky jiných her. Zase české Brno tu je a vypadá o poznání lépe než v prvním díle. Všechny lokace dají dohromady úctyhodných 146 variant okruhů, takže na variabilitu si nejde stěžovat v žádném případě.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Samotnou kapitolou je počasí na tratích. To bylo hodně rozšířené od prvního dílu a nyní nabízí bezkonkurenční nabídku možností. Do každého závodu lze navolit několik slotů s počasím, nastavit jak rychle čas běží a je to. Není tedy problém ze slunečného počasí přejít do deště, pak trať oschne a začne chumelit. Všechny tyto efekty jsou krásně reflektované na samotné trati. Začne pršet a postupně se na tratích tvoří louže. A to je pouze nastavení počasí, lze také určit přesnou hodinu závodu a také datum. Rozdíl mezi podzimní Imolou a jarní Imolou je impozantní. To platí i pro naše Brno, které v podzimním provedení obarví listy přilehlých stromů do zrzava. Velkou součástí toho je také Live Track 3.0. Ten by měl při opravdu dlouhých závodech postupně pogumovávat trať a tím zvyšovat grip. Bohužel se nedá jeho efekt urychlit jako u počasí, takže se ho dočká člověk pouze v opravdu dlouhých závodech. Bohužel v deštivých závodech jsem nezaregistroval tvorbu vyjeté stopy, což je škoda.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Malou zastávku musím udělat také kolem penalizací a celkového řízení závodu. Nemůžu si pomoct, ale Race Director je opravdu přísná postavička. Jakýkoliv kontakt znevalidní čas aktuálního kola a často kola následujícího. To má pravděpodobně předejít různým narážecím taktikám při honbě za nejrychlejším kolem. Ale když AI přede mnou na brněnské trati rozhází pneumatiky, tak nejsem úplně ok, když ji uprostřed zatáčky trefím na vozovce a dostanu znevalidněné kolo. Co je v pořádku, že když nedodržuji limity tratě, tak mi ředitelství řekne, ať zvolním. To jsou sportovní věci, které je skvělé ve hře mít. Bohužel v některých závodech s AI jsem narazil na povel "Vrátit pozici do 30 sekund" až moc často a dle mého chvílemi rozhodně nefér. Chápu, když si zkrátím trať a předjedu auto, že bych měl pozici vrátit. Nebo když probrzdím a úmyslně si pomůžu širším výjezdem. Ale když předjedu auto, zařadím se před něj, normálně dobrzdím zatáčku, ale na výjedu udělám chybu s plynem a vyjedu mimo hranice tratě, že mě hra nutí vrátit pozici autu, které už je vteřinu za mnou? To mi nepřijde košér, protože to nedodržení traťových limitů nevzešlo z toho souboje. Že mi hra řekla, ať zvolním, abych nedostal penalizaci na Nordschleife, kde jsem se ani bílé čáry nedotknul, to už je k pláči. Takových situací jsem měl na můj vkus mnoho od silnice po Rallycross.

Co musím vyzdvihnout, jsou herní menu. První díl měl menu zbytečně složité a nepřístupné. Přitom naprosto zbytečně, chybělo mu nějaké rozumné designové vedení. Druhý díl to vylepšuje, dá se říci, po všech směrech. Už tu nejsou třicetiřádkové tabulky ve čtyřech sloupcích s nastavením každého prdu, ale vše přehledně kategorizované do záložek a nabídek. Vytknout můžu pouze nastavení tlačítek ovladače. Namísto, aby jako ve většině her, šlo zvolit z několika předpřipravených konfigurací nejlépe i s obrázkem, tak při startu hry jsem měl řazení na bumperech, což je ovládání úplně mimo zavedené zvyky. Samotné nastavení detailů ovladače je také přehlednější a citlivost brzdy a plynu je konečně popsané smysluplně. Podstatné je, že konečně jde měnit většinu nastavení, aniž by člověk opustil závod nebo rozjetou session. Trošku zamrzí, že světle modrá barva zvýrazněné položky v menu někdy lze přehlédnout a stávalo se mi, že jsem nevěděl, kde vlastně mám kurzor najetý. Že má pohyb v menu po opuštění závodu takové divné zpoždění, než se vše doloaduje, to už je prkotina, ale zbytečná. Hodně musím pochválit přidání Race Engineera v tuningu vozu. Funkce, kterou si nemohu vynachválit v MotoGP se dostala i sem, takže snadné nastavení lze provést bez znalosti všech hýblátek. Navíc jakékoliv nastavení textem přesně popíše, takže člověka učí a vyžaduje součinnost na správném nalazení. Samotné manuální nastavování má hezky popsané všechny věci, které příslušné nastavení ovlivňuje.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Bohužel všechno hezké má své stinné stránky a u Project CARS 2 jsou tou stinnou stránkou opět chyby. Je pochopitelné, že hra od menšího studia s tak širokým záběrem těžko bude bez chyb, ale tady je vidět, že vydání bylo určitě uspěchané. Krutá letošní konkurence nechala malé okno, ze kterého nešlo pravděpodobně couvnout a proto zde máme mraky chyb vyskakujících z každého koutu. Když při téměř každém restartu závodu v kariéře se objevím na gridu se zařazenou zpátečkou namísto neutrálu, říkám si, jestli vůbec kariéru někdo testoval, když umožnil restarty závodů v nastavení. Že se mi stalo, že po úspěšném dokončení šampionátu mi hra zůstala zaseklá v podivném replay pohledu a já musel hru vypnout. A navíc ještě zopakovat celý poslední závod série, to už je mnohem nepříjemnější chyba než zařazená zpátečka. Že v kariéře rozjedu šampionát a v úplně jiné záložce si kliknu na jednozávodový invitational, abych si oddechl. Hra neřekne, že mi smaže celý progres šampionátu v hlavní záložce kariéry. Takhle jsem musel opakovat celou první sezonu Porsche Cayman Cupu.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Kapitolou samou pro sebe je Rallycross. Tam jsem narážel na chyby na každém kroku. Jednou mi hra řekla, že musím udělat Joker Lap, jinak dostanu penalizaci, aby mi v zápětí dala penalizaci za dvojí Joker Lap. Nebo perlička, že mi uprostřed závodu, kdy jsem jel stále na prvním místě hra začala hlásit modrou vlajku, abych pustil ty za mnou. Zjistil jsem, že mi odmítá počítat kolo a jsem o kolo zpět. Restart závodu a to samé, jen úplně od startu. Výtečná chyba byla také ta, kdy mi po restartu skočila kamera na pohled ze zadního pravého blatníku a nešlo se přepnout na normální kameru. Opravdu studnice zážitků ten Rallycross. Že v oválovém závodění automatický letmý start vůbec nefunguje a hra mě neudrží na prvním místě do odstartování to už je k smíchu (kdybych to já nedokázal, dostal bych stopro penalizaci). Že v IndyCar na Daytoně vlezu do nastavení auta a nahoře popise je Porsche Spyder 936 a Circuit of the Americas, to už fakt nevím jestli to auto mám fakt Indy nebo sporťák, pro jistotu dvakrát restore defaults. Že mi hra změní nastavení auta mezi kvaldou a závodem, to jsem také nečekal. V online jsem narazil jen na to, že při připojování hráčů se hra začne nesmyslně trhat a je téměř nehratelná, což oceníte při snaze o rychlé kolo. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Chyb je v poměru na čas strávený ve hře jednoduše moc a to jsem se ještě nedostal k té hlavní chybě.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Tou je totiž AI. Když v úplně prvním závodě co jsem si v Project CARS 2 dal (tradičně Brno, všechny auta, bez kvalifikace, obyčejné GT3, změna počasí na déšť) v první zatáčce letělo několik aut vzduchem a celý vláček AI ji projížděl slimáčím tempem. To mi vzbudilo ihned podezření. Během chvíle jsem se probojoval kupředu, ale začalo pršet. Pro mě se zadokolka stala téměř neřiditelnou, ale AI jelo téměř stejně bez náznaku problémů. Ok, to bude asi tím, že jsem byl moc divoký. Nic to nemění na tom, že AI je nekonzistentní záležitost. Už zmiňovaný Porsche Cayman Cup mi poskytl dost materiálu k zamyšlení. Krátký RedBull Ring a "baby" obtížnost AI (level 20 ze 100) se mě drží celý závod. Říkám si, hmm asi jsem fakt špatný. Následuje závod v Brně. V kvalifikaci dám AI více jak pět vteřin, v závodě ještě více a od startu ostatní auta nevidím. Tady je něco špatně a není to tím, že bych RedBull Ring neuměl jezdit.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

To samé se ukazuje na Zolderu, kde AI není schopná držet se mnou krok. V jiném šampionátu, kde jsem jezdil na obtížnost 50. Odjedu pár kol kvalifikace. Mám vteřinu na druhého a říkám si, to by šlo. Použiji volbu Skip to the End (neexistence zrychlení času považuji za velké mínus) a na výsledky zírám. AI najednou za zbylých pár minut kvalifikace na mě najela 4 vteřiny a já startuji beznadějně poslední. Říkám si, hmm to bude asi těžký závod. A ono vůbec. AI vyměkla a v závodě se svým kvalifikačním časům vůbec nepřiblížila a já bez problémů zajel bednu. Další instance z kategorie podivná AI byl ledový invitational od Mercedesu. "Áčko od AMG" na hřebíkách v ledovém okruhu - takže furt bokem. Kraťoučký závod a já polovině startovního pole nadělil kolo. To jsou pouhé příklady, které mě vedou k závěru, že AI ve hře není vůbec dokončená. Neznamená to, že si s ní nezazávodíte, při snížení agresivity mě zase tak moc nesetřelovali a když jsem s nimi bojoval, měl jsem pocit ze závodění. Jedno sestřelení na zlomení ovladače jsem ale měl. V posledním kole finále Rallycrossu mě nehorázně druhý jezdec poslal do hodin a pokračoval jako by nic. Ty rozdíly trať od tratě, auto od auta, působí velmi nekonzistentně a často vedou k frustraci. Rád bych si našel nastavení, kde prostě budu muset jet dobře a bojovat s AI, ale to se mi prostě nedaří.

Grafické zpracování se od prvního dílu na konzolích posunulo o mílové kroky kupředu. První díl byl více méně ošklivý a těžko se mi v něm hledalo zalíbení po grafické stránce. Druhý díl už dokáže vypadat opravdu nádherně. Už zmíněná podzimní Imola se sluncem níže vypadá krásně. RedBull Ring za jarního dne s oblaky vypadá přesně tak zeleně, jako to v Rakousku bývá. Fuji za západu slunce na HDR televizi je lahoda. Člověk se opravdu kochá v těchto případech. Pak se ale sejdnou jiné podmínky a hra vypadá dosti nevábně. Samozřemě počasí pod mrakem není nijak hezké nikdy, ale tady to vypadá, jak kdyby se celá hra více "zošklivila". Nevím, čím to je, ale prostě se najednou začnou textury v pozadí podivně patlat a není to hezký pohled. Takový okruh v Dubai je opravdu ošklivý, nevím, zda to dělá nepovedený efekt tetelení vzduchu z extrémních teplot, ale celý okruh působil rozplizle. Ale ve většině případů je hra krásná. Až tak, že jsem po dlouhé době měl co dělat, abych v té tuně screenů, které jsem pořídil, vybral jen několik. Foto mód je přítomen a pro fotografy nabídne dostatečné volby. Jinak modely aut a jejich materiály působí opravdu výtečně a je radost na ně koukat. O to víc mrzí, že při startu závodu se někdy nedočtou textury polepů a při detailních záběrech vidíte kostičkovanou patlaninu na autě, které krásně odráží okolí. Efekty zapadajícího slunce a tzv. flare vůbec nepůsobily rušivě a naopak mi přidávaly na atmosféře. Škoda jen, že s z pohledu z kabiny mají opravdu ošklivé rozlišení v některých úhlech a jejich nedetailnost bije do očí.

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Project CARS 2 jsem hrál na PlayStation 4 Pro, což je v konzolovém světě aktuálně nejlepší místo, kde hru hrát. Xbox One X samozřejmě překoná a jsem zvědav, zda opravdu poběží v plnohodnotném 2160p, protože PS4Pro to nedává a běží "pouze" 1440p. Jak Digital Foundry otestovalo - "Pročko" dokáže docílit v tomto rozlišení slibovaných 60fps a to je super. Bohužel základní PS4 a XONE se drží zuby nehty 30fps a to je pro závodní hru škoda. XONE ještě musí snížit rozlišení, aby to vše udrželo. Prostě takový běžný stav konzolového světa dnes. Rozhodně jsem zvědav, jak hra poběží na mýtickém X. Ještě bych měl zmínit zvukovou kulisu. Ta je dle mého velice solidní. Zvuky aut jsou uvěřitelné a při "ohuleném" domácím kině jsem se cítil hodně dobře. Velmi potěší prostorovost zvuku v závislosti na zvolené kameře. Za autem slyšíte motor před sebou, když jste v kokpitu tak vám Porsche burácí za hlavou. Utlumený zvuk při pohledu z helmy také přidává na efektu. Opět se mi libí hlas závodního inženýra z repráčku DualShocku. Tenhle efekt se neomrzí a přijde mi, že jeho průpovídky jsou smysluplnější a hodnotnější než v prvním díle pouhé "Go Go Go...".

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Project CARS 2 vylepšují prakticky ve všech směrech první díl, který mnoho lidí (včetně mě) spíše zklamal. Obrovský počet tratí, skvěle zpracované počasí od běžných až po extrémní (sníh na trati). Spousta závodních sérií - včetně novinek jako je oblíbený Rallycross. Pro mě je nejdůležitější vylepšená fyzika a hratelnost na ovladači. Druhé Cars jsou mnohem přístupnější konzolovému hráči, aniž by ztratili svou tváří závodního simulátoru. Chyby neodpouští a ani nastavení úplně každého asistenta z toho neudělá arkádové závodění. Takže hledáte-li něco, co je závodní simulátor a případně máte či plánujete nákup volantu, Project Cars 2 jsou výbornou volbou, která vaši snahu, pot a krev dokáže odměnit skvělými závodními zážitky. Toto řečeno, nebál bych se hře dát známku přes 90 bodů se vztyčenou hlavou. Bohužel to neudělám. V aktuálním stavu je hra přeplněná chybami, které můj zážitek kazily a dokázaly mi znechutit třeba dvě hodiny hraní v kuse. Z toho důvodu je hodnocení níže takové, jaké je. Pokud vám bugy nevadí nebo nevadí čekání na příslušné opravy, není co řešit, je to top simulátor na konzolích. Ale jako celek je žalostně nedotestovaná.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Klik pro zvětšení (Project CARS 2 - recenze)

DOBRÉ
73%
CZECHGAMER
Této hře by slušela nálepka Early Access mnohem více, než bych si chtěl přiznat. Zbytečně uspěchané vydání hru sráží z devítkových nadějí.




CGwillWin