Znáte to, když máte doma partu pařbychtivých kamarádů a přemýšlíte o tom co “rychlýho” si zahrajete, ale těch her pro víc než dva zas tolik není? Mě se to občas stane, protože stálice jako Towerfall, Rocket League, Sportsfriends nebo Helldivers už máme nahraný až až (což neznamená, že je nehrajeme). Tak hra s opravdu těžko napsatelným názvem Neighborhorde se snaží být právě tou rychlovkou pro vícero hráčů, ideálně tedy čtveřici.

Princip celé hry je de facto úplně primitvní. Každý hráč si vybere jednoho avatara, (kteří jsou až na vzhled úplně stejní) a pak se spolu s ostatními hráči snažíte bránit hromadám nepřátel, kteří se na vás na herní mapě hrnou. Skoro bych teď mohl recenzi ukončit, protože v zásadě to je všechno co hra nabízí, ale těch pár twistů, které herní designeři vymysleli jí dělají alespoň trochu (a pro někoho) zajímavou.

Tak zaprvé, ve hře je hodně, ale opravdu hodně zbraní. Tedy zbraní s velkou nadsázkou. Neighborhorde je stylyzovaná jakožto nostalgická retro gamesa s lowpoly grafikou a tak dětsky zpracovaným násilím, že by za brutální nemohl označit ani Mirek Dušín. Takže zpět ke zbraním/hračkám - je jich přehršel, od konfetometu, baseballových pálek, kopačáků až po baseballové míčky a vodní pistolky. S tímto věru ničivým arzenálem musíte zničit úhlavní nepřátele dobrého večerního spánku jako třeba obří chodidla, sněhuláky, bubáky, gastrobáby z jídelny nebo roboty, kteří by vypadali nemoderně už v černobílé sci-fi z padesátek.

Na začátku prvního kola dostanete na výběr ze tří zbraní, z nichž si vyberte jednu, která se přidá do vašeho potencionálního arzenálu a budete ji moci najít v krabicích na herní mapě. Pokud se vám podaří přežít první vlnu, budete si namísto zbraní vybírat jeden ze tří perků, jež trochu oživují hru, například místo dashe se teleportujete, nebo budete mít ničivější zbraně na blízko. Při postupu do třetího kola zase vybíráte zbraň, ve čtvrtém perk a tak pořád dokola.

Nepřátel, perků i zbraní je ve hře opravdu hodně a vše se promíchává náhodně. To je sice prima, variabilita se zvyšuje a každá herní session je vpravdě unikátní, ale na druhou stranu, to že je něco unikátního neznamená, že je to dobré. Taky se totiž stává, že chytnete hned na začátku těžší nepřátele, které se snažíte umlátit obouvákem do bot nebo jinou pitomostí. Celé to skončí neslavným neúspěchem a můžete začít znova.

Pokud se vám ve hře daří kosíte nepřátelské hordy s kadencí, kterou by záviděl i Topper Harley, dostáváte jako odměnu jakési lístky...no prostě bodíky (sbíráte?). Za bodíky si pak můžete pořídit další herní mapy, avatary a jiné blbůstky. A to je vlastně všechno, jediná další zajímavá mechanika je, že pakliže se hráči tulí k sobě (jsou spolu v tzv. friendzone), navzájem se léčí a pomáhají si ve vstávání z mrtvých. Takže být osamělý střelec je mnohem nevýhodnější, než jak to bývá v podobných hrách zvykem, protože jak to všichni známe, lepší hráč se kolikrát od svého nemotorného stáda vzdálí a až pojdou, dohraje mapu v klidu sám. To se autoři snaží omezit a můžu řict, že celkem úspěšně.

Zásadní problém ale nastává, pokud nemáte s kým si hru zahrát. Můžete si samozřejmě vypomoct AIčkem, ale to je asi jako psát si s chatbotem a říkat tomu konverzace. Jenže ne každý si s vámi takovou hru vůbec chce zahrát, osobně jsem s tím měl docela problém, spolubydla to hned odmítl a moje přítelkyně to nechtěla hrát ani když byla opilá. Jednou se mi zase podařilo sehnat pár kámošů, ale bohužel zklamal Steam a zrovna se rozhodl, že dva dualshocky najednou prostě nepůjdou. Nakonec se mi někoho ulovit poštěstilo a musím uznat, že to bylo výrazně lepší než s boty, nicméně kdyby jsme sii šli zahrát do hospody k Prckovi šipky, pobavili bychom se asi líp.

Autoři se vůbec neobtěžovali do hry přidat online multiplayer, takže pokud někoho nedotáhnete k sobě na gauč, hru prakticky nemá smysl hrát, pokud ji tedy stejně jako já nemusíte recenzovat. Ne že by to byl úplně pain, ale pro osamělého hráče existuje asi miliarda lepších her a stejně tak to i platí pro coop paření, ačkoliv pozitivem můž být velmi nízká cena (5€). Jediné co někoho může přilákat je stylizace celé hry, ale ta mi popravdě vůbec nesedla, takže za ní autoři kladné body nezískají.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fermenter games

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX