recenze
Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas

Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze
Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze
08:39, 14.07.2017

Po čtyřech letech od vydání na mobilní telefony se systémem iOS se Oceanhorn dostal už i na PlayStation Vita. A už je na všech aktuálních platformách. Jelikož jsem nehrál v žádné podobě doposud, tak jsem zvědavý, jak si stojí na reálné herní konzoli hra z mobilu? A jak zkousne fanoušek (já), že se jedná o plagiát jeho milované série? To a možná i něco více najdete v této recenzi.

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

Je pravda, že samotná hra to vůbec nemaskuje, že je absolutní vykrádačkou série The Legend of Zelda. Kopíruje prvky z více her, ale nejvíce na první pohled z dílu The Phantom Hourglass, kde hrdina Link cestoval po světě na lodi. Zde hlavní bezejmenný hrdina prozkoumává svět na malé plachetničce s dělem a pluje od ostrova k ostrovu. To slouží jako přesun mezi hlavními lokacemi, v nichž se odehrává samotná hratelnost.

Zde nenajdeme opět nic překvapivého. Postava po prvních minutách najde meč a štít. Dokáže brát do ruky vázy a rozbíjet je a házet. Může sekat keříky a z nich nacházet penízky nebo zdraví. V truhlách jsou předměty směněné za penízky. Jen na místo "It's a blue rupee" tu máme "It's a old shoe, it has value of 5 coins.". Samozřejmě progress hrou znamená získávání dalších předmětů, které zvyšují schopnosti hrdiny. S předměty se otevřou cesty už i na probádaných ostrovech. Kreativitou v předmětech moc autoři nepřekypovali. Jsou tu ikonické bomby nebo luk. Skákací boty a elementální kouzla jsou zástupci novinek.

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

S využitím získaných věcí řeší hráč všechny zapeklitosti světa. Každý z ostrovů je takový malý dungeon, který ve svých útrobách skrývá většinou další bludiště. V nich se prozkoumává, zabíjí nepřátelé, řeší snadné hádanky, objevují tajemství a bojuje s bossy. To vše často spojené s hledáním obyčejných klíčů a následně hlavního klíče k bossovi. Přesně tak jak to každý dělá v jakékoliv, i dvacet let staré Zeldě.

Jenže v Zeldě narazí člověk pokaždé na něco, co ho překvapí. Na výjimečnou mechaniku, která hru posune o level výše a člověk si z ní sedne na zadek. Bohužel to tady nenajde. Oceanhorn je tak třeskutě nezajímavý, až to bolí. Žádné uspokojení z dokončeného dungeonu a poraženého bossa. Nic. Kouzlo se vytrácí, protože to vše už někde bylo a bylo to udělané lépe. Zase na druhou stranu. Samotné hraní není nijak nudné. Ta hra se učila od nejlepších, takže tu porci zábavy v ní hráč najde. Zkoumání a řešení dungeonů dokáže zabavit, jen tomu chybí takový ten "šmrnc" a elegance.

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

Vůbec nemá smysl mluvit o příběhu. Chvíli jsem jej četl, ale když v jeho textu vyskočilo slovo TRILOTH, tak jsem řekl a dost. Že se tvůrci ani nenamáhají vymyslet něco více než, když Zelda má Tri-Force, že oni udělají TRILOTH. To už je drzost a ne úcta k předloze. Takže více o příběhu neřeknu. Je tu nějaké monstrum, nějaká síla, vy to chcete vše vyřešit, najít svého otce a blá blá blá. Co naplat, že narazíte na rasu vodních lidí, kteří vypadají jak Zory. Ne, opravdu se autoři nenamáhali použít svou kreativitu a je to odpudivé.

Graficky je svět relativně líbivý na mobilní hru. Neoslní, žádná extra pozlátka, svět jednoduše takový blokovitý jako z uhlazeného Minecraftu. Co je asi nejpříšernější, je hlavní postava. Tak odpudivě vypadající obličej hrdiny jsem ve hře dlouho neviděl a absolutně nemám zájem se s ním nějak ztotožňovat a řešit jeho osud. V jedné rádoby dojemné scéně, kdy hrdina sedí s podobně odpudivou dívkou a kouká na ohňostroj, jsem místo citlivých emocí málem poprskal display Vity. Co je ovšem fantastické, je hudební podkres. Nevím, jak se to společnosti povedlo, ale získat tak kvalitní japonské skladatele byla trefa do černého a melodie jsou výtečné.

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

Jak vidíte, hra mě více méně štve, jak kopíruje Zeldu. Ne, že by kopírovala špatně, to ne. Že je většina mechanik zjednodušená, to rozhodně. Stále se jedná o hru na mobilní telefon a k tomu uzpůsobenou. Její aplikace na dedikovaný herní stroj je prostě taková nezajímavá. Pár věcí by stálo za to upravit lépe pro konzoli, ale to asi nebylo cílem. Hra je snadná a ačkoliv člověka prozkoumávání ostrovů chytne, tak mě nedokázala zaujmout natolik, abych měl chuť ji dokončit ještě před napsáním recenze.

Za poskytnutie hry na recenziu ďakujeme spoločnosti FDG Entertainment

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

Recenzovaná verzia: PSVita

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Klik pro zvětšení (Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas - recenze)

DOBRÉ
60%
CZECHGAMER
Tak jako 2048 je plagiát Threes, Oceanhorn je plagiát Zelda her. Nedělá nic vyloženě špatně, ale také nepřidává nic svého.




CGwillWin