Slovenskou hru Moonfall jsem pozorně sledoval o chvíli, co jsem se o ní dozvěděl z příspěvku ve Facebookové skupině československých herních vývojářů. Ne, že by se úplně jednalo o hledání jehly v kupce sena, protože co si budeme povídat, zase tolik her z našich krajin nevychází, takže zpozorovat jednu z těch zajímavějších zase není úplný problém, ale i tak je pravdou, že příliš publicity hra momentálně nemá, což je rozhodně škoda.

Samozřejmě je potřeba brát na zřetel, že se jedná o hru kterou vyvíjelo pár kluků ze Slovenska, jedná se o jejich druhý počin, který stojí na Steamu 10 éček, takže přehnaná očekávání je potřeba držet na uzdě. Ale už když se podíváte na první screeny, zaujme oko každého hráče vizuální stránka, která je jednoduše parádní. Ručně kreslená prostřední jednotlivých levelů (samozřejmě malinko prohnaná Photoshopem) oku lahodí, dává hře unikátní a svébytní vzhled a je vidět, že grafici si hodně vyhráli a jejich vize techno/fantasy světa dokáže okouzlit.

Nejedná se o momentálně velmi populární pixelart, postavy jsou animované skeletálně, což někomu nemusí úplně sednout, protože na pohybech postav je vidět jistá kostrbatost, ale to záleží na osobním vkusu. Já sám tento typ animace moc nemusím, ale v Moonfallu mi to nevadilo a chápu, že pro animátory je to jednodušší, než ručně kreslit všechny spirty. Škoda jen, že prostředí nejsou trochu různorodější a barevnější, protože celá hra se mi z nějakého důvodu takřka slívají dohromady a to i přesto, že se podíváme do bažin, lesů, kobek atd. Za to dle může výběr barevné škály, která využívá v podstatě jen chladnějších barev, což je vizuální záměr a Moonfall tím získává na osobitosti, ale grafická variabilita tím tak trochu trpí.

Co se příběhu týče, není popravdě moc o čem mluvit, ač je hra kombinací RPG a beat’em up mlátičky, na příběh se zas moc nehledělo. Přestože jsem hře od samého začátku jako každý správný patriot začátku fandil, úvodní intro text, který nastiňuje pozadí příběhu a herního světa mne zrovna dvakrát neuchvátil, a říkal jsem si, jestli vážně měli ve Fishcow tak hluboko do kapsy, že nemohli sehnat nikoho, kdo to sepíše čtivěji. Ani další střípky příběhu, které při svém hraní naleznete, buď ve formě poznámek mrtvých vojáků (kdoví proč mají v Moonfallu všichni umírající potřebu vypsat své poslední myšelnky na papír) nebo nebo monologů od hrstky NPC, nejsou zrovna vydatné a pokud je nebudete číst, vlastně o moc nepřijdete. Zkrátka jsme se ocitli ve světě Terra Nihil, ve kterém se pokrok v technologiích mísí s magií a kde bylo objevené tajemné Lunarium, jež je zdrojem magické síly, ale i nejasných vedlejších efektů. Lunarium bylo v říši (ne)originálně nazvanou Empire napadnou, kterou jednoho dne začnou napadat hordy monster, jimž se zase na oplátku říká Sagavges.

Je jedno za jakou ze tří postav hrajete, vždy je vaše role v příběhu stejná a hrajete za vojáka Empire, kterému zadává hrdinské úkoly jeho velitel, jež si v klidu si válí šunky v kempu, zatímco vy nasazujete krk při masakrování hord nepřátel. Questy jsou v rámci žánru celkem nápadité, tu někoho zachraňujete, tu ničíte nepřátelské zásoby bomb nebo se snažíte poštvat na sebe dvě frakce nepřátel. Monster je ve hře hromada druhů při bojích je potřeba trochu taktizovat, aby se vám podařilo je pobít, například je vždy vhodné nejprve zneškodnit kouzelníky, kteří uzdravují či posilňují své soudruhy a až potom se vrhnout a rozsekat ten zbytek.

Vaše taktika hodně souvisí s postavou, za kterou se rozhodnete hrát - k dispozici je trio Vanguard (warrior), Shadow (rogue) a Elementalist (mage). Každá postava vyžaduje trochu odlišný přístup ke hraní, ale faktem je, že pro boj na blízko s vážně hodí jedině Vanguard, se Shadowem se mi celkově osvědčilo nepřátele spíše odstřelovat z dálky kuší, když jsem zkoušel nepřátele zabíjet dýkou nebo mečem, dostal můj horina vždy takovou nálož, že šel skoro brečet k mamince, protože bránění bez štítu moc dobře nefunguje a skilly na blízko jsou mnohem horší než ty na dálku.

Což je jedno z úskalí celého Moonfallu, protože hra se sice snaží být mixem RPG a beat’em up, ale ve výsledku není nijak zvlášť silná ani v jednom aspektu. Každá hratelná classa má 4 aktivní skilly a šest pasivních, což na RPG není zrovna moc, ale na druhou stranu vzhledem k typu hry se dá říct, že to stačí. Problém je ale v tom, že ani jakožto beat’em up Moonfall moc nefunguje. Zatímco v klasikách žánru jako Streets of Rage, Double Dragon nebo třeba nedávno recenzovaném Mother Russia Bleeds, je hlavní postava silná natolik, že pokud zvládáte základní herní mechaniky, dokážete sis přesilou nepřátel snadno poradit, v Moonfallu to neplatí.

Ve větších bitkách se prakticky vždy snažíte běhat okolo nepřátel a zabíjet je z dálky namísto toho, abyste se mezi ně vrhli a několika dobře načasovanými údery nebo kouzly je zlikvidovali. Především na těžkou obtížnost si hraní fantasy verze Pešek běží okolo užijete víc než do syta. A to už v současnosti autoři trochu vyladili obtížnost, když jsem hru zapnul poprvé, bylo hraní na těžkou obtížnost takřka nemožné, protože hned první nepřátele měli kuše, které byli asi stokrát nebezpečnější a účinnější než kouzla mého ubohého mága, takže po několika smrtích jsem toho nechal a zapnul si hru na obtížnost normal.

I přesto ale musím říci, že jsem se u hry vážně bavil, jednotlivé úrovně jsou rozumně dlouhé, nechodí se jen zleva doprava, ale dají se ve najít i tajná místečka a celkově hra celkem odsýpá. Pokud si tedy zvyknete na styl boje. Fajn je, že vývojáři hru vylepšují a pokud si jí pořídíte teď, dostanete mnohem vyladěnější produkt, než který byl na Steamu na začátku prodeje. Krom zmíněné obtížnosti (hned úvodní nepřátelé s kuší měli neuvěřitelně silný rychlopalný útok, což už teď nemají) například změnili i rychlost animací, která byla zpočátku nehorázně pomalá a člověk měl pocit, že koukáte na Matrix.

V budoucnu má do hry přibýt i multiplayer a to jak co-op tak PvP módy a je opravdu škoda, že ve hře není už teď, protože koneckonců co je lepšího než hrát podobnou hru s někým dalším. Už dob Golden Axe víme že nic. Proto osobně doporučuji s nákupem možná ještě chvíli počkat, až bude hra kompletnější a vybalancovanější než je nyní. Poté co jí dohrajete totiž není úplně velká motivace proč začít znovu, jasně můžete si vzít jinou postavu, ale příběh bude stále stejný a průběh velmi podobný. Kdyby ve hře bylo alespoň třeba skóre a nějaké světové žebříčky, měl by člověk větší chuť se do Moonfallu pustit znovu, ale takhle myslím, že znova jí začne hrát jen málokdo.

Což je škoda. Hra totiž potenciál má, ale hodně jí chybí vyladěnost a osobně si myslím, že měli Fishcow s vydáním ještě chvíli počkat a hru nějakou dobu hru testovat. Momentálně má hra na Steamu smíšené recenze a není se čemu divit. Ačkoliv se jejím hraním zabavíte a čas vám s ní uteče jedna radost, určitě se dá najít spoustu kousků, které vám vydrží déle a stojí stejné peníze. Hned vedle Moonfallu mi třevb Steam doporučoval Dust: An Elysian Tail, což je dle mě jedna z nejlepších indie her vůbec a stojí jenom o pět euro víc. Ale každopádně hra za zkoušku stojí, ať už kvůli osobitému grafickému zpracování, skvělé hudbě (kterou jsem málem zapomněl zmínit - je fakt bezva!) nebo jen kvůli tomu, že podobných her zas tak moc nevychází. Až vůbec ne slovenských.

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme společnosti Fishcow

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX