Souhrou okolností je tohle mé první setkání s BoxBoyem alias postavičkou Qbby. Minul mě první díl v roce 2015 a pokračování v roce 2016, ale teď v roce 2017 jsem se před ním už neschoval. Nenápadná černobílá s postavičkou ve tvaru kostky, co na tom může být zajímavého? Celkem dost, a proto je tu dnešní recenze.

Qbby jako postavička ve tvaru kostky je hlavním hrdinou hry. Ovládáte ho jednoduše ve stylu plošinovky. Ale máme sem přimíchanou notnou porci logických puzzlů, které je třeba vyřešit, abychom se dostali do cíle každého levelu. To vše za pomocí různých schopností.

Základem je, že Qbby dokáže ze sebe "vytlačit" další kostky. Někdy dvě, někdy pět nebo více. Jakým směrem a do jakého tvaru záleží jen na vás, abyste překonali příslušnou překážku. Můžete kostky odhodit a udělat si z nich plošinku. Můžete je použít jako cestu a "narolovat" Qbbyho na jejich konec. Nebo je můžete použít jako štít před lasery. A nebo...a nebo bych tu mohl vyjmenovávat použití až do večera a zkazit vám celé hraní.

Tahle puzzle plošinovka je totiž o tom kouzlu objevování cesty dále. Relativně krátké levely (několik puzzlů za sebou) začínají nevinně a s překažkami v prvních světech si poradíte snadno. Jenže najednou začne přituhovat, ten krátký level už netrvá dvě minuty. Najednou čumíte a zkoušíte jednu překážku pět, deset minut než to docvakne. A když to docvakne, jsou to ty chvíle, proč tyhle hry prostě milujete. Jednoduché a přitom strašně chytré řešení. Tahle věta by mohla sumarizovat celou hru.

Ve 22 světech po cca šesti levelech máte na solidních cca 10 hodin o zábavu postaráno. Uvnitř hry lze úspěšným plněním levelů a získáním korunek odemknout ještě 5 challenge světů, nějaké ty vtipné komiksy nebo převleky pro Qbbyho. Jelikož neznám zápletku předchozích her, tak nejsem schopný jakkoliv popsat význam příběhu (podle všeho navazuje přímo na druhý díl). Jeho prezentování bez jakéhokoliv textu či dabingu dává dostatek prostoru k představivosti. Jisté je to, že se svou rodinou Qbby z vesmírné lodi navštíví planety, které jsou napadené nějakou neznámou černou hmotou. Splněním každého světa se daří hmotu porážet až do finále.

Vizuální styl je stále stejný. Černobílá jednoduchá grafika křičící "indie hra" by neměla nikoho odradit. Naopak tady už z důvodu koncepce hádanek a platformy 3DS funguje na výbornou. Pouze hudba mi po určité chvíli lezla na nervy. Zvláště ve chvílích, kdy člověk tápe nad jednou hádankou delší dobu. Ale to je odpustitelné a vzhledem k tomu, že se nejedná o hru založenou na vyprávění, nic vám nebrání pustit si k tomu vlastní hudbu z mobilního telefonu.

Třetí díl byl studiem HAL Laboratories označen jako poslední setkání s Qbbym a jeho dobrodružstvím. Pro mě to bylo první setkání s BoxBoyem a bylo to milé překvapení. Nemohu vyloučit, že si někdy s chutí zakoupím i předchozí díly. Ale rozhodně vítám, že autoři nechtějí dále téma ždímat, protože je zde jasné, že v určitou chvíli je zastaví základní premisa hry a v některých místech je to i na tomto díle znát.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX