recenze
NieR: Automata

NieR: Automata - recenze
NieR: Automata - recenze
17:30, 16.03.2017

Tak si to vezmeme postupně: 1. března se na pulty obchodů dostavila PlayStation 4 exkluzivitka Horizon Zero Dawn. 3. března si nás podmanila The Legend of Zelda: Breath of the Wild. 7. března nás Ubisoft odvelel do Bolívie v podobě Ghost Recon: Wildlands. 21. března nás čeká nekonečný vesmír (s konečným množstvím planet) a především hledání nového domova v podobě návratu legendárního Mass Effectu, s podtitulem Andromeda.

No, a pak tu máme třeba 10. března Nier: Automata, které funguje na PlayStation 4 a o týden později ohlásí příchod i majitelům nadupaných PCček. Popravdě, tento titul byl u mě tak trošku v této konkurenci "zapadlý". Chápu, že v Japonsku by mě asi ukamenovali, a že i ve zdejších končinách se jistě najdou tací, jenž by tuto hru v březnu vysloveně upřednostnili před všemi ostatními.

Pokud jste o této značce nikdy neslyšeli, tak vězte, že Nier: Automata navazuje na téměř sedm let starou hru Nier. Za vývojem stojí japonské studio PlatinumGames - stvořili například takový hit jako je Bayonetta. Pojďme se podívat, jaké mám pocity z této hry a jejího hraní na PlayStation 4.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Nadupaný začátek

Nechci, aby to působilo, že mě Nier: Automata nijak nezajímal. Přeci jen z informačního hlediska mě zaujalo, že se dá získat trofej třeba za to, že se hlavní hrdince 2B mrknete pod sukni, abyste zahlédli její sněhobílé kalhotky, a to i navzdory tomu, že se jedná o androidku. Taktéž jsem nemohl přehlédnout bouřlivou diskuzi o tom, že si za herní měnu můžete pořídit platinovou trofej. To je ve videoherním průmyslu vlastně unikátní precedens. Potvrzuji, je to možné, ale až ve fázi, kdy máte hru minimálně 3krát projetou, a tudíž již máte téměř vše posbíráno. Demoverzi této hry jsem si ale nechal ujít, a možná i proto se dostavilo božské "wau" hned na začátku.

Od Nier: Automata čekejte pořádně hutnou akční RPG. Rozhodně to není Dark Souls hra, ale taky žádný Devil May Cry. Každopádně, čekal jsem hru z pohledu třetí osoby, a tu jsem taktéž dostal, ale.... Hned první úroveň mě do hry pořádně nakopla a vtáhla. Jedním z důležitých aspektů je střídání kamery. Najednou se z třetí osoby kamera plynule přesune do 2,5D plošinovkového zobrazení nebo do top-down vyobrazení, a lá Grand Theft Auto 1 či 2.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Může to působit velmi chaoticky, ale borci z PlatinumGames k tomu přistoupili s citem a hlavně bezchybným provedením. Za to mají za u mě „klobouk dolů“. V dalším průběhu hry se pochopitelně kamera mění taktéž (dokonce jsem narazil i na isometral apod.), ale již ne v tak divokém tempu, jako na počátku hry. Tempo hry se posléze trochu zklidní, a pak pomaloučku nabírá zase na obrátkách. Pojďme ukončit moje chválení kamery tím, že povětšinu času hrajete z pohledu třetí osoby, a tu a tam vám hra nabídne jiný pohled na věc, jenž si vás neotřelým způsobem omotává kolem prstu.

Aaaa, málem bych zapomněl: Střídání animací a hraní. Obvykle tyto dva prvky rozeznáte na první pohled, a je vám jasné, kdy máte hrát a kdy se jen dívat. Ponechme teď stranou Quick Time Eventy. Zde se mi nejednou stalo, že jsem se koukal na cut scény, ale ouha, ono už se ode mne čekalo, že si vezmu gamepad do ruky, konec času hrát si s lahví od piva.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Podmanivý androidí život

Možná mě úvodní pasáž opravdu oslnila natolik, že jsem jí věnoval první část recenze. Ale opakuji, že to rozhodně neznamená, že by se posléze neděly žádné zajímavé věci nebo že by Nier: Automata začala nudit. Ba naopak, bude vás neustále překvapovat a nechávat tak nějak v nejistotě.

Už samotný příběh je opředen spoustou otazníků. Časové zasazení je několik tisíc let do budoucnosti, kdy je svět uvržen do války mezi zbytkem lidstva a armádou strojů stvořenou vetřelci z jiného světa. Lidé se uchýlili na Měsíc, a do boje o Zemi pošlou bojové androidy YoRHa. Hlavním hrdinou je právě jeden android YoRHa No. 2 typ B, nebo-li "2B". Jde o ženský model YoRHa android, který - vlastně, která - se chová klidně a vyrovnaně. Na celé to dobrodružství nebude sama, bude ji doprovázet "9S" (YoRHa No. 9 typ S), průzkumný robot, jež ukazuje mnohem více emocí, než je zvykem u ostatních androidů YoRHa.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Tuhle dvojku k pohledání si na své cestě nechutně vyprahlým a zdevastovaným světem zamilujete. Vyprahlým a zdevastovaným světem? Jo. Stejně jako příběh je i semi-otevřený svět opravdu plný prapodivných stvoření. Jako třeba zvrácený kult panikou posedlých odpadlých robotů (kvůli krizi víry) nebo droidi napodobující orální sex v pískem zasypaných opuštěných pokojích hotelů. Takových podobných podivuhodností je tu plno. A až se dostanete k závěrečným titulkům, bude za vámi přibližně 15 hodin.

Je to málo? Chcete víc? Zkuste po dohrání spustit New Game Plus a dostanete mnohem víc! Rád bych se vyvaroval veškerých spoilerů, ale.. po prvním dohrání se o veškerém příběhovém pozadí a svébytném světě dozvíte stěží polovinu toho, co byste chtěli vědět.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

I když jsi androidka, rozhodně tě neušetřím

A co by to bylo za akční RPG bez soubojů? Ty jsou rozhodně kořením Nier: Automata. A dočkáte se jich do sytosti. Nutno podotknout, že různorodost jednotlivých nepřátel je velká. Není divu, přeci jen se vývojáři mohli nechávat unést svojí fantazií, protože androidům ovládaným "těmi odjinud" se meze určitě nekladou.

A že se v soubojích budete vyžívat, je pravdou. Navíc na to nebudete sami, protože váš společník se do nepřátel opírá se ctí. Musím uznat, že umělá inteligence nepřátel je navržená na výbornou. Na lehčí obtížnosti vás moc nepotrápí, a je to spíše procházka hrou. Na vyšší obtížnost je už každý souboj výzvou. Navíc je vše nesmírně svižné a místy až téměř frenetické, kdy si souboje vskutku užijete. Obzvláště když je kamera v danou chvíli natočena ve stylu 2,5D plošinovky nebo z pohledu top-down, pak bitevní pole připomíná solidní vřavu, kde meče nebo katany lítají hlava nehlava, přesněji řečeno plech neplech. Když k tomu připočtete podpůrný útočný systém Pod na dálku, máte k dispozici solidní taktiku na různé druhy nepřátel.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

A samostatnou kapitolou jsou boss fighty, které jsou mnohdy epickým střetnutím připomínajícím setkání trpaslíka s obrem. Jednou na Vás vyběhne opravdu gigantický android, který po vás střílí nepříjemné projektily a do toho používá obří ozubené kotouče, které svírá v rukou a jsou schopné vás solidně rozsekat. Jindy zas na vás čeká výškově rovnocenný soupeř, který má tělo lidského živáčka s nápaditými schopnostmi apod. Věřte mi, že skolení každé takovéto bytosti bude patřit k okamžikům, na které budete rádi dlouho vzpomínat.

A když už podlehnete? Jo, tak vás čeká opravdu drsný trest. Na tuto skutečnost upozorňuje hra hned při prvním spuštění. Nečekejte žádný auto-save. Hra je uložena pouze na speciálních místech k tomu určených nebo po dokončení významné příběhové pasáži. Vaše počínání musí být tedy vskutku velmi opatrné. Tento old-schoolový prvek vítám s otevřenou náručí, i když chápu, že dnešní mladí hráči jej mohou nenávidět a nepřijdou mu na chuť.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

(Ne)hezká budoucnost

Za dobu, co hraji hry (téměř dvacet let), jsem už zažil spoustu vyobrazení budoucnosti. A Nier: Automata patří svojí grafickou stylizací k velmi zajímavým hrám. Nechci říct, že tato stylizace je škaredá, ale chápu, že nemusí sednout úplně každému. Už mléčná obloha a všudypřítomné zašedlé textury mohou naznačovat, že nepůjde úplně o procházku po místech životu zaslíbených.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Naopak. Cestou narazíte na pustoprázdná města, osamocené pouště, otřískané továrny apod. Místy jde o opravdu dobře propracované a místy až k smíchu přivádějící části lokací. Dalším z mírných nedostatků je, že je semi-otevřený svět nedostatečně naplněn. Není to tak markantní jako třeba ve Steepu, ale osobně bych čekal více herního obsahu. Též samotné grafické provedení není na dnešní dobu úplně dech beroucí. Přesto to není nic, co by se nedalo přežít. Jen jsem si musel v té záplavě chvály na něco postesknout a krotit své nadšení z "orgií", které jsme dostali naposledy - například v Horizon Zero Dawn.

Ale na co budu určitě rád vzpomínat, je hudební doprovod. Jde o jeden z nejhezčích soundtracků, které jsem měl tu čest slyšet, a Keiichi Okabe si dal opravdu záležet. Navíc si troufám tvrdit, že zážitek bez hudebního doprovodu by byl možná až pouze poloviční.

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Hotovo, šmitec!

Dovoluji si tvrdit, že o Nier: Automata by se daly napsat klidně dvě tři recenze, které by se dokázaly zaměřit na jiné body nebo výrazné prvky hry než na ty, na které jsem se soustředil já. Tak jak jsem měl tuto hru v hlavě usazenou v současné záplavě her mezi těmi "zapadlými", tak jsem byl nadmíru překvapen, o jak výbornou JPRG hru se jedná. Nejde o klasickou koridorovou hru, ale nabízí více otevřených prostorů. Super věcí a hlavně plně fungující jsou hrátky s kamerou - krom klasického pohledu třetí osoby se dočkáte plynulých změn na 2,5D plošinovku nebo top-down zobrazení, čímž hra získává nový náboj. Třešničkou na dortu je vynikající hudební doprovod. Troufám si tvrdit, že tento dort však nemusí každému chutnat. Hlavně díky mléčné stylizaci a průměrnému grafickému provedení. Zase na druhou stranu, pokud chcete JPRG jako řemen, na které budete dlouho vzpomínat, Nier: Automata určitě stojí za to.



Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

Klik pro zvětšení (NieR: Automata - recenze)

Recenzovaná verze: PS4
SKVĚLÉ
88%
CZECHGAMER
Pořádně hutné JPRG, které není ani Dark Souls ani Devil May Cry. Jde vlastní neotřelou cestou, která je po čertech zajímavá.




CGwillWin