recenze
Styx: Shards of Darkness

Styx: Shards of Darkness - recenze
Styx: Shards of Darkness - recenze
07:17, 15.03.2017

Ve druhé polovině devadesátých let se lidé obávali nástupu roku 2000 a s ním spojeného problému Y2K. Katastrofické scénáře předpovídající výbuchy elektráren nebo výpadky leteckého provozu se samozřejmě nenaplnily, ale svět zasáhla jiná nečekaná událost, u které se sice vliv na svět nedal dopředu odhadnout, ale pohroma to alespoň zezačátku byla. 1. ledna 2000 totiž vznikla francouzská firma Cyanide, která nás od roku následujícího pravidelně zásobuje přinejlepším zcela průměrnými, většinou však bídnými, hrami v čele s (Pro) Cycling Manager, Pro Rugby Manager nebo Horse Racing Manager. Z období nedávné minulosti je však zřejmé, že Frantíci se z manažerských her začínají orientovat na jiné žánry a jedním z nich je akční stealth hra s nejlepším fetujícím goblinem v hlavní roli. Ten se poprvé objevil ve hře Of Orcs and Men (naše recenze) a poté v prequelu Styx: Master of Shadows (naše recenze) a my se podíváme na zoubek jeho pokračování s podtitulem Shards of Darkness.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

V něm se vrací ambrou nasáklý, břitkým humorem plným sprosťáren ozbrojený zlodějský goblin Styx, který si užívá po událostech z předchozího dílu v díře zvané Thoben, domově křiváků všeho druhu uprostřed bažin. Lidé mezitím zformovali novou jednotku specializovanou na vymýcení goblinů, zvanou C.A.R.N.A.G.E. Díky své pověsti Styx získá od zdejšího lumpa Ephrona zakázku na odcizení žoldů členům této jednotky. Hra Vás tak nenásilnou formou provede první misí, kde si vyzkoušíte všechny Styxovy dovednosti a speciální schopnosti. Po úspěšném splnění úkolu je Styx obklíčen lidskou velitelkou Helledryn a jejími podřízenými a ta mu dá nabídku, která se nedá odmítnout. Alespoň pokud jste feťákem, což Styx, závislý na ambře, je. Má pro ni ukrást jakési žezlo a na oplátku bude Styxovi poskytovat právě ambru. Styx se sice dostane až téměř k onomu žezlu a už už po něm sahá, když podobu měnící temný elf (později zjistíte, že se jmenuje Djarak) se ho pomocí tohoto žezla ve spojení s jakousi neznámou silou pokusí zavraždit svržením přes palubu vzducholodě. Helledryn si myslí, že toto žezlo slouží jako pozvánka na tajný summit organizovaný vyššími kněžkami temných elfů ve městě vytesaném do skály Korrangaru, zatímco Styx má se zářícím žezlem své vlastní plány – chce zjistit, co je ona neznámá síla. Po různých peripetiích se nakonec oba do Korrangaru dostanou a je to vlastně vůbec poprvé, co se toto bájné město otevřelo cizincům. Domovští temní elfové jsou proto velmi ostražití, vždyť jsou tu přítomny úplně cizí rasy počínaje lidmi přes orky až po trpaslíky! Multikulturní svět dorazil už i do fantasy. Styx se v tajnosti zúčastní tohoto summitu, na kterém odhalí identitu Djaraka a je svědkem souboje na život a na smrt mezi zfanatizovanými temnými elfy. A to je jen začátek.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

V kůži Styxe se budete skrývat na prosluněných prašných cestách Korrangaru, postavíte se majestátní Královně roabíků (malých slepých brouků se sluchem netopýra), napodobíte Michaela Scofielda útěkem z gobliního vězení, podstoupíte zkoušky rychlosti, odolnosti nebo obratnosti, dobyjete vzducholoď, pokusíte se zabránit krvavé válce mezi trpaslíky a elfy, zfalšujete vstupní doklady a ukradnete uniformu k propustce do uzavřené společnosti a mezitím budete ve chvílích volna plnit vedlejší úkoly. Takhle z popisku to zní zajímavě a různorodě, nicméně realita je trochu odlišná. Některá místa navštívíte dvakrát a jedinou změnou pak je denní či noční doba, ve které se úroveň odehrává. Díky použitému Unreal Engine 4 hra v exteriérech vypadá velmi pěkně, ale zvláště v uzavřených oblastech má tendenci splývat do sebe a díky tomu často nebudete vědět, proč jste tam, kde jste. Jednotlivé mise jsou sice odděleny precizně zvládnutými animacemi, ale ani to nezabrání jisté plytkosti, kde se míhají jména a názvy, která Vám napoprvé nic říkat nebudou, a to ani pokud jste hráli předchozí díl, což je jedna z mnoha společných věcí se starším bratříčkem.

Několika slovy se Styx č. 2 dá popsat jako notně vybroušený Styx č. 1.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Styx: Shards of Darkness totiž především staví na snad všech mechanismech z předchozí hry. Pokud jste tedy Master of Shadows hráli, budete tady jako doma. Styx s sebou opět nosí užitečné věci od hrstí písku pro zhasínání pochodní na dálku, otrávené šipky, kterými můžete nepohodlného svědka na pár chvil zaměstnat, nebo smrtící plynové bomby a další serepetičky, které si můžete po odemčení příslušných dovedností vyrábět u předem daných stolků porůznu rozesetých po úrovních či mezi nimi ve své skrýši. Osobně jsem si nejvíce oblíbil křehké předměty, kterými můžete klasicky odlákat stráže a právě zmíněné jedovaté šipky v kombinaci s hvízdáním. Díky ambře si Styx zachovává kouzelné dovednosti a opět se jedná o neviditelnost a vytváření klonů. Repertoár akrobatických pohybů zůstal taktéž beze změny, Styx se umí rychle odkulit z nebezpečného místa či se dokáže zručně pohybovat po všelijakých římsách, okrajích doškových střech nebo zručně balancovat na úzkých zbytcích starobylého poschodí, čímž opět v duchu svého předchůdce připomíná Assassin’s Creed. Ve hře je znovu přítomen RPG systém, kdy za splněné úkoly získáváte zkušenosti, které můžete rozdělovat do pěti odvětví, konkrétně jde o alchymii, umění boje, neviditelnost, klony a vnímání. Hru jsem dohrál se čtyřmi kompletními stromy schopností a i tu pátou si můžete namaxovat opětovným absolvováním jednotlivých misí, nejedná se však o nějaké mocné batmanovské zlepšováky, nýbrž spíše pomocné ruce. Většinu věcí, ať už schopností, dovedností nebo předmětů totiž vůbec nemusíte používat, hra Vás do nich nijak nenutí a je ji možné projít i bez jakékoliv investice zkušenostních bodů. To je však oboustranná břitva, neboť třeba systém klonů je poměrně komplexní a na vyšších úrovních se můžete například teleportovat na místo Vašeho klona či v případě neviditelnosti tuto propůjčujete i svým gobliním kamarádům do okruhu dvou metrů, nicméně protože tyto schopnosti Vás hra nenutí používat, nemáte žádnou motivaci je mimo zkoušky nově nabyté dovednosti využívat při postupu hrou, a to je škoda.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Hra je opět přísně vzato lineární, každý level je na poměrně malém metru čtverečním, ale to absolutně vynahrazuje svou vertikální závratností a téměř nepřeberným množstvím cest, kudy se k danému cíli dostat. Chcete být krvavý válečník kosící vše, co mu stojí v cestě a jako pojistku mít v kanále ukrytého klona, který funguje jako Vaše nesmrtelnost? Prosím. Chcete se mistrně pohybovat ve stínech, zhasínat na dálku pochodně, odlákávat pozornost nepřátel a poté se mezi nimi ve stínech proplést? Tady máte gamepad a jděte na to. Chcete ze zálohy likvidovat nepřátele, poté se zneviditelnit, vzít si mrtvolu na záda (čímž ji na vyšších úrovních také zneviditelníte) a smát se strážím, které zmateně nevěří vlastním bulvám? Nic Vám nebrání. A dalších postupů je opravdu v každé úrovni přehršel. Na spoustu průchodů pod stoly, větracími šachtami, vyhloubenými studněmi nebo nezasklenými domovními otvory nemusíte vůbec přijít! Často se mi stalo, že jsem se nějak dostal k cíli, rozhlédl jsem se na cestu zpět a uvědomil si, že bych to měl zleva mnohem kratší a snad i jednodušší a že pravděpodobně ještě existuje další cesta po okrajích levelu. Tento pocit je výborný a Styx: Shards of Darkness v tomto ohledu exceluje. Oproti jednotvárné jedničce je zde většina misí opravdu různorodá a i když jsem výše zmiňoval jisté splývání jednotlivých úrovní, je to jako nebe a dudy oproti Master of Shadows.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Předchozímu dílu mnozí vyčítali nefunkční stealth mechaniky a špatně řešené souboje. To s jistou rezervou platí i zde, ale jako u všeho zmíněné v celé naší recenzi došlo i v těchto oblastech k signifikantní změně k lepšímu. Lidské stráže se sem tam opět zaseknou při své obchůzce terénem, ale stalo se mi to během celého hraní možná třikrát. Někdy mě stráže spatřily v úplné noci a někdy mě neviděly za denního světla na pár metrů. Těchto situací je ve hře už o trochu více, než jen třikrát, ale také by to nebylo nijak závratné číslo. Jinak ale vše funguje tak, jak má. Když svou nešikovností shodíte vázu, stráže reagují téměř okamžitě a většinou rychle přiběhnou na místo činu a Vy tak máte jen málo času na to zmizet, než se vynoří, aby Vás zapíchli. Asi ve dvou misích spatření Styxe znamená neúspěch, takže občas budete mít nervy na pochodu. Variabilita nepřátel zaručuje, že se při hraní nebudete moc nudit. Po lidech se setkáte i se zmíněnými roabíky, mezi kterými se musíte plížit opravdu obezřetně, jelikož jdou po sluchu a jakmile uděláte nějaký rychlejší pohyb, hned zbystří a pokud nepřestanete, vrhnou se na Vás jako turecká demokracie na nacistickou nizozemskou ambasádu. Dále stanete proti temným elfům, kteří jsou mistry v ovládání lukostřelby, občas potkáte na ulici hlídkujícího orka a největší problémy (alespoň pokud hrajete stealth) Vám budou páchat trpaslíci, kterým páchnete na sto honů. Mistři z Cyanide tak do hry implementovali většinu z pěti lidských smyslů a za to mají u mě palec nahoru. Ve hře jsou přítomni i dva bossové a jejich zdolání Vám trochu času zabere. S Vaším postupem totiž mění své útoky a precizní načasování dalších kroků tu hraje prim. Nebojte se, ve hře je opět přítomen okamžitý quicksave (i když nepříliš okamžitý quickload…) a nezdráhejte se ho znásilňovat, co to půjde, protože umírání nebo nedbale zvolený postup je tu denním chlebem.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Ve hře je přítomen i craftovací systém, který jsem již zmiňoval výše, dále můžete měnit oblečení a vybavení (dýku) samotnému Styxovi a tím mu dávat zajímavé bonusy (ale i postihy). Můžete se vybavit velmi ostrou dýkou, která nikdy při zabití nevydá zvuk a Vašeho nepřítele okamžitě zlikviduje, ale má tu nevýhodu, že je tak nabroušená, že se s ní nedají nepřátelské útoky vykrývat. Nebo si můžete navléct alchymistickou kápi a tím tak vyrábět věci kdekoliv. Jenže to má tu stinnou stránku, že při pohybu pak všechny ty flakónky a nástroje o sebe cinkají a kvůli tomu si musíte dávat větší pozor na nepřátele. Já jsem ke konci používal plášť neviditelnosti, díky kterému nespotřebováváte ambru, když jste neviditelní a nepohybujete se. Po skončení hlavní kampaně se můžete do jednotlivých úrovní znovu podívat a odehrát je jinak, lépe či jen posbírat skryté předměty poházené tu a tam.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Velkým lákadlem Styx: Shards of Darkness je co-op mód, kdy můžete s kamarády či de facto s kýmkoliv odehrát celou hru. Oba hrajete za postavu se stejnými schopnostmi, dovednostmi i vybavením, takže si užijete dvojnásobnou srandu. Osobně jsem při review verzi neměl možnost tento mód využít, ale design úrovní odpovídá tomu, že vývojáři na něj hodně sází. V den vydání má totiž vyjít day one patch, který bude vylepšovat v coopu stabilitu a výkon hry. Projití hry v jednom hráči mi zabralo solidních 15 hodin a to i s dokončením většiny nepovinných úkolů, s nimi bych odhadl maximálně k 20 hodinám a další zábavu Vám nabídne právě coop mód s kámošem. Jde tedy i z tohoto hlediska o dobrou zprávu, jelikož Styx: Shards of Darkness je svou délkou tak akorát, aby byl stále zábavný.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Grafika nám poskočila sedmimílovými kroky na poměrně nový Unreal Engine 4 a hře sluší (ostatně shlédněte další obrázky v galerii), i když se samozřejmě nejedná o žádného zabijáka grafických karet. Teda vlastně jo – pozor na přetaktované grafiky, hra pak má tendenci padat. Dalším požadavkem kvůli použitému enginu je potřeba alespoň 8 GB paměti, ale myslím si, že v roce 2017 už jde opravdu o minimum. Hra je pěkně optimalizovaná a běží naprosto bez problémů. Ozvučení je taktéž kvalitní, tedy kromě namluvených postav s výjimkou hlavního hrdiny. Velkou předností hry je všudypřítomný Styxův humor, který nepůsobí téměř nikdy trapně a často jsem se různým popkulturním referencím smál. Po každé smrti na Vás má Styx nějakou hlášku, za všechny můžu jmenovat parádní parodii potopení T-800 na konci dvojky Terminátora do rozžhaveného olova s ikonickou hláškou Já se vrátím! a v momentě, kdy mu už kouká jen ruka, na Vás vztyčí prostředníček; nebo skoro narazí do monitoru a říká, „Streamoval jsi to? Steamoval jsi, jak jsem umřel? Chci pak vidět video mých nejlepších smrtí, jasný?!“ A já jsem to opravdu streamoval :) Styx ostatně nešetří ani vulgárními slovy. Jeho mluva se různými fuck, shit, get laid a podobně jenom hemží. To působí v kontrastu s příběhem, který se bere zbytečně moc vážně, příjemně svěžím dojmem.

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

Několika slovy by se Styx č. 2 dal popsat jako notně vybroušený Styx č. 1. Větší rozpočet, více stráveného času vývojem, kvalitnější prostředí, krásnější grafika, funkčnější nepřátelé, vyladěnější stealth mechaniky a s tím vším související pocit z hraní tak oproti prvnímu dílu stoupá do závratných výšin nadesignovaných úrovní. Za nás tedy velmi kvalitních 70 %, a pokud to takhle půjde dál, třetí, zatím neoznámený, díl bude naprostá pecka. Se Shards of Darkness nešlápnete vedle, pokud hledáte kvalitní singleplayerovou hru bez open worldu, který je dnes pomalu i u klikacích adventur a vizuálních novel.

Recenzovaná verze: PC

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)

DOBRÉ
70%
CZECHGAMER
Velmi dobrá záležitost, která s velkou pravděpodobností nasytí Vaše choutky po stealth hře.


PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Klik pro zvětšení (Styx: Shards of Darkness - recenze)





CGwillWin