recenze
Shadow Tactics: Blades of the Shogun

Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze
08:25, 11.12.2016

Světlo světa spatřila hra, která by měla zajímat hlavně ty, kteří mají rádi určitou formu výzvy. Je těžká, nemilosrdná, oplácející a, nejdůležitější bod, setsakramentsky zábavná. Dovoluji si vám představit titul Commandos 2016. Teda Commandos: Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Vlastně jenom Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Jo, to je ten správný název. S Commandos má Shadow Tactics hodně společného. Pokud vás tedy legendární Commandos bavili, s chutí se pusťte do této recenze. Jestli ne, klidně si sjeďte na výsledné hodnocení, ale upozorňuji vás, že o mnoho přijdete.

Klik pro zvětšení (Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze)

Zpátky do minulosti

Budu se opakovat, a v následujících několika řádcích asi ještě několikrát, ale co se vám líbilo na Commandos? Neodpouštějící titul, který celkem třikrát natáhl vaše strategické schopnosti, až téměř praskly. Svou oblibu si zasloužil zejména díky novému pojetí žánru real-timové strategie a vysokou obtížností, jež vás za každičkou chybičku trestala bolestivou fackou.

Ovšem Commandos jsou již minulostí, poslední díl vyšel roku 2003 (díl coby first person střílečku nepočítám). Nyní se k nám dostal Shadow Tactics: Blades of the Shogun, jehož plán je docela jasný – přenést onen Commandos zpět na svět s pár novinkami, včetně hezčí grafiky samozřejmě.

Klik pro zvětšení (Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze)

Shadow Tactics vás přivede Japonska, konkrétně do období Edo. Příběh zde není dvakrát podstatný, víceméně se jedná o sejmutí potřebných lidí, popřípadě získání nějakých dokumentů, abyste oslabili nepřítele, jistého tyrana Kage-sana.

Během prvních několika misí se seznámíte se všemi ovladatelnými postavami. Váš „arzenál“ čítá profesionálního ninju jménem Hayato, ostřílený samuraj Mugen, Takumu, staříka s puškou a přesnou muškou, vychytralou Yuki a Aiko, mistryni převleků.

Paleta postav je pestrá, tím pádem i způsoby, jakým budete procházet jednotlivé mise. Ty jsou samy o sobě stejné a zároveň úplně jiné. Vaším úkolem bývá, jak jsem už zmínil, nejčastěji někoho eliminovat, nebo něco ukrást. Vzhledem k tomu, že jste například dva a na obrovité mapě se nachází několik desítek nepřátel, je jasné, že jejich průchod nebude procházka růžovou zahradou.

Po každé misi dostane nějakou statistiku, kde jsou připsány i různé bonusové úkoly, které vám autoři zadali. Můžete mezi nimi najít, že jste měli zabít všechny důstojníky, nechat zabít 5 vojáků splašeným volem anebo projít misí za 3 minuty – celkem šílený speedrun, zvlášť když si uvědomíte, že vám dokončení trvalo 1 hodinu a 7 minut. Statistika se vám pokaždé ukáže až po dokončení, takže pro milovníky výzev se nabízí projít každou misi minimálně dvakrát. Anebo třikrát, čtyřikrát, to už je jedno. Samozřejmě je tu i možnost nechat všechny živé a zabít pouze potřebné cíle, to už je na vás.

Klik pro zvětšení (Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze)

Klik pro zvětšení (Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze)

Zabij tisíckrát jinak

Když už se bavíme o počtu zabitých nepřátel, nastává otázka, jak je zabít. Sice dostáváte do parády mistry ve svém oboru, nicméně opravdový tank je pouze Mugen, čili boj tváří v tvář není dvakrát doporučován. Ostatně Shadow Tactics je o taktice, překvapivě. Je dobré si každý krok řádně promyslet, než jej provedete. Stačí byť sebemenší chybička a už je vyhlášen poplach a je přivoláno několik dalších jednotek nepřátel.

Každá z nepřátelských jednotek oplývá určitou distancí, kam až může dohlédnout + co může vidět, když se tam stane něco nekalého (když tam stojíte, nevidí vás, ale jakmile tam někoho sejmete, půjde to prozkoumat). Někdy je to výhodné, někdy ne. Klasičtí pěšáci se podívají úplně všude a navíc se normálně pohybují. Namísto toho tu máte i důstojníky, kteří se ze svého místa jen tak nepohnou. Ano, často stávají v takových místech, kde přesně nepotřebujete, aby někdo stál. Co vám tedy zbývá? Vymyslet nějakou tu taktiku, jak se buď všech nepřátel zbavit, nebo jak se potichoučku na potřebnou lokaci dostat bez jakéhokoliv krveprolití.

Klik pro zvětšení (Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze)

Ještě se vrátím k oné pětici, kterou máte k dispozici. Každá postava má své specifické schopnosti, které je nutno mezi sebou kombinovat. Hayato je ninja, má k dispozici shuriken a může házet kamínky, aby odlákal nepřátele. Yuki má v inventáři smrtící nášlapnou past a píšťalku, za jejíž zdrojem se půjdou podívat všichni, kteří ji uslyší. Aiko se může převléct za určitých podmínek za gejšu, což může využít k volnému pohybu mezi nepřáteli. Mugen je tank, ale díky jedné jeho schopnosti můžete zabít až tři nepřátele najednou. Mimo to s sebou nosí saké, které mají všichni rádi, proto si ho jakýkoliv pěšák rád vezme, jakmile na něj narazí. A Takuma je střelec, s ním toho moc nevymyslíte. Prostě odstřelovač, jeho úkol je jasný. A váš úkol je tedy také jasný – vymyslet, jak projít danou mapou. Možností je hromada a vy nemáte kam spěchat.

Příjemným zlepšovákem je i fakt, že vám hra ukazuje, kdy jste naposledy provedli quicksave. Může se to zdát jako zbytečnost, ale brzy zjistíte, že si čas kontrolujete častěji než obsah sklenky po vaší levé ruce.

Zkrátka si to užij

Shadow Tactics vás provede několika misemi, jejichž náplň je možná trochu opakující. To napravuje design map. Pokaždé se dostanete někam jinam a pokaždé se vám tam bude líbit. Jednou budete válčit u pevnosti, podíváte se do lesa anebo do jisté rezidence v přítomnosti nádherného počasí. Zkrátka fajnová všehochuť. Připočtěte k tomu i to, že přestože není grafika dvakrát ultrarealistická, je velice povedená. Všechny ty japonské faktory včetně japonského dabingu, který doporučuji zapnout kvůli zvýšení autentičnosti, jsou zkrátka dobré.

Stejně jako Commandos skvěle zpracovali druhou světovou válku, Shadow Tactics tak provedlo ve feudálním Japonsku.

SUPER
95%
CZECHGAMER
Uspokojivé pro milovníky Commandos i hardcore strategií.




CGwillWin