Hry, které se zaměřují na zimní sporty, byste mohli spočítat na prstech jedné ruky. Je tedy svátek, když vůbec nějaká vyjde a pokud je ještě k tomu povedená, má díky malé konkurenci na úspěch zaděláno. Kromě Ubisoftu, který zanedlouho vydá svůj Steep, si tento fakt zřejmě uvědomili také vývojáři z HB Studios, kteří přicházejí s hrou Mark McMorris Infinite Air.
Na rozdíl od Snow nebo Steep se Infinite Air zaměřuje pouze jízdu na Snowboardu. Žádné lyže nebo wingsuity nečekejte, vaším jediným dopravním prostředkem bude po celou dobu hraní pouze snowboard. Ihned po spuštění hry jste bez zbytečných řečí hozeni na svah, na kterém ihned zjistíte, že hra vůbec nepodporuje klávesnici a myš. Z největší pravděpodobností bych stejně upřednostnil gamepad, ale pokud vydáváte hru i na PC, je trochu troufalé absolutně opomenout jeho primární periférii.
Urychleně tedy připojuji ovladač, zkouším první triky a pociťuji, že co se pohybu týče, není na tom Infinite Air vůbec špatně. Fyzikální zákony tady skutečně fungují a nic nepůsobí zbytečně zrychleně. Rozhodně ale nečekejte, že budete po pár minutách zvládat nějaké obtížné skoky. Všechno se budete zdlouhavě a trpělivě učit. A samotná hra vám to rozhodně neulehčí. Po krátkém nepříliš intuitivním tutoriálu, ve kterém si vyzkoušíte pár základních triků, jste totiž vpuštěni do stěžejního módu hry.
Hlavní náplň hry tvoří ježdění po otevřeném světě, do kterého hráči v herním editoru vytvořili tratě s překážkami. I když to nezní špatně, tak je to bohužel dvousečná zbraň. Zdaleka ne všechny výtvory jsou povedené a většina z nich je vlastně v praxi nepoužitelná. Naštěstí hra obsahuje i prohlížeč, ve kterém jsou tratě ohodnocené, a ty propracované se nachází v popředí. Ať už si ale vyberete jakoukoli trať, tak vaším jediným úkolem bude získat co nejvyšší skóre, které je dáno obtížností triků. Po skončení jízdy ho pouze porovnáte s ostatními hráči a jdete na další trať. To je vše, nic víc, nic míň.
Téměř stejným způsobem funguje i jediný singleplayerový mód nazvaný Circuit. S tím rozdílem, že v něm plníte už předem zadané výzvy. Znovu ale jde o dosáhnutí nejvyššího skóre nebo provedení požadovaného triku. Navíc umělá inteligence, která v tomto módu nahrazuje skutečné hráče, má nepochopitelně přemrštěnou obtížnost. Pokud se tedy do tohoto módu pustíte hned na úvod hry, nemáte v něm absolutně šanci uspět. Místo toho, abyste se v něm naučili ovládat základní mechanismy hry, budete z něj jedině frustrovaní.
Můžete se samozřejmě stát tím, kdo tratě vytváří. Editor má nemalý potenciál, a pokud si dáte práci, možná se vám podaří postavit opravdu zajímavou trať. Bohužel stejně jako celá hra není příliš uživatelsky přívětivý, a jelikož postrádá jakýkoli tutoriál, tak se z počátku budete spíše trápit. I tak editor patří k tomu lepšímu, co hra nabízí. Navíc v něm dost možná strávíte nejvíce času.
Někdo by řekl, že Infinite Air mohla alespoň fungovat jako hra, ve které budete bezmyšlenkovitě sjíždět pohoří a užívat si atmosféry virtuálních hor. Ne, ani tento pocit se v žádném případě nedostaví, protože kromě nepříliš povedené a zvláštně rozmazané grafiky celý svět působí naprosto pustě a prázdně. Žádné vleky, žádné idylické vesničky v údolích a naprosté minimum jakýchkoli jiných objektů. Jenom pusto a prázdno, které dokáže zabít celou atmosféru. A to je zásadní problém, zvlášť u hry, která se zabývá adrenalinovým sportem.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HB Studios
Recenzovaná verze: PC