Na konzoli Playstation 4 v těchto dnech vychází zajímavě vypadající plošinovka s názvem Ginger: Beyond the Crystal, kterou mají na svědomí vývojáři z týmu Drakhar Studio. Jedná se o titul, který by nás měl lehce vrátit časem do dob, kdy hlavními taháky podobných kousků byla roztomilá grafika a hratelnost hrála první housle. Podařilo se toto poselství autorům naplnit? Více již na následujících řádcích.
Již po shlédnutí prvních obrázků při hledání informací na internetu, co že jsem to vlastně dostal do spárů, se mé srdíčko rozplesalo. Mé oči uzřely hru, která již na první pohled vypadala jako mix všech "prehistorických" záležitostí typu Spyro: The Dragon, Mario 64 a spol. To přeci nemůže dopadnout špatně. Ihned jsem se dal do stahování a nutno dodat, mé první dojmy byly správné. Co se týče příběhu, není nikterak extrémně propracovaný, což však nutně nemusí být na škodu. Prakticky jste ihned po spuštění vrženi do víru akce a pomalu se rozkoukáváte v pohledně zpracovaném světě kolem vás. Hned první NPC se vás zeptá, jestli si budete přát tutoriál, který samozřejmě my, pařani ze staré školy, přeskakujeme a raději si na vše chceme přijít sami.
Vžíváte se do role Ginger, podivného modrého stvoření, které bylo vysláno do herního světa pouze s jedním úkolem. Zachránit jej před nastávajícím chaosem. Od tohoto momentu se již na příběh nehraje a čeká vás tak pouze průzkum herních lokací, plnění questů pro mnoho NPC postaviček a snaha přežít a dokončit vše tak, aby po vašem zásahu byl svět jako dříve. Velice zajímavým prvkem celé hry je fakt, že když zhruba po osmi hodinách dorazíte na konec, nedočkáte se žádných filmečků, které by vás zahřály u srdíčka po dobře odvedené práci, ale na obrazovce se vám zjeví pouze strohý nápis, že hlavní úkol byl dokončen. Poté se můžete vrhnout do zbývajících vedlejších úkolů a dosáhnout kupříkladu i platinové trofeje, kterou hra obsahuje.
Samotná hratelnost, která by měla být stěžejním prvkem trpí bohužel několika zásadními nedostatky. Ano, bavíme se o skákačce, nicméně větší variabilita úkolů by hře rozhodně prospěla. Setkáte se tak s pasážemi, které vás budou extrémně bavit, na druhou stranu se však klidně na půl hodinky můžete zaseknout u plnění stereotypních a těch samých věcí, což zábavné není ani troku. Naštěstí se dá vše téměř bez problému přežít a dohrání tak vcelku nic nebrání. Putovat budete ve třech herních lokacích, Lowleen Town, Crate Peaks, a Bleepside Lake, přičemž se podíváte do vesnice, bažin a na pláž. V každém z těchto světů se nachází hub, ze kterého lze cestovat do jednotlivých úrovní. Ty jsou k dispozici ve dvou variantách. Jednak můžete skočit do zrcadla a plnit tak úkoly podobně jako například v Crash Bandicoot. Sbíráte předměty, řešíte jednoduché puzzly a bojujete s více či méně drsnými nepřáteli. Druhou možností jsou úrovně označeny červenými krystaly, ve kterých jste nuceni posbírat daný počet krystalů. Na cestě vás budou doprovázet rotující geometrické tvary, přičemž pád z nich znamená samosebou smrt a opáčko kola. Úrovní naleznete v každém světě deset, rozvrstvených stejným dílem mezi oba jejich typy.
Kromě plnění hlavních úkolů v jednotlivých úrovních jste nuceni také udržovat celý herní hub v chodu. Musíte tak pečovat o spokojenost jeho obyvatel či stavět nové budovy ze získaných materiálů, což je samo o sobě vcelku zábavné. Nicméně plnění bočních úkolů je značně stereotypní, takže až poběžíte třetí sprint za krystaly v řadě nebo půjdete po patnácté sbírat jablka, nebudete pravděpodobně již příliš nadšeni. Některé minihry jsou docela fajn, jako třeba hudební vložky, kdy je vaším cílem zopakovat zahranou melodii. Pravdou však je, že zrovna u těchto jsem měl po pár pivech poměrně značný problém všechny tóny trefit. Nutno však podotknout, že hlavní úrovně jsou zkrátka lepší a bavit vás budou více.
Grafické zpracování, jak již bylo zmíněno, je ucházející, i když pár škraloupků si s sebou také nese. Problémem je, že poměrně často se při hraní setkáte s poklesem snímků za sekundu. To svědčí prakticky jen o jedné věci, a sice, že si autoři nedali příliš práce s optimalizací. Nejedná se totiž o žádné ultra zpracování, při kterém by se měla mašina nějak extra zapotit, takže tady určitě nějaký ten bodík dolů. Zvukové stránce se naopak nedá vytknout téměř nic a zvuky i doprovodná hudba nebudou tím, co byvás nějak rušilo při hraní. Celkové zhodnocení je tak relativně těžké i přesto, že se při krátkodobém hraní může zdát, že tahle hra prostě musí být zákonitě ta pecka, která tu dlouho na konzolích chyběla. Bohužel, není tomu tak úplně docela. Vzhledem k faktu, že hráči mohou sáhnout kupříkladu po Little Big Planet, ze kterého si i Ginger vypůjčuje pár prvků avšak jeho kvalit nedosahuje, máme tu "pouze" další plošinovku, kterou stojí za to si zahrát, ovšem až autoři odstraní zásadní technické problémy a postupem času dojde alespoň k lehčí úpravě ceny směrem dolů.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Novy Unlimited
