Videoher založených na deskových hrách moc není. No, i když najdou se i takové. A vzhledem k faktu, že patřím k milovníkům deskovek, uvítám každý přírůstek. A s jedním takovým ke mně přispěchal Dan (šéfredaktor), takže jsem bez váhání řekl: "Jasně, dej to sem." Na e-mail mi ihned přistál klíč do města Mordheim. Přesně takto se jmenuje vcelku komplikovaná a náročná desková hra, která se dostala na pulty obchodů roku 1999. U nás ji nejspíše znají jen fajnšmekři, protože se nedočkala české lokalizace. Ale teď nebudeme hodnotit právě tuto deskovou hru - ale spíš její videoherní podobu.

Abych ovšem dodržel informační dekorum, musím vám prozradit, že tento titul se už dočkal svého digitálního zpracování. Konkrétně v loňském roce se o něj postarali vývojáři ze studia Rogue Factor. Jejich hra nese kompletní název: Mordheim: City of the Damned, a mohli si ji užít pouze majitelé PCček. A nyní se tento počin dostal i na PlayStation 4. Postarali se o něj de facto stejní vývojáři, takže se můžeme podívat na to, jak se tento port povedl.

Asi se sluší uvést, kam že nás to vývojáři zavedli. Nebude to nic hezkého. Zavítáte do města Mordheim zmítaného občanskou válkou a plného chaosu. Do města trosek a zřícenin - po nárazu komety. Komu by se chtělo do tohoto shnilého města zavítat? Snad jen prazvláštním jedincům… Katastrofa padlé komety sebou přinesla i cosi vzácného. Drahokamy Wyrdstone, které jsou rozesety po celém městě, a můžete je najít ve všudypřítomných troskách.

Pochopitelně, tyto vzácné drahokamy chce uzmout každý pro sebe. A že se setkáme s různorodými lovci pokladů, naznačuje fakt, že bude přítomná řada příšer z celého světa fantasy Warhammeru. Mohu potvrdit, že vývojáři měli k dispozici pěknou paletu různých démonů, obrů… a nebáli se je použít. Za což mají u mě palec nahoru!

S těmito bytostmi si hru užijete pěkně strategicky či takticky. Hráči, kteří nemají velký postřeh, se nemusí určitě ničeho bát. Nic vám neuteče, dokud své činy neodsouhlasíte. Ano, jedná se o pořádně hutné tahové RPG.

Cíl je tedy jasný. Vytvořit si skupinu, se kterou se pustíte do tohoto města a začnete plnit různé úkoly, a hledat drahokamy. Řekne se to lehce, ale praxe je o dost složitější. Pokud nemáte trpělivost a potřebujete základy hry ovládnout do pěti minut, nebude nejspíše Mordheim: City of the Damned to pravé ořechové právě pro vás. Stejně jako vždy - jsem přeskočil tutorial a pustil se do kampaně. Však proč bych se s ním měl zdržovat, vždyť jde o tahové RPG a nic mě neuteče, to zmáknu! No, jak bych vám to řekl… Hmmm, asi po půlhodině tápání a nechápání jsem se přeci jen s hořkostí vrátil do menu a využil možnosti výkladů základních principů hry.

Věřte mi, dokonale ovládnout tuto hru vám zabere minimálně pět hodin. Až poté se teprve můžete pustit do kampaně. Navíc moje doba vzdělávání je možná trochu navýšená - vzhledem k faktu, že mi několikrát spadla (paradoxně nejvíce při tutoriálu). Pokud se vám podaří toto absolvovat a vydržíte to, pak trochu poodstoupíte, najednou si uvědomíte, že většinu prostoru obrazovky zabírá řada ukazatelů a indikátorů. Chápu, že je potřeba sledovat spoustu věcí, ale nemohu se ubránit pocitu, že je vývojáři na nás chrlí necitlivě. Možná by mohli pár věcí vypustit nebo uspořádat jinak. Prostě a jednoduše, celkové zjednodušení interface by bylo ku prospěchu věci.

Krom špatně navrženého interface je necitlivě nevhodné i ovládání. Je vidět, že tyto prvky byly původně koncipované na klávesnici a myš, a teprve posléze je upravovali pro konzole. Moc času nad tím vývojáři nestrávili…

Jak jsem již zmiňoval, je potřeba si na počátku najmout řadu nohsledů, kteří půjdou s vámi do ulic smrdutého Mordheimu. Po každé dokončené misi je jim potřeba zaplatit nebo je můžete nechat jejich osudu. To se ovšem nevyplatí, protože se vám postupně zlepšují. Spíše je lepší si své pobočníky hýčkat a vytrénovat si z nich elitní válečníky. A budete se o ně bát na každém kroku, protože zde je každá smrt definitivní.

Ale i opečovávání válečných "mazlů" má své meze a občas je to i risk. Nejednou se mi přihodilo, že bylo po dokončení mise zapotřebí nákladné léčení. A tu a tam se léčení tak úplně nezdaří a má vedlejší účinky.. Jen si představte, že můj elitní válečník se dočista pomátl a občas vynechal kolo nebo místo úderu soupeře pohladil, apod.

Se vším tím souvisí ekonomický systém celé hry, který je založen na sbírání oněch blyštivých kamenů Wyrdstonu. Jak jsem zmínil, ty nacházíte během jednotlivých misí. Smutným faktem, který mě mnohokrát naštval, je, že jsem se chtěl porozhlédnout po nějakých těch chechtácích poté, co jsem otěže držel pevně ve svých rukou, ale jakmile zemře nebo zbaběle uteče poslední nepřítel je konec, a máte smůlu.

Tohle vám Mordheim: City of the Damned určitě zaručí.První možnost je klasická kampaň, kde si můžete vybrat jednu ze čtyř frakcí. Pátá je k dokoupení za necelých 350 Kč. Každopádně je vcelku poutavá a musím říct, že i zábavná. Jediným drobným nedostatkem jsou často opakující se úkoly. Druhou možností je vykašlat se na umělou inteligenci a vyzkoušet své dovednosti v multiplayeru proti lidskému oponentovi. Nevýhodou je vcelku zdlouhavé čekání než přijdete na řadu. Ale to se zas u tahové a taktické RPG dá očekávat, takže si připravte kafčo, hodně kafe, a můžete se pustit do boje.

Ve městě narazíte na spoustu zábavných prvků, nebo zajímavých nápadů, jako je možnost si vymknout kotník při seskakování z římsy. Spíše ale převažují ty nelogické prvky. Asi nemusím zmiňovat, že máte určitý počet bodů, které můžete během každého tahu vypotřebovat průzkumem nebo útokem nebo obranným postojem. Tak si představte, že vašeho lučištníka uvrhnete do reakčního postoje, aby při spatření protivníka automaticky vystřelil. Sice obětujete pár bodů, ale nepřítele to bude stát třeba životy. A světe div se, nepřítel a můj lučištník se vidí a lučištník vystřelí až od určité vzdálenosti, takže jste odkázáni na další statistiky a čísla.

A jestli se spoléháte na bohaté taktizování nebo strategické hrátky, budete taktéž zklamaní. Jako nejefektivnější taktika se mi osvědčilo dát partu dohromady a čekat až si oponenti budou chodit jeden po druhém na smrt.

S tím vším souvisí i pohled z pohledu třetí osoby, který mi přijde hodně nepraktický a nepřehledný. Mnohem více bych ocenil, kdyby hra byla prezentována třeba v izometrickém zobrazení, kdy by byl mnohem lepší přehled o všech bytostech ve městě.

Mordheim: City of the Damned je hrou, která ve mě zanechala značnou rozpolcenost. Na jednu stranu jsem hrozně rád, že jsem se dočkal další hry, která je předělávkou z deskových her. Sice se jedná o port, který byl již loni představen na PC, ale teď se zabýváme verzí pro PlayStation 4. Nejzábavnější na hře je budování si vlastní družiny, kde se staráte o své hrdiny a pozorujete jejich vzestup od úplné nicky až k elitním válečníkům. Dalším zábavným prvkem jsou ponuré kulisy páchnoucího města Mordheim. Čím ovšem hra dost pokulhává, je špatně navržené ovládání, přehršel informací a statistik, a někdy nelogičnost herních prvků.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Focus Home Interactive

Recenzovaná verzia: PS4