recenze
Jotun: Valhalla Edition

Jotun: Valhalla Edition - recenze
Jotun: Valhalla Edition - recenze
08:05, 23.09.2016

Vikingové, to je téma, které začíná být poslední stále více a více oblíbené. Ale ať už jde o knížky, filmy, seriály anebo hry, pořád je spousta nevyužitého potencionálu, který nám severská mytologie a i historie nabízí. A je úplně jedno, jestli se autoři snaží být z hlediska dějepisu přesní nebo na to z vysoka kašlou a oblečou do pseudobrnění pořádnou šťabajznu, nasadí jí rohatou helmu a do rukou vrazí rotační kulomet, jak se to stalo v Kung Fury, vikingové prostě jedou a my z toho máme radost.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Jotun: Valhalla Edition je prvotina týmu jménem Thunder Lotus Games, jež prošla Kickstarterem, kde nasbírala pěkných 64 000$, což je na indie počin příjemné číslo. Musím říct, že už od prvního videa se mi Jotun moc líbil, stylová ručně malovaná grafika, kolosální bossové a vikinská tématika, to na mě prostě funguje. Takže, když nyní titul vyšel na PS4 nebyl důvod váhat a chtěl jsem se na sever podívat ještě dříve, než to tam vymlátí Kratos se svou povedenou rodinkou.

Ve videích jsem si popravdě nevšiml, že v hlavní roli tu máme rusovlasou ženu zvanou Thora. Víc seversky už může znít asi jen Ikea. Thora neměla v poslední době úplně štěstí a dostane se nám do rukou ve chvíli, kdy zemře a přijde do Nicoty (Void), křižovatky mezi světy. Protože její smrt nebyla hrdinská, jsou jí brány Valhally uzavřené a to se jí, ani její sekeře moc nelíbí. A proto si chce svojí vstupenku do Síně padlých vybojovat. Bohové jí dávají šanci, pokud se jí podaří porazit pár Jotunů, kdy každý z nich je aspektem některé severské runy.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Easy. Celkově proti vám stojí pět Jotunů a vždy před tím než se k některému dostanete, musíte projít dvěma úrovněmi a najít v nich části runy. Grafická stylizace je to, co hru odlišuje od konkurence a je fakt, že některé scenérie jsou vskutku epické a umělcům, kteří za tím stojí je potřeba vzdát hold. Ať už se budete potácet v potemnělém jeskynním systému Nidavelliru, místě, kde se zrodily ty nejmocnější zbraně, které kdy kdo spatřil, včetně Mjolniru, nebo budete šplhat po Yggdrasilu – Stromu života, vaše oko bude rozhodně potěšeno. A ještě se dozvíte i něco málo ohledně severské mytologie.

Docela jsem se těšil, jak to všechno bude vypadat v pohybu a jak se to bude hrát a musím říct, že ano, vše je na pohled hezké, animace Jotunů jsou brilantní, a grafikům se podařilo vytvořit dojem, že jde o opravdu nebezpečné protivníky, se kterými by si Thora určitě nechtěla zahrávat, kdyby jí nešlo o všechno. S tím, jak je to vhodné pro hru jako takovou je to o trochu horší. Absence tutorialu pro mne znamenala, že jsem hned na úvodu asi 10 minut bloudil a nevěděl jsem, co mám udělat. Některé průchody jsou totiž schované za skály/stromy/cokoliv a vy na první pohled nemůžete poznat, zda se tudy náhodou nedá jít někam dál. Ono se to asi těžko kreslí, ale každý si prostě musí nést svůj kříž a poprat se s tím. V tomto případě to autoři úplně nedali avizuální styl trochu koliduje s použitelností.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Člověk má občas pocit, že autoři si řekli, že se prostě hráčům nebudou snažit pomoci ani trochu, například mapa jednotlivých úrovní sice existuje, ale není na ní žádný indikátor, kde se zrovna nacházíte. Musíte se tedy odhadovat podle záchytných bodů a vlastní paměti, což pro nás, kteří jí máme děravou, není úplně příjemné. Až mám pocit, že tahle fičura byla do hry přidána, aby alespoň trochu natáhla herní dobu.

Je totiž pravdou, že Jotun není příliš dlouhá hra, což vám došlo nejspíš už v době, kdy jsem napsal, že musíte porazit pět Jotunů. Celkově na hráče čeká 9 rozdílných prostředí a šest soubojů s bossem, celkově to vystačí tak na 4-5 hodin, jak moc se budete snažit hledat různá tajemství, jež jsou po levelech rozeseta. To věru není příliš, ale na druhou stranu, bez hledání oněch bonusů by souboje byly těžké.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

V úrovních můžete najít buďto kouzelné jablko, které vám zvýší maximální kapacitu hitpointů, nebo oltáře bohů, kde zase získáte jejich přízeň, jež vám pomůže v soubojích. Jde o různé speciální schopnosti a celkem jich je šest – léčení, návnada, vyšší rychlost pohybu, chvilková nezranitelnost, kladivo (přidá sílu vaším silným úderům) a samonaváděné kopí. Co těchto supersil týče, vždy máte vybranou jednu, kterou lze aktivovat kolečkem a pomocí R1/L1 mezi nimi přepínáte. Bohužel ukazatel aktivní schopnosti je vlevo nahoře pod ukazatelem HP, což není úplně praktické, protože když se zrovna snažíte vykuchat nějakého toho obráka, musíte koukat především na sebe, tedy na střed. Ideální by bylo, kdyby při přepínání měla každá schopnost nějaký jiný zvuk, nebo se objevil indikátor nad hrdinkou. Takhle prostě při vybírání jen doufáte, že neumřete.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Až na tohle je potřeba říct, že boje příliš těžké nejsou. Soubojový systém je opravdu jednoduchý, máte útok sekyrou, charged útok sekyrou (Thora si dá asi tak na 3 vteřiny sekyru za záda a pak sekne do země, co jí trvá tak dlouho opravdu netuším, asi se u toho modlí), zmíněné boží schopnosti a pak úskok. Jednotlivé útoky (ať vaše, nebo protivníků) jsou pomalé a občas si říkáte, jestli by to nešlo nějak zrychlit. A nešlo. Hraje cílená spíše na casual hráče, které by rychlejší souboje třeba odradily, ale hned tři bossy se mi podařilo zabít na první pokus, což hrací dobu zrovna neprotáhne. Na druhou stranu kvůli těžkopádným, ale opravdu cool útokům souboje vypadají epicky a můžete si soubojové scény celkem v klidu vychutnat, což je asi to, co herní designéři chtěli. Je tedy na hráčích jestli jim to sedne.

Až Jotun dohrajete, otevře se vám Valhalla mód, ve kterém s jednotlivými obry bojujete znovu a zaznamenává se vám čas a počet zásahů. Poté se můžete porovnávat s dalšími bojechtivými obrojobijci (pokud vlastní PS4). Což může být jeden ze dvou důvodů, proč po dohrání hru ještě jednou zapnout, druhým jsou pak trofeje. Za dohrání hry dostanete poměrně netypicky jen bronzovou trofej, autoři asi věděli, že zas taková fuška to není, další získáváte za to, že zabijete bosse bez jediné utržené rány, bez pomocí kouzel atd. Vzhledem k tomu, že mne soubojový systém moc nenadchl, se o to asi snažit nebudu.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Co mě na druhou stranu potěšilo je hudební doprovod. Jednotlivé skladby jsou prostě skvostné a především track k poslední bitce vás jistojistě nenechá chladnými a troufám si tvrdit, že výběr skladatele s pseudonymem Max LL, byl opravdu skvělým krokem. Spolu s povedeným sound designem jde o opravdový balzám pro uši a doporučuji hru hrát se sluchátky nebo někde v klidu. Při zkoumání podzemí tak fantastické vizuály doplňuje atmosférická ambientní hudba, do které slyšíte vzdálené bušení kladiv do kovadlin a cítíte se opravdu jako v jiném světě.

Škoda je, že autoři nenechali přeložit i dabing. Thora v jednotlivých herních pasážích vykládá svůj životní příběh, případně se rozpovídá o okolním prostředí, ale bohužel jen v islandštině. Jasně, zjevně to je záměr, aby hra působila autenticky, ale díky tomu, že musím číst titulky, které navíc dle mne nejsou příliš dobré a jednotlivé věty jsou nudné a neznějí vůbec fantasy/pohádkově, vás to trochu vytrhne ze hry a kazí to jinak skvělý zážitek.

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Který Jotun rozhodně nabízí. Ač se nejedná o dokonalou hru, je potřeba si uvědomit, že jí koupíte takřka za hubičku, cena je momentálně kolem 300 Kč, a když si spočítáte, kolik byste za stejnou dobu dali při návštěvě vaší oblíbené putyky, jste na podobné částce. Hra je nejzajímavější svým neotřelým vizuálním stylem, výtečnou hudbou a vikingskou tématikou. Svým vypravěčským odhalováním příběhu trochu připomíná Bastion, ale jeho kvalit bohužel nedosahuje. Soubojový systém je jednoduchý, pro zkušenější hráče asi až moc, na druhou stranu hru zvládnou dopařit i lidi, kteří Dark Souls nedohrají na jeden zátah jen se štítem v jedné ruce a klackem v druhé. Hra nakonec sice nenadchla natolik, jak jsem doufal a tak mým nejoblíbenějším ručně kresleným titulem zůstane Dust, ale i přesto můžu hru doporučit takřka všem. Pokud od ní nečekáte moc, rozhodně vás dokáže zabavit, byť jen na pár hodin.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Thunder Lotus Games

Klik pro zvětšení (Jotun: Valhalla Edition - recenze)

Recenzovaná verze: PS4

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

DOBRÉ
65%
CZECHGAMER
Audiovizuálně nápaditá a dobře provedená výprava do vikingské mytologie, která však nabízí krátký herní zážitek a nepříliš propracované mechanismy. Na druhou stranu vám nezruinuje účet a věřím, že do příště se autoři poučí a využijí svůj potenciál na maximum.

CGwillWin