O téhle hře se už toho napsalo mnoho. Zejména v době, kdy se z čista jasna objevila na PC a nadchla Sim Racing komunitu svým jízdním modelem. Další pozdvižení přišlo s tím, že ji italský tým hodlá přinést i na konzole. A nyní je to tady a opravdu Assetto Corsa běží na konzolích PS4 a XONE. Já se zkusím podívat na to, jak se to povedlo, protože to není jednoduché.
Tato hra je v první řadě simulátor s velkým "S". Tvůrci pochází z průmyslu, kde tvořili simulátory třeba pro Ferrari. Proto jsem byl opravdu zvědav, co to znamená pro nás konzolové hráče. Je třeba mít na paměti, že Gran Turismo ani Forza nejsou opravdové simulátory a fyziku zjednodušují pro herní požitek. Ne tak Assetto. Měl jsem strach, že hru se svými schopnostmi nebudu moci hrát, protože bude moc těžká a nepřístupná. No a opak je pravdou. Ten jízdní model je to nejlepší, co hra nabízí.
Assetto totiž sděluje perfektně všemi možnými "vjemy", co se s autem na vozovce děje. Ať už to jsou vibrace ovladače, force feedback volantu nebo prostý zvuk pneumatik značící, že už ty síly nemůžou udržet. Díky tomu cítím, co se děje, a vím, co jsem udělal za chybu. Ale v první řadě to ze hry nedělá peklo na zemi. Samozřejmě tím neříkám, že hra je snadná. Chyby neodpustí, žádné přetočení času zpět tu není a z kačírku se vyhrabat stojí fatální vteřiny. Ale moc dobře vím, že to nemůžu hodit na hru. Tu chybu jsem udělal já, protože moje pozornost polevila. Protože jsem netrefil brzdný bod a nebo sešlápl brzdu až moc a zablokoval kola. To jsou reálné důvody a hra je simuluje skvěle. Ne bezchybně. Narazil jsem na chybu, že jeden patník, který z principu má být průrazný, tak vyhodí auto do kotrmelců jako by byl z betonu. I takové chyby se tam najdou.
Samozřejmostí pro takovou úroveň detailní fyziky je, že hra nebude obsahovat tisíce aut. Ačkoliv to často zní jako marketingová fráze, tak zde to platí bezvýhradně. Každé z aut je ve hře naprosto odlišné. A tím nemyslím, že když sednu z běžného kupé do zběsilého KTM X-Bow. Ale to, že jsem jeden závodní event jel v sériovém BMW a následoval event za volantem GT3 verze BMW Z4. Tady jsem poznal, proč to první patří na silnici a to druhé na ní nemá co dělat. Tam, kde jsem se se sériovkou klouzal do hloubi první zatáčky Nürburgringu, protože podřazení trvá dlouho a pozdě jsem brzdil, tak v "zetčtyřce" si v klidu sesypu z šestky na dvojku a pohodlně zatočím do apexu té samé zatáčky. Neuvěřitelný rozdíl a já mám na tváři úsměv, protože tohle je pocit, který má simulace dávat.
Samozřejmě hra nabízí celkem slušnou porci nastavení asistentů před každým závodem, kterým lze chování zjednodušit. Nejvíce jsem to poznal už u zmíněného KTM X-Bow. Od prvního spuštění jsem si nasatvil kontrolu trakce a ABS na hodnotu Factory. Tudíž pokud v reálu auto tyto prvky má, tak je mám také. Prostě se mi líbí pocit, že jedu v konfiguraci jaká reálně existuje. Samozřejmě lze to i vypnout. Zmíněné rakouské monstrum mě po asi osmi nezdárných pokusech vyhrát závod donutilo "stáhnout ocas" a zapnout ABS a TCS. V tu chvíli mi přišlo, že jsem zapnul opravdový "Easy" mód. Celkem bez starostí jsem vyhrál, protože brzdění do zatáček bylo o starost méně a na výjezdu jsem prostě poslal plný plyn. Po překonání jsem to zase vrátil na Factory, ale snad z toho poznáte, že možnosti, jak hru zpřístupnit, tu jsou.
Dostávám se k první podivnosti samotné hry. Až doposud to bylo téměř perfektní. Takže tu mám AI ostatních vozů v závodech. Samotná AI není vůbec špatná. Útočí na sebe, předjíždí se, občas probrzdí. Dokonce bych řekl, že ačkoliv je agresivní ve snaze mě předjet, tak zbytečně mě nesestřelila, pokud jsem se vyloženě nemotal v cestě. V tomhle bych řekl, že v pohodě. Jenže nastavení obtížnosti protivníků je dost zvláštní.
Abych se přiznal, tak nastavení Easy je na úrovni Hard v ostatních hrách. Protivníci jezdí opravdu skvělá kola a šance se jim přiblížit a předjet má člověk opravdu precizním brzděním na posledních chvíli. Výjezdy a průjezdy zatáček mají opravdu kvalitní. To, jaké časy zajíždí obtížnosti Medium nebo Hard, je z kategorie "ufoni". Nejsem žádný hvězdný závodník, ale jejich výkony mi berou dech. Schválně jsem se koukal po internetu a nejsem jediný, komu to tak přijde. Pro běžného hráče bude jakékoliv vítězství v závodě nadlidský výkon a když vidím na internetu zkušeného jezdce s kompletním playseatem a volantem za desítku tisíc, jak není schopný dohnat AI, tak si říkám, že tu je něco špatně. A to nemluvím, že se Hard AI rozhodne zajet v tříkolovém závodě do boxů, to už je regulérní glitch snad.
A mám tu druhý kámen úrazu a to je nabídka té "herní" části. Ne každému totiž stačí si nastavit závod dle svého a jezdit proti AI. Zejména na konzolích jsou lidé zvyklí na něco, co je zabaví. Co je povede od závodních začátků až po "dospělé" závodní série. I Assetto Corsa obsahuje v menu položku Career, která je taková znouzectnost. Mám sérii, v ní je x závodů různých typů nebo je to šampionát. Mám za úkol získat tolik zlatých, stříbrných, bronzových zde označovaných jako Tier 3-1. Dojedu závod na prvním místě, hra suše oznámí, že jste získali Tier 3. A musím dát Exit, vybrat další závod a jet. Splním pár sérií - odemknou se další. Žádné kudrlinky, žádné fanfáry. Navíc obtížnost jednotlivých eventů obrovsky kolísá i v rámci jedné série. Nenajdu tu žádné vylepšování aut. Nebo třeba nějaké XP body na odemykání nových aut. Je to čisté plnění závodů po sobě jdoucích, jak je na nás tvůrci připravili. Ano, je to nuda, ale nemyslím si, že kariéra je rozhodující pro závodní simulátor.
Stejně tak nestojí za zmínku ani položka Special Events, která mě hodí do předpřipravené časovky například. Mělo by to mít punc speciality, ale jsou to obyčejné hotlapy a další. Tudíž zbývá jen prosté ježdění. Na výběr mám od rychlého závodu, k závodnímu víkendu, hotlapu nebo drift závodu. Asi nejarkádovější je Time Attack, který je ale překvapivě docela zábavný a nutí vás se zlepšovat každým kolem s tím, že ubíhající čas je pro vás jako betonová zeď. Ten se povedl.
Když není zajímavá kariéra, tak to nemusí být taková tragédie. Komunity závodních simulátorů jsou prakticky postavené na vlastních šampionátech se svou sadou pravidel. Vzpomínky na šampionát v RacePro na Xbox 360 v době, kdy jsem měl čas trénovat 200 kol týdně, patří stále k největším závodním zážitkům mé herní "kariéry". Takže bych čekal, že by takováhle hra měla obsahovat základní nástroje k něčemu takovému. A to tady trestuhodně chybí.
Samozřejmě online multiplayer je přítomen, ale z nějakého nesmyslného důvodu není nyní možné vytvořit si vlastní lobby. Někomu to možná nepřijde jako tragédie, ale pro jakékoliv online závodění je to "show stopper". Kdo někdy zkusil závodit v publicu, tak moc dobře ví. Hřebíček do rakve jakékoliv soutěživosti s přáteli (nebo lidmi stejně naladěnými) dodává nepřítomnost jakýchkoliv žebříčků - Leaderboardů. Prostě nic a nikde. K čemu je mi volba Hotlapu, když se nemohu poměřit s přáteli nebo nejlepšími na světě? Pitomý žebříček je to, co měly už první arkády na automatech a v dnešní závodní hře nesmí chybět.
Předpokládám, že jsem těmi negativními odstavci zabil všechno nadšení z jízdy, které jsem popisoval na začátku. Asi mě to nepřekvapuje, protože když si to takhle sumarizuji, nezní to moc lákavě. Snad trošku zkusím nalákat na tratě. Jelikož si italský tým zakládá na přesnosti, realismu a laserově naskenovaných tratích. Tak celkem logicky ve hře najdeme pouze evropské tratě a já předem říkám, že to je dobře. Zatímco Forza se v posledních letech zaměřila hlavně na americké a Formule 1, opouští klasické tratě a stěhuje se na nudné "Tielkeho výtvory". Jsem rád, že někdo zůstává na starém kontinentu.
Assetto Corsa nabízí celkem slušnou porci lokací. Pokud dobře počítám, tak jich je celkem 11, ale to není finální číslo. Taková Monza nabízí kromě moderního okruhu i několik variant klasického okruhu se "starou" Parabolicou z roku 1966. Stejně tak německý Nürburgring nabízí kromě vlastních několika konfigurací ještě čtyři konfigurace Nordschleife. Snad jen Imola, Magione, Mugello, Spa a Zandvoort nemají více variant. Ze zbylých tu je Barcelona, Brands Hatch, Silverstone a Valelunga. Jak vidíte kromě opravdových klasik je tu pár méně známých kousků.
Jednu z největších obav jsem měl, jak hra bude vypadat. Přece jenom počítání fyziky "sežere" hodně výkonu, kterého na konzolích není k rozhazování. Zde musím říci, že Kunos Simulazioni odvedli slušnou práci. Hra vypadá na pohled k světu. Důležité je, že se hra nijak netrhá, i když rozhodně neběží v propagovaných 60 fps (čerpám z testů Digital Foundry). Zejména při více vozidlech v závodě (maximum 15 AI) klesají fps dolů. Naštěstí tvůrci raději zvolili přítomnost tearingu namísto většího poklesu fps. Tearing je přítomný a kdo je na něj citlivý, tak ho uvidí každou chvilku. Jelikož jsem si nejvíce užíval samostatnou jízdu, tak hra je téměř čistá. Jakmile musí počítat fyziku i pro ostatní auta, jde to s ní z kopce.
Schválně mi to nedalo a spustil jsem Project CARS a Forza Motorsport 6, abych je porovnal (pozn. video by mělo být nad tímto odstavcem). Je těžké říci, která z nich vypadá nejlépe. U každé je něco a asi si netroufám říci nějaký rozsudek. Je to o to těžší, když teď jsem nadšený z fyzikálního modelu Assetta. Zrovna k Project CARS mám takový složitý vztah, že mě ta hra nedokázala ničím nadchnout, ačkoliv má třeba moc dobrou kariéru. Nejlépe bude, když posoudíte na videích sami, ale dle mého jsou grafické rozdíly mizivé a považoval bych je za nepodstatné.
Zvuková kulisa je lahoda. V této kategorii u mě vítězí Assetto Corsa (a opět to může být subjektivní z výše uvedených důvodů). Zvuk aut mi přijde naprosto skvělý. Na mé domácí 5.1 soustavě člověk rozezná, že sedí v autě s motorem vepředu nebo vzadu. Střelba z výfuků ve správných chvílích jen doplňuje ten pravý pocit. O pištění gum jsem už mluvil na začátku a velmi to pomáhá k samotnému řízení. Nejvíc mě asi překvapil zvuk po vyjetí z kačírku, který hlasitě simuluje opadávání toho "bordelu" z pneumatik do podběhů.
Určitě nesmím zapomenout na to, že při hraní na ovladači se virtuální zobrazení volantu chová občas dost divně. Na druhou stranu implementace ovladače je v Assettu naprosto perfektní a takový pocit z jízdy "jen na ovladači" jsem dlouho neměl. Je to přirozené a responzivní.
Nesmím opomenout, že ve hře chybí jakékoliv vizuální poškození vozidel. Můžu bourat jak chci, ale model auta je stále nedotčen. Hra však dokáže simulovat mechanické poškození na chování auta. Stejně tak sice Assetto umožňuje nastavit denní dobu a počasí, ale déšť ve hře není přítomen stejně jako noční závody. Každopádně nižší teplota způsobená zamračeným počasím hodně zamotá hlavu, protože se gumy nezahřejí a nedrží tak dobře.
Hra vám nedovolí švindlovat a uděluje nekompromisní penalizace za sekání šikan. Buď na pár vteřin zvolnit nebo rovnou stop-and-go. Jenže implementace toho druhého je příšerná. Projedu cíl a hra mě teleportuje do boxového stání a odpykávám si penalizaci. Což v realistické hře je prostě pitomé, zrovna u třeba tříkolového závodu by raději měli připočíst x vteřin na konci namísto tohohle. Koho tenhle způsob implementace napadl by si měl dát facku. Stejně tak po projetí cíle závodu se hra nepřepne na autopilota. Stejně pitomě mě hodí do boxů a čekám na průjezd zbytku startovního pole. A takových detailů by se dalo najít mnoho.
Je čas si říci něco závěrem. Assetto Corsa je v konzolovém světě osamocená kategorie. Project CARS je jí relativně blízko. Z toho důvodu bude mít těžké uspět, protože sama sebe nabídkou té "zábavy" nikoho nenadchne. Ba co víc i fanoušky Sim Racingu naštve základními chybami v nabídce multiplayeru. Ale to není věc, kterou nemohou opravit v následujících měsících. PC verze dostává stále updaty. Jelikož je dostupný Season Pass pro konzole a chystá se Porsche DLC, věřím, že se hra bude stále zlepšovat. Ve výsledku je tedy aktuálně spíše pro samotáře, kteří chtějí ten nejlepší pocit z řízení auta a nepotřebují kudrlinky okolo. V tomto ohledu je pro mě řízení jakéhokoliv auta v Assetto Corsa větší zážitek než v jakékoliv jiné hře. A vlastně, říkat Assettu "hra" je prostě špatně, Assetto Corsa je automobilový simulátor.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
