Nic od této hry nečekejte, opravdu nic. Dovolím si to říct hned zezačátku, proč chodit okolo horké kaše. Při prvních deseti vteřinách zběsilé akce už budete v takovém zápřahu, že zapomene, co jste měli před chvílí na snídani. A žádný ulívání, nebo budete mrtví, tedy naštvaní, což vyústí v okamžité mačkání tlačítka Restartovat level, protože jej prostě musíte udělat. Toto je zkrátka Monsters and Monocles.

Když jsem zmiňoval, že nemáte od této hry nic očekávat, myslel jsem tím otázku příběhu. Ten je totiž naprosto nulový a veškerou pozornost si urvala hratelnost – něco jako Chrome a jeho neustálý výcuc pamětí RAM.

Ona hratelnost je zde opravdu akční a neutuchající. Trochu mi připomíná takové ty staré hry, kde jste chodili do čtyř směrů a stříleli. Vzhledem ke grafické stylizaci hry – pixel, kam se podíváš – se můj odhad zřejmě podařil. V Monsters and Monocles chodíte nahoru, dolů, doleva a doprava a střílíte. A sbíráte zlaťáky a střílíte. A střílíte. Zbrojní arzenál je pěkně pestrý, takže si střílení (už jsem jej zmiňoval?) opravdu užijete.

Hru jako takovou je docela těžké popsat, když její podstata je jednodušší než nudlová polévka. Zkrátka chodíte do možných úrovní, kde je vaším úkolem dostat se přes miliardu nepřátel k bossovi. Samo o sobě to zní jako věc, která se po pár minutách okouká, a vy začnete přemýšlet, co jiného byste si mohli zahrát, ale tak to není. Ani na to nepomyslíte.

Dané mapy vždy trochu změní svůj vzhled. Náhodná generace je momentálně v kurzu a nevyhnula se ani menším titulům, jako je Monsters and Monocles. Mimo to, mapy jsou obrovské a krásně zpracované. Celá hra se nese v duchu kyber(steam?)punkové viktoriánské Anglie, a na to se vskutku pěkně kouká. Na výběr máte ze čtyř charakterů – od prostého gentlemana po psa. Charaktery hratelnost v zásadě neovlivní, ale kdo by se nerad podíval na to, jak to pes nakope štírům, duchům aj. potvůrkám.

Ještě se vrátím ke zbrojnímu arzenálu, který je skutečně parádní. Od prosté bambitky, přes určitou variaci na špuntovku po čajíčkovník (obdoba hřebíkometu z F.E.A.R.u). Rozstřílet nepřátele tedy můžete na milión způsobů… jenže oni vás taky. Na každou úroveň máte určitý počet srdíček a životy si jdou doplňovat pomocí Earl Blood čaje, ale jakmile se nebudete hýbat, přijdete o ně rychleji než pornoherečky o své kalhotky.

Hrát nemusíte sami. Můžete si pozvat kamarády a rozpoutat ještě větší peklo, což je logicky větší zábava. Já osobě jsem hrál sám, ale dokážu si představit, jak s pár parťáky sednu ke Skypeu a půjdeme to rozšmelcovat do posledního štíra. Záleží tudíž jen na vás, jestli si to chcete vychutnat sami, nebo zkusit grupáč.

Monsters and Monocles hodnotím velice pozitivně. Mapy jsou sice jen tři, nicméně pocit stereotypu či nudy se jen tak nedostaví. Zběsilá akce ve společnosti dobře laděné grafiky je zábavná a s přáteli to musí být dvojnásobná zábava, jak jsem zmiňoval. Zkrátka dobrý titul, nevím, co víc říct.

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Retro Dreamer