O tom, že MOBA hry jsou v současnosti oblíbené asi není potřeba příliš spekulovat. A protože to nevypadá to, že by se trend v budoucích letech měl výrazně měnit, není divu, že se v tomto žánru snaží uspět kdekdo. A protože nemá smysl přímo konkurovat Dotě a Lolku (o tom už se několik studií přesvědčilo, například pánové u Frostburnu stojící za Heroes of Newerth), snaží se vývojáři najít si vlastní cestičky a variace, nicméně i tak to je úkol složitější než najít fanouška Miley Cyrus na metalovém koncertě. Dobrá hratelnost, peckové audiovizuální zpracování a super herní mechaniky navíc k úspěchu nestačí, je potřeba mít především velkou hráčskou komunitu, hru neustále opečovávat, vylepšovat, balancovat a přidávat obsah. A na tom si vyláme zuby nejedno studio. Vezměme si jako příklad Demigod, od mého dříve oblíbeného studia Gas Powered Games (Dungeon Siege I-II, Supreme Commander...), kterou v době psaní této recenze hráli dva hráči (dle stavu serverů).
Nicméně i tak to někteří vývojáři nevzdávají a velká i malá studia produkují spoustu více či méně ambiciozních MOBA her, z nichž některé jsou vypadají poměrně slibně, jiné už jsou na první pohled odsouzeny k neúspěchu (osobně někdy nechápu oč se vývojáři vlastně snaží, desátá free varianta Doty prostě fanoušky nezíská). Pánové z Armature Studios na to jdou ale trochu od lesa a skoro to vypadá, že při vytváření konceptu své prvotiny si řekli něco ve stylu: “Lidi mají rádi sci-li (jasná věc!), lidi na konzolích milujou two stick shootery (to se ví!) a nejvíc ze všechno chtějí hrát a dávat prachy za MOBA (jakože určitě)!”. Tyhle tři nápady smíchali v Armature dohromady a uvařili nám Dead Star, jejíž název byl nejspíš vymyšlen tak, aby se hra svezla na vlně zájmu o Star Wars. Jenže uvařili nám něco jako majštrstyk od Gordona Ramseye nebo něco co uklohnil obyvatel koleje dle receptů Ládi Hrušky s dvaciášem v kapse?
Faktem je, že já sám jsem se na hru po shlédnutí prvního videa vážně těšil. Multiplayerové bitvy odehrávající se v povzdálí umírající hvězdy, ve kterých se střetne až dvacet pilotů, to vše v pohledu ze shora vypadá nadmíru lákavě. A je třeba uznat že audiovizuální zpracování je opravdu perfektně řemeslně zpracované. Vesmírnou prázdnotou létají laserové výboje, rakety se ženou za svými cíly, zasažené lodě se epesně rozpadají a vybuchují, jednoduše radost pohledět (pro každého kdo má vesmírná plavidla rád). Samozřejmě se nejedná o úplné grafické orgie, které čekáme od Star Citizen, ale jelikož se nejedná o AAA titul, tak je nejspíš ani nikdo nepředpokládal a rozhodně se na hru kouká dobře.
Hudba by mohla být o trochu zajímavější, hlavní skladba, která zní v menu, je povedená, ale ve hře samotné se žádné chytlavější melodie nevyskytují, což je trochu škoda. Futuristická energetická muzika by mohla hru trochu rozproudit, takhle si po čase nejspíš pustíte něco vlastního, jelikož ingame skladby omrzí. Jednu stížnost mám na ingame upozornění na novou úroveň, které se z bůhvíjakého důvodu ozývá i několik vteřin poté, co si body za nasbírané úrovně posbíráte. To mne často vyvádělo z míry a chtěl jsem si hned přiřadit nový bod, pak kliknu a bodík nikde.
Jak je vám nejspíš jasné, ve hře se sbírají úrovně. Což je překvapivé asi jako fakt, že Jarda Jágr chodí s prvotřídní modelkou, kterou si většina smrtelníků může tak maximálně pověsit na zeď v garáži na výstřižku z novin. Na začátku zápasu začínáte s lodí na úrovni lodi jedna, za každou nabytou úroveň dostane hráč bodík, kterým může upgradovat jeden z pěti systémů lodi (aka skilly).
Každý ze systémů má 4 úrovně upgradu a v jednotlivé hře může být maximální úroveň lodi 10. I bez doktorátu z diskrétní matematiky vám dojde, že loď nemůžete upgradovat natolik, aby všechny systémy byly na maximální úrovni, to je zjevně snaha o to, aby hra byla o trochu více variabilní. Bohužel těch možností není mnoho, navíc ačkoliv máte pět oblastí, které na lodi můžete zlepšovat, jedna oblast je vždy “core systems”, což ovlivňuje rychlost lodi a její výdrž ve vesmírných potyčkách. Čili reálně se lodi od sebe liší vždy ve 4 typech systémů a pak základních vlastnostech (rychlost, štíty, HP). Nicméně časem zjistíte, že vám vyhovuje jen určitý styl skill buildu a pokud vám hra nejde, není nic snadnějšího než okoukat build od vynalézavějších soupeřů.
Co se týče herního systému, ten je taktéž variací na klasické MOBA hry - musíte zničit soupeřovu základnu. Ta variace spočívá v tom, že je možné obsazovat neutrální báze, za což dostává obsazující tým zkušeností. Tyto báze je možné vylepšovat, a musím uznat, že to je prvek poměrně netradiční. Vylepšování totiž není jen automatické, probíhá tak, že hráči musí nafárat podivnou zeleně svítící rudu z různých ve vesmíru se potulujících asteroidů a transportovat ji do báze, při určitém množství tohoto materiálu na základně se zvýší úroveň báze.
To znamená, že se zlepší její obrana a soupeř jí může hůře dobýt, ale také se zvýší rychlost jakou vašemu týmu přibývají bodíky vítězství. Ale také to znamená, že někdo musí rudu do báze transportovat, přičemž do lodi se vleze jen omezené množství rudy, takže hráči musí pendlovat mezi místy s dostupnou rudou a svou bází. Hráči si tak musí trochu rozdělit role v týmu, ale momenty, kdy se jen snažíte natěžit rudu, nejsou zrovna oslavou bohémského života a je to zábavné asi tolik, jako kdybyste v Dotě měli možnost hrát za kurýra (nebo za peona ve Warcraftu).
Zmíněné vítězné body jsou poměrně zásadním prvkem hry (ve hře se jim neříká vítězné body, ale pro zjednodušení jim tak tady budu říkat), v každé standardní hře je určen počet vítězných bodů, potřebných k výhře. Pokud nikdo nezničí soupeřovu základnu, vyhraje zápas ten tým, který první dosáhne stanoveného počtu bodů. To sice zaručuje, že každá hra někdy jistojistě skončí (většinou je délka zápasu okolo dvaceti minut), ale já osobně mám s tímto systémem celkem problém. Většina zápasů je totiž ukončena právě tímto způsobem a nikoliv likvidací základny, což začne být s postupem času dost frustrující a nudící.
Až mě napadá, jestli vývojáři tuhle mechaniku nepřidali až poté, co zjistili, že dobýt základu může být občas pekelně složité. Nicméně útěcha to není, je to totiž jako kdyby bylo v hokeji pravidlo, že pokud nikdo nedokázal dát šedesát minut gól, vyhraje ten, kdo měl déle puk na hokejkách. Hráče to tak nutí ke zbytečné defenzivnosti a hra nedosýpá, moc se toho neděje a nic je nenutí spolupracovat při útocích na nepřátelskou základnu. Dokážu si spoustu způsobů tohle vyřešit lépe a zábavněji, ale protože mi od Armature stále nepřišla výplatní páska, zůstane hra zatím stejná. Celý herní systém je ještě o něco složitější, ale nemá smysl ho celý dopodrobna popisovat, na internetu je videí až až.
Nuže, když už jsme u těch nešvarů, tak si probereme i další věci, co mi na hře vadí. Těch je bohužel tolik, že skoro nevím kde začít. To co asi bude štvát většinu hráčů je nízký počet lodí. V základní hře je jich pouhých devět. Během psaní recenze se objevilo první placené DLC, které tři lodě přidalo, ale i tak se nejedná o extréméní změnu. Navíc jako odpůrce placených DLC do multiplayeru mne to spíše vytáčí. Nízký počet lodí se autoři snaží vynahradit tím, že ve hře je několik různých map, respektive rozestavění sektorů se základními a neutrálními bázemi. Občas se na mapě objeví i nějaké speciální události jako komety, oblaka ničivých plynů atd, ale nejedná se o nic moc zásadního.
Z prvních trailerů a zmínek o hře to vypadalo, že lodě si může člověk customizovat a že právě to bude na hře zajímavé a bude vás to nutit Dead Star hrát pořád a pořád. Realita mě ale spíše odrazuje. Za každý odehraný zápas dostane hráč nějakou odměnu a to buď v podobě kosmetického předmětu (rozuměj skinu na loď, nejlépe tu, kterou vůbec nehraješ) nebo komponentu.
Z komponent je možné seskládat permanentní vylepšení lodí, která vám zaručují výhodu do začátku oproti nepřátelům. Tato vylepšení by byla dobrá, kdyby to fungovalo tak, že každé vylepšení je nějakým způsobem dvojsečné, například že zlepší dostřel laserů, ale loď se zpomalí. To by pak hru dělalo zajímavou a hráč by mohlo bavit si s nastavením lodi hrát. Ale bohužel jde jen o to vylepšit si loď co nejvíce, protože každý upgrade loď jen v určitém směru kvalitativně vylepšuje. Krom toho, že to je nudné to hru i zásadně disbalancuje.
Maximální počet vylepšení jednoho typu lodi je 25, takže nejde vylepšovat do nekonenčna, ale i tak pokud se potká hráč co má vylepšení lodi úrovni 17 a hráč co nemá žádné, tak se jedná o tak zásadní rozdíl, že hráč s úrovní nula si moc neškrtne, pokud mají strovnatelnou úroven lodi v zápase. A vzhledem k tomu, že ten s úrovní 17 už má hru pěkně nahranou se nedá předpokládat, že by to v souboji vyhrál začátečník díky pilotním schopnostem, pokud se tedy nejmenuje Skywalker.
Co mě ale štve skoro nejvíc, je že čas od času vás hra při hledání zápasu umístí do již běžícího mače. Samozřejmě chápu, že autoři chtějí zaplnit místo, když někdo hru opustí, aby se to alespoň trochu vyrovnalo. Nicméně asi jim nedošlo, že hráči leavují především hry, které jsou špatně rozehrané, a vy se tak většinou dostanete do zápasu, který už je takřka rozhodnutý a samozřejmě jste na té prohrávající straně a pokud nejste úplný masochista, který rád tráví drahocené minuty svého volného času, tím, že hraje něco co se nedá vyhrát, tak hru také opustíte.
Celý matchmaking problémový a staví proti sobě hráče různých úrovní lodí a schopností. Ve hře jsou sice úrovně pilotů, ale úrovně přibývají za odehrané hry a o vlasních schopnostech hráče nic neříkají. Nejsou tu žádné ranky, prostě hrajete neustále hrajete hry naprosto náhodné kvality. Nejde si ani vybrat, zda třeba chcete hrát proti skupinám nebo jen samostatným hráčům prostě nic. Kompetitivní hraní je základ všech podobných her a je to něco co Dead Star neobsahuje a je to dle mne ta úplně největší chyba, kterou vývojáři udělali.
Nebo možná druhá. Kromě standartní hry, kdy se snažíte dobýt bázi nepřítele je ve hře i možnost hrát tzv. Escape run, kde si stavíte impozantní vesmírné plavidlo, vylepšujete ho a náhodně s ním můžete přistát v běžících běžných hrách. V praxi to vypadá tak, že se uprostřed mapy objeví nový sektor s obří lodí a oba týmy se jí snaží zničit. Celé to vypadá jako strašně zábavná věc, ale ouha, tento mód si zahrajete pouze pokud jste snídali šťastné lívanečky, protože vám musí padnout jako odměna po odehrání hry. Já osobně jsem zažil návštěvu jedné jedné lodi a sám jsme si žádnou nepostail, což je po nějakých 12ti hodinách hry celkem frustrující. Podle reakcí na interfernetu v tom nejsem zdaleka sám.
A jak to celé shrnout? Já osobně jsem ze hry zklamaný, především proto že jsem se na ní celkem těšil. Dead Star měla potenciál, možná se to autoři pokusí zpravit hromadou přídavného obsahu, ale to už bohužel první špatný dojem nenapraví. Ačkoliv hra byla v březnu zdarma na PS Plus, nikdo z mých přátel jí nehraje, ty které jsem k tomu nějakým způsobem dokopal si se mnou zahráli pár her a nebavil je defakto celý koncept a herní systém. K němu mám také výhrady a určitě bych autorům napříště doporučil lepší betatestery a nedávat možnost zahrát si to, co je na hře nejlepší jen díky tomu, že měl dneska někdo štěstí.
Nicméně to nejhorší je matchmaking, díky němuž si kvalitní hru nezahrajete příliš často což je u čistě multiplayerové opravdu stupidní. Singleplayer je ve hře vlastně jen ve formě tutorialu, což je jedno z mála míst, kde se objeví nějaký příběh. Ano hra má i příběh, ale ten se ve hře vyskytuje coby lore u popisu lodí nebo portrétu pilotů a pro hru je tedy asi stejně důležitý jako zrcadlo pro slepce. Hra se sice skvěle ovládá a na první pohled vypadá skvěle, ale po už po pár zápasech začnete tušit, že něco není úplně v pořádku a časem vám začne docházet že toho v pořádku není tolik, že si jí už za pár dní nejspíš vůbec nepustíte.
