recenze
Need for Speed (2015)

Need for Speed (2015) - recenze
Need for Speed (2015) - recenze
08:00, 09.02.2016
Úvod "To je ale děsná hra"

Kdybyste se mě před pár měsíci zeptali, co si myslím o Need for Speed (2015) tak, i přes všechno NDA do kterého byla zabalená Alpha, bych vám řekl "je to pěkná sr....". Pak byste se zeptali po vydání, kdy jsem měl hru možnost hrát 10 hodin v rámci EA Access na Xbox One, a pravděpodobně bych vám odpověděl stejně, možná mírněji. Takže, pokud už jste viděli hodnocení dole, nebo se necháte překvapit, můj vztah s novými "needy" je celkem komplikovaný.

Fyzika a nastavení vozu

Tak ne komplikovaný, ale že jsem se zbláznil, si asi teď říkáte. Vždyť jsou to NFS, proč sakra začínám něčím, co nikdo v této sérii nehledá? Protože zde hraje větší roli, než jsem si myslel. Jakmile si vyberete první auto. Začnete jezdit po městě Venture Bay, zjistíte, že se chová tak nějak nudně. Ano, základní výběr aut je záměrně pomalejší, jak to tak v závodních hrách bývá, ale i tak působí hrozně jalově.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Ne nadarmo je v garáži hned po ruce položka na nastavování auta. Nemusíte být auto fanatici, ale stačí vědět, že chcete jezdit více "bokem" nebo projíždět zatáčky pěkně "přilepený". Tak pohnete jedním "hejblátkem" a hra nastaví auto podle toho. Osobně doporučuji jít cestou driftu, protože je to celé hře blíže a je na ní vidět, že je tomu více uzpůsobená. Vyjedete z garáže, projedete první zatáčku bokem, a je to tam. Celý pocit ze hry vyskočí o poznání výše než při první projížďce. Už to není nemastné ježdění, ale zábava. Korigování smyku do zatáčky je dobré a máte pocit, že auto opravdu řídíte. Rychle vám vejde driftování do krve.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Nastavení více do gripu mi nesedlo, ocenil jsem ho až v závěrečných dlouhých sprintech, kdy jsem potřeboval mít brutální rychlost a o styl už mi moc nešlo. Tudíž se skoro 1000 koňovým McLarenem přilepený na vozovce a AI ve zpětném zrcátku byla jasná výhra. Jinak totiž na přesné projíždění zatáček zde není čas a brzdění působí málo agresivně.

Ve výsledku je fyzika celkem slušná, na kategorii kam hra patří. Za milé překvapení považuji kontakty se svodidly, atd. ty vás totiž velmi zbrzdí a je to motor k tomu, abyste se zbytečně v zatáčkách o nic neopírali. Fyzika po dopadu auta ze skokánku stojí také za zmínku. Tady je cítit váha vozu a nepůsobí jako mírný průlet Fantomase.

Příběh

Tak a teď už mu úplně hráblo. Ne nehráblo, ale toto NFS jsou vlastně příběhová závodní hra v otevřeném městě. A to hodně příběhová a hodně polarizovaná. Máte pouze dvě možnosti, buď příběh budete nenávidět anebo mu zkousnete jeho záměrnou „Cčkovost“ a „über-cool“ naivitu.

Sekvence s reálnými "herci" viděné jakoby z vašeho pohledu, jsou totiž, dle mého názoru, záměrně nekvalitní. Scénáře jsou povětšinou pitomé. Postavy se zdraví nereálnými pozdravy a jejich dialogy nemohl nikdo nikdy slyšet v reálném světě. Prostě pitomost, ale berte to jako hru. Že dvě z pěti postav jsou většinu času na pěst, pokud se díváte očima filmového fandy, musíte také zkousnout, protože ne každá sekvence jde přeskočit.

Potěší, že občas do záběru hra namixuje vaše auto, se kterým právě jezdíte, takže to působí trošku lépe. Jinak se příběh točí kolem skupinky pěti lidí, mezi které vstoupíte vy a začnete se "kamarádit". Jeden je zaměřený na rychlost a jeho idolem je Magnus Walker. Druhá leží furt pod autem a sní o setkání s Nakai Sanem. Třetí sleduje blockovu Gymkhanu asi i na záchodě. Čtvrtý je tajemný rebel. A pátá, která všechny spojuje a tvoří tým. Nejlépe takový tým co by vyzval na souboj třeba Risky Devil.

Pokud vám zmíněná jména nic moc neříkají, nezoufejte, asi nežijete ve vodách fanoušků JDM, obecně té fandovské automobilové scény a Speedhunters není vaše domovská stránka. Jsou to reálné postavy, které v našem světě mají opravdu co dočinění s auty. A ty všechny ve hře najdete, včetně jejich ikonických vozů. Takže Nakai Sanovo upravené Porsche nebo Hoonicorn od Kena Blocka. Pro fandy velké plus, pro ostatní ok.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Každopádně, i když je příběh v závodní hře většinou naprostá zbytečnost, zde to sedí. Má to svůj úmysl, své místo. Mě na začátku vytáčelo vše kolem postav, ke konci už tak moc ne. Někdy jsem to přeskočil a někdy shlédnul. Motivaci vyzkoušet ikonické auto a porazit příslušného mistra, tu příběh při troše snahy opravdu navodí.

Všechno je o přístupu

A těch přístupů je celkem pět (překvapivě jako pět hlavních postav a pět ikon). Máme tu rychlost, styl, tunning, destrukci a tým. Podle toho jak s autem chováte, získáváte reputaci jednoho z těchto typů a to pak určuje váš charakter. Asi nejméně průhledný je tunning, kde získáváte body, až když máte auto solidně upravené a vylepšené. Možná ještě týmová reputace je méně přímočará záležitost. Prostě když uděláte drift vedle dalšího závodícího auta, jsou to body do týmové reputace.

Zbytek je přímočará záležitost, styl dostáváte za drifty. Rychlost za "maximálku" a destrukci za vše ostatní, co vám pocuchá lak auta anebo smrdí kriminálem. Ano i v tomto díle dojde na policii. Honičky nejsou nic o čem se více rozepisovat. Jsou celkem snadné, ale policie je solidně agresivní. Pravděpodobně jen úkoly vás donutí v nich trávit více času.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Od těch přístupů se odvíjí základní herní struktura. Každý z pěti kamarádů má svou ikonku a od ní odhadnete jaký asi tak bude jeho závod. O závodech vás informují tak, že vám permanentně volají. Asi nejvíce otravná část hry. Prostě jedete klidně volně po městě nebo náročný Hard závod a volá někdo z postav a vykecává si nějaké slinty. Mít hra možnost dát Mute, hodnocení by ještě stouplo.

Takže na mapě ikonka, můžete se teleportovat nebo nastavit GPS. Mimochodem GPS je druhá nejotravnější věc ve hře. Je totiž zpracovaná stylem "ideální stopy" z ostatních her. Možná je to můj vlastní pocit, ale první co v závodních hrách vypínám je ideální stopa. Pro mě hrozně rušivý element, který bere tu "učící" část ze závodních her. No a tady se jí nezbavíte. Neříká, že nutně máte jet po ní, ale působí rušivě. Nevidíte vozovku a někdy se těžko zatáčky trefují, když tam jsou všude modré šipky na silnici. Existují různé způsoby, které fungují stejně dobře.

Z druhů závodů nebudu jmenovat vše, je jasné, že některé typy eventů se dají v této hře tušit. Z těch zajímavých bych vyzdvihl Touge, kde vás hra nutí být vepředu před závodníky a tím zvyšovat násobič vašich driftů. Drift Train je podobný, jen se musíte držet v houfu. A takový Time Attack je jediný, který je „na přesdržku“ a ukazuje další slabinu hry - AI. Oproti alpha verzi a od vydání na tom tvůrci zapracovali, ale i tak je to někdy znát.

AI jako v téměř každé arkádové závodní hře má "catch-up". Tudíž že vás dožene, kdy potřebuje a případně zvolní, když nestíháte. Je to princip starší než samotné NFS a ty jej měli snad v každém díle. Jenže v alfě to bylo jak, kdybyste měli AI na gumovém laně na tažné kouli. A snad každý ví, že tažné zařízení na "votuningové káře" nemá co dělat. Ale jak jsem řekl, nyní je vše lepší.

A právě v Time Attack se problém ukáže nejvíce. Máte časový limit a jezdíte krátký okruh, abyste měli co nejlepší čas až vyprší limit. Pět kol máte náskok 4 vteřiny na druhého a v posledním okruhu AI zajede čas o ještě 3 vteřiny lepší. Ok tak si říkáte, pojedu volněji a vše nechám na poslední kolo. Bum máte super čas, ale AI zase lepší. V jednom závodě šlo vše do takové absurdity, že jsem zajel rychlé kolo předposlední a v posledním jsem se pouze staral o to, aby AI jezdila co nejvíce škarpou, také to jde.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Obtížnost je tak akorát pro většinu běžných hráčů, pro závodní nadšence a zkušené hráče je výzva celkem malá. Průběh kariéry má příjemné tempo. Úvodní pomalé auto rychle vyměníte za něco rychlejšího a už to lítá. Hru jsem na platinovou trofej dohrál kolem 18 hodin.

Tunning a vozový park

Je jasné, že tato hra má oslovit fanoušky upravených aut. Ty, pro které je sériové auto nedokonalé a vlastně jen prázdné plátno pro jejich fantasii. Tomu se v NFS 2015 klade velký důraz. Každému autu můžete měnit většinu vizuálních částí od spoilerů po výfuky. Podle reakcí na fórech a mých pocitech je dílů k úpravám docela málo.

U sebe bych to pochopil, jezdil jsem s celkem netradičním autem, které je krásné v základu a dávat na něj nějaký bakelit je spíš na škodu. Ale i tak, když jsem si vzal na paškál tunningovou klasiku Skyline, přišlo mi, že tam není moc možností. Naštěstí tvůrci v updatech zdarma přidávají nové díly a aktuální jich přidal více jak 130. Spolu s možností auto polepit a nabarvit si myslím, že tvořiví se vyřádí dostatečně.

Samotná hra obsahuje 50 aut, což pro lidi zhýčkané marketingem všech Forz a Turisem, zní docela málo. Já osobně jsem příznivcem menšího počtu rozdílných aut, namísto velkého počtu generických aut jen s rozdílným vzhledem. Z mého pohledu je nabídka aut solidní. Ano najdou se fanoušci JDM, kteří budou postrádat nějakou "jejich" klasiku atd. Ale mě se výběr líbí. Najdete tu dost bavoráků, exotických aut, ale také nějaké „Ameriky“ a japonské stroje. Navíc jednotliví "bossové" příběhových linek mají své ikonické auta, která stojí za pokochání a vyzkoušení. Asi nejznámější Hoonicorn od Kena Blocka, ten je opravdové monstrum.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Technické věci aneb f&@k always online

Vizuální stránka hry je nádherná. Hra si sice nehraje na nejdetailnější modely a pohyb každého tlumiče, k čemu by jí to také bylo. Tady jde o efekt a ten vizuál splňuje na výbornou. Celá hra se odehrává v noci, maximálně za svítání, tudíž všude svítí lampy, neony a vše se odráží od laku vašeho auta. Nejvíce k tomu přispěje deštivé počasí a kapky na autě působí fantasticky. Město také není přehnaně detailní, ale to v rychlosti také není potřeba moc řešit, protože se řítíte rychlostmi a na kochání není moc času. Za mě grafika skvělá, ostatně vše co vidíte okolo článku je přímo z konzole (PS4).

Zbylé technické věci jsou celkem v pořádku. Celkem solidní je hudební podklad. Hudebně obsahuje žánry spíše pro mladší publikum, ale k tomuhle stylu to patří. Ale i my ne úplně moderní typy si najdeme své oblíbence - nové pecky od The Prodigy nebo Chemical Brothers sem skvěle sedí. Zvukově je hra namíchaná velmi dobře a speciálně Porsche 911 na „ohuleném“ domácím kině zní fantasticky.

Tvůrci postupně vylepšují a zejména opravdu zjednodušený multiplayer postupně dostává zajímavou podobu. Proto je celkem nepochopitelné, že celá hra stojí a padá na konstantním připojení k internetu. Neznám nic otravnějšího než, když si hraji svou vlastní singl hru a při závodech do mě naráží cizí hráč, kterého ve hře mít ani nechci.

Ano lze to vypnout, ale po každém nastartování hry je nutné zase a obnáší to nový minutový loading. Prostě zbytečnost, která mé hře nic nepřináší a akorát mě omezuje. Nemožnost hru pozastavit je asi nejtragičtější, což snad pochopí každý kdo má rodinu. Když nemůžete za pauzovat Hard závod, když na vás volá drahá polovička - je z toho problém. Díky tomu také nejde dělat žádné akční fotky. Fotku v driftu se všemi možnosti, které nový Snapshot mód umožňuje, prostě neuděláte a to je škoda.

Klik pro zvětšení (Need for Speed (2015) - recenze)

Závěr "To bylo lepší, než jsem čekal"

Jak vidíte, z mé naprosté averze se nakonec stal velice příjemný zážitek. Sám bych tomu nevěřil, zvlášť u hry od EA, ale tvůrci o hru pečují. Už vydali dva velmi obsáhlé patche zdarma, které hru vylepšují a přidávají nové funkce. Nový foto mód, který v základní hře výrazně chyběl a vylepšují původně odfláknutý multiplayer. Pokud tedy máte rádi arkádové ježdění, neváhejte, kvalit Forza Horizon 2 sice NFS 2015 nedosahuje, ale jinak je to skvělá zábava. Ve svém osobním žebříčku ji zařazuji mezi mé oblíbené díly v této už více jak dvacetileté sérii.

SKVĚLÉ
85%
CZECHGAMER
Pro mě velké překvapení, které mě chytlo a nepustilo, dokud nebyla platinová trofej. Kdo má rád staré "tunningové" díly NFS, tak by neměl váhat s koupí.




CGwillWin