Online multiplayer a Nintendo, to není spojení, které vyvstane na mysli běžnému hráči. A přece má tituly, které prakticky nejvíce září v multiplayeru, jen o ně běžné publikum tolik nezavadí. Mario Kart 8 nabízí neuvěřitelné online závodění v 100% Nintendo stylu. Super Smash Bros Wii U (3DS) jsou bojovkou, která má obrovsky obsáhlé možnosti, ale jen tak je nikdo nevidí a nemá u nás tradici. A co mají tyto dva příklady společné? Jsou velmi přístupné i mladším hráčům, což je v dnešní morální době pro mnoho rodičů velké plus. Není tedy divu, že nám Nintendo právě přináší Splatoon, hru která má nabídnout alternativu k "dospělým" střílecím hrám zaměřeným na multiplayer.

Co tedy Splatoon je v první řadě? Je to střílečka z pohledu třetí osoby. Před vaší kamerou ovládáte postavičku Inklinga, což je malý chlapec či dívka, oblečený do barevných oblečků v cool teen stylu. Inkling to je, protože se může ihned proměnit ve Squid, což v překladu lze přeložit jako chobotničku. Pokud budeme hraví, tak můžeme jít do detailu v tom, že některé chobotnice vypouští do vody takzvaný inkoust na svou obranu. Právě v podobě chobotničky, můžete ve hře proplouvat inkoustem. Vidíte tu chytrou spojitost? Pokud bych ji chtěl hnát trošku do absurdna, v jídelníčku středomořských restaurací často najdete Kalamáry. No a víte, co byl dříve kalamář? Nádobka na inkoust ve školních lavicích. Ale toto už je mírně přitažené za vlasy a spíše náhoda v našich jazycích. Každopádně zde máme hlavní prvky postavu chlapce/dívky, přeměnu na chobotničku a inkoust.

Kde se ten inkoust bere? To je hlavní prvek hratelnosti Splatoon. Vaše postavička je vybavená nějakou zbraní, zbraně připomínají stříkací pistole a pušky. No a právě tyto zbraně střílejí inkoust, který barví vše, na co dopadne. V různě velkých kaňkách se rozprsknou střely z vaší zvolené zbraně a obarví prostředí mapy. V základním multiplayerovém módu zvaném Turf War o nic jiného než o to barvení nejde.

V Turf War se proti sobě postaví dva týmy po čtyřech hráčích online. Jejich cílem je v čase kola obarvit víc země na mapě než tým soupeřů. Obarvenost zdí se do výsledku nepočítá, ačkoliv je také obarvit můžete. A proč byste to dělali? Jednoduché, stisknutím ZL se totiž změníte ve Squid a ponoříte do inkoustu. Jako Squid můžete proplouvat čímkoliv obarveným, tudíž i nahoru po zdi. Takže vyšší zdi překonáte právě obarvením a proplutím jako Squid nahoru. Zde také záleží, jakou zbraň máte, protože s některými zbraněmi je horší obarvit vyšší zdi a naopak. V případě, že vstoupíte nebo vplujete na inkoust protivníkovy barvy, tak se velmi zpomalí vaše pohyblivost, začne vám to ubližovat a pokud jej rychle neopustíte nebo nepřebarvíte, budete "rozprsknuti" a čekat na respawn.

To samé se vám stane, pokud po vás nepřítel začne střílet jeho inkoust a trefuje vás. Pokud rychle neutečete nebo mu to neoplatíte stejným způsobem, ale přesněji, tak je také po vás. Souboje jsou rychlé a vaše postava moc cizího inkoustu nevydrží. Pokud, ale potkáte šikovného soupeře, může být i takový běžný souboj pěkná partie plná proplouvání inkoustem, úkroků a střelby. Přesně tak jak se na tento typ hry sluší a patří. Když dojde k respawnu, tak budete chvíli čekat a pak se objevíte na základně vašeho týmu na kraji mapy. Na Wii U Gamepadu vidíte celou mapu a postup jejího barvení. Máte možnost kdykoliv se nechat vystřelit ke zvolenému spoluhráči a pomoci mu v části mapy, kde se nachází. K rychlému pohybu po mapách také využijete vaši Squid podobu, která při proplouvání inkoustem je mnohem rychlejší a zde funguje namísto sprintu. Při proplouvání se vám doplňuje omezená zásoba inkoustu do vaší zbraně.

Průběh takového kola v Turf War je celkem šablonovitý. Každý tým se po startu rozuteče co nejblíže k nepřítelově polovině nejlépe pokrývajíc celou šíři mapy a boční uličky. Během toho barví vše kolem sebe. Zcela logicky se uprostřed mapy střetnou oba týmy. Zde proběhne první boj mezi Inklingy a prakticky vyjde naprázdno, kdo koho rozprskl, na výsledek to nemá vliv. Vaším časem čekání na respawn, však dáváte nepříteli šanci obarvit více plochy, takže je záhodno neprohrávat souboje. Z výsledku mého hraní jsem dospěl k pocitu, že počáteční fáze každého kola celkem nic neřeší. Vše se začne lámat až po oznámení poslední minuty a nejvíce v poslední půlminutě. Tým, který dokáže nejefektivněji narušit protivníka tím, že mu vyřadí ve správnou chvíli několik hráčů, je téměř vždy rozhodujícím prvkem kola. Když se vašemu týmu podaří i 15 vteřin před koncem náhle vyřadit dva, tři protivníky, tak je možné, že stihnete obarvit rozhodující plochu a zvítězit.

Toto považuji jak za klad, tak i za mírný nedostatek. Po čase hraní, začnou ty začátky kol působit, jako takové zbytečné čekání na to zajímavé. Budete se napadat, zkoušet výpady na protivníkovu polovinu. Jenže nakonec, je to pouhé čekání na ten závěr, kdy se vše rozhodne a téměř nikdy nerozhodnete hru v první minutě kola, ale v posledních vteřinách. Což je zase na druhou stranu velice pozitivní, že ty koncové finiše mívají obrovský náboj a frenetickou akci. Zároveň se ukáže, zda jste jako tým uspěli či ne. Skupina osamělých vlků, kteří se nepodpoří v situacích, spíše prohraje. Než tým, který bude držet pospolu a spolupracovat. Pocit vítězství tak dostává mnohem lepší parametry.

Ačkoliv je hra zaměřená na týmovou spolupráci, tak nenabízí hlasovou komunikaci se spoluhráči. Toto rozhodnutí má opět dvě strany mince a je těžké se k nějaké přiklonit. Pro hru s vašimi kamarády je to rozhodně škoda, že se nemůžete špičkovat a zasmát při soubojích. Na druhou stranu je to pro Nintendo typické, jelikož jejich prioritou je neumožnit dětem styk se škodlivým materiálem a nadávky v kompetitivních hrách jsou velice běžné. Pro někoho to může ještě být pozitivní zpráva z hlediska toho, že zejména u mladšího obecenstva, je rozvíjení nonverbální komunikace dobrá věc. Ono je vidět, že hra cílí na rodiny s dětmi, kteří nechtějí umožnit dětem hrát násilné střílečky, ale lepší než zákaz je nabídnout něco podobného.

Dostupné mapy pro multiplayerové bitvy jsou čtyři, což je velmi málo. Jejich skladba je čistě symetrická, aby žádná strana neměla nějakou výhodu. Hlavní ulice s překážkami, po obou stranách s nějakými uličkami, které umožňuji taktičtější vpády do týlu nepřítele. To je, dá se říci hlavní téma, jak jsou mapy postavené. Každá nabízí některé své specifické prvky, ale ve výsledku nejsou moc odlišné jedna od druhé. Navíc se aktuálně střídají ve dvojicích po čtyřech hodinách. Takže pokud si dáte delší herní sezení, tak budete bojovat na dokola se opakující dvojici map. Toto je zvláštní a osobně to považuji za negativní, pro zábavnost souvislého hraní.

A ihned v souvislosti s touto negativní výtkou, ještě přidám další, které mě zarážejí a fungují nezvykle. Hlavně z hlediska zkušeností z ostatních MP her, které již mají zajeté systémy, a dá se říci, že některé věci se stali již standardem. Nintendo rádo dělá věci jinak, ale zde se to nepovedlo. První věcí, která vás zarazí v lobby při hledání hry je, že nemáte šanci nic udělat. Jakmile jste zvolili, že chcete hrát, tak prostě budete hrát. Už nemůžete couvnout, aniž byste vypnuli konzoli. Prostě jste v lobby a čekáte na hru. Nemůžete si říci, že je čekání dlouhé a že půjdete hrát něco jiného nebo zkusíte hledání znovu. Ne, žádné tlačítko, kromě tlačítka power vás nevysvobodí. Jediné co můžete dělat je hrát na Wii U Gamepadu minihru.

Minihra je jakýsi klon na Doodle Jump v 8-bitovém vzhledu, se Squidem v hlavní roli. Skáčete po plošinkách směrem nahoru, až doskáčete na konec úrovně. Roztomilé na začátku, nudné později a otravné nakonec, když byste mohli mít možnosti dělat úplně jiné věci. Ptáte se jaké? Tak například hrabat se v možnostech vaší postavičky a vybavení. Ne toto nejde, jakékoliv úpravy vybavení musíte provádět v Inkopolis, které ještě zmíním. V lobby jste zavřeni v akvárku čekání a raději sáhnete po 3DSku nebo mobilu a sjedete timelajnu na twitteru. A to mě dovádí k ještě další výtce s vybavením. V průběhu hraní nemůžete změnit zbraň ani žádnou jinou věc. To vše je zafixováno při příchodu do lobby.

Možná si někdo řekne, že je to malichernost vytýkat tuto věc, ale působí to hrozně strnule v koncepci dále. Ještě jsem ochotný pochopit, že nemůžete změnit zbraň ani vybavení v průběhu kola, že to přispívá variabilitě hry. Prostě jste vrženi jako tým, který má nějakou skladbu zbraní a musíte z toho vytěžit maximum. Vítězství týmu čtyř sniperů bude obtížné, ale o to lepší pocit z něj bude. Toto opravdu ještě beru pozitivně. Ale proč po skončení kola není možné si vzít jinou? Po skončení kola totiž po skóre tabulce naběhne otázka, zda chcete hrát dál nebo ne. Při volbě, že ano, budete hozeni zpět do lobby. Do lobby, které se rozpojilo a čeká na další hráče, kteří buď řekli ano, nebo hledá nové. Tohle je velmi divné chování a preferuji prověřené fungování z jiných sérií, kdy lobby zůstane celé a pak následně odejdou ti, co nechtějí pokračovat a hra doplní hráče. Je to rychlejší. Navíc, když se mi hraje v určité skupině dobře, jsou to zajímavé souboje, tak rád budu pokračovat ve stejné skupince lidí a třeba zvolím jinou taktiku a zbraň. Aha bacha, mě Splatoon zbraň změnit nenechá, zbraň si mohu zvolit až po odchodu z lobby a už se mezi tu fajn herní partu nikdy nevrátím a možná je už nikdy nepotkám. Nelogické a zbytečné, přitom gamepad je jako stvořený pro mikromanagement vybavení, ale zde zůstává nepovšimnut.

Stále tu zmiňuji zbraně a vybavení, ale ještě jsem o tom toho moc neřekl. Zbraně jsou ve hře vázané do setu zbraň, sekundární vybavení a bonusový předmět. Tyto sety si postupně nakupujete za herní peníze. Ty získáváte ve hře, jako jinde dostáváte XP body. Už při prvním pohledu na zbraně bude každý, kdo někdy hrál nějakou střílečku, jako doma. Variace na assaultku, SMGčko, brokovnici, granátomet, sniperku a nebo čistě melee zbraň. Toť jasná nabídka a i jejich chování odpovídá tomu, co jsem napsal, resp. odhadnete, jak rychle bude která střílet a jak daleko. Od toho se odvíjí, jakým stylem baví plochu. Snad jen u sniperek a melee se pozastavím. Sniperky jsou zde tzv. charge zbraně a ty před jejich výstřelem se musí krátce nabít. Jejich střela má větší dosah, barví přímo dopředu po celou délku letu střely. Nejsou vhodné pro rychlé barvení arény, ale jako narušitel postupu protivníků výborné. Dva one shot killy a vaši obarvovači mají snazší život. Roller je zbraň na blízko. Je to jakoby vaše postava běhala s válečkem na barvu a jak asi tušíte, rychle a efektivně barví velkou plochu. Měli by být znevýhodněni v soubojích, protože se musí dostat blízko a buď nepřítele přejet, nebo na něj cáknout barvu. Bohužel jak zní tato zbraň sympaticky, tak je s ní až moc snadné hraní a pocitově působí jako over-powered. Zejména je velice silná i na menší vzdálenost od vaší postavy. Moc často se nestává, že by byla jich hra plná, ale zatím do hry nebyla vpuštěna veřejnost, která jak zjistí, že něco je silnější, tak nepoužívá nic jiného.

Zbytek vybavení nemá cenu moc pitvat, sekundární jsou granáty, radary atd. Bonusové zbraně jsou také celkem odhadnutelné raketomet, "letecký" nálet barvy, barevná sprcha atd. Nic přehnaně originálního, ale sympatické. Celkem překvapivě mi přišlo, že lidé mají plné ruce práce s barvením a tyto bonusy používají celkem sporadicky. Svou postavičku můžete obléci do něčeho na hlavu, oblečení a bot. Každé z nich má v sobě nějakou schopnost, která jde přirovnat k perku. Takže rychlejší respawn, delší zásobník barvy a další. Každý kousek oděvu se levelováním vylepší ještě o jeden perk. Prozkoumání možností všech kombinací vybavení je hodně a zabere mnoho herního času. Všechny tyto kousky si nakoupíte u obchodníků v Inkopolis což je hlavní herní hub/menu.

Barevné město, kde se můžete pohybovat, číst zprávy od ostatních hráčů v podobě jejich Inklingů a příspěvků v MiiVerse. Navštívit zde můžete obchodníky. Pak do tower, kde se nachází lobby pro hru online nebo Ranked Play. To je dostupné až po desáté úrovni vašeho Inklinga a obsahuje jiné mapy do rotace a jiný mód, v aktuální chvíli je to Splat Zones. Ten se dá přirovnat ke King of the Hill, prostě snaha kontrolovat nějaké místo svou barvou. Bohužel najít hru v Ranked Play bylo po dobu testování téměř nemožné, protože hra nespustí nikdy hru, dokud není celých osm hráčů ve hře. Navíc ze zcela nepochopitelných důvodů není možné založit tým kamarádů a vyrazit hledat soupeře. A ještě horší, hra neumožňuje vytvářet soukromé lobby pro hraní. Vždy jste hozeni do matchmakingu. Matchmaking má rezervy, například když se stane, že hráče rozhodí do týmů. A všechny vysoké levely dá na jednu stranu a zbytek na druhou.

Zpět do Inkopolis v Battle Dojo najdete lokální multiplayer, ten probíhá tak, že jeden hráč hraje na TV s Pro Controllerem a druhý hraje na obrazovce Wii U Gamepadu. V tomto módu je to něco jako Hardpoint Domination, kde se v intervalech na mapě objevují místa zájmu s balónky a hráči musí sestřelit více balónků než soupeř. Samozřejmě je zde penalizace za rozprsknutí soupeřem v podobě ztráty bodů. Velmi zábavné pokud na gauči najdete spoluhráče.

Poslední věcí v Inkopolis je Squid Valley. Pod tímto názvem se skrývá single playerová část hry. Teď byste se asi mohli zarazit tím, že ji zmiňuji až teď a že se jedná o nepodstatnou část titulu, který je čistě pro více hráčů, ale opak je pravdou. Vlastně i já jsem k němu přistupoval nejdříve dosti s nejistotou, že se jedná spíše o nějaký rozšířený tutoriál, který naučí základní a rozšířené mechaniky hry. Jenže vše je jinak. Valley nabízí překvapivě zábavný singleplayer zážitek. V počátečních levelech to je opravdu o tom, abyste se naučili základní fungování postavy a inkoustu. Jenže pak začnou nabíhat složitější levely a najednou cítíte to, že hrajete hru od Nintenda. Hravost a nápady v level designu vás baví a ty mini hádanky a souboje budete řešit s radostí. Navíc na konci každé sekce čeká boss, který je, jak bývá ve zvyku třífázový. Jeho slabiny jsou viditelné bez problémů, ale abyste jej porazili, tak musíte dobře zvládat zbraň a pohyb ve hře. Jak říkám, věnuji tomu zde sice málo prostoru, ale dovedu si představit být se hrou spokojený i jen díky této části pro jednoho hráče.

Co se týče technického hlediska Splatoonu, tak je v pořádku. Respektive v průběhu zejména multiplayerového klání nemáte šanci a čas obdivovat vizuál. Takže i na velké televizi si nepovšimnete, že hra není FullHD. Poprvé, kdy si všimnete, že zde se nekonají krásné vizuální orgie jako v Mario Kart 8, je v singlu. Jakmile máte chvíli se rozhlédnout, vidíte dost kostrbatý pohled a nedetailní pohled na svět. Nic moc modely, nic moc osvětlení. Je jasné, že základní mechanika s tekutinou a cákanci barvy je náročná na výkon. A samozřejmě u této hry je multiplayer nejdůležitější věcí a jeho plynulost měla nejvyšší prioritu. Zmiňuji to zde, aby někdo neočekával nádheru, kterou nabízí jiné Nintendo tituly, ale na hratelnost to vliv nemá.

Hudební podkres v podobě svižné kytarové hudby, která je doplněná pubertálními vokály a je výborný. Chvilkami punk, chvilkami hard rock až do metalu. Nejvíce mi snad připomnělo punkovou hravost Sunset Overdrive z Xbox One. Co se týče konektivity a těchto parametrů, tak jsem nezaznamenal nějaké výrazné lagování a hra běžela stabilně, ačkoliv nějaké vykopnutí z rozehrané hry proběhlo. Čekání a špatné řešení lobby jsem zmiňoval. Uvidíme až po launchi, jak to Nintendo infrastruktura ustojí, protože testovací demoverze dala dost zabrat. Defaultní ovládací schéma hry počítá s použitím pohybu Wii U Gamepadem k míření, což je obrovský nezvyk, pro ostřílené hráče. Dokud jsem hru nepřepnul na "zažité" míření páčkou, měl jsem problémy hrát hru uvolněně a bavit se. Samozřejmostí je podpora figurek Amiibo, které se budou prodávat, ale nemohl jsem je vyzkoušet v době testování pro recenzi.

Tím jsem doufám v této hromadě textu shrnul vše podstatné o hře a je třeba to uzavřít. Konceptem si Splatoon půjčuje mnoho od prověřených značek typu Call of Duty. Zároveň k nim přidává dostatečnou porci, té pro Nintendo specifické, hravosti, hratelnosti a nápadů. Ta má potenciál oslovit veterány "dospělých" MP stříleček z jiných konzolí. Navíc bych rozhodně neopomíjel jakou váhu má hra pro mladší ročníky a jejich rodiče. Největším problémem vidím v něčem, co jsem doteď nezmínil a tím je málo obsahu ve hře. Čtyři mapy, jeden mód v běžném a jeden mód v ranked hraní je žalostně málo. Co naplat, že slibují další obsah zdarma po vydání a velký update s novými mapami někdy o prázdninách. Nyní jde hra na trh a po obsahové stránce působí poloviční. Některé mnou zmíněné nelogičnosti chování lobby, jsou nepříjemné věci kazící zážitek. Z mého pohledu to vypadá, že by si zasloužila ještě pár měsíců ladění a vydat s co největším počtem map a možnostmi. Nepochybuji však o tom, že se hra na příštích pár měsíců zařadí po bok Mario Kart 8 a Super Smash Bros Wii U, jako místo, kde hledat kompetitivní hraní na konzoli Wii U.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.