Předpokládám, že po přečtení názvu recenzované hry, jste sem klikli pouze ze zvědavosti o co se vlastně jedná a není možné vám to mít za zlé. Pod složitým názvem se totiž skrývá titul, který pochází z Japonska z roku 2013, kde vyšel pod názvem Phosphorescent Lanze, což je ještě méně popisné jméno. Hra dostala více západní jméno, nepatří do žádné série a je dostupná pouze na Nintendo eShopu a o čem je? Lehce si to shrňme, co jde vydedukovat z názvu - jde tam o boj, je to ve vzduchu, je to plechové a je to 3D, takže to je jasné, je to hra o dívce, která se transformuje z mecha do letadla.
Opravdu jsem poslední větou nebyl přehnaně vtipný, ale popsal jsem samotnou hru. Z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu se vtělíte do role tzv. Next-gen Unitu, což je geneticky a fyzicky upravená dívka. Tato dívka je navlečená do speciálního mech suitu, který jí umožňuje se transformovat do podoby útočného letadla a nebo se vznášet ve vzduchu jako útočný mech. Zní to zvláštně, ale u japonské tvorby toto není úplně překvapivé. Příběh v pozadí je prezentován úvodní vyprávěcí sekvencí, kdy svět, který si prošel totální rozpad ekonomiky, civilizace a států. Postavil se opět na nohy a nyní je rozdělen pouze na dvě velké mocnosti. Jak jinak, tyto mocnosti mezi sebou vedou válku, která nemá konce a vy jste typ bojové "techniky", která má pomoci vaší straně válku vyhrát. Což postupem času v příběhu je odsunuto do pozadí a začnete řešit, co jste vlastně zač.
Ze začátku je příběh totálně nezajímavým plytkým vyprávěním. Jeho prezentace tomu nijak nepomáhá, vyprávění v průběhu misí bez anglického dabingu a s titulky na kraji obrazovky, je to poslední co u této hry stíháte sledovat. Jakmile se hra zlomí do druhé poloviny, tak začne mít trošku zajímavější nádech a dostanete chuť zjistit o co vlastně jde, což je dobře. Jenže je zde největší otázka, zda to zvládnete se tam dostat, protože Iron Combat je hrou z té kategorie těžších záležitostí. Těch záležitostí, které se rozhodli zkoušet vaši trpělivost a nebojí se vám podrazit nohy, když se cítíte, že jí přicházíte na kloub.
V každé z 16ti misí jste vrženi do nějaké oblasti na planetě, kde se nachází váš úkol. Tím úkolem není nic jiného než zlikvidovat všechny nepřátele, které se objevují ve vlnách postupně a vždy stejně. Oblast je tvaru krychle a je zpátečnicky ohraničena viditelnou bariérou ve tvaru krychle. Vaše postava se vznáší ve vzduchu v podobě mecha-dívky a stisknutím tlačítka L se ihned změní v útočné letadlo. Tyto dvě polohy mají diametrálně odlišné chování a ovládání. Letadlo se chová více méně jak byste očekávali, je rychlé, ale aby udělalo otočku, tak to chce nějaký oblouček. Stejně tak pouze v tomto pohledu máte volný rozhled mířidly. K dispozici máte naváděné rakety, charge puls, kulometnou palbu a malý boost rychlosti. Každá z těchto věcí spotřebovává vaši energii a ta má krátký recharge time.
V podobě mecha zase více méně stojíte ve vzduchu a pomalu klesáte dolů. Pohyb kupředu a dozadu je extrémně pomalý. Do stran se pohybujete vlastně jen vzhledem k aktuálně zaměřenému nepříteli tzn. kolem něho v kruhu. Za energii může použít rychlý dash do stran a nahoru, což je absolutně kritické pro zvládnutí této hry. K útoku máte k dispozici opět naváděné rakety a naváděnou kulometnou palbu, vždy na zaměřeného nepřítele. Brutálně silný melee útok energetickým mečem, který ale je těžké trefit správně, kromě větších nepřátel. No a jak se tohle všechno skloubí dohromady? Těžké to popsat a zároveň těžké to zvládnout.
Na dolní obrazovce se vám na minimalistickém radaru objeví nepřátelé. Přepnete se do režimu letadla a vydáte jejich směrem, jakmile je zaměříte vypálíte první salvu naváděných raket. Než se dobijí na další salvu, tak proletíte kolem nich. Takže se hned přepnete do polohy mecha, tím se otočíte ihned na zaměřeného nepřítele. Pokud je v dostřelu, tak vystřelíte salvu a kropíte z kulometu, pokud ne, ihned se přepínáte do letadla a letíte k němu. Další salva, přepnutí na mecha, útočení a kroužení kolem nepřítele. Během zběsilého uhýbání raketám, která na vás lítají ze všech stran a ikonka Missile Alert prakticky nezhasíná. Zničeno, oddychujete si a na radaru se objevují další nepřátelé.
Zní to chaoticky, také to je chaotické a připadáte si, že bruslíte bez rozmyslu po tlačítkách 3DSka a nevíte co děláte. Po čase se začne ve vašem boji objevovat systém a vy budete dělat vše tak jak chcete. Jenže, uděláte chybku a za každý zásah si budete nadávat. Protože to zdraví už zpátky nedostanete během mise, každá mise, která může trvat 5 minut nebo i 10 či 20 minut vám nabídne pouze jeden ukazatel zdraví. Není možnost ho obnovit opravit nic, prostě nic. A že i nejmenší nepřátelé vám udělají pěkný zářez zjistíte velmi záhy. No a to takhle dojdete do mise, kdy po dobu mise bojujete celkem statečně, proti silným vlnám nepřátel. Aby na vás vzápětí hra poslala obrovského bose, který má několik různých děl a jeho zničení je pětifázová bitva a vám se orosí čelo.
A pravděpodobně se brzo objeví Mission Failed. Vy jste zpět v menu a nezbývá vám nic jiného než opět skočit do té samé mise. Není zde možnost se jinak připravit, možnosti upgradů jsou zde sice pěkné, ale vydělávání peněz na ně je silně limitované. Ačkoliv se jedná o hru z Japonska, tak zapomeňte na nějaký grind, abyste se naboostovali. Opakováním splněných misí si můžete pouze zlepšit standardní arkádové hodnocení písmenky, ale další peníze nezískáte. Takže budete misi zkoušet a zkoušet, budete se rozčílovat, vztekle zaklapovat 3DS a cedit skrz zuby nějaké sprosté nadávky. Dneska je v módě, každou těžkou hru označovat jako "Souls", ale ty pocity u této hry jsou velmi podobné. V jedné z těchto těžších misí na začátku je navíc bonus. Jeden z nejhorších prohřešků, jaký designér hry může udělat - nepřeskočitelné vykecávání postav na začátku mise, kterou budete opakovat třicetkrát. To vám pak žilka na čele tepe velice intenzivně.
A tu motivaci proč to zkoušet dál musíte hledat. Hra vám ji moc nedá, mrzké peníze a pravděpodobně dost negativní hodnocení výkonu tím opravdu není. Hlavně na začátku hry je krizové místo, kdy budete dost trpět a uvažovat o odložení hry a nikdy nezapnutí. Po půlce začne být motivací rozvíjející příběh, ale to zase záleží na vaší zvědavosti. Rozhodně motivací není technické zpracování, že byste mohli vidět něco nového a hezkého, protože zde je na tom hra asi úplně nejhůře. 3DS není výkonově žádný rychlík, ale viděli jsme v jeho podání už krásné hry. Zde se mi koncepčně nejvíce nabízí už pár let starý Kid Icarus, který pohltil 3D zobrazením a střílečkovými efekty maximálně do hry.
Tady nic takového nenajdete, efekt prostoru je to celkem miziví, protože prostředí je naprosto sterilní. Genericky vypadající země pod vámi s nějakými kopečky. Sem tam kvádrem co by měl být asi něco více, ale texturu má stejnou jako okolní země. A to ještě opravdu hnusnou texturu. Modely nepřátel, tam dostává slovo low-poly nový rozměr, protože jestli nepřátelé čítají "desítky" polygonů, tak je to silně nadnesené. Navíc mají snad všechny stejnou a opět hnusnou texturu. Výhodou je, že většinou je vidíte z dálky nebo kolem nic prolétnete, ale i tak, když si všimnete, tak to není hezký pohled. Jediné co vypadá celkem k světu je malované pozadí horizontu a nebe, které dotváří barevnou paletu, toho co vidíte na obrazovce. Hlavní postava a její model a efekty se dá zhodnotit pouze jako "ok" nic víc nic míň. Být toto diplomová práce na téma "3D engine v praxi", tak si student pravděpodobně odnese výbornou. Generické zvuky zachraňuje pouze celkem úderná elektronická hudba, která hru podkresluje. Absenci anglického dabingu jsem zmiňoval, japonský dabing je spíš otravný, protože ječící hlas AI, která vás doprovází není moc příjemný k poslechu. Jelikož je hra prakticky totožná s dva roky starým titulem z Japonska, tak zde není žádná podpora C-Sticku u New 3DS, což je škoda v přepínání cílů by to bylo určitě využitelné bez zásahu do stávajícího gameplaye.
Co říci závěrem k tomuto titulu. Z hlediska prezentace a zpracování je hra tím horším co můžete najít na 3DS, ale je třeba brát v potaz její cenu a že se jedná o menší titul. Každopádně i zde bych si hru užil určitě více, kdyby nabízela prezentaci, která člověka vtáhne do hry. Samotná hratelnost je dost zvláštní. V jádru jsou tam mechaniky, které fungují a jsou i celkem zábavné. Bohužel jejich finální složení v akci působí strašně chaoticky a náhodně. Namísto pocitu, že jste nepřátele přechytračili svou šikovností budete mít pocit, že se vám tím button mashingem podařilo projít dále. Přitom je to někde mezi, hra si vás naučí to co chce a vy si toho spíš nevšimnete. Strmá učící křivka bude pravděpodobně asi největším problémem pro většinu evropského hráčstva, zvlášt prvních několik misí.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
