Ať už se vám to líbí nebo ne, i hráči stárnou. A jak stárnou, stále častěji a s větším gustem se oddávají snění o tom, jaké to tehdy byly idylické časy. V dobách, kdy připojování k internetu vydávalo nezaměnitelnou melodii, kdy důraz na grafiku ustupoval před důrazem na silný příběh a rozlehlost, tak přesně v těchhle dobách se rodily geniální tituly. Stejně jako se mnozí literární kritici domnívají, že po pádu železné opony už nikdo nenapsal dobrou knihu, se i mnozí hráči dušují, že od chvíle masového rozšíření konzolí už nikdo nevydal dobrou hru. Byť si to třeba nemyslíte, je vždycky fajn zavzpomínat na to, co jsme tehdy hráli a považovali za vrchol virtuální reality. A přesně tyhle vzpomínky v nás křísí web gog.com neboli Good Old Games, jehož zakladatelé se rozhodli za symbolický peníz nabízet nahlédnutí do výlohy herního starožitnictví.

Čas od času každého hráče přepadne nostalgie. Sledovat nové trendy je fajn, ale na cestu proti proudu času by měl aspoň jednou za život vyrazit každý hráč. Tomuhle putování do minulosti nahrává i fakt, že retro je prostě sexy. Má ale web, kde se nová hra objeví nejdřív deset let po vydání, vůbec smysl?

Ještě před pěti lety byste museli v touze po obstarožním titulu prolézat pochybná fóra, případně vsadit na to, že jí nějaký prodejce zapomene vyřadit z nabídky. Do jisté míry GOG.com suploval Steam, ovšem nepříliš spolehlivě. Mou starou lásku, a sice prvního Raymana z roku 1995 jsem na něm hledal marně, zato však legendární Duke Nukem nechyběla ani 2D odbočka Manhattan Project. Pamětníci z tuzemských řad tuhle hru nezapomenou třeba právě českému otisku, který na ní zanechalo SCS Software svým unikátním enginem. Jako by švédský digitální gigant zapomněl hru přecenit z dob jejího úspěchu a nechal jí vystavenou za cenu o víc jak euro větší, než za jakou jí nabízí polský konkurent.

GOG.com patří pod mocný polský CD Projekt RED, který v něm možná vidí marnivé rozptýlení, možná naprosto solidní zdroj příjmů. Ať už je to jak chce, v současné chvíli mu mezi digitálními distributory patří necelý patnáctiprocentní podíl. Původně to tak ale vůbec nemuselo být. V roce 2010 totiž firma málem zanikla. Těžko říci, co se tehdy stalo, ovšem jisté je jedno: původní záměr byl vytvořit jakési odkladiště her Ubisoftu. Ten by prostřednictvím GOG.com nabízel exkluzivně svoje starší hry, které by jinde v nabídce nebyly.

Ovšem v roce 2010 se stránka z ničeho nic na několik dní odmlčela. Po jejím znovuobnovení koncem září na to už šla úplně jinak. Portfolio her se rozšířilo a hlavní argument, proč v jejích útrobách zanechat několik eur, byl jasný: žádná DRM ochrana. Tím se GOG pyšní dodnes. Jakmile hru koupíte, můžete si s ní v rámci domácího užití dělat téměř vše, co vám zákony dovolí. K dnešnímu datu celý web nabízí 791 her, všechny samozřejmě bez DRM.

Jistě, jinak by web neexistoval. Poptávka po starých dobrých hrách neboli po Good Old Games tedy stále hýbe herním trhem docela dost. Nízká cena v kombinaci s – pravděpodobně – nezaměnitelnou atmosférou je prostě něco, co zdaleka ne každá hra může nabídnout.

Na druhou stranu zarazí, že některé skutečně geniální a legendární tituly v nabídce úplně chybí. Diablo, Fallout a spoustu dalších legend nejen z přelomu milénia GOG úplně přehlíží. Stejně tak i úplnou klasiku a pilíře současných akčních adventur: Prince z Persie 4D. Slavný „kostičkovaný“ titul, který rozhýbal herní scénu, evidentně nijak nevyvedl z klidu polský web. Totálně potom zarazí absence božstev FPS žánru: Doom a Wolfenstein rovněž absentují. Pakliže majitelé práv na výše vyjmenované značky nechtějí přistoupit na DRM-free doložku, je to víc než podivné, protože hry jsou to už vpravdě obstarožní. Stále ale natolik rezonují, že by jimi nejeden hráč ozvláštnil svojí virtuální knihovničku.

Tenhle nedostatek bohužel nezakryje ani možnost předprodeje vybraných nových her. Naopak působí trochu v rozporu se zaměřením webu. Jestliže si totiž postavíte živnost na uvádění starých her, pak byste se toho měli držet a nesnažit se za každou cenu nahnat malé procento hráčů uvedením třetího Zaklínače do nabídky. CD Projekt patrně chtěl vrýt webu svůj nesmazatelný otisk do nabídky. Daleko vtipněji by ale působilo, kdyby web nechal své návštěvníky předobjednat si staré hry, které v nejbližší době tvůrci zařadí do nabídky.

Úplnou novinkou, se kterou se web vytasil před několika málo dny, je možnost kupování filmů. Zatím tedy čistě jen s herní tématikou. Jakmile jsem zaslechl tuhle zprávu, očekával jsem, že web se opět pokusí zachovat se podle svého určení, to znamená, že nabídne v HD rozlišení ty největší filmové pecky a klasiky dvacátého století. Ale zatím to tak bohužel nevypadá a GOG nám bude nabízet úplně specifické druhy filmů, případně ty, které právě dorazily z kin do distribuce. Škoda.

Projekt GOG.com rozhodně patří mezi specifické a alternativní, což jej činí něčím exotičtějším, než jaký je třeba konkurent Steam. A snad to tak zůstane i v budoucnu, byla by škoda, kdyby ne.