recenze
Monochroma

Monochroma - recenze
Monochroma - recenze
17:15, 20.06.2014

Každý žánr her se rozhodně může členit a všelijak vyvíjet. Každý hráč ví, že není strategie jako strategie nebo střílečka jako střílečka. Ne jinak je tomu i u plošinovek.

Když se řekne plošinovka, nejednomu hráči se určitě vybaví Rayman a podobné hry, které nadchnou svojí barevností a hravostí, jež nás baví i v pozdním věku. Poněkud odlišným byl titul Limbo, který nás uvrhnul do světa stínů a tmy, kde jsme se v roli malého chlapce, procházeli světem a snažili se přežit co nejdéle.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Ze stejného soudku čerpá i Monochroma. Titul vznikal za pomoci hráčů na dnes již profláknutém portálu Kickstarter. Když se tato hra objevila, mluvilo se o novém nástupci Limba, který kdysi tolik rozčeřil klidné vody plošinovek a získal si velkou oblibu. Připravte se ovšem na něco mnohem temnějšího.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Nelze ovšem jinak než opravdu s Limbem srovnávat, a tak na vás hned na začátku místo temného lesa dýchnou pole a tklivé počasí, kterému nedodá ani provedení hry v šedivých odstínech. A o co vlastně jde? Představte si, že máte brášku a ten je prostě nešika. Vy ho poté taháte na zádech míle a míle daleko, přičemž vás honí hora svalů v upnutém svetru, potkáte několikero robotů a hlavně řešíte spooooousty hádanek.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Na rozdíl od nedávno recenzovaného Max: The Curse of Brotherhood jsou ovšem zdejší hádanky po většinou na jednu a tu samou notu. Přijdete do místnosti, vyhledáte osvětlené místo, jelikož mladší bráška se nikam jinam odložit nenechá (drží se vás jako klíště), a jdete mu usnadnit cestu, načež si ho znovu hodíte na hrb a do kola a do kola. Na druhou stranu se najde pár momentů, kdy řešíte i jiné věci než posouvání beden: musíte třeba daleko víc zapojit mozkové závity, ale to skutečně jen občas.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Co se ovšem docela mění, jsou lokace. Jak bylo napsáno, hru začínáte na polích, ze kterých se skrze pilu podíváte do města a továren, a nakonec se vydáte i k nebesům. To vše je provedené v krásné šedivé grafice, která sice dokresluje pochmurnou misi bratrů, ale neuvrhá nás do takové deprese jako třeba v Limbu, i když prostředí jsou občas dosti tísnivá. Snad proto se v průběhu hry můžete setkat s drobnou odchylkou barev, aby přeci jenom nebylo vše tak tesknivé.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Oba bratři tedy na sobě mají něco červeného a sem tam ve světě vidíte rudé i jinak zabarvené věci, a to až do konečné fáze hry, v níž se barvy v jistých lokacích naplno vrací. Osobně jsem nemohl po spuštění hry nějakou dobu přestat myslet na holčičku v červených šatech ze Spielbergova Schindlerova seznamu.

Hru začínáte na polích, ze kterých se skrze pilu podíváte do města a továren, a nakonec se vydáte i k nebesům.

Pokud vás prostředí naladí na správně chmurnou notu, hudba toto dílo zkázy jistojistě dokoná. Není snad nic, co by tak rvalo srdce, jako obětavý bratr s bráškou na zádech, co se šplhá po střechách domů, za vydatného deště a tesknivého jazzu. Jazz je hlavním hudebním žánrem hry a skutečně se tvůrci nemohli trefit lépe.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Máme tedy hlavní hrdiny, prostředí a hudbu. Co ovšem chybí, jsou nepřátelé. V této hře totiž až na dvě výjimky žádní nejsou. Celou hru tedy proběhnete a narazíte pouze na roboty, co vám pomáhají a sem tam se objeví svalovec s nepřekonatelnou touhou vás lapit. V poslední kapitole se ještě setkáte se závěrečným bossem v podobě zmutovaného starce, nicméně to je bohužel vše.

Hra se dá dohrát s klidem za 4 hodiny, i když se na některých místech zaseknete. O to víc mě mrzí, že byť jsou scenérie úchvatné (obzvláště jedna, která mi ihned připomněla Matrix) a hudba tesklivá, mohla hra přinést více druhů hádanek a třeba i častější srážky se svalovcem. Mohla taky velice jednoduše nabídnout i jiné poskoky.

Klik pro zvětšení (Monochroma - recenze)

Ačkoli se jedná o plošinovku, rozhodně není pro každého. K tomuto kusu si budete muset najít cestičku stejně jako já a přes počáteční rozčarování mu postupně přijít na chuť. I tak se přes svoje kvality a velkou snahu vývojářů nedočkáte ničeho, co už jsme někde neviděli. Osobně mi přijde líto, že hra skončí na rozdíl od Limba v lepším průměru, ale stereotyp, příběh a popravdě i závěr se přeci jenom na mém hodnocení musí projevit. Nebudu tedy Monochromu zatracovat ani nějak extra vychvalovat a přeji jejím vývojářům příště více úspěchu. Zároveň doufám, že se s nějakým jejich dílem v budoucnu ještě setkám.

Recenzovaná verze: PC

DOBRÉ
65%
CZECHGAMER
Pochmurný výlet s bratrem potěší patrně jen velice úzkou skupinu hráčů.

CGwillWin