Bývá dobrým zvykem, že než aby se tvůrci pouštěli do vyřezávání demoverze, raději v předváděných hrách nabídnou novinářům multiplayer, kde se můžou pisálkové ze všech zemí utkat na půl hodiny mezi sebou a v případě výhry nad všemi si třeba i lehce nadzvednout ego. Díky tomu jsme se ocitli hned v několika litých bitvách. Na podzim a v zimě se dočkáme mnoha FPS titulů, jež na multiplayer sází jako na velkou oporu v následné potyčce o první příčky v prodejních žebříčcích. Bude mít nejlepší online hraní druhé Black Ops, nebo mu triumf bez váhání uzme nový Medal of Honor? A nakolik zamíchá kartami chystané DLC Armored Kill pro Battlefield 3? Navíc, podcenit se nesmí ani Crysis 3, které sice na multiplayerovém hraní staví asi nejmíň ze všech zmíněných, zanedbat tuto složku chystané nano střílečky však rozhodně nelze.

Battlefield 3: Armored Kill

Začínáme u představení DLC, které EA přivezla do svých skrytých prostor jen proto, aby něčím vyplnila prázdnou místnost. Novináři neprojevovali o prezentaci tohoto titulu valný zájem, a tak jsme si v pauze při čekání na třetí Dead Space odskočili právě sem. Už to vypadalo, že budeme v místnosti jediní píšící, nakonec se k nám však na poslední chvíli přikradl ještě jeden žurnalista. Budeme hrát třetí stahovatelný obsah pro Battlefield. Mnozí říkají, že tahle hra nabízí ten nejlepší multiplayerový zážitek ze všech moderních FPS na trhu. Rozlehlé mapy, vozidla, Frostbite 2.0 – to jsou hlavní lákadla série.

Armored Kill na ně vrství další. Chystají se celkem čtyři nové mapy, z nichž jedna má být dokonce největší v celé Battlefield historii. To všechno proto, abyste mohli se svými obrněnými vozítky pořádně manévrovat. Armored Kill rozšíří vozový park o mnoho míst. Navíc přibudou nejen vozy, ale i tanky, ATV a další. A dojmy z krátkého hraní? Pravdou je, že málokdy se stane, aby novinář odešel ještě dřív, než jej tvůrci taktně odtáhnou pryč od stroje. Stalo se mi to poprvé, prostě jsem u hry nevydržel. Na mapě se pohybovala společně s námi i hromada botů, vyzkoušeli jsme klasický týmový deathmatch, a možná že v tom byl právě kámen úrazu.

Jakmile vás zabili, do akce jste museli znovu dojet. Odkud zrádná kulka přišla, jsem se také nedozvěděl, leda tak od koho. Kdo nekouká do mapy nebo se v ní nedokáže rychle zorientovat v tankové bitvě, pošle několik prvních střel pravděpodobně do vlastních řad. Tenhle DLC zjevně ocení především fanoušci, kteří se rozplynou nad obrovskými prostorami (Proč jsem prakticky pokaždé někde se svým tankem uvíznul? Nemá tenhle stroj všechno převálcovat?), jsou zvyklí na ovládání a něco už s multiplayerem od Battlefieldu zažili. Na úplný start však Armored Kill není vhodný. Třeba změním názor po Aftermath, který hru rozšíří koncem roku.

Videorecenzi předchozího DLC Close Quarters najdete zde.

Crysis 3

Nebudeme to zbytečně protahovat a napínat vás, tohle bylo zklamání. Lehce jsme to už nastínili ve video-postřezích krátce po návštěvě prezentace, teď to říkáme/píšeme z plných plic. Byť někteří hýří chválou a pějí ódy, my si broukáme spíš umíráček. Mdlá mapa a nedokončený engine, který tvůrci pouštěli snad ani ne v rozlišení 800x600 na televizích s úhlopříčkou hodně přes šedesát centimetrů, tak ten tedy rozhodně nenaplnil představy o vizuálních orgiích, které máme s CryEnginem zažít. Představený mód Hunter proti sobě pustí jednotky Cellu (s úkolem přežít) a jednotky Lovců, kteří jsou neviditelní a vyzbrojeni lukem. Úkol pro jednotky Cellu je jednoduchý: přežít. Indikátor jim ukazuje, jak blízko od nich se zrovna pohybuje nepřítel.

Jakožto Hunter s lukem nemáte proti samopalům Cellu nejmenší šanci. Byť neviditelní, váš obrys vidět je a kroky taky nejsou bůhví jak neslyšné. Skolit protivníka šípem na jednu ránu je prakticky nemožné (ovšem na Xboxu; věříme, že PCčkáři snadno zamíří myší na hlavu oběti bez jediného zaváhání), a jakmile minete, tak už o vás příslušník cellských jednotek dávno ví a sype do vás jednu dávku po druhé. Není se čemu divit, že se většině povedlo přežít a kolo vyhrát. Opakovaně. Zato u Hunterů rostla frustrace.

Vyplatí se tedy spíš sázka na jistotu, a tou je klasický deathmatch. Tady zase doufáme v pestrý výběr map, jelikož ta, kterou nás tvůrci „týrali“ během celé předváděčky, se stěží mohla co do rozlehlosti a důvtipu rovnat s counter-strikovou de_aztec, odkud jistě čerpala inspiraci. Věříme však v kvalitní singleplayerovou složku, a proto zásadní nedostatky onlinového hraní klidně přehlédneme.

Preview ke hře Crysis 3 najdete zde.

Call of Duty: Black Ops 2

Na nové Call of Duty jsou zvědaví patrně všichni. Modern Warfare 3 splnilo snad všechna očekávání do něj vkládaná, a to jak ta špatná, tak i dobrá. Opět šlo o titul s téměř filmovou stopáží, kde se hráč nechal vést za ruku a při tom střílel všechno, co se na něj ve vlnách přiřítilo. Svou slávu však série částečně vystavěla na multiplayeru, který – co si budeme povídat – je dobrý. Ale – co si budeme povídat ještě jednou – už několik let v podstatě stejný. Na jednu stranu si člověk řekne: na co inovace, vždyť to takhle funguje, na druhou však zapojí do uvažování i peněženku a vyjde mu, že koupit si to samé, jen v jiných barvách, není v době velkého utahování opasků zrovna promyšlená investice.

Z příběhové linie jsme neviděli nic, zato jsme měli možnost zahrát si týmový deathmatch, ten nejobyčejnější z módů, a zjistit, kolik kroků vpřed Treyarch vlastně udělal. Nečekejte velké zázraky. Xboxoý či jakýkoliv jiný ovladač prostě kvalitní myš a klávesnici nenahradí, a kdo na něj není zvyklý, jen mapou prochází a občas se podiví nad tím, odkud ho vlastně trefili. Jinak se jedná opět o to stejné. Tvůrci trochu překopali systém perků, který je odteď přehlednější, jinak však hra nabízí prakticky tentýž onlajnový zážitek jako před rokem její starší sourozenec.

Přesto si stojím za tím, že do téhle hry se vyplatí investovat. Proč? Základna fanoušků (není jich málo) se přesune od Modern Warfare 3 k Black Ops 2 – máte tedy jistotu, že se po mapě nebudete procházet sami, a dál taky víte, že vás hra ničím nepřekvapí. Pro skalní příznivce to navíc bude jakási niterní povinnost, která je přivábí do obchodu. Vypadá to dobře, hraje se to dobře – jen je to pořád stejné. Jak se potom rozhodnete? Uvidíme 13. listopadu.

Preview ke hře Call of Duty: Black Ops 2 najdete zde.

Medal of Honor: Warfighter

To nejlepší na konec platí bez výjimky i zde. Nový Warfighter svým pojetím multiplayeru neuvěřitelně překvapil. Jednak vše běží na Frostbite 2.0 enginu, hra vypadá skutečně parádně, nabídnutá mapa se dala snadno zapamatovat i během krátké chvilky, kterou jsme se hrou strávili a navíc tvůrci projevili trochu nápaditosti a zkusili multiplayer zpestřit něčím novým. Tím je mód, ve kterém se proti sobě postaví speciální jednotky z celého světa (kde je česká URNA?). Vy si jen vyberete, za jakou chcete hrát – je tu třeba švédská zásahovka -, pak třídu, a jdete na věc. My zrovna kradli vlajky.

Všechno funguje neuvěřitelně intuitivně. Jen by mě trochu zajímalo, jak je to se systémem vylepšování. Protože tvůrci nechali novináře vpadnout do boje ozbrojené až po uši. Zároveň taky bez šance zjistit, zda se výjimečná chrabrost v bitvě nějak projeví do zlepšování vaší postavy.

Vozidly se tu nejspíš neprojedete, od toho má EA ve stáji jiného koně. Tenhle však – ač možná trochu podceňovaný –také ukázal svoje nesporné kvality. Vychází už 23. října, tedy před Call of Duty. A to by mohlo znamenat zlom v sérii Medal of Honor. Zatímco předchozí díl se v moc dobrém světle neukázal, tenhle má našlápnuto velmi dobře. A nepotřebuje k tomu ani kontroverzní Talibance v roli multiplayerových nepřátel.

Preview ke hře Medal of Honor: Warfighter najdete zde.