speciál
TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně)

TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně)
TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně)
13:36, 26.03.2010

Měsíc se s měsícem sešel a já vám přináším druhý díl naší nové rubriky TOP5. Minule jsme si rozebírali názory naší redakce na největší a nejlepší hratelné hrdiny z herního světa, dnes se podíváme na pětku nejlepších počítačových her vydaných do roku 1994 (včetně). Možná si myslíte, že tehdy byly hry slabé, hrozné, krkolomné, strašné, zkrátka širokému publiku naprosto nepřístupné. No, odpověď je strašně jednoduchá, starší hráči by se vám vysmáli. Jen v daném období vznikly obrovské herní klenoty, namátkou – Mario, Tetris, Pong, Cobra, Donkey Kong, Pacman, Mortal Combat, Doom, Wolfenstein 3D, System Shock, Prince of Persia,Warcraft a další a další, určitě jsem na několik desítek zapomněl.

Začíná vám být tedy jasné, že výběr byl pro nás zpropadeně těžký. Ono si vůbec vybrat, jestli byl lepší Tetris nebo System Shock, když jsou oba tituly tak žánrově rozdílné a zároveň strašně skvělé… Každopádně, po velkém boji a redakční válce jsem dokázal z devíti lidí vytřískat jejich pětku „nej“, udělil body, sečetl je a nakonec sepsal článek. Užijte si naší druhou TOP5tku a sami se v komentářích vyjádřete, jestli jsme měli pravdu nebo ne.

4. až 5. místo – Duke Nukem (12 bodů)

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

Na děleném pátém až čtvrtém místě se krom jednoho, opravdu historického, kousku umístil Duke Nukem. Možná se říkáte, že jsme naprostí idioti, protože Duke Nukem 3D vyšel až v roce 1996 a tím pádem máme i v obrázku nad tímto textem chybu. Jenže! Podobně jako u Wolfenstein 3D lidé často zapomínají na to, co tomuto přelomovému titulu předcházelo. Historie tohoto svérázného akčního hrdiny se začala psát o pět let dříve, kdy se na trhu objevil titul Duke Nukem. Hru vyvinulo studio Apogee Software (dnešní 3D Realms) a nabídlo úplně jiného Duka, než jak si ho představujeme dnes. Tehdy velký povaleč a divák pořadu The Oprah Winfrey Show se strašně naštval. Dr. Pronton chce převzít vládu nad světem pomocí svých Techbotů, čímž by byl jeho oblíbený pořad zrušen.

CIA si na zastavení tohoto blázna najme právě Duka a zábava může začít. První Duke Nukem byl na tehdejší dobu „klasická záležitost“: z boku viděná plošinovka, hlavní postava střílí roboty, ve volných chvílích sbírá kvůli bodům různé předměty a k postupu dále musí najít východ. A na závěr další tehdejší fenomén – jednotlivé epizody vycházely stylem sharewaru, první zdarma, ostatní dvě za poplatek. Taková zajímavost – název se na chvíli přejmenoval na Duke Nukum. Ptáte se proč? Apogee mělo jednoduše strach z právních tahanic kvůli radioaktivnímu mutantu Duke Nukemovi v seriálu Captain Planet and the Planeteers. Ted Turner, autor seriálu, však jméno neměl zaregistrováno, tudíž se vše měnilo zase zpátky.

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

4. až 5. místo – Pong (12 bodů)

Bude tomu už již úctyhodných 38 let, co světlo světa spatřila hra Pong. Tu vytvořila tehdy začínající firma Atari a v podstatě se jednalo o její první herní pokus. Pokus s obyčejným pinkáním míčku ze strany na stranu, neodpálení se rovná bod pro vašeho kamaráda, momentálně soupeře. "Pche," řeknou si mladší hráči, "Jak taková blbost mohla uspět?" Jistě, s odstupem času vypadá prostinký námět a ještě více prostinká grafika jako totální úlet vhodný pouze pro flash hru. Na druhou stranu, Pong se stal ve světové kultuře nesmírně populární a vznikly úplně šílené varianty. Například na stěně velkého paneláku pomocí reflektorů umístěných za okny (o tomto projektu byl natočen dokonce i dokument, který jsem kdysi viděl ve škole)! Za Pongem však nemusíme cestovat až do Ameriky, stačí si někdy kolem poledne pustit televizní stanici Prima Cool a co divák uvidí?

Popisovat celý systém hry nějak do hloubky by bylo hodně zbytečné a tak se raději zaměřím na nějaké ty zajímavosti, to vás určitě zaujme víc. Celá hra je ve své podstatě krádež. Ale ano, kradlo se vždycky a v počítačovém průmyslů zvlášť (zdravím Microsoft). Příběh začíná u zakladatele firmy Atari, Nolana Bushnella, který v květnu 1972 navštívil kalifornské město Burlingame, přesněji firmu Magnavox. Dostal příležitost vyzkoušet jejich tehdy novou konzoli Magnavox Odyssey, která obsahovala 24 her, hlavně ze sportovní oblasti (namátkou fotbal, hokej, stolní tenis, lyžování,...). Bushnella zaujal zvláště stolní tenis a když se vrátil zpátky do Atari, zadal Allanu Alcornovi jednoduchý úkol – vytvořit podobnou, ale méně (podle vlastních slov) nudnou, hru.

Allan se svého úkolu zhostil dobře. Přidal úhlové odrážení od hráčovy "pálky" (víte, že se míček přesně uprostřed odráží v úhlu 90°a že se směrem ke kraji zmenšuje?) nebo přidal postupné zrychlování míčku. Měl však také dost velký problém, odrazové plochy nezajížděly až ke kraji obrazovky a to kvůli poruše na vnitřním okruhu. Nakonec se z chyby stala přednost a Alcorn sám řekl, že mu tento problém pomohl snížit celkový čas hry. Prý si představil dva hráče, jak hrají nekonečnou hru. Bushnell dokonce požadoval realistické zvukové efekty a řvoucí dav fanoušků. Tehdejší doba byla bohužel proti a tak zůstalo u pípání, které také vniklo náhodou. První verze pro veřejnost byla představena v září 1972, kdy vývojář a zadavatel instalovali přibližně sto dvacet centimetrů vysoký automat do místní hospody (to jen díky vřelým vztahům s majitelem).

Hra se stala nesmírně populární a štamgasti ji měli daleko raději, než vedlejší jukebox, pinball a Computer Space (automat s vesmírnou střílečkou). Za pouhé dva týdny se Bushnell ocitl v Chicagu, kde hru představil společnosti Bally Technologies (skládala se ze dvou samostatných firem: Bally a Midway). I přes počáteční nadšení nabídku Bushnella odmítli, jelikož každou z nich informoval přesně o tom opačném (chce exkluzivitu pouze pro ně, ti druzí nemají zájem). Potom jej odmítlo několik bank, až Wells Fargo se odhodlalo půjčit požadované peníze na masovou výrobu a dokonce zařídilo montážní linku. Od té doby se Pong začal rozvážet do ostatních zemí a stal se úspěšným, dokonce tak, že vzniklo několik variant. Za zmínku také stojí, že Magnavox za krádež svého stolního tenisu podal na Atari žalobu. Protože by výlohy na soud Atari pravděpodobně zruinovaly, dohodli se mimosoudně. Atari za poskytnutí licence zaplatilo 700 000 dolarů, společnosti vyrábějící klony Pongu musely platit licenční poplatky a Magnavox dostal na produkty Atari během následujícího jednoho roku výhradní právo. Tento problém Atari vyřešilo jednoduše – všechny své vyvíjené produktu o rok odložilo.

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

3. místo – Wolfenstein 3D (16 bodů)

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

Bronzovou medaili si odnáší Wolfenstein 3D od id Software. Ačkoliv ji vytvořilo naprosto jiné studio než původní, vývojáři se silně inspirovali právě dvěma předchozími hrami (Castle Wolfenstein a Beyond Castle Wolfenstein) a přebrali vše podstatné – jak hlavní postavu, tak částečně scénář (Němci mají supertajný plán/dělají něco tajného ke zvratu války a jen hráč je může zastavit). Příběh se odehrává v roce 1943, na hradě Hollehammer, kde probíhá výzkum s krycím názvem Eisenfaust. „Železná pěst“, jak zní český překlad, má za úkol vytvořit geneticky modifikované vojáky, jakousi neporazitelnou armádu. Polský emigrant William „B.J.“ Blazkowicz ovšem upadne do zajetí a musí nejprve uniknout z vězení na dalším hradě - Wolfenstein.

Wolfenstein 3D byl uvolněn jako shareware hra, takže první epizoda („Escape from Wolfenstein“, finální boss dozorce Grosse) byla zdarma, za ostatní dvě jsme se museli zaplatit. Byly to epizody „Operation: Eisenfaust“ (Dr. Schabbs, hlava celého projektu) a „Die, Führer, Die“ (už podle názvu, Adolf Hitler). Později se objevily další tři shareware epizody souhrnně nazvané The Nocturnal Missions, ve kterých nejprve potkáte Otta Giftmatchera (epizoda Dark Secret), poté sestru vězeňského dozorce Grosseho, Gretel Grossovou (epizoda Trail of the Madman) a v poslední epizodě (The Confrontation) zabijete generála Fettgesichta.

Zajímavostí je, že původní návrh hry počítal se stealth konceptem – odtahování mrtvých těl, převlékání do uniforem mrtvých strážců nebo tiché likvidování chladnými zbraněmi. V podstatě se počítalo s tím, že bude hra předělávkou původní hry s přechodem do 3D grafiky. Bohužel, z plánu nakonec sešlo, protože by to hru drasticky zpomalilo, celý koncept byl tehdy těžce programovatelný a navíc by bylo ovládání příliš komplikované. Tečku nakonec – stejně jako mnoho jiných her byla v Německu původně zakázána, hlavně díky svastikám a portrétům Hitlera na každém rohu. Autoři však pružně zareagovali a všechny vadící věci odstranili (včetně krve) a jako bonus použili místo německých ovčáků zmutované krysy.

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

2. místo – Doom (21 bodů)

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

Pouhý jeden bod dělil první a druhé místo. Druhým v pořadí se nakonec stal legendární počin od id Software, nazvaný jednoduše Doom. V něm jste se ujali role bezejmenného mariňáka (John Romero jednou řekl, že "hlavní postavu nikdy nepojmenovali, aby si hráč myslel, že je to hráč samotný), který byl vyslán do útrob společnosti UAC, kde probíhaly jakési podivné pokusy s teleportací. Jenže, aby se neřeklo, všechno nějak nevyšlo podle představ a ve vědeckém komplexu se objevily příšerky ze samotného pekla. Práce na Doomu započaly už v roce 1992, když se John Carmack "nudil". Většina jeho týmu dokončovala datadisk ke hře umístěné v našem žebříčku na třetím místě, Wolfensteinu 3D, který pojmenovali Spear of Destiny.

Carmack mezitím dokončil nový 3D engine, proti kterému byl ten použití v jejich předchozí hře totálně zastaralý. Doom engine dovoloval umístit textury na podlahu, strop (dokonce se dalo vytvořit i jakési "pseudonebe"), konečně se naprogramovaly schody a výtahy (ty měly být součástí už i Wolfensteina, jenže to nevyšlo). A jak to bývá s většinou her vyvíjených před rokem, dejme tomu, 1995, nápady byly daleko dál, než tehdejší možnosti počítačů. Tom Hall, scénárista Doomu, si sedl a napsal rozsáhlý dokument, podle něhož by hra měla propracovaný a detailní příběh, několik hratelných postav a stovky interaktivních předmětů. Když se to vezme kolem a kolem, co vlastně z tohoto dokumentu ve hře opravdu je? Nic, protože Carmack preferoval přímočarost a drtivou většinu nápadů odstřihl hned na začátku.

Takže se z Dooma stala z dnešního pohledu jednoduchá záležitost, ve které jdete a bezmyšlenkovitě střílíte. Ale přesto, že byla a je "dutá", se stala legendou. Legendou, kterou mělo prý v jednu chvíli na počítačích víc lidí, než operační systém Windows. Legendou, jejíž nepřátelé se nejprve modelovaly z latexu nebo jílu, jejíž zbraně se modelovaly podle hraček z obchodní sítě Toys "R" Us. Legendou, kterou využil i Bill Gates, když představoval Windows 95. Tohle všechno jistě znáte. Zastavte se na chvíli a spusťte si třeba jeho flashovou verzi, ať zavzpomínáte na staré časy.

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

1. místo – Prince of Persia (22 bodů)

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

Vítězem druhého dílu TOP5 se stal Prince of Persia, který vyšel v říjnu 1989. Původně vznikla pouze pro počítače Apple II, jenže se během několika měsíců rozšířila na většinu tehdejších počítačů (MS-DOS 1990) a do dneška vyšel na sedmnácti platformách a to nepočítám nesčetné modifikace ve Flashi. Asi je, stejně jako u předchozích tří her, celkem zbytečné popisovat, o co jde, vždyť téměř všichni z nás ji znají a jistě ji většina hrála. Takže je čas na takové ty zajímavosti z vývoje, z mých herních zkušeností, apod. Například – víte, že šlo o historicky první hru, ve které jste po nepřátelích nestříleli (vzpomeňte si na Cobru… další můj milovaný titul), ale bojovali chladnými zbraněmi? A to nejen s členy vládcovy ochranky, ale rovnou i s kostlivci! Víte, co to bylo za novinku? Já vím, ono to dneska při porovnání s těmi haldami zombie nepřipadá, ale tehdy něco neuvěřitelného.

Autor hry, Jordan Mechner, při programování animaci postavičky použil nahrávky svého mladšího bratra Davida, který před kamerou běhal, skákal a šermoval v bílém oblečení. Další zajímavost: během osmdesáti procent herní doby pořád něco mačkáte, někam skáčete, něco podlézáte a podobně. Ale víte, že za tímto nápadem stojí Indiana Jones? No fakt, já to myslím smrtelně vážně. Mechner při sepisování nápadů koukal na prvních deset minut filmu Raiders of the Lost Ark (1981, u nás vysílané jako Indiana Jones: Dobyvatelé ztracené archy) a ty mu tak učarovaly, že měl o hlavní herní náplni hned jasno.

V posledním odstavci se dozvíte něco o mých zkušenostech. Psal se rok 2001, když milý autor tohoto článku dostal svůj úplně první počítač. Úplně první hrou, kterou spustil, byl právě Prince of Persia. Koukal jsem, společně s rodiči, na dlouhé intro (kolik to tehdy mělo, pět-deset minut?) a říkal si, kdy se konečně dostanu do hratelné části. „To je asi jen nějakej pohádkovej komix,“ řekla tehdy máma. Přiznávám, dneska bych pukl smíchy, tehdy jsem si říkal, že má asi pravdu. O pět let později jsem na internetu našel flash předělávku a přímo ve škole začal hrát. Bohužel, klávesnice mi při hře docela pípala, na což můj učitel reagoval – „Szabó, vypni to.“. „Jo, jen to dohraju!“ reagoval jsem. Ten jeho výbuch tu už popisovat nebudu. Takže na závěr – na shledanou při třetím díle!

Klik pro zvětšení (TOP 5 #2 - Nejlepší hry do roku 1994 (včetně))

Pořadí na dalších místech:
6. místo – Tetris (10 bodů)
7. místo – Dune 2 (9 bodů)
8. místo – Worms (7 bodů)

9. až 10. místo – Need for Speed, Super Mario Bros. (oba 6 bodů)

11. místo – The Settlers (5 bodů)
12. místo – Bomberman (4 body)
13. až 14. místo – Prehistorik 2, Ken (3 body)

15. až 17. místo – System Shock, Prehistoric, Duke Nukem 2 (všichni 2 body)

18. místo – NHL 94 (1 bod)

Příští téma: Nejlepší hry období 1995 – 1999 (včetně)


CGwillWin