Do redakce nám dorazily Steam klíče. Určitě chápete, že taková událost se sama od sebe nekoná jen tak, a tak jsme se pídili po odesílateli toho štědrého daru. Ukázalo se, že v digitální distribuci se objevila nenáročná hříčka Rush Bros. z dílny britských XYLA Entertainment. Jde o plošinovku, která vás stojí přepočtu necelé dvě stovky a sází na jednoduchost smísenou s několika originálními prvky, kterými by si ráda zajistila vaši pozornost. Otázkou však zůstává, jestli v dnešní době herní průmysl vůbec stojí o podobné počiny, jelikož se s nimi v nedávné době roztrhl pytel.
Rush Bros. nabízí na první pohled dost nevšední prostředí. V hlavní roli se objeví DJ v černé barvě a jasně zářivých konturách, který se prohání neonovým prostředím světel a lamp a duní mu do toho (nutno říci, že parádní) techno muzika. Okamžitě se tady nabízí srovnání s jinou plošinovkou, které vévodí hudební doprovod. Tou je Rayman. V chystané novince Legends si dokonce Ubisoft troufne na tzv. musical levely, které průchod mapou a soundtrack stmelí ještě víc. O něco podobného se měli pokusit i Britové v Rush Bros. Takhle zůstává potenciál hudebního podkresu krutě nevyužit a můžeme ho okomentovat jen jako „dost dobrý“. Nesmíme ovšem zapomínat, že v případě Rush Bros. se jedná čistě o indie záležitost.
Kromě toho si ještě můžete navolit vlastní playlist složený ze svých písniček. Pak už se můžete vydat do jedné z map, které rozhodně nejsou vyvedeny nijak špatně. Existují tu dva módy hraní. Buď klasický arcade mód nebo multiplayer, v němž soupeříte o lepší čas s druhým hráčem. Jinak se multiplayer od arcade ničím neliší. Ke dnu hru sráží v tomto případě dvě věci. Za prvé, arkádový mód nemá nic, co by hráči nabídl navíc. Panáček má velmi omezené pohyby (což může být pocta oldskůlovým skákačkám a v takovém případě jí chválíme) a kromě pobíhání po mapě nemusí nic sbírat a nic dělat. Často se hráč dostane do situace, kdy musí vyřešit velmi kostrbatě sestavenou překážku, a příliš mu to nejde. Do hry se víc, než by bylo zdrávo, prodírá frustrace.
Za druhé, multiplayer nikdo nehraje. Tvůrci od začátku proklamovali, že zážitek z hraní Rush Bros. se minimálně zdvojnásobuje poté, co do hry přizvete ostatní. Na protihráče si tedy počkáte pěkně dlouho. Víc se vyplatí někomu ze Steamu poslat pozvánku a předem se domluvit. Nicméně Rush Bros. opět ztroskotává na frustraci a stereotypu, z nějž ho nevyprostí ani další hráč. Kdybyste aspoň měli co pořádného sbírat (kromě „double jumpů“).
Kromě hudby potěší ještě opravdu nizoučké HW nároky. Rush Bros. rozjedete i na sedmipalcovém netbooku s Windows Vista. Dalo by se tedy říct, že se jedná o slušnou oddechovku. Jenže to není pravda. Hře chybí základní motivační prvek, prostě něco, co by hráče donutilo ji znovu zapnout. Mohla by to být hudba, jenže ani ta – byť nadprůměrná – nedosahuje patřičných kvalit, aby dokázala celý titul utáhnout sama. Hratelnost kazí kostrbatost při průchodu levely. Celkově z celého titulu čiší průměrnost a pocit, že Rush Bros. nevědí, co si vlastně sami se sebou počít.
