Do hlubin oceánu jsme se poprvé ponořili před 14 lety. Tehdy poprvé Strategic Simulations umožnilo hráčům prohlédnout si válku z periskopu jedné německé ponorky. A na hráčskou obec takto neobyčejně pojatý způsob boje překvapivě zabral. O pět let sjížděl z lisoven druhý díl, tentokrát již v režii Ubisoftu. Děj se odvíjel podle podobného scénáře, znovu jste osedlali legendární U-Boat a tropili maléry spojeneckým křižníkům. V roce 2005 fanoušci napjatě očekávali třetí pokračování. Napjatě, neboť tvůrčí tým Aeon Electronic Enetratinment střídá rumunská odnož Ubisoftu – Ubisoft Romania. Vynaložené úsilí se citelně projevilo v následných recenzích, v nichž posbíral Silent Hunter 3 famózní osmičky a devítky.

Podobně si vedl i čtvrtý díl, ačkoli v přímém souboji se starším kolegou znatelně zaostával. Tři roky se kdysi slavná série potácela kdesi na dně oceánu, až jí z hlubin vylovil znovu Ubisoft. Pátý díl s přídomkem Bitva o Atlantik hodlá vrátit Silent Hunterovi zašlý lesk a nejen to, slibuje také vlákat do stísněných útrob podvodního plavidla zcela nové hráče. Laťku si tedy v Bukurešti posadili vysoko…

Tolik zhruba rekapitulace dějin série pro ty z Vás, kterým z různých důvodů uniklo, odkud pátý díl vlastně připlul. Novátorsky smýšlející tvůrci zariskovali a upustili od standardního pojetí hry. Titul se tak chlubí množstvím změn, z nichž ta největší praští skalního příznivce do očí hned v úvodu – můžete se volně procházet po ponorce a klábosit s jejím osazenstvem. To vše ale až poté, co se detailně seznámíte s příběhem a vůbec celou dějovou linií počinu.

Ta se opět točí kolem vzrůstající moci německého impéria. Obsazení Polska proběhlo hladce, jenomže nikdo nepředpokládal, že by posléze ostatní světové mocnosti vyhlásili Německu válku. A tak teď stojí proti jejich námořnictvu mnohonásobná přesila spojenecké flotily. Nacisté spoléhají na údernou sílu svých ponorek, překvapivě se do čela jedné z nich postavíte právě Vy coby její kapitán. Začínáte kampaň s předem jasným koncem. Pod vodou strávíte většinu z let 1939-1943, v nichž se hra odehrává.

Přistupme nyní blíže k novinkám, které autoři připravili. Vesměs je ale lze všechny naházet do jednoho pytle a na něj nalepit štítek „překopaný interface“. Jakožto kapitán se nyní volně procházíte po ponorce a sledujete svou posádku při práci. Do popředí se dostává i morálka vašich „poddaných“, jimž nejenže zadáváte rozkazy, ale také s nimi řešíte jejich osobní problémy. Zní to hezky, vypadá o poznání hůř. Jakmile opomenete s některým členem týmu probrat rodinné záležitosti, jeho morálka klesá strmě ke dnu a s nimi i poslušnost podřízeného, který náhle přestává plnit kapitánovy rozkazy. Často vás tak hra nevědomky uvádí do stresových situací. Uprostřed bitvy totiž víc než o soupeřově činnosti přemýšlíte, zda jste s námořníkem náležitě prodiskutoval jeho problémy v manželství.

Ke všemu ještě celé pohybování uvnitř ponorky zavání nemotorností. Vinu přikládám kameře, kterou kliknutím můžete uzamknout a sunout se tak pouze jedním směrem nebo využít klasičtějšího podání, kdy se kamera otáčí podle pohybů myši. Rychlé rozhodování, jakou z nich právě využít uvádí znovu hráče do neklidu a celkové hratelnosti rozhodně neprospívá. Navíc do náhle vzniklého zmatku vstupuje ještě možnost přepnout na volnou kameru, s níž se můžete nerušeně pohybovat po mapě.

Ač se to nezdá, stále plujeme v poměrně mělkých vodách, neobtěžováni nepřátelskými plavidly. Největší síla Silent Hunteru vždy tkvěla v soubojích, jejich taktice a vyhodnocování jednotlivých možností. Autoři viditelně polevili co se striktního důrazu na simulaci týče, stále však platí otřepané pravilo dvakrát měř a jednou řež. Silent Hunter vás samozřejmě potřebami k měření vybavil, na strategické mapě si svůj pohyb můžete detailně vykreslovat pomocí pravítek, úhloměrů a kružítek. Na téže mapě také udáváte cílový kurz a sledujete pohyb nepřátelských plavidel.

Když zrovna nerýsujete složité geometrické obrazce na strategické mapě, upřeně zíráte do jednoho ze dvou periskopů a hledáte potravu pro nenasytná torpéda. Díky roli velitele ale klidně můžete také korigovat hloubku ponoru či udávat rychlost lodi. Čas v ponorce se ale děsně vleče. A proto tvůrci nezapomněli na veledůležité tlačítko, jímž ovládáte rychlost času.

Natrefit na nepřátelskou loď vhodnou k destrukci většinou netrvá dlouho. Potloukáte-li se ve správných vodách, narazíte na nepřítele poměrně brzy. V takovém okamžiku konečně nastupuje na scénu ta správná koncentrace napětí, adrenalinu a agresivity. Ačkoli vzniklou atmosféru ničí lehká demence AI, souboje zůstávají silnou doménou hry. „Zaparkujte“ tedy ponorku ve správné vzdálenosti, překontrolujte trajektorii vypálené salvy torpéd a sledujte, zda zasáhnou označený cíl. Záleží na okolnostech, zda se nepřítel vzchopí k protiúderu, nebo mu k tomu vhodně zvolenou taktikou nedáte příležitost. Každá zničená loď posiluje morálku uvnitř U-Boatu a rovněž vás posouvá kupředu v žebříčku počtu zásahů mezi dalšími kapitány.

Doplujete-li ve zdraví do mateřského přístavu, čeká na vás kromě jiného také možnost úpravy jednotlivých částí ponorky. Platidlo za nové díly či vybavení zde nahrazuje renomé, jež se vám zvyšuje úměrně s počtem zneškodněných lodí nepřítele. Vyzbrojit se například lepšími podvodními střelami či kvalitnějším maskováním se neobejde bez toho, že byste si nezadováděli s křižníky nepřítele. Široký sortiment dodatečné výbavy však, alespoň v mém případě, nedokázal pořádně motivovat k bourání protivníkovy flotily.

Asi by se slušelo prohodit i pár slov na tolik diskutované téma, jakým zrádná protipirátská ochrana od Ubi bezesporu je. Jelikož celý pátý Silent Hunter vzešel právě z dílen původem francouzského molochu, nelze zavírat oči před faktem, že je i on této nové ochraně kompletně podřízen. Bez stálého připojení k internetu vás program nepustí do hry. A milerád vás z ní „vystrnadí“ poté, co dojde k výpadku sítě. Hlavní úloha stálého napojení na síť ubi.com ale spočívá v online hraní. Při troše odvahy a dobré vůle by snad šlo označit nejnovější Silent Hunter za potenciálně slušnou multiplayerovou hru. Jenomže ať jsem se snažil sebevíc, nenatrefil jsem na hratelný server. Navíc „ochotný“ vyhledávač mi častokrát nevyplivl ani jediný existující server, z čehož resultuje jediné: Multiplayer v SH 5 hráče asi příliš nezaujal.

Ještě zbývá utrousit několik jízlivých poznámek ohledně grafického hávu. Krvavé HW nároky, jež si hra klade jako podmínku plynulého chodu, se při pohledu na mizerně vymodelované postavy jeví jako přinejmenším nelogické. Rozloha hry si bezesporu žádá svou daň, pohrát si o den dva déle s optimalizací by však hře jisto jistě prospělo. Hrůza se vkrádá do tváře i tehdy, procházíte-li se volně po přístavu. Výmoly a nerovnosti terénu hra ignoruje, stejně jako přítomné NPC, jimiž lze v rozporu s fyzikálními zákony bez obtíží procházet. Vzniklý malér ještě podporuje plechové a nepříliš reálné ozvučení, i dabing se v tomto ohledu příliš nevyznamenal.

Čím vysvětlit tak závažná obvinění? Kde udělali soudruzi chybu? Znamená to, že investice do pátého Silent Hunteru se mi nevyplatí? Pokračovat v dalších otázkách by už zřejmě pozbývalo smyslu. Stačí, že už takhle se hra zmítá v poměrně silných křečích. Velké jméno odplouvá pošpiněné od nedodělků, jako by na autory kdosi tlačil a nenechal jim dostatek času k dokončení hry. Neříká se to lehce, ale s tím, co pátý Silent Hunter nabízí, by stěží uspěl i na poli budgetovek. Kam se poděla síla předchozích dílů?