Neexistuje mnoho sérií, které by se mohly pochlubit sedmým dílem, jehož vydání je očekávané a všichni se na něj těší. Německé Settlery do této skromné skupinky však můžeme směle zařadit. A že i po 16ti letech mají tyto malé pracovité postavičky z dílen studia Blue Byte co nabídnout, sedmým pokračováním rozhodně ukázaly.
Ačkoli se celá série globálně škatulkuje pod označení RTS, sedmí Settleři po vzoru prvních dílů z tohoto žánru značně vybočují a nutno uznat, že přesně takový směr jim perfektně sedí. Hra je na rozdíl od novodobějších dílů mnohem ekonomičtěji pojatá, na pohled prostá, v nitru složitá a promyšlená, což ostatně poznáte už na samotném stavění. Pro příklad – ve hře určitě dojde na moment, kdy budete pozbývat pro budování hodně důležitých prken. Pro jejich získání nestačí jen postavit dřevorubecké stavení na kraji lesa, a dokonce ani vystavit k tomu někde poblíž třeba pilu a sklad (a to už bych byl v jiných hrách ale sakra složitý proces). Blízko lesa totiž nejdříve musíte zbudovat obyčejnou chatrč. Ta, stejně jako všechny jí podobné budovy, disponuje dále třemi výstavbovými plochami pro jednotlivé pracovní dílny. Jednou z nich je, heuréka, i dřevorubecký stan. A druhou dokonce pila! Stavitel si však ještě musí pro stavební materiál odskočit do skladiště, no a vše je nutné také zkompletovat klasickou cestičkou, která se už pro aspoň lehké zjednodušení už udělá sama.
Veškeré zásoby jsou přenášeny výhradně ručně a výše popsaný způsob těžby je jejím nejjednodušším zněním. Pro získání takových mincí, důležitých třebas pro najmutí vojáků, potřebujete vybudovat horskou chatu blízko naleziště zlata a z ní ještě vedoucí důlní přístavek. Zlato se po vytěžení přenese do skladiště, ze kterého dále putuje do mincovny a až zde z něj vytvoří finální výrobek, který se znovu vrací do skladiště, odkud teprve může dorazit do hospody, kde se rekrutují žoldnéři (o tom až později). Cesta je to zdlouhavá a strastiplná a hlavní roli v ní hrají právě jednotlivá skladiště jakožto významné ekonomické uzle. Každé má navíc vlastní kapacitu, tudíž jak rychle potřebný tovar získáte, záleží jen na tom, jak velkou strategickou práci si s umístěním skladišť dáte.
Když jsem zmiňoval “na pohled prostou hratelnost“, myslel jsem tím pochopení základních principů hry. Postavit můžete tří třídy budov o pár zástupcích. Jenomže jak už bylo řečeno, valná většina z nich se dále chlubí rozsáhlou nabídkou postranních dílen nebo důležitější funkcí a tím i širokými možnostmi, takže onen sofistikovaný koloběh se spoustou vychytávek prohlídnete až v pozdějších fázích hry. Takové “lepší jídlo“ (to základní obstarává chleba z pekáren) z řeznictví například využijete hodně často. Nejenom pro živení účinnějších vojenských jednotek, ale i jako potravu pro jednotlivé poddané, které sice po nějakém extra žvanci neprahnou, ale když jim ho dáte, můžete jejich pracovní sílu zdvojnásobit, či dokonce ztrojnásobit.
Příběh je velmi prostý, pro hraní není ve své podstatě vůbec důležitý a asi ho ani nebudete nijak moc vnímat. Vžíváte se do role princezny Zoé a sledujete její cestu ke koruně skoro pohádkového království Tandria. Co vás naopak bezpochyby zaujme, je styl jeho podávání. Osobně si nepamatuju, kdy jsem vydržel na výpravné filmečky koukat až do konce, a k tomu s otevřenou pusou dokořán. Ne však kvůli scénáři, nýbrž vymodelované grafické zpracování v tandemu s výbornými animacemi vás posadí tvrdě na zem. Ostatně, když předběhnu, stejně tak na vás dýchne i samotná hra. Plastičtí panáčci do rytmu úžasně relaxující hudby poskakují sem a tam, město ožívá před očima, stromy se vlní do větru a voda plyne pozvolna a pravidelně. Tak trošku komiksové zpracování navozuje hodně pozitivní atmosféru a Settleři se tak stali alespoň pro mne hodně odpočinkovou záležitostí. Možná i proto jsem nakonec vydržel dohrát ne zrovna přesvědčivou kampaň, která spíš poslouží jako komplexní tutoriálová příprava a vbrzku na ni zapomenete.
Ta pravá settlerovská zábava přichází až ve skirmishi. V tom vás totiž do dalšího postupu hrou nemotivuje kontinuita dějové linie, ale vysoce propracovaný systém dvaceti tzv. “podmínek k vítězství“. I tady se projevuje úmysl vývojářů nové Settlery více zekonomizovat a nastolit staré dobré časy. Vítězem se totiž nestanete jen pokud všechny nepřátele sprovodíte z mapy vojensky, ale zohlednit se dá i vetší množství bohatství nebo kontrolování majoritního podílu sektorů, na které je mapa rozdělena. Ty jsou navíc mimochodem poměrně malé, díky čemuž je oblast výstavby značně limitována. Naštěstí se vám jejich zabírání stane rutinní záležitostí už jenom právě kvůli nutnému prostoru k rozšíření vašeho pole působnosti, ovšem obsazovat je budete hlavně pro těžbu surovin, kterými váš domovský sektor nedisponuje.
Ruku v ruce s méně militaristickou zaměřeností sedmých Settlerů jdou i 3 základní možnosti postupu hrou. Vedle dobývání a ničení silou můžete i obchodovat a vytvořit si spletité obchodní stezky napříč celou mapou nebo zkoumat a vydat se směrem duchovním. Do kooperace navíc přihoďte ještě hodně dobře vymodelovaný technologický strom pokroku a o zábavu na dlouhé hodiny je dozajista postaráno. K dispozici je samozřejmě i online hra více hráčů, která však nepřináší žádnou zajímavou featurku, kvůli které by její hraní bylo atraktivnější než to proti počítačem ovládanému soupeři.
Jaro začíná konečně nabírat svou pravou sílu, takže zatáhnout před pronikavými slunečními paprsky závěsy, svěsit rolety a usednout na pár hodin k počítači by bylo ryzím činem satanovým. I já se raději rozhodl pro poklidnou venkovní lavičku – jenže ouha. Kdo nedisponuje mobilním připojením nebo nechytá bezdrátové sítě, kde se mu zamane, nové Settlery si díky nové ubisoftské protipirátské ochraně prostě a jednoduše jinde než v místech se stálou internetovou konexí nezahraje. K síti musíte být připojeni neustále, a to i v naprosto nesmyslném případě hry jednoho hráče. Servery navíc dost často padají a dostat se tak do hry ať už jakéhokoli typu bylo někdy na protáhlé hodiny zkoušení. Když však připojení selhalo přímo v rozjeté misi, hra se alespoň poslušně pauznula a já pak mohl ve stejném místě, kde jsem skončil, pokračovat.
Zdlouhavé jízdy vlakem nebo vyčkávání na autobusových zastávkách tedy valná většina stratégů opět stráví ve společnosti například legendárních Heroes nebo starších dílů Osadníků. Téměř dokonalá sedmička Settlerů totiž ztrácí hlavně na nové nedoladěné Ubi ochraně. Kdyby navíc vývojáři maličko dotáhli kampaň, oživili a více zpřístupnili multiplayer a zvětšili rozlehlost jednotlivých sektorů, noví Settleří by si vysloužili o dalších 10% navíc. I tak se jedná o pokračování, po kterém skomírající série volala a vzhledem k dokonale provedenému ekonomickému cyklu, propracované hratelnostní stránce a okouzlujícímu grafickému zpracování se může co do zábavnosti hrdě rovnat i s kořeny, na které odkazuje.
Pozn. red.: Proč nejsou u recenze naše vlastní screenshoty? Hádejte. Ano, může za to ochrana Ubisoftu. Až nás milostivě zase pustí ke hraní, screenshoty vytípáme a doplníme.
