Než se však vypravíme do lesů okolo City 17 a na základnu White Forrest je nutné si trochu připomenout pár základních informací (i když pochybuji o tom, že by se našel někdo, kdo je nezná). Tak především, Episode Two je pokračováním veleúspěšného Half-Life 2, nebo chcete-li, jeho datadiskem. A to již druhým v pořadí. Jak již bylo řečeno, první epizoda vyšla před 16 měsíci (přesně to bylo 1. června 2006). A toto pokračování bylo uvolněno přes Steam klienta 10. října v 9:00 středoevropského času.

Pro ty, co využili lákavé nabídky v podobě Orange Boxu (bude o něm řeč později) a

hru si předobjednali (stejné jako já), museli ještě před samotným hraním skousnout několik nepříjemných okamžiků čekáním na stažení posledních důležitých souborů pro spuštění hry a jejich finální dekódování. Ano, čekání nekonečné, ale naštěstí vše proběhlo, jak mělo a dokonce mi nespadl ani Steam. Vzápětí doposud šedivé tlačítko Launch ožívá novými barvami a proto nelením a hned ho testuji. Po pár okamžicích se objevuje méně známe (ne však neznámé) logo Valve a již standardní menu, které doznalo určitých drobných změn. To mě v tuto chvíli ale tolik nezajímá. Volím nejvyšší detaily a obtížnost, New Game a jedeme…

Psaní recenze na hru jakou je Episode Two (potažmo jakékoliv jiné pokračování Half-Life) má jednu zásadní nevýhodu. Je toho tolik, co chcete sdělit (napsat), ale prostě nemůžete. Připravili byste tím čtenáře, hráče, o to nejdůležitější, o překvapení. A to především v příběhové linii. Přesto se tomu úplně vyvarovat nedá a tak nějaké náznaky příběhu zde jistě padnou. Jinak by to ani nebyla nešlo. Dost bylo řečí. Pojďme na to…

Episode Two začíná bezprostředně po událostech z první epizody, které se nám připomenou v krátkém videu. Tam jsme se snažili uniknout ze City 17 společně s Alyx Vance, před výbuchem Citadely. Jenže nás zasáhla tlaková vlna a tehdy obrazovka ztmavla. Nyní se probouzíme ve zničeném vlaku a po pár krocích se shledáváme opět s Alyx. Přežila! Většina hráčských srdcí jistě zaplesá radostí, jenže ne na dlouho. Už na konci první epizody se nám promítlo video, kde bylo jasné, že to s Alyx po nehodě vlaku nedopadne dobře. Autoři hry sice trochu pozměnili vývoj událostí (a to hlavně proto, abyste si prostřednictvím rádia vyslechli nové úkoly), přesto Alyx drobná nehoda nemine. A to hned vzápětí, kdy je napadena novým druhem nepřítele a vážně zraněná… To je první velký zvrat v příběhu.

V příběhu? A jaký je tedy příběh druhé epizody? Jaké je hlavní moto hry? Třeba v EP1 bylo nejdůležitější oddálit přehřátí jádra Citadely a pokusit se uniknout ze City 17. Ano, to všichni víme. O co tedy jde v tomto pokračování? Pokusím se lehce nastínit. Musíte se dostat na základnu White Forrest za Vašimi známými z předchozích dílů a doručit balík dat, které jste zajistili v Citadele. A na to máte velmi málo času. Proto jistě uznáte, že zranění Alyx celou misi zkomplikuje.

Hráče však čeká skvělá pasáž, kdy se budete snažit najít lék společně s jedním (ono jich bude víc) Vortigauntem. Podniknete cestu do jeskynního komplexu přes staré opuštěné doly plné zombií a Ant-Lionů a podstoupíte řadu bitev. Tato pasáž zabírá zhruba třetinu hry a většinou bývá hodnocena jako neslabší částí. Mě se ale líbila. A to velmi. Nejenže si skvěle zabojujete, ale budete muset řešit i dost logických hádanek (opět založených na fyzice, jak jinak) a také se dozvíte pár informací (nejen kdo byli fialový Vortové z EP1). Přesto se musím přiznat, že neustálé bloudění jeskyněmi bylo trochu skličují a místy nudné (mohlo být trochu kratší nebo rozmanitější).

Jak jistě tušíte, Alyx se Vám nakonec podaří zachránit a bude Vás provázet po zbytek hry (teda opět téměř). Po jejím uzdravení se můžete vrátit k původnímu plánu – dostat se na základnu, takže… A tady to utnu. Už tak jsem řekl víc než dost. Proto nic další o příběhu neuslyšíte. Vše ostatní se dozvíte ze hry a já Vás skutečně nechci připravit o skvělé zážitky. I mě se několikrát stalo, že mi brada spadla hodně hluboko a tak trochu sem nechápal co se právě na monitoru přede mnou odehrává. Jako každé jiné Half-Life je i Episode Two především vynikajícím filmovým počinem s tou výhodou, že do dějem můžeme určitým způsobem zasahovat. Už jen třeba změnou úhlu kamery. A i za tu krátkou dobu, kterou ve hře strávíme (bude o ní řeč později) nám uteče spousta skvělých příhod, situací a efektů.

A tím se pomalu dostáváme ke zpracování. Hra opět běží na Source enginu, který je starý už tři roky. A dalo by se očekávat, že v lecčem bude zaostávat. Tyto mýty jsou však vyvráceny již po několika okamžicích ve hře. Grafika opět vypadá výborně a to díky mnoha inovacím, se kterými Valve přišlo během jejího vývoje. O HDR (High Dynamic Range lighting) ani nemluvě. K tomu všemu se dostalo znatelných vylepšení i co se fyziky týče. Když padá most, strhává sebou ocelový nosník, který se kroutí přesně podle betonové masy pod ním. Nebo když Strider dostane zálusk na dřevěné stavení a pošimrá ho svým kanónem (třísky by těžko někdo spočítal). Také nesmím zapomenout na impozantní pohled na trosky Citadely a City 17, ale to jsou jen střípky z celé mozaiky úžasných lokací.

Ano. Lokací. Přechod z městských uliček a zchátralých domů do lesů a jeskyní byl jistě tah správným směrem. Všichni jsme se na nové prostředí těšili a Valve opět nezklamalo. Design map je velmi různorodý a je dotažen do dokonalosti. Jeskyně a doly vypadají úchvatně a strašidelně, rozlehlé lesy přímo vyzívají ke sbíraní hub a samotná základna… Chvílemi jsem měl pocit, že jsme zpět v Black Mesa (trocha nostalgie nikdy neuškodí). Do toho všeho zasaďte nespočet NPC postav, ať už přátel, či nepřátel a máte o zábavu postaráno.

Když se začalo mluvit o rozlehlých lesích, měl jsem trochu obavu z chování NPC postav na otevřeném prostoru. Naštěstí sem ve hře nezaregistroval žádné známky demence. Alespoň ne tam, kde by být neměly a celá hra jela bez jediného bugu. Nepřátelé se Vás snaží zabít, spojenci Vám naopak vycházejí vstříc, kryjí Vás a směrují dál. Umělá inteligence tedy opět dosáhla nové úrovně. Alespoň tam, kde se to očekává. U zombií asi žádnou větší inteligenci čekat nemůžeme. Naproti tomu mě velice překvapili jedovatí Ant-Lioni (ano, nová postava), kteří, leč na to nevypadají, to mají skutečně v hlavě srovnané. Žádné zoufalé útoky a snaha zabít Vás hlava nehlava. Nic takového. Ba naopak. Schovávají se, drží bezpečnou vzdálenost. Pokud se cítí ohrožení utíkají a několikrát mě dokonce obešli zezadu. Prostě super. U vojáků a ostatních lidí se inteligence pochopitelně očekává a byla velmi dobrá.

Co se týče ozvučení hry, to zůstává standardně na vysoké úrovni. Opět doznaly pár vylepšení dialogy. Je vidět, že se herci opravdu ztotožnili se svými hrdiny a tak nás čekají vtipné i velmi dojemné rozhovory hlavních a vedlejších postav. Hudbou se opět šetří, což je trochu škoda. Pravdou je, že když začne hudba hrát, čeká nás skvělá akce, hodně nepřátel a spoustu (zelené) krve. A to je pak ta pravá atmosféra.

Jednou z nejkritizovanějších věcí u první epizody byla absence něčeho nového, především postav a zbraní. Tvůrci tuto kritiku vyslyšeli a tak se s něčím novým setkáme. Jak jsem uvedl výše, přibylo několik nových postav. Tou první je již zmiňovaný Ant-Lion Worker, nebo-li jedovatý, dost inteligentní brouk žijící v jeskynních. Kromě toho, že dovede létat, plive po Vás jedovaté projektily, kterými to dost bolí. Dalším avizovaným nepřítelem je Hunter. Jde o stroj patřící rase Combine, který částečně připomíná Stridera. Obřího trojnohého pavouka. Hunter je však jen o málo vyšší než obyčejný člověk, a tak se dokáže dostat téměř kamkoliv. Jeho zbraní jsou šipky. Ty, pokud minou svůj cíl, po nějakém čase vybuchují. No a posledním nováčkem mezi nepřáteli je malá neškodila larva visící na stěnách jeskyně. Pokud na ní šlápnete, vypadne z ní takové zelené fuj, které Vám přidá pár healthů.

Co se týče arsenálu, ten zůstal zachován. I když některé zbraně jsou spíše přežitkem a vůbec sem je nepoužíval (třeba takové páčidlo, už se nehodí ani na rozbíjení krabic). Jediná inovace je ve formě tzv. Strider Buster, což jsou přísavné bomby určeny výhradně na likvidaci Striderů. Bohužel ji nemůžete mít u sebe a nalézáte je v lese, kde je používáte pomocí Gravity Gunu. Proto bych ho ani nepovažoval za plnohodnotnou zbraň. Ale abych nezapomněl. Strider Buster má také svého vynálezce. A tím je dr. Magnusson. Což je poslední nová postava. Jde o vědce a bývalého zaměstnance Black Mesa, kterému patří White Forrest. Už jste se s ním setkali v původním Half-Life, když jste ještě před nehodou zvýšili výkon mikrovlnky a jemu bouchlo kafe (od té doby Vás nemá rád a je neskutečně otravný). No a ještě nesmím zapomenout na nové vozítko, trochu modernější bugina oproti té z HL2. Bohužel nemá žádné přídavné zbraně a strašně špatně se v ní couvá (nemáte žádný výhled dozadu).

Nakonec se dostáváme k trochu pozměněnému menu, o kterém byla řeč hned na začátku recenze. Přibylo zde několik položek. Tou první je možnost spustit hru s komentáři tvůrců. To ovšem není žádná novinka, ale stále velmi zajímavá možnost jak hru zpestřit a pochopitelně časově natáhnout. Tou druhou a možná ještě zajímavější položkou jsou Achivements. Někteří jistě tento pojem znají z konzolových her. Jde o plnění různých úkolů během hraní. A úkolů je mnoho a jsou velmi rozličné (a většinou zábavné). Například přejíždění nepřátel v bugině nebo vyhrát závod s Dogem na základnu. Vše se pak převádí na procenta a pokud nebudete mít 100%, nebudete moci spát. Což zaručuje opětovné hraní hry.

Jak jsem v úvodu psal o výhodné nabídce pořídit si Orange Box, slíbil jsem, že se k tomuto slovnímu spojení ještě vrátím. O co jde? Kdysi dávno, když se začali objevovat první zprávy o Episode Two, vyšlo najevo, že nevyjde sama, ale společně se dvěma dalšími hrami. A tak se také stalo. Krom druhé epizody světlo světa spatřil i Portal, skvělá logická hra, která posouvá možnosti herního průmyslu mílovými kroky dopředu a také multiplayerové Team Fortress 2. Remake původního TFC, velmi oblíbené modifikace pro původní Half-Life.

Ve Valve si však, podobně jako Horst Fuchs ve WS International, řekli, že je to málo a přibalili ještě původní Half-Life 2 a Episode One. A tím vznikl Orange Box. Balík pěti her (špičkové kvality) skutečně za hubičku. Ano, balení stojí 50 dolarů, což je zhruba 1000Kč (přes Steam) a u nás se dá sehnat okolo 1300Kč. A to je nabídka, která se odmítá jen velmi těžko. Jen dodám, že Portal a TF2 se dočkají vlastních recenzí a proto se jimi nebudu zabývat.

Nenechte se zmást titulkem, hra se mi velmi líbila. Je tu však několik BUT (a to i přesto, že Alyx má perfektní BUTT )… Ano, tohle bude kritika, které se nemohu vyhnout. Největším záporem hry je opět její délka. Ta je sice oproti první epizodě dvojnásobná (ze 3,5 hodiny u Episode One je zhruba 6,5 hodin čistého hraní). A počet kapitol vzrostl o dvě (je jich celkem 7). Nicméně je necelých sedm hodin málo. Po 16 měsících vývoje by hře slušelo alespoň deset hodin (a i tak by to bylo málo). Ale tak to prostě je a každý to věděl. Vydávat hry epizodicky asi nebyl tah správným směrem a ve Valve na to už přišli. Proto zřejmě po třetí epizodě od vydávání her po epizodách upustí. Malou útěchou může být fakt, že nyní máme možnost zahrát si nejprve EP1 a pak i EP2 a herní doba se tak vyšplhá na tu magickou desítku.

Další věc, která se dá vytknout (zřejmě jde o subjektivní názor), je asi prostřední pasáž, kdy jezdíte buginou od stavení ke stavení a občas na vás někdo vybafne. Mě osobně tenhle styl trochu vadí a vadil mě už u Half-Life 2 (vznášedlo a bugina). Ne že by mě rychlá jízda krajinou nebavila, ale hra se tak kouskuje a to ubírá na jejím tempu. Naštěstí při zastávkách půjde vždy do tuhého a kromě přestřelek zažijete i mnoho překvapení (setkáte se třeba s Combine Advis…, ale ne, to si nechám pro sebe ). Kromě skvělých akcí a přestřelek je ve hře dost pasáží, kdy spolu mluví hlavní postavy. To je sice pěkné, Vy se dozvíte něco nového, ale hra se tak trochu uměle natahuje a Vy mezitím můžete “civět na prasklou dlaždičku“… Možná by se dalo něco vytknout i hádankám, na které narazíte. Po tolika Half-Life je většina ohraná a hře by slušelo něco nového. Stále hledat napájení výtahu mě už prostě nebaví… Jistě by se našlo i pár další kosmetických vad na kráse, ale ty nejsou nikterak významné a proto radši výčet záporů skončím.

A jsme u konce. Nezbývá než hodnotit. Ano, na hru jsme čekali neuvěřitelně dlouho a opět byla vynikající. K příběhu nejde nic dodat, snad jen, že posouvá celý vývoj událostí v sérii mílovými kroky dál k ledovým zítřkům. Je sice pravda, že hra sama o sobě by nedávala naprosto smysl, ale to asi žádné pokračování, proto tuto úvahu ponechme tam kam patří. Co se týče dalších atributů jako grafika, zvuk, umělá inteligence, o všem již byla řeč a vše obstálo na výbornou. Jediným mínusem tedy opět zůstává délka hry (se kterou jsme všichni tak trochu počítali) a trochu zdlouhavá pasáž cesty buginou na základnu.

Takže hodnocení. Když si vzpomenu na recenzi na Episode One od Robina a jeho hodnocení 92% musel bych dát ještě víc (alespoň 94-96%). Jsem přesvědčen, že dvojka je ještě lepší. Jenže já se budu držet při zemi (nic proti hodnocení Robina). Osobně bych dal první epizodě okolo 87% a proto dávám Episode Two krásných 90%. Koupě to je jistě velmi výhodná (viz výše výhody Orange Boxu) a herní zážitek fascinující. Škoda jen, že je před námi několik (slovy mnoho) měsíců čekání na poslední Episode Three (ani přibližné datum zatím nebylo stanoveno a původní plány, tedy Vánoce 2007, vzaly za své).

A jsme úplně na konci. Vše podstatné sice řečeno nebylo a vypustil jsem spoustu věcí, o které jsem se chtěl podělit, ale lepší bude, když je zažijete na vlastní kůži ve hře. A na závěr, malá reklama nikdy neuškodí. Tohle je můj první článek vůbec zde na CG (a doufám, že ne poslední). Nicméně se věnuji právě sérii Half-Life již nějaký pátek a zhruba dva roky provozuji fun stránky o této hře. Takže pokud se chcete dozvědět více informací o Episode Two a ostatních hrách z rodiny Half-Life, navštivte http://hlzone.czechgamer.com/. A to je opravdu vše. Snad někdy brzo u dalšího článku…