Po dlouhé době se ke mně zase dostala jedna FPSka, o které jsme neměl zrovna moc informací, protože jsem jí nikdy nevnímal jako potenciální hit. Nicméně, než mi hra přišla do schránky, oživil jsem si paměť oficiální stránkou a oficiálními informacemi. Tam jsem se

dozvěděl, že jde o FPS se spoustou zbraní, RPG prvky při vývoji postavy a velmi poutavým příběhem podle povídky jistého Herberta Wellse – ostrov dr. Moreau. Tím se do hry měly vnést nějaké ty fantasy prvky, což je jednoznačně moje krevní skupina. To samé hlásala i zadní strana krabice obsahující dva kotouče a manuál. A tak, stále natěšen (i přes výtky kámoše co si nainstaloval demo), jsem hru instaloval, ačkoliv to, že hra obsahuje ve světe velmi oblíbenou (hlavně co se týče crackin crews) ochranu StarForce, která sice svůj úkol plní dokonale, ale vedlejších účinků má víc, než by zvládla celá zásoba mojí místní lékárny, mě zrovna dvakrát nepotěšilo. Spustil jsem hru a sadisticky laděné menu v češtině mě vcelku překvapilo, takže jsem si nastavil všechny detaily na nejvyšší kvalitu (za peníze co v CG vyděláváme si holt můžem pořádný mašiny dovolit ) a pustil hru na nejvyšší obtížnostní úroveň…

Bod zlomu…

…a tím končí všechny představy a milné iluze o hře. Přichází totiž tvrdá (byť virtuální) realita. Vezmeme to popořadě…pěkně od intra. V něm nastoupí chlapík (očividně voják a náš hlavní hrdina jen tak mimochodem) jménem Kurt Robinson spolu se svou očividně vojensky

založenou blonďatou kámoškou a pár dalšími lidmi do očividně vojenského letadla. Ujištění, že jsou to všichni opravdu vojáci nastane záhy, protože obdrží úkol - zpacifikovat povstání na jakémsi ostrově Sorio a kdyžtak i najít pár vojáků, kteří se o to samé pokoušeli před nedávnem. Toto video mě nemile překvapilo. Uzřel jsem poprvé herní engine v pohybu, což je těžce demoralizují záležitost pro každého, kdo chce tuhle hru hrát a nebo jí i dohrát (což je možná i trošku sadizmus). Tak málo textur v tak nehezkých detailech jsem neviděl už hodně dlouho a to jsem nedávno hrál Doom 1 (k tomu se dostaneme pozdějc(samozřejmě myslím grafiku ne Dooma)). Navíc neberu v potaz logickou stránku, jako proč 5 lidí letí s letadlem do kterého by se vešla tanková brigáda i s náměstím míru, nebo proč je Kurtova přítelkyně oděná do černé (nevím jak se chce člověk v černém maskovat v džungli) či další věci, na které není odpovědi. Avšak, ani když video skončí nemyslete si, že jste za vodou.

Hra jenom přepne textury do ještě nižšího rozlišení a pokud jste si nastavili antialaising a anistropní filtrování, tak trošku rozostří vzdálenější okolí. Co se týče příběhu ten měl být napínavý jako horor v jedenáct večer, čtený u svíčky osamocen v dřevorubeckém srubu. Jak asi čekáte, je to pravý opak. Samozřejmě celá Kurtova jednotka umře, dřív než kdokoliv stihne stisknout spoušť a tak přicházíme o pokračování lovestory mezi Kurtem a jeho kamarádkou v černém. Drsňák hlavní hrdina však nehne brvou a sveřepě se snaží přežít i když už nemůže být evakuován (no vzhledem k tomu, že letadlo, kterým Kurt na ostrov přiletěl, a které ho mělo zase dostat pryč, mělo rozpětí křídel větší než celý ostrov, by to byl stejně div) a klestí si cestu k druhé jednotce, která byla očividně o něco lépe vycvičena, protože pár z nich ještě žije, a krmí se tak nadějí, že se z tohoto místa obarveného pěti texturami dostane.

Na Sorio je cesta…

Cesta je to však trnitá, jak se tak říká a hráč musí projít přes tři pasáže tohoto pekelného ostrova. První je jakási džungle(?), nebo prostě travnatá a skalnatá část pevniny. V hlavě se mi stále vybavují slova napsaná v manuálu: „…v pohybu se nemusíte skoro vůbec omezovat.“, která jsou pravdivá asi jako výrok: „Windows 98 je stabilní operační systém“. I když pokud jako volnost berete paseku o poloměru padesát metrů ústící do jeskyně, jež následně vede do údolíčka, asi jste strávili moc času ve svém pokoji. Druhá oblast na tom není o moc líp, spíš vůbec není, jelikož se odehrává převážně v budovách, což je možná spíš plus a stejně tak je tomu i u třetí části. Co se týče celkové volnosti v rozohodování nebo výběru různých cest k cíly, číslo jedna je ta správná volba. K danému cíly není nikdy víc cest a většinou je hned jasné, co budete dělat (samo sebou máte radar, kde je označen aktuální cíl vaší cesty) a pokud to jasné není, vězte, že budete mít co dělat, aby jste na to přišli, páč to určitě bude zmáčknutí nějakého tlačítka, jehož hledání by dalo zabrat i Columbovi s komisařem Rexem na vodítku.

Všechny tři oblasti od sebe odlišuje styl grafiky a druhy nepřátel, které budete muset poslat k zemi. Grafiky je na tom nejhůř první „travnatá“ část ostrova, protože když si představím

krajinu tady a pak třeba ve FarCry je to jako porovnávat sousedovic „škodárnu“ a Porsche 911. Když přeháním, napočítal jsem v prvních asi 7mi hodinách hraní tak maximálně 10 různých textur o velmi nízkém rozlišení, jimž ke kráse nepomohlo ani ono šestnáctinásobné anistropní filtrování textur s maximálním antialaisingem. Abych hře neškodil, při občasném průchodu jakýmisi opuštěnými vědeckými pracovišti se grafika přesune o stupínek (zřejmě proto že jí měl na starosti jiný tým grafiků) a všechno se o trochu zlepší - něco jako když přecházíte z Q2 na Half Life (je to ten samý engine, akorát o hodně lépe využitý) a v některých momentech jsem si říkal že grafika se dostala až na příčku – „vypadá to slušně“, kde se hra (popravdě spíš pod ní) drží až do konce…avšak jak sami uznáte to není nic čím by se mohla nová hra dvakrát chlubit.

Jak už jsem psal všechny tři oblasti se od sebe liší ještě různými druhy protivníků, kteří se vás budou snažit připravit o život. Zpočátku se do vás snaží zakousnout všelijak upravené kočkovité šelmy všech druhů, obdařené troškou elektriky do zubů nebo plamenometem v dutině ústní (aneb grilujeme těsně před jídlem). Inteligence mají asi stejně co obyčejné šelmy po exhumaci, tudíž se za vámi bezhlavě ženou dokud jim olovo nezmění životní prioritu na maximální mrtvost. Jediný problém u takovýchto nepřátel je, že se srabácky objevují v počtech solidní zoologické zahrady a navíc většinou ve všech směrech okolo vás, aby to bylo trošku těžší. O trochu tužší nepřítel je gorila s granátometem (a terminátorsky svítícím okem), ne že by hra analogově přidávala AI nepřátelům podle toho jak je tomu u originálního zvířátka, ale tyhle opičáky level designéři většinou ukryly fikaně za stejně vypadající okolí (což je skoro všude), aby se nedali odhalit jinak než podle mapky, která by se coby navigační systém asi neuplatnila.

Nepřítel státu

Co na těchto nepřátelích překvapí (kromě toho, že neviditelný jaguár se strašně blbě

odstřeluje), je jejich tělesná integrita. Po zásahu do většiny částí těla upadne maso a máte hned jiný pohled na věc. Ne že by to byla zase kdovíjaká sranda, ale když připočtu vcelku povedené modely monster vyjde z toho, že je to to nejlepší co ve hře uvidíte. Jen nesmíte myslet na to, že to je reálně zpracované asi jako všechno ostatní, takže se nesmějte, až proti vám poběží chlapík kostěj s M16, i když před střelbou do toho keře jste tam viděli zabíhat obyčejného vojáka. Mimochodem málem bych zapomněl, že kromě šelmo-příšerek budete potkávat i upgradované lidi, kteří jsou na tom s AI zhruba stejně jako všechno ostatní ve hře, jenom mají v rukou střelné zbraně, jež nemůžete sebrat (tohle mě štve snad ze všeho nejvíc).

Zabíjení nepřátel však v této hře není jen čistě praktická záležitost usnadňující (zaručující) vám postup ve hře, nýbrž by jste to měli dělat pokud možno stylově (a hromadně). Když potvoře rozcuckujete hlavu brokovnicí, hned vás hra ohodnotí nápisem fatalita a připočte 10xp na vaše konto. Na každém waypointu si pak můžete za našetřené bodíky koupit vylepšení pro našeho hlavního hrdinu, jako je tlustší košile nebo rychlejší nohy.

Závěrem...

Abych to tak shrnul. Vivisector je hra, která kdyby vyšla před třemi lety, možná by se usadila mezi šedý průměr žánru. Jenže není tomu tak a vývojáři jí dokončili v době, kdy za pár týdnů přijde na pult datadisk na druhý Half Life. Nejen že si myslím, že HL2 překonává Vivisector ve všech ohledech, ale to samé bych se nestyděl říct snad ani o jedničce. Vlastně bych zapomněl na menu….no dobře. Ale jinak, tu máme naservírovaný nepřitažlivý příběh, obmotaný kolem chození po nehezkých lokacích, kdy na vás čas od času vyskočí banda nepřátel, východy se zavřou, vy je všechny povraždíte, za což jste odměněni většinou nějakou novou zbraní a jde se dál. Co říct? Nekupujte to…