recenze
Dead to Rights

Dead to Rights
Dead to Rights
00:00, 19.02.2006

Klik pro zvětšení (Dead to Rights)Máte rádi Maxe Payna, ale už vás nebaví ho posté dohrávat (což vzhledem k mizivé délce hry nebyl až takový problém)? Pak by vás Dead to Rights, nová 3rd person akce od konzolového Namco a legendárních Bitmap Brother, zaujmout a možná i královsky pobavit. Nu, uvidíme…

Přenesme se nyní do roku 2001, kdy jsme se s Maxem mohli setkat poprvé. Možná by sem hodilo připsat slovo „konečně“, protože byl ve výrobě skoro 5 let a vývojáři nás každoročně náležitě masírovali novými a novými data vydání. Nicméně se to Finům povedlo. Microsoft tehdy hledal vývojáře, kteří by dělali hry pro jeho novou next-gen konzoli X-Box. Sehnal (a hlavně naneštěstí i skoupil) jich mnoho, včetně Bungie (tvůrců HALO) a několika vývojářů z polorozpadlého studia Looking Glass (Thief). Dead to Rights (dále jen DtR) byla jednou z vlajkových lodí X-Boxu. To byl ale rok 2001. Posuneme se po časové ose trochu blíže současnosti a zjistíme, že DtR stihla vyjít i na PSX2 a GameCube (kde se mimochodem snížila prý přehnaná obtížnost hry). Nyní vychází DtR i na PC a je (podle mě) ještě jednodušší.

Hra sice obsahuje příběh, ale jak už to dnes (před dvěma lety tedy asi také) bývá, není nijak originální a někdy až tupě kopíruje prvního Maxe Payna. Prostě se jmenujete Jack Slate a jste (jak jinak) elitní policista jednotky K-9 (fiktivní, jejíž název mi připomíná název filmu o policejním psovi) a většinu času s sebou taháte svého psa jménem Shadow. Aby nebyl příběh příliš originální, chce Jack pomstít smrt svého otce. A to za každou cenu (což je zřejmé z názvu hry, angl. mrtvý k právům).

Klik pro zvětšení (Dead to Rights)Na konverzích her z konzolí není nic špatného (naopak je to vítané osvěžení trhu). Teda, pokud se povedou dobře a netrvá to příliš dlouho. V prvním případě uspěl DtR jen s odřenýma ušima a pokud zavřu obě oči. V druhém případě je všechno špatně (nechtěl jsem být sprostý). Hra samotná je z roku 2001. Oznámení hry pro PC si pamatuji asi před dvěma lety (hru jsem sledoval od uvedení na konzole a hrozně jsem se na ní těšil) a až dnes v roce 2004 jsme se jí dočkali. Zub času je neúprosný a oběti si nevybírá. Hra je nesmírně technicky zastaralá po všech stránkách. Hlavně utrpěla grafika hry, která občas vypadá ještě hůř než první Max Payne. Modely o opravdu nízkém počtu polygonů se pohybují tzv. „zombie“ stylem a moc dobře se na to nekouká. Zvlášť, když jsou modely potažené nedetailními (což sice v roce 2001 nebyly) a nezajímavými texturami. Zvukový a hudební doprovod není také nic moc. Zvuky se dají snést, ale nenadchnou a monotónní hudbu na pozadí jsem většinu hry ani neslyšel (buď je to hlasitostí nebo mě prostě nedokázala zaujmout). Jednoznačným kladem hry jsou nízké HW nároky (což se dá vzhledem ke stáří engine pochopit). Osobně jsem hru testoval na Pentiu III 900Mhz, 512MB SDR RAM a GeForce3 Ti200 64MB a žádné výraznější záškuby jsem v 800x600x32bit na full detaily nezpozoroval… přechod na 2.5Ghz už pak nebyl moc poznat.

Ale abych jen nehanil, musím přiznat, že pokud mě DtR něčím dostal, byl to design úrovní, rychlost akce a hratelnost. Vezmu to pěkně popořadě… Úrovně jsou dostatečně velké, abyste se mohli dostatečně vyřádit, ale aby zase nenudily. Často se střídají prostředí, kde se hra odehrává, což je jedno z největších plus hry. Hra je po této stránce opravdu různorodá a těšit se můžete na lokace jako staveniště, vězení, nezbytný mrakodrap, stoky a mnoho dalších.Klik pro zvětšení (Dead to Rights) Dále jsem se zmiňoval o akci, jejíž systém je sice čistokrevně konzolový a jednoduchý, což ale nemusí být jen mínus. V praxi systém vypadá tak, že zaměřený nepřítel má okolo sebe zaměřovač a podle jeho barvy poznáte, jaké jsou vaše šance na zásah. Důležitým akčním prvkem je zde také klasický bullet-time, který se spouští automaticky při provádění některých pohybů. A aby toho nebylo málo, můžete použít i svého psa Shadowa, který se asi každých 8-10 sekund „nabije“ a vy ho můžete speciálním tlačítkem poslat zaútočit na nejbližšího nepřítele. Zbraní je klasická řada – pistole, kulomety, samopaly, brokovnice a pár dalších. Akce není nikdy dost, ale někdy je jí až moc, tak aby jste si také mohli chvíli odpočinout, jsou připraveno i pár miniher a puzzlů. Z nichž vás asi nejvíce pobaví tanec a box, ale setkáme se i s klasikami typu střílení hord nepřátel stacionárním kulometem, otvírání zámků a odstraňování bomby. Je to vítaný osvěžující prvek a funguje to skvěle. Posledním a zdaleka největším plusem je hratelnost, která je na opravdu špičkové úrovni (koneckonců je to jedna z věcí, které se čas ani dotknout nemůže). Není k ní moc, co napsat, protože ji ovlivňují výše uvedené věci, které (kromě grafiky, která na hratelnost nemá skoro vůbec vliv) fungují většinou velice dobře.

Na konec jsem si nechal věc, která je jedněmi považována za největší mínus a jedněmi je (obzvláště ve formě, se kterou se setkáváme zde) brána jako humor a tudíž přínos pro hru. DtR je totiž naprosto neoriginální hra. Ne, ona je to vlastně zatraceně zábavně neoriginální hra! Opravdu jsem se (a nejen já, i všichni, kdo mě při hraní sledovali) smíchy válel po zemi, protože… nedá se to dost dobře popsat… no, je to prostě jakýsi druh parodie a je to proklatě zábavné (pro někoho možná trapné).

Abych to nějak shrnul… Dead to Rights je prostě hra, jejíž přednosti leží úplně někde jinde, než v grafice a technickém zpracování. Pokud máte Maxe Payna plné zuby, jděte do toho!!! xKlik pro zvětšení (Dead to Rights)

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

DOBRÉ
78%
CZECHGAMER
Jak je napsáno v poslední větě. Pokud už Max omrzel, jděte do toho

CGwillWin